Nejmilejší je pro mě osobní objev, že když se bojím, tak to prostě musím udělat. (U zubaře jsem samu sebe překvapila, když mi úžasný doktor vylíčil bolest, kterou budu pár minut cítit, v duchu jsem si přeříkala, "bojím se své bolesti a jdu do ní". Byla jsem překvapena, jak jsem vše zvládla a potěšila sebe i personál, který zná z dřívějška, jak jsem vyváděla, když došlo na cokoliv kolem vrtání zubů. Bolest tady byla, ale strach z toho dělal nezvladatelné situace.)
Strach je mým trvale přítomným pocitem, který teď už nepopírám a neznevažuji. Pomáhá mi být tady a ukazuje cestu, kterou mám jít. Dobře se rozpouští, když vím, že mě má chránit a ne ničit. Doufám, že tohle můžu předat i na semináři, těm, koho má strach v hrsti. Tak to je, když člověk musí popřít součást své emoční inteligence.
Večer se sejdeme a bude to začátek skupinové práce na symbolech, které se objevují taky ve snech a představují odkaz k našim vytěsněným emocím. Dobrou noc. Cantadora
