Vím, že název
Dar nic nedává smysl, ale stalo se. Marcela Lobos ve svém webináří, kterého jsem se účastnila, nás prováděla technikou, já jsem si ji upravila a udělala jako imaginaci Setkání se svojí moudrostí. Jádro imaginace bylo požádat vnitřní bytost nejvyšší moudrosti o dar, který si můžu přinést z hlubin nevědomí jako praktickou pomůcku pro svoji cestu k vyššímu vědomí. Má Moudrost mi totiž darovala NIC. V průběhu samotné imaginace jsem pocítila rozpaky a mírné zklamání z takového daru Ničeho. Po skončení imaginace se okamžitě začali dít synchronicity, které pokračují už víc než týden a nepřestávám být ohromena tím, co objevuji o daru Nic.
První synchronicita se dostavila okamžitě. Volala mi kamarádka, že někam odjíždí, ale necítí se dobře. Vnímala jsem obavy z cesty a tak jsem ji popřála šťastnou cestu a vyslovila přání, ať se jí Nic špatného cestou nepřihodí. Ohromilo mě spojení nic a nestane. Tím se rychle spustilo otočení úhlu pohledu na dar nic. A začala jsem si uvědomovat, že asi jsem dostala dar, kterého hodnotu vůbec neznám. A ano další dny se odehrálo množství synchronicit, byla jsem jejich hojností zaskočena, zmíním dvě.
Dívám se na vtipný seriál Mladý Sheldon, tento týden běžel na HBO čtvrtý díl šesté série. A tiše jsem pozorovala, že Sheldon řešil existenci nuly a nicoty, kterou přirovnával k síle zrodu vesmíru. Spojil to dohromady a modlil se k nule jako k nejvyššímu řádu jednoty. Kdo má možnost dívat se na seriál, vřele tento díl doporučuji, je tam vtipně vysvětleno, jak si naše mysl s námi hraje při pochopení reality.
A ta druhá synchronicita je z knihy Anthony De Mella: Bdělost. Dnes jsem ji vytáhla z knihovny, že si ráno něco budu čít. Otevřela jsem nahodile stránku a znovu jsem jako synchronicitu začetla do textu o velkém NIC. Možná největším. A to je mnohem složitější nic Antonyho de Mella na pozadí úvahy o existenci Boha.
Cituji z jeho knihy, str. 152:
" Jelikož nemůžeme vědět, co Bůh je, ale spíše co není, nemůžeme tedy ani uvažovat o tom, jaký je, ale spíše jaký není." Tomáš Akvinský Summa Teologica.... V knize O moci Boží sv. Tomáš píše: "Toto je vrchol lidského poznání Boha - poznat, že Boha nepoznáme." Tento pan (Akvinský) byl považovám za kníže teologů. Byl to mystik a dnes je to kanonizovaný světec. Stojíme tedy na dosti pevné půdě.
V Indii pro to máme sanskrtské rčení: "Neti, neti." Znamená to: "Tohle ne, tohle ne." A tuto metodu sv. Tomáše nazývají via negativa, negativní cesta. C. S. Lewis si psal deník, když jeho žena umírala. Jeho titul zní Svědectví o zármutku. Jeho žena byla Američanka a velmi ji miloval. Svým přátelům řekl: "V šedesáti mi dal Bůh to, co mi ve dvaceti odepřel." Umřela v bolestech na rakovinu, krátce poté, co se vzali. Lewis píše, že celá jeho víra se rozpadla jako domeček z karet. Byl to velký zástance křesťanství, ale když ho potkalo neštěstí, kladl si otázku: "Je bůh milující otec nebo je to velký vivisektor?" Pro oboje lze najít pádné důvody.....
Lewis ve svém deníku také píše, že o Bohu nemůžeme vědět NIC a dokonce i naše otázky týkající se Boha jsou nesmyslné. ... Konečnou fází poznání Boha je tedy poznat, že nevíme.
Naše největší neštěstí je, že toho víme příliš mnoho. Tedy myslíme si, že víme, to je naše neštěstí. Protože nemůžeme NIC objevit. ..."
Čím víc se nořím do daru NIC, tím větší hloubku objevuji a naprosto to přesahuje jednoduchost mé představy o nic, že nic je prostě nic. Vedou mě krok za krokem synchronicity, které nabírají sílu o jaké jsem netušila. Žeby měl pravdu člověk, který říká, že jedna a jedna může být nekonečné množství správných řešení? Tak uvidíme.
Vše začalo na úvodním webináři Marcely Lobos ke kurzu 13 měsíců moudrosti. Děkuji za obrovský dar a šťouch.
Krásné sny. Cantadora
