vidoucí oči

 

Předkládám sny, které  mají nadosobní obrazy a jsou aktuální i pro kolektivní procesy. 

 Sen: "Je léto, konec školního roku. Konec vysoké školy. Sedím v zahrádce poměrně obyčejné restaurace, někde na rohu ulice, v menší obci, kolem teče potok. Jsem sám, pozoruju okolí.

Je tam i mladá žena a také nějaké dítě - holčička.

Snad je tam i nějaká svatba? Nebo spíše na nějakou vzpomínám.

Zasním se a říkám … “Tady bývají nejkrásnější svatby!”

Žena se otáčí, působím asi trochu divně nebo vlezle.

Říkám: “Opravdu! Na konci školy.” Je vidět, že jsem pohnutý, moje slova působí. Snad se o tom chvíli bavíme, … o naději se svatbami spojené???

Pak hážu cosi do potoka. Možná kuličku, nebo nějaký podobný, ne úplně hladký předmět. Jakoby památku na nějakou svatbu či vztah? Talisman? Něco, co se o svatbách rozdává pro štěstí??? Možná je tam něco napsaného nebo vyrytého. Iniciály? Nebo nějaké oznámení? Citát?

Vidím, jak ten předmět dopadne do vody a ta ho pomalu začne unášet. Pozoruju i holčičku, zaujalo ji to. Možná se ho pokusí vylovit, ale tím si nejsem jistý. Potok nevnímám jako nebezpečný."

V prvním snu se objevuje symbol svatby jako obraz sjednocení protikladů. Tento proces snící nastoupil už před víc než rokem a půl. Že je to práce obtížná, nemusím zdůrazňovat. Kdo si touto alchymickou cestou prochází, rozumí.

Nabízím pro symbol svatby odkaz hieros gamos, posvátné spojení bohů, které vede ke zrodu nového. Pro člověka to není jednoduchá cesta. Objevují se překážky, které musí každý nejdřív spatřit, pak pochopit a následně odstranit. 

A o tom je druhý sen. Možná navazuje na sen předchozí, snící si není jistý.

Sen: "Pak jsem v nějakém jakoby fotostudiu. Ale nedělají se tu klasické fotky. Spíše se tu snímá “obličejová maska”. Napadá mě maska posmrtná, ale nejsou tu žádné mrtvoly. Možná je to maska “posvatební”?

Jako klientka je tu mladá žena. Já jsem v roli pozorovatele, nebo tu jsem na stáži.

Proceduře se podivuju. Myslím, že se otiskují, nebo odebírají OČI, pak putují na čas do chladové lázně.  Klientka se ptá, jestli už to bude hotové. Někdo říká, že ještě bude muset chvíli vydržet.

Já si všímám, že místo chladové lázně teplota rychle klesá, že ty oči budou zmrazené. To přeci musí vést k oslepení! Lidé sem přijdou s důvěrou … a takhle dopadnou!? Děsí mě to.

Do procesu zasahuju. Ne otevřeně. Jen ho sabotuju. Zabráním úplnému zamrznutí.

Vytvoří se tím obraz (maska), oči se očistí a budou zase sloužit … i když mě nejspíš vyhodí, když se na to přijde."

Symbol očí má subjektovou rovinu, na které pro každého znamenají oči něco osobního. Ale na objektové úrovni můžou reprezentovat vyšší odosobněnější rovinu: "Způsob jak nyní vidíte věci kolem sebe. Jedno oko představuje duchovní Já, oko Boha, rozšířené vědomí, jasné vidění. Pravda, síla, jasnozřivost. Pokud máte obě oči otevřené, vidíte jasně; pokud jsou zavřené, nechcete vidět věci tak jak jsou, a vyhýbáte se některým lekcím." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.)

Symbol slepoty: "Potřeba rozvinout duchovní vizi; koukáte, ale nevidíte. Nečiníte správná rozhodnutí, jste slepí k pravdě. Pohlédněte dovnitř a snažte se znovu." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.) 

Na cestě k bytostnému Já potřebujeme spatřit hlubší pravdu, sjednotit protiklady. K tomu se vydáváme přes pohyb, změnu, pochopení principu života a smrti a jeho koloběhu. Oživení ve vesmíru, jeho jednoty a rozrušování. Proces odebírání očí se v západní společnosti obrazně děje dnes a denně. Skrze závislosti na výkonu, konzumu, necitlivost vůči přírodě, excesivnímu cestování a nadužívání slasti v mnoha podobách. Naše oči se stávají slepé vůči pravdě o koloběhu života a zákonitostech přírody na naší planetě.... kde jsme jenom hosté a ne páni. Ve snu snícího se na závěr snu vynoří obava, že až oči budou vidoucí, vyhodí ho ze "stáže" ve fotostudiu. Co je to fotostudio ve snu? Místo, kde se vyrábí masky a obrazy. Kde se UPRAVUJE realita. 

Proces snícího pokračuje. Je si vědomý toho, že se vzdaluje od jednostrannosti a směřuje k rovnováze, jednotě a souladu sama se sebou - zde prostřednictvím sabotáže pravidel, která platí na místě stáže. A v tom spočívá upozornění snu. Mystická svatba neproběhne cestou sabotáže. Ještě musí přijít poznání toho, jak uskutečnit spojení, aby bylo možné nejkrásnější svatbu oslavit. Nedělat to tajně. Důvěřovat, že proces spojení nebude potrestán. Kolikrát otočíme hlavu a nechceme vidět pravdu? Raději se necháváme oslepovat a nasazovat masky, i za cenu zklamání, zrady nebo ztráty důvěry.  Cituji (z webu: jung.sneznik.cz slovnik)

Sjednocení, spojení. Původně alchymický pojem označující sloučení substancí v procesu jejich proměny. V psychologii označuje sjednocení protikladů a zrod nových možností.

Coniunctio je apriorní obraz, který odjakživa stojí na předním místě v duchovním vývoji lidstva. Sledujeme-li tuto myšlenku zpětně, nalezneme v alchymii dva zdroje, z nichž se odvozuje. Jeden je křesťanský a druhý pohanský. Křesťanským zdrojem je bezpochyby učení o Kristu a Církvi, o ženichovi a nevěstě (sponsus et sponsa), přičemž Kristu náleží role Slunce (Sol) a Církvi role Měsíce (Luna). Pohanským pramenem je na jedné straně hieros gamos (posvátná svatba), na druhé svatební spojení zasvěcence s božstvem.

Jung používal i další původně alchymické termíny s podobným významem: unio mystica (mystická jednota vznikající v mystickém či posvátném sňatku), coincidentia oppositorum (koincidence protikladů), complexio oppositorum - protiklady jsou vtěleny do společného obrazu, obrazu jednoho světa (unus mundus). Do stejné kategorie patří i pojem kámen mudrců (filosofů), který je rovněž alchymické provenience.

Děkuji snícímu za možnost sny uveřejnit. I když jsem vybrala z jeho série snů tyto a nevyjádřují hluboký proces změn na jeho živoucí cestě, jsou platná a aktuální v současné kovidové době pro změny na cestě životem mnohých z nás... Nezmrazujme své vidoucí oči. Pro každého z nás, kdo byl slepý a pohlcený iluzí života, nastává čas pokusit se zabránit zmrazování svého vidoucího potenciálu.

Dobrou noc. Dreamcantadora 

Láskovičky

 

Laskavější píseň na únor/február jsem v únoru neslyšela. Doufám, že se bude líbit i vám.

 https://www.youtube.com/watch?v=HYzvPkPGt8E

Krásne sny i v únoru. Cantadora

změna

Ten samý strom, i stromy v parku kolem něj. Nic se nezměnilo. Jenom roční období.

 Dokážeme se ukotvit v tom, co je náš bytostný stav?  Být pořád "ten strom".

Dokážeme se naučit přijmout to, že se vše pořád mění a život je koloběh?

Jsme pořád ten "strom".  Žijeme změny, naše duše to ví. Být stejný a pořád podléhat změně.  A nejenom těm zvenčí. Zatím nedokážu vyfotit změny, kterými strom prochází zevnitř.

Dobré sny. Cantadora
 

dokument o C. G. Jungovi

 Ráda bych doporučila na youtube k zhlédnutí dokument o C. G. Jungovi. 

 https://www.youtube.com/watch?v=zbzuPcV2Nyg

Zároveň chci s vámi sdílet jednu skutečnost ze života C. G. Junga ve vztahu k otci. Ta v dokumentu není nijak zmíněna a ani interpretována. Vnímám ji ve vývoji osobnosti Junga silně a zatím spíš není zvědomována. Pro mojí terapeutickou práci ale je výrazná. V životopisných knihách je zmínka o výletě na horu Riggi, kterou absolvoval mladý Jung s otcem. Protože otec jako nemajetný farář neměl moc peněz, koupil jenom jeden lístek na lanovku pro syna a sám zůstal dole. Umožnil synovi na horském vrcholu objevit svět "můj svět, skutečný svět, kde není otázky, na kterou by nebylo odpovědi, kde člověk prostě jenom je a nic nežádá - svět Boží." (citát z knihy: Jeana- Jacquese Antiera: C. G. Jung aneb zkušenost s božstvím). 

V dokumentu je krásně nakreslený a popsaný sen, jak stoupají s otcem jako zasvěcenci, strážci tajemství písma po schodech vysoko nad vše. Otec se synem. Ale otec před vstupem do dveří poklekne na zem, položí čelo na podlahu. Jung to chtěl udělat taky, ale nemohl, Jung tohle ve snu nedokáže. Tam vidím položený základ odvahy překročit jakéhokoliv otce: Freuda, léčit Boha, křesťanství.

Právě tento sen mi připomíná společný zážitek syna a otce. Otec umožnil synovi spatřit svět Boží, ale sám zůstal na úpatí hory. Vnímám tento aspekt života Junga jako důležitý. Vztah k otci formovalo to, že otec synovi umožňuje něco, co si sám odepře. Jeho otec byl tolerantní a syna k ničemu nenutil, otce ale v mnohém už od dětství vnímal jako slabého a chybujícího, v čem ho podporovala i matka. To jsou začátky jeho mužství, kterému otec nebrání stát se sám sebou. V dokumentě zazní téma sexuality, které řeší Freud nebo Adler, který řeší ve své teorii moc. Jung se věnuje ve svém geniálním díle vztahu k něčemu co nás přesahuje, božskému, nevědomému, spiritualitě v nás, pravé víře, které čuduj se světe, jeho otec pastor se nedokázal přiblížit, aby byla jeho víra oprqvdová. Proto velmi přesně v dokumentu zazní slova o touze Junga léčit křesťanství. Ne nadarmo se říká, že mnoho terapeutů nevědomě pracují na poléčení svých rodičů. Tím vůbec nezpochybňuji nic z díla C. G. Junga, jen dodávám, že to byl taky člověk z masa a kosti.  

Bez toho nebude Jungův život celý, když nepochopíme, co mu otec daroval. Ukázal mu, že si může vzít víc než má otec. A tohle se v jeho životě opakuje při roztržce s nejedním mužem, který nemá kvality jeho otce: slabost, toleranci k názorům druhéhe a pokoru. Stalo se to s Freudem. Freud vyžaduje oddanost, věrnost své psychoanalýze. Po roztržce s ním nezažije to strmé stoupání, ale je uvržen do pádu. Pokračovat v jízdě do království nebeského se tentokrát neděje prostě jako s otcem. Nedostal od Freuda požehnání, lístek na lanovku, ale zavržení. 

Bylo nevyhnutelné, co se tímto aktem v Jungovi rozpoutalo? Ano. A otevřelo to cestu k "léčbě nejdřív sebe sama a později i nástup na strmé stoupání do světa Božího." Podle jiného životopisu ale Jung Freudovi neodpustil a ke smíření nedošlo. Je to špetka dítěte v něm, které se zlobilo? Pocit, že se táta neobětuje ve prospěch syna. V jiné části dokumentu to je popsané, Freud nedopustil, aby ho syn analyzoval, "protože by přišel o svoji autoritu". 

Co je lepší pro syna: obětovat vlastní vývoj a zůstat věrný světu otce? Část synů to potřebuje a otec zůstává jejich králem. Má to výhody v pocitu bezpečí, jistoty a řádu, který přetrvává. Druhá skupina otců vyvede své syny do světa tak nějak obyčejněa  bežně, někdy bez zvláštního porozumění. Donutí syny bojovat o své místo ve světě. Ale pak jsou otcové jako byl otec C. G. Junga, kteří s pokorou a laskavostí zprostředkují svým synům netušené zážitky vedoucí dál a výš než může jejich otec. 

Tohle je vše ke snu o stoupání zasvěcenců otce se synem.

 Moc děkuji Pjerovi la 'Šezovi za ten tvůrčí počin vydat se po stopách Junga a rozhovor s doc. PhDr. Vladimírem Chrzem, Ph.D. Tohle je krásny dar pro nás všechny, co jsme Jungem zasaženi.

P.S. Můžu doplnit vtipnou poznámku. Dívala jsem se na rozhovor a v jednom momentě jsem uviděla dva kluky v krátkých kalhotách s lístkem na lanovku, jako syny, kteří kráčejí po stopách svého otce Junga. Oba jsou připraveni, aby budovali vlastní veže. Těším se na jejich plody. A co dodat ke kočce, co se tam kolem procházela? Za vším hledej animu.

 Krásné sny. Cantadora