rozjímání nad letokruhem

Koloběh letokruhu roku 2017.

... kousíček příběhu jednoho stromu v Stromovce....

Čas rozjímání nastal. Cantadora

už je advent? 1. adventní neděle

Jsem překvapená jakou rychlostí opět advent nastal.... Poslouchám polské vánoční koledy, zapálila jsem první adventní svíčku.
Už nějakou dobu zaznamenávám, jak v  ordinaci bolestně zaznívají vytěsněné pocity klientů. Pocit nenávisti k lidem. Kolikrát jsem tenhle rok slyšela, že člověk nenávidí člověka. Jak hluboce jsem soucítila s bolestným odhalením temnoty duše člověka. A tento pocit cítí víc a víc lidí kolem nás. Pořád se to snažíme zatím vytěsnit, bojujeme s destrukcí, která v nás a na nás číhá.
Obrázek s vyznáním: "... miluji umění, nenávidím umělce...."a taky pláč klientů, kteří se cítí ochromeni nenávistí je moje téma adventního uvažování. Jenom pravdivostí odhalení, co je v nás ukryto, můžu vykročit do nejkrásnější části končícího roku.
Pojmenováním a přijetím toho, kolik je v nás bolesti můžeme vykročit do krásy a radosti. Vánoce jsou oslava narození naděje. Ať se na to řádně přichystáme.
Nenávist patří do stínu, nenávist je součástí kolektivního archetypu smrti, kam patří i destrukce, vina, konec, podlost, chlad, odmítnutí, týrání, zrada....
Smrt chápeme buď - anebo. Smrt je pro někoho rychlý pohyb vpřed: Je to nový začátek, jede se dál. Ano, milují to například sportovci, showbyznys. Lidé smrt ignorují, dokončí svoje soupeření, protože "mrtvý by si to určitě takhle přál". Nebo takový chronický útěkář ze vztahů, který miluje začátky. Kvůli nim opouští každý vztah.
Druhá polarita smrti je umřít zaživa a zůstat v těle bez duše; nebo pocit opuštění, smutek, ztráta a pasivita navždy. Archetypální psychologie nazývá tento stav rozpolceným archetypem. Můžeme prožít jenom jeden pól reality archetypu. Ocitá se ve vězení omezeného vidění světa, i když realita nás konfrontuje s oběma póly. Rozpolcení a přiklonění se k jednomu pólu vedou ke ztrátě duše, zakletí do omezeného pohledu na život.
A právě neschopnost prožít oba póly vede k neurózám, depresím, sebedestrukci, nenávisti k životu, lidem, umrtvování duše.
Jakou část tajemství života a smrti nevnímáme, když nejsme schopni vydržet napětí, které pochopení polarity přináší?
 BOLEST. Neuróza je snaha vyhnout se bolesti. O to bolestivější je život neurotika.
Přijetí obou částí polarity, často v protikladu k sobě, nás může přivést k pochopení tajemství nevyhnutelnosti bolestivého lidského osudu. Vydržet to napětí mezi láskou a nenávistí může odkrýt hloubku bolesti, kterou máme v sobě všichni.
Všichni se rodíme v bolesti, ukrýváme v sobě své bolestivé části. Je dobré to vědět, aby jsme mohli následně být k sobě soucitní, milující. Je to práce někdy na celý život.
Náš malý život je omezený, ale je součástí na tvorbě života lidského společenství.  Před tím nelze zavřít srdce ani oči. Jedině plnou účastí na životě se stáváme opravdoví a láskyplně chápeme vyšší vůli stvořitele jménem bůh, vesmír, život, kvantová fyzika. Jak je libo.
S láskou a přáním moudrých snů přeji hezkou první adventní neděli. Cantadora

absence rozhovoru a moudrost bez soucitu

Přemýšlím o tom, jak se změnili naše rozhovory s lidmi. Jak se místo rozhovorů nabízí lidem brainstormingy, semináře, asertivita, instantní pravdy. O technice ani nemluvím: sms, mejly, FB.... Ale kde jsou rozhory pro potěchu duše?
Občas jsem potkávala neznámé lidi, s kterými jsem se dostala do fascinujících rozhovorů. Kde ty časy jsou? Teď na to už není ani čas! Měli jsme tehdy čas, témata se rozvíjela a obohatili jsme život o slast z toho, že si povídáme. Nešlo o žádné přesvědčování, kdo má pravdu. Krásně vést rozhovory je dar pro DUŠI.  ( .... jak skvostné jsou některé rozhovory Marka Ebena Na plovárně...)
Dnes jsem chtěla vést rozhovor s mladou dívkou na tramvajové zastávce.  Moc se to nepovedlo. Začalo to tím, že jsem potkala bezdomovkyni, která prodává Prostor. Obdivuji ji už několik let, jak každý den nabízí časopis Prostor, nezapomene nám všem říct vlídné slovo. Někomu řekne: "Hezké boty", jinému: "Není vám zima?"..... Prostě si nás lidí všímá a mluví s námi, tak jak to umí. Na té samé zastávce, kde jsem jí potkala a mluvila s ní, stála dívka. Plná dojmů z rozhovoru s bezdomovkyní jsem chtěla pokračovat dál a promluvila na mladou dívku.  Říkám ji, jak moc obdivuji paní, která nastoupila do tramvaje, jak je to statečná bojovnice, která zvládá dobře svoje životní peripetie...  Mladá žena mi jednoznačně řekla: "Ona si sama vybrala svůj osud a je za něj zodpovědná." Hotovo, nemusí o ní přemýšlet, má to vyřešené: je to její zodpovědnost. Proč jsem ale smutná z její odpovědi, která  asi obsahuje nějaké moudro, vědění?... Chybí mi společný rozhovor. Dostala jsem naservírovanou pravdu, jak to je a proč dál o tom mluvit....
 Rozhovor má svoji dynamiku, je to líná řeka, je to oduševnělý dialog, ego v něm má vyhrazené malé místo.  Chybí mi její soucit s jinou lidskou bytostí. Jak prázdná je taková instantní moudrost z kurzů zázraků, kde v 10 krocích vyřešíte všechny těžkosti života... Podle budhistické pohledu na svět náš duchovní život nepohání informace, ale láska, soucit, radost z radosti druhých a vyrovnanost. Budhistický pohled na svět v naší kotlině se občas přetaví v přesný opak toho, co buddhizmus znamená (ne, nejsem expert na budhizmus...). Taky se přiznám k nevyrovnanosti, po tomto nedostatku rozhovoru jsem tedy opravdu vyrovnaná nebyla.
Ale i tak. Hezké sny. Cantadora

co nechceme, ale motýlí efekt už nezastavíme

Dobrý den, sice píšu blog o snech, ale do života patří stejně realita jako i sny. A realita je někdy odlišná od očekávání... Tak dnes trochu o tom, co jsem nechtěla, ale je to tady jako výzva. Valí se na nás víc a víc toho, co je důsledek špatných rozhodnutí starých desítky, stovky let zpět. Efekt motýlích křídel už cítíme ve vzrůstající míře.
 (efekt motýlích křídel znamená cituji wikipedii: Motýlí efekt, nebo také efekt motýlího křídla, vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Mezi umělé systémy, které tento efekt vykazují, patří například Lorenzův atraktor.
Název se vztahuje k myšlence, že i něco tak malého jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa. Ovšem pravděpodobnost, že daná motýlí křídla vyvolají dané velké následky, je stejná té, že jiná křídla působící opačně oněm následkům zabrání. Navíc je tato motýlí pravděpodobnost mnohem menší, než u větších zdrojů turbulencí.
Tento pojem poprvé použil Edward Lorenz 29. prosince 1979 na své přednášce “Predictability: Does the flap of a butterfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas?” přednesené na zasedání Americké asociace pro pokrok ve vědě ve Washingtonu, USA. Ale již v roce 1971 byla tato myšlenka a klimatické změny dávány do souvislosti.^[1]
Vědci ovšem poukazují na to, že počasí není tak citlivé na počáteční podmínky, jak se dříve myslelo. Například Stephen Wolfram (v knize A New Kind of Science) poukazuje na to, že Lorentzova rovnice (viz Lorenzův atraktor) je příliš zjednodušený model, který například neobsahuje viskozitu představující vnitřní tření vzduchu, které zabrání lavinovitému rozšíření z malých podnětů.)
.....
Nechci prezidenta Zemana, ale musím ho respektovat, jsem smutná z volby Británie a jejich brexitu. Děsilo mně, že jeden z kandidátů je Trump a teď se stal prezidentem nejsilnější země. Tak to je. Život si nevybíráme, on nás staví před nové situace. Je umění života naučit se v tom žít a těšit se z toho, co zůstává a je zdrojem nadšení pro život jaký je. Které mávnutí křídel, kolik jich musel být a kde  spustilo tento sled špatných zpráv?

Hezké sny. Cantadora