dialog 2.

Ahoj milá přítelkyně. Nevím, na jednu stranu nikoho takového neznám, jednotlivosti z toho sedí na řadu žen v mém okolí, na druhou je to typický světa běh většiny žen, jenže místo matek tam spíš bývají otcové, ženy závislé na matce nebo matkou nějak zmrzačené znám asi jen dvě. Vesměs jsou v mém okolí ženy pod silným, často negativním vlivem otce. Všichni mají volbu, zda ustrnou, nebo se budou vyvíjet, takže jsou tu jasně ty dvě polohy volby. Tvá přítelkyně D.

dialog 1.

Milá přítelkyně, přeposílám ti z webu analýzu ženských postav řeckého mýtu o Deméter a Persefoné. Co si o nich myslíš?
"Démétér Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba. Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest. Žije pro děti a pro pomoc jiným lidem. Své děti miluje ať jsou jakékoliv. Odbojné, invalidní, ve vysokém postavení nebo na okraji společnosti. Je to matka na plný úvazek. Mateřství má u ní přednost před prací. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a s vnoučaty. Je-li třeba, tak své děti svěřuje do péče ne manželovi, ale jiné Démétér. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu (jsou na ní závislí, tloustnou atd.). V období dospívání se děti těžce vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu. S muži nesoupeří, ženám nezávidí manžely, ale nemá-li své, závidí jim děti. Démétér je praktická a oddaná své věci. Je zaměřena na druhé, pracuje pro ně. Ale pozor! Usiluje dostat ty druhé do závislosti na sobě. Je to proto, že má nízké sebehodnocení. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje fyzické (zejména) i psychické potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, i své kolegy bere jako děti, a pokud je potřebná, je spokojená. Slouží druhým dost nesobecky. Démétér sice pracuje s láskou, ale když obětuje část svých vlastních potřeb (a někdy takřka všechny), očekává, že se jí i něco vrátí. Alespoň ve formě uznání. Toho se jí však nedostane, pokud svou péči přehání a vnucuje. To si zpravidla neuvědomuje a považuje příjemce jejich služeb za nevděčníky. Před únosem své dcery Kory překypuje optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce Háda - a to je pak tchyně. To je trochu nesrozumitelné Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru dostatečně nechránila před úklady světa. Tento pocit často přichází již po prvním větším průšvihu. Háda nenávidí hlavně proto, že ze zcela závislé Kory udělal na ní jen částečně závislou Persefónu. Situaci po únosu řeší třemi způsoby: Zničí úrodu - výsledky své práce, jde mezi lidi a stará se o jiné děti (lidi), nebo chodí po světě bez cíle, běduje a nedbá o sebe. Tak, jak to vypráví mýtus. Výsledkem je však zahořklá a zklamaná žena. Řešením je třetí možnost. Smířit se s tím, že mládí i děti jsou pryč, a najít svou vnitřní Koru, která jí vrátí radost i optimismus, možná i vnitřní mládí a hravost. Dozraje-li takto, zmoudří a ostatní za ní chodí na radu a pro pomoc či podporu. Ale i v těchto případech neumí říct ne. O mužích si Démétér nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Pro samou práci a péči o druhé na ně nemá ani čas. Sex pro ni existuje kvůli plození dětí. Pro Démétér je důležitější než sex tiché a vroucí objetí. Opustí-li ji muž nebo je-li tento vztah špatný, upne svou lásku na syna. Tím jej rozmazluje ještě více, což je mu do života ke škodě. Nehledě k jeho závislosti na ní.Pokud je její domácnost takzvaně „tichá“, není schopna zcela vypnout svůj pečovací pud a manžel najde vždy něco k večeři a ráno čisté oblečení. Mnohdy patří k tomuto servisu i tichý sex. Verze Démétér:• Mladá žena toužící mít děti a hledající jakéhokoliv partnera, se kterým by to šlo, zpravidla velké dítě, o které by mohla pečovat.• Šťastná maminka (i svobodná) radující se se svých dětí. Spokojená žena, které sice vylétly děti z hnízda, dělající s plným nasazením zázemí svému doma nedominantnímu manželovi, který si její péče váží.• Nešťastná a utrápená matka středního věku, které děti vylétávají z hnízda a která se cítí nedoceněná a nepotřebná.• Starší moudrá žena (často vdova) v běžných záležitostech života ochotně pomáhající druhým, která často neumí říci ne."
"Persefoné. Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky, a to je pro ni dobré. Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace jí pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti různých guru částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí. Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti. Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí. Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. Pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného sama prožila. Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.
Variace Koré:
- Mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
- Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
- Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
- Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.

Když si spolu povídáme o mužích, vnímám jak se naše postoje liší. Buď je ty kritizuješ, nebo já chválím, a přitom nemluvíme o sobě, co utváří náš postoj k nim. Většinou se hlavní vzor připisuje otci, ale jak ovlivňuje matka náš pohled na muže? Deméter je Matka všech matek. A Persefoné je dcera, kterou Deméter drží v sametové rukavici železnou rukou. Nepustí ji, aby si utvářela život a názory na něj sama. Svojí péči a ochranou ji bere sílu. Vůbec nic se v tom mýtu neříká o tom, jaký má vztah Deméter k mužům. Je šťastná, že žije bez muže? To jí stačí péče o dceru, družky a Matku Zemi? A Coré/Persefoné, ta žije v čistě ženském světě s vílami a v krásné přírodě spolu s matkou. Tuší co jí čeká ve světě a dokáže v něm úspěšně žít? Když jí unese Hádes, tak není jasné jestli snědla granátové jablíčko vědomě. Byla podvedena anebo věděla, že se už nebude moci vrátit k matce? Podle mě to věděla. Byl to její vědomý akt, jak se od matky odpoutat. Tvá přítelkyně Cantadora

Dialog dvou žen - zahájení

Krásny zážitek milí snící,

s dovolením přepíšu náš dialog s mojí dobrou kamarádkou, každá z nás máme v jiné míře poskládanou Matku Deméter a dceru Koré/Persefoné. Aby byl dialog srozumitelný, připomenu vám jeden z velkých řeckých mýtů - příběh Deméter a Persefoné... Prošla jsem si jak v knihách, tak na internetu několik verzí příběhu a vybrala dva, jeden je z blogu magická poradna a druhý z wikipedie.

P.S. Denně teď budu dávat na blog ten dialog, který měl být věnovaný mužům a skončil snahou o přemostění obou aspektů a porozuměním. Dobrou chuť, je to opravdu zábavné povídání. http://magickaporadnabs.blog.cz/0910/o-demeter-a-persefone

O Deméter a Persefoné

Starověkému Řecku vládlo množství bohů. Ze svého sídla na hoře Olymp řídili svojí mocí chod přírody i osudy lidí. Ten nejvyšší z nich, král všech bohů, se jmenoval Zeus. Byl vládcem oblohy, hromů a blesků. O zemi se však starala bohyně Deméter. Lidé jí říkali Velká Matka, protože pečovala o přírodu na celé Zemi a ochraňovala všechna její bezbranná stvoření. Deméter dohlížela na život a růst a každoročně dávala dozrát zlatavému obilí i jiným plodům, za což jí lidé vzdávali dík a blahořečili jí za štědrost země. Byla to bohyně laskavá a mírná. Jen jednou její zloba téměř zahubila lidstvo.
Deméter žila na Olympu se svojí dcerou Korou. Kora, jejímž otcem byl sám Zeus, byla okouzlující dívka a Deméter ji milovala ze všech svých dětí nejvíce. Chránila ji před střety a sváry vnějšího světa, a tak Kora trávila všechen čas se svojí matkou. Jako malá jí sedávala na klíně, když Deméter dohlížela ze svého trůnu na hoře Olymp na svět pod nimi. Později ji matka brala s sebou do polí a rozkvetlých luk. Těšilo ji sledovat svoji dcerku při hrách s vílami nebo při objevování roztodivných květin a stromů.
Kora rostla a její krása a půvab oslňovaly natolik, že si dívky povšiml dokonce i Hádes.
Hádes byl bohem Podsvětí, vládce říše mrtvých. Nežil na Olympu ani ve světě živých, jeho království leželo hluboko pod zemí, vždy temné a nevlídné, a jeho vladař byl stejný - zasmušilý, přísný a neoblomný, nedbal na nářky ani prosby lidí. Z jeho říše dokázalo uniknout zpět mezi živé jen několik málo hrdinů. Snad proto byl všemi nenáviděný a ošklivili si ho dokonce i ostatní bohové, přestože nepáchal ani zlo, ani bezpráví. Hádes své sídlo zpravidla neopouštěl, do světa pozemšťanů vyjížděl jen podle svého rozmaru. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že každý, kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do jeho domu. A tento temný vládce Podsvětí spatřil jednoho dne Koru. Sledoval ji, očarován její krásou. Už dlouho se cítil ve svém podsvětním království osamělý, a tak se rozhodl, že Koru získá jako svoji ženu. Dobře však věděl, že by Deméter ani samotná Kora nikdy nesvolily, aby dívka opustila svoji matku a odešla ze slunného Olympu do pochmurného Podsvětí. Ujednal proto tajnou dohodu s Diem a připravil ve skrytu Podsvětí svůj plán. Jednoho zářivého slunečného dne se dcera s matkou opět vypravily dohlédnout na úrodu a potěšit se krásami přírody. Jako obvykle se Kora rozběhla po širé louce, brouzdala svěží zelenou trávou, trhala květy všech druhů a pletla z nich věnce jen tak pro radost. Tentokrát ji procházka zavedla mnohem dál od matky, ale Kora si nedělala žádné starosti. Usedla uprostřed barevného moře a pozorovala hry poletujících motýlů. Náhle zakryl slunce tmavý stín. Země se otevřela a před vylekanou dívkou se objevil kočár tažený černými koňmi. To se Hádes vyřítil z Podsvětí, popadl dívku k sobě na vůz a uháněl pryč, dírou v zemi, skrz propast dolů do temnot, unášel nebohou Koru do své říše. A tak se Kora náhle ocitla v Hádově temném království, které se skrývá v hlubinách země a kam nepronikne paprsek slunečního světla. Podsvětí tvořila bezútěšná rovina a obtékala ho hrůzostrašná řeka Styx. Bez Hádova souhlasu ji žádná živá duše nemohla překročit. Jestliže dal Hádes někomu své svolení, pak jen výjimečným hrdinům, které na cestě do podsvětí doprovázel Hermes, posel bohů a průvodce zemřelých. Avšak ani duše mrtvých nemohly vstoupit do podsvětní říše jen tak. Musely zaplatit za převoz přes vody Styxu starému převozníku Cháronovi. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos, který pohltil každého, ať živého či mrtvého, kdo porušil zákony Hádovy říše. Hádes se sice Kory zmocnil násilím, ale ve svém království se k dívce, do které se zamiloval, choval s velkou úctou a brzy ji učinil nejen svou ženu, ale také spoluvládkyní nad říší mrtvých a strážkyní tajemství Podsvětí. Kora, která si změnila jméno na Persefoné, se však cítila v tomto temném světě sklesle a často se jí stýskalo po matce. Hádes se ji snažil potěšit svým bohatsvím, ale drahé šperky příliš nepomáhaly. Mezitím, ve světě nad nimi, prožívala Deméter krušné chvíle. Její dcera zmizela náhle a beze stopy. Devět dní hledala všude, v úzkosti pátrala po své ztracené Koře, avšak marně. Už se jí zmocňovalo zoufalství, když ji napadlo zeptat se Hélia, boha Slunce, který vidí vše. A tak se konečně dozvěděla pravdu - její milovanou dceru unesl temný Hádes a Kora se stala jeho ženou, to vše s Diovým souhlasem. Rozhněvaná a nešťastná Deméter opustila Olymp a putovala po zemi jako stará žena. Ve svém nekonečném zármutku ze ztráty dcery přestala pečovat o přírodu, seslala na svět strašlivou neúrodu a proklela zemi k věčné zimě. Marně Zeus zuřil a domlouval, marně k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv. Deméter zůstala neoblomná a odmítala vrátit zemi plodnost. Ztráta dcery jí natolik zasáhla, že nebyla schopná se s ní smířit. Prohlásila, že dokud bude její dcera v Podsvětí, nic živého na Zemi neporoste. Zeus poslouchal nářky lidí a začínal se obávat o jejich osud i o osud bohů. Zdálo se, že celé lidstvo bude zahubeno hladem, a pak již nebude nikdo, kdo by je uctíval. Rozhodl se tedy zasáhnout a vyhovět Deméter. Poslal dolů do Podsvětí Herma, posla bohů, který byl nejen nejrychlejší, ale také spolehlivý a oddaný vládci Olympu. Hermes měl přivést Koru, nyní Persefonu, zpět, a tak usmířit rozhněvanou matku Deméter. Hádes věděl, že se nemůže protivit Diovým příkazům, ale současně se nechtěl vzdát své ženy navždy. Nezbývalo mu než využít znovu lest.V Hádově říši končil veškerý život, ovšem zemské hlubiny představovaly i počátek nových životů. Hádes se tak stal také dárcem rostlinstva a v této oblasti byl výjimečně pokládán za dobrotivého boha. V jeho zahradě, kam Persefona často chodívala, rostlo i granátové jablíčko. Než se Hádes s Persefonou rozloučil, nabídl jí ke snědení několik zrníček. Kdokoliv totiž pojedl toto ovoce vyrostlé v Podsvětí, už nikdy nemohl natrvalo opustit říši mrtvých. Hermes vyvedl Persefonu z temných hlubin zpět na světlo za její matkou. Po dlouhé a strastiplné době Deméter konečně spatřila svou dceru. Šťastně se přivítaly a radovaly se ze shledání. Země jako zázrakem ožila a naplnila se zelení. Stromy a rostliny začaly opět kvést.Pak se však Deméter dozvěděla, že Persefona snědla v Podsvětí zrníčka z granátového jablka a že je tak odsouzena vrátit se zpět k Hádovi. Znovu se rozzlobila a hrozila neúrodou. Zeus i tentokrát zažehnal katastrofu a dohodl mezi oběma svářícími se stranami kompromis. Vyjednal s Hádem dohodu, podle které Persefona stráví každý rok v Podsvětí tolik měsíců, kolik zrníček z granátového jablka snědla. A tak Persefona žila se svým manželem Hádem šest měsíců v temném království a šest měsíců se svou matkou na Olympu. Přesto se Deméter s tímto řešením nikdy nesmířila. Pokaždé, když její dcera odchází do podsvětní říše, Matka Země se pohrouží do svého žalu. Květiny uvadnou, opadá listí ze stromů a země se promění ve studené místo bez života. Jakmile však přijde čas Persefonina návratu na zem, rozjásá se příroda novým životem a všechno začne znovu rašit a kvést.
A ještě je tady druhý stručný příběh z Wikipedie:

Démétér a Persefona
Její otec Kronos ji spolkl stejně jako předtím její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna. Vedl ho k tomu strach, že jeho děti se mu vzepřou a zbaví ho moci. Jako božské bytosti v něm přežívaly až do doby, kdy je vysvobodil jejich nejmladší bratr Zeus. Jeho matka Rheia ho porodila v tajnosti na Krétě a Krona ošálila kamenem zabaleným v plenkách.
Když Zeus dospěl, postavil se otci, donutil jej vydat ze sebe všechny své děti a prohlásil se nejvyšším bohem. Démétér vzal k sobě na Olymp, dal jí na starost péči o plodnost země, o rolnictví. Naučila lidi obdělávat pole, usadit se místo kočování na jednom místě a dala jim tak nový způsob života a stanovila jeho zákony.
Diovi se Démétér líbila, usiloval o její přízeň, dokonce zabil bleskem thessalského krále Íasióna, kterému Démétér dala syna Plúta. Démétér nakonec Diovi porodila dceru Persefonu; někdy bývá nazývána Kora.
Když jednou byla Persefona se svými družkami, otevřela se před ní zem, vynořil se bůh podsvětí Hádés a v mžiku s ní zmizel v hlubinách. Démétér hned spěchala na pomoc, ale nenašla ani stopu. Bloudila devět dní po celém světě, až se nakonec od boha slunce Hélia dozvěděla, co bylo. Hned se vypravila za Diem na Olymp a žádala o pomoc. Ani Zeus však nemohl Háda donutit k vrácení Persefony matce, protože si ji mezitím vzal za manželku a dal jí ochutnat jádra granátového jablka. A tím jí zavřel cestu zpátky na zem - kdo něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit nahoru.
Démétér z velkého žalu se uchýlila do ústraní do svého chrámu v Eleusíně. Seslala na zemi neúrodu, zato zase lidé přestali bohům obětovat. Nakonec musel Zeus zakročit: donutil Háda, aby propustil Persefonu na svět vždy na dvě třetiny roku a zbylou třetinu bude ona trávit v podsvětní říši. A tak se stalo, že na podzim je Persefona dole - rolník osévá pole. Na jaře Persefona přichází ke své matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje, lidé sklízejí úrodu.

Tak teď jsem dostatečně připoměla příběh Matky a dcery, které jsou taky vzorcem chování v každé ženě. V některé převažuje Deméter a v jiné Kora. Ženy typu Deméter, které zažili strašného otce jako byl Kronos a museli být po vůli muži jako je Zeus (který byl mezi jiným bratrem Deméter), schopným zradit kohokoli, když se to hodí jeho zájmům... tak tyto ženy si o mužích nedělají žádné iluze. Jejich zkušenost je naučila vidět muže v temných barvách. Koré, která byla ušetřena všeho zlého, žila v souladu s přírodou, chráněna matkou před každou překážkou a zklamáním, ta Koré se nebojí, protože Deméter ji poznání životních překážek odepřela. Matka ji odepřela zrání, aby zůstala její holčičkou, kterou Deméter nikdy nemohla být. Jak můžou spolupracovat anebo si bránit ve vztazích k mužům o tom v pokračování zítra. Krásne sny. Cantadora

šperky

Sen snící, která mi umožnila, abych o něm psala. Moc děkuji.:

Jsem v obchodě a prodavačka chce, abych vyzkoušela nádherný šperk, který se skládá ze spony a misky. Jsou to velmi zvláštní šperky, miska je ozdoba, která se přikládá pod krk, spona patří do vlasů. Je to krásné, ale miska je zvláštní a tak si to nekoupím.

Pracujeme na snu asociativní metodou. Snící se nachází v životní etapě, kdy se zdá být vše na povrchu v pořádku, ale cítí, že se u ní startují nějaké procesy, jaké - ještě nedokáže pojmenovat.

Co znamená pro snící nabídka prodavačky?

Pro ženu znamená příležitost pro něco nového.

Symbol prodavačky je samotná snící, která si vytváří v životě nové situace.

Mísa je obecný symbol, dutá nádoba, symbol pro ženství: děloha, těhotenství.

Spona patří do vlasů, kterou sepne vlasy na krku a obnaží krk. Krk je místo zranitelnosti, křehkosti.

Mateřství je pro ženu důležité, uvažuje o něm, ale ve snu to ještě nechce a šperk nekoupí. Spona ji upozorňuje na zranitelnost a křehkost. Je to překvapující, že sen odkrývá její nepřipravenost na tento krok.

Na vědomé úrovni se k tomu staví jinak, než tomu napovídá sen. Sen ukazuje, že obecně přijatý názor o kráse mateřství a jeho zázraku - symbol šperků, zatím nemůže přijmout. Šperk je příliš zvláštní a na příležitost k něčemu novému zatím není připravena.

Kompenzační funkce snu se ptá: čeho je v životě snící příliš?

- Tlačí na sebe příliš?

- Všeobecně přijímaný postoj k mateřství je potřeba přehodnotit a najít si vlastní cestu k dítěti a mateřství.

- Uvědomit si co snící teď opravdu potřebuje a chce.

Obsah snu snící uklidnil a vede ke spomalení v běžném životě, nenakládat si tolik na sebe.

Mýtus o tom, jak je těhotenství krásné je pro mnohé mladé ženy pravdou jenom napůl. V období před otěhotněním nebo během těhotenství právě kvůli svým nezpracovaným vztahům se zdají ženám silné sny. Tyto sny kompenzačně pracují na změně postoje k některým důležitým osobám a situacím. Příkladem je práce s jinou snící, která si ujasnila své vztahy k rodině v práci se sérií svých snů a následně měla závěrečný sen o narození vlastní holčičky. Nádherným završením společné práce bylo, že další měsíc otěhotněla. Teď je maminkou krásného chlapečka, zdravého a hravého.

Dobrou noc. Cantadora

pohádka Železný Jan a 7 paprsků mužství

Tentokrát jsem převzala z mého spřízněného blogu článek:

http://ografologii.blogspot.com/2010/06/robert-bly-zelezny-jan.html

Zároveň doporučuji čtení knížky:

Robert Bly: Železný Jan. Argo, 2005.

A tady je text zmíněného článku o sedmi paprscích mužství a pohádce Železný Jan z blogu o grafologii.

Pohádka o Železném Janovi
V tajemném lese se ztrácejí lidé i všichni lovci, které tam král vyšle. Až jeden hrdina se přihlásí králi do služby a slíbí, že tuto záhadu objasní. Když kráčí kolem temného jezera, nad hladinu se vymrští ruka a stáhne pod hladinu lovcova psa. Lovec džbery postupně jezero vyprázdní a na jeho dně spatří divého muže pokrytého hnědou rzí s vlasy až po kolena. Svážou jej a král jej nechá v kleci uvěznit na nádvoří paláce. (Právě v této situaci se nalézá Divý muž v naší kultuře). Král má však osmiletého syna. Tomu spadne do klece zlatý míč. Divý muž mu jej dá jen pod podmínkou, že jej osvobodí. Princ však neví, kde je klíč. Divý muž mu poradí, že se nachází pod polštářem jeho matky. Princ jej potichu v noci ukradne a Železného Jana vysvobodí. Rozhodne se s ním hrad opustit a prchnou spolu do lesů. V lese má princ hlídat studánku tak, aby do ní nic nespadlo, zatímco je Železný Jan na lovu. Po prvé do ní zanoří prst, který si poranil, když odemykal klec; ten celý zezlátne. Po druhé mu do ní spadne vlas, když si poraněnou rukou prohrábne vlasy - ten také zezlátne. Potřetí do ní pohlédne, podívá se sám sobě do očí a všechny jeho vlasy se promění ve zlato.Železný Jan prince vykáže, protože neobstál v jeho zkoušce; nicméně mu slíbí pomoc, kdykoliv jej bude potřebovat. Princ, nyní chudý mladík se zakrytou hlavou, nastoupí do služby jako nosič dříví, vody a jako ten, kdo vynáší popel a stará se o oheň; později pracuje jako zahradníkův pomocník. Jednou v létě si v parném dni sundá na okamžik čepici a zlatá hříva jeho vlasů zazáří do princezniny komnaty jako zlatavé sluneční prasátko mihotající se na zdi. Princezna vyběhne z komnaty na balkón a přikáže mu, aby přinesl květiny. (Tuší, že to není obyčejný mladík). Třikrát za sebou ji musí přinést květiny a ukázat, co má pod čepicí, ale chlapec se vymlouvá a zapírá - že má prý prašivou hlavu. Ona mu za to nabízí zlato a dukáty, ale nic jí to není platné. Neukáže ani na potřetí.Pak se království ocitne ve válce. Chlapci však ve stáji nechají jen starou chromou herku. Vyrazí na ní do války, ale u lesa křikne na Železného Jana, který mu poskytne dokonalou výstroj, krásného koně a mocnou ozbrojenou družinu. Chlapec vtrhne na bojiště, které se již již chýlí ke smutnému konci. V klíčové situaci obrátí na válečném poli prohru v triumfální vítězství - ale domů se opět vrátí nenápadně na staré herce. Říká, že byl ve válce a srdnatě bojoval, ale všichni chlapi se mu jen smějí.V další části král i princezna pátrají po tajemném zachránci. Vyhlásí turnaj. Chlapec přijede třikrát za sebou v trojím barevném přestrojení (na ryzáku, bělouši a vraníkovi), které mu poskytne Železný Jan, a vždy na hrot meče zachytí jablko, které princezna hází z balkonu. Avšak nikdy nezůstane, aby králi a princezně odhalil svou identitu, ale odcválá vždy na koni pryč. Při posledním pokusu utrpí od královy pronásledující družiny zranění na noze.V závěrečné fázi se princezna vyptává na podivného zahradníkova pomocníka. Doslechne se, že tři zlatá jablka rozdal zahradníkovým dětem. Chlapec musí předstoupit před krále. Princezna mu strhne čepici a jeho zlaté vlasy ozáří celý sál. Chlapec přizná, že byl tím, kdo vyhrál všechna tři zlatá jablka, kdo utrpěl zranění od královy družiny a kdo kdysi obrátil na bitevním poli prohru ve vítězství.Král se jej ptá, kým doopravdy je. Chlapec přizná, že je princ a že jeho otcem je mocný král z jiné říše. Král se mu cítí hluboce zavázán - prý si může cokoliv přát. Princ si přeje - jak to tak v pohádkách bývá - princeznu za ženu. Král svolí. Princezna je zamilována již dávno. Přijedou oba princovy rodiče a koná se radostné shledání rodičů se ztraceným synem a velkolepá svatba. Pije se a hoduje. Když tu zničehonic svatební ryk utichne, rozletí se brána a do komnaty vkročí hrdý král s velkou družinou. Přijde k ženichovi a praví: "Jsem Železný Jan. Byl jsem zakletý v divého muže, ale tys mě vysvobodil. Děkuji ti a všechny mé poklady ti skláním k nohám."

Pohádka zobrazuje Divokého muže v situaci, v níž se nachází dnes ve vztahu k dnešní kultuře - a zobrazuje proces proměny, který se musí v duši muže uskutečnit, má-li být obnoveno spojení s Divokým mužem a má-li se Divoký muž vrátit na místo, které mu náleží.

Sedm paprsků mužství

Robert Bly se domnívá, že se mužská esence - podobně jako se bílé denní světlo skládá ze sedmi barev spektra - skládá ze sedmi vnitřních bytostí. V praxi nejde o to stát jedním z nich a ostatní vyloučit (to může být naopak destruktivní - válečník bez milovníka směřuje například k brutalitě, jelikož dosud "neumí s mečem tančit"), ale být naopak pokud možno ve spojení se všemi z nich:

1) Král. "Kdosi v nás, kdo ví, co chceme dělat po zbytek života, zbytek měsíce či zbytek dne. Je mu jasné, po čem toužíme, aniž by podléhal vlivu názorů našeho okolí." Zápal, vášeň, zaměření na něco. Vědět, co chci. Energie, která žehná, vybízí k tvořivosti, zavádí do vesmíru řád. Posvátný obraz vesmírného řádu. To, co drží pohromadě zemi a nebe. Moc, která chrání a dává bezpečí.

2) Válečník. Vnitřní válečník: ochrana svého vnitřního psychického prostoru, uhájit si své místo, zvítězit nad vlastními pochybnostmi a komplexy, schopnost postavit se rodičům je-li to třeba, opak bezbrannosti nebo pocitu oběti, téma "uhájit si svou duši navzdory všemu a všem". Vnější válečník: schopnost snášet bolest, zimu, vedro, hlad, nedostatek pomocí vůle; obětování se nadosobnímu ideálu navzdory urputným překážkám a strastem; schopnost strategického myšlení, prohnanost, zkušenost, inteligence - přelstít, zastrašit, ale i čelit síle silou tváří v tvář - jako Ivan a Baba Jaga). Loajalita, věrnost. Schopnost utvářet hranice, respekt k hranicím svých i druhých; v nejobecnějším smyslu je posláním válečníka bránit hranice vnitřního i vnějšího světa.

3) Milenec. "Pozorné vědomí", nenásilné vcítění do věcí a lidí, jakoby to byla hudba. "Co vlastně tolik milujeme, že to chceme uchránit před cizími lidmi?" Sféra intimity, zahrady, tance, poezie, změněného toku času. Schopnost prožívat bez intelektuální analýzy, odložit svět povinností. Láska k požitku, skandálnost, provokativnost (Řek Zorba). Extatická radost, ale nikdy ne chtíč sám o sobě. Spontánní radost z dělání radosti druhým. Radost z dotyku, senzuálního kontaktu se světem a lidmi. Vnitřní spojení s ženskostí uvnitř muže. Otevřenost oceánickým prožitkům a změněným stavům vědomí.

4) Divoký muž. Bezprostřednost, divokost, úcta k zármutku a riziku, která mnohé odstrašuje, výstřednost, intenzita, vědomí pádu i vnitřního zranění, básnické šílenství, pohyb na okraji všeho, kontakt s emocionálním tělem; ten, kdo vede vnitřní dítě v nás (viz. pohádka o Železném Janovi). "Je to bytost, jenž nám nahání strach, při setkání s ním trneme hrůzou, on je hlubinný, chlupatý, divoký, silný a neuhlazený. Má v sobě apollónskou i dionýskou energii, něžnou i surovou, v očích oheň, v nozdrách vzduch, v ústech vodu, v bradě zem."

5) Intrikán. Ta část v nás, která umí chytře zvrátit chod událostí ve svůj prospěch, která popostrkuje věci určitým směrem, která nečeká, až "věci dopadnou samy od sebe". Hermes, šašek, filuta, šibal, šprýmař, Heyóka (kojot), Odysseus, Bilbo Pytlík.

6) Mág. Mytolog, kuchař, v nejvyšší podobě šaman. Styk s neviditelnými silami světa, pronikavost vidění. Moudře otáčí vše špatné v dobré (alchymie, vaření: transmutace energií a duševních procesů). Odhaluje jiné světy, odkrývá hrdinův (králův) stín v podobě rádce. (Falešný král se bojí proroků a mágů jako Herodes; pravý Král rádci-čaroději-šamanovi naslouchá). Temnou stránkou mága je manipulátor.

7) Smutný muž. Odvaha snášet smutek, i smutek bez příčiny, jakási hutná černota patrná u starých umělců spojená s nejzazší hlubinou a přijetím smrti.

Hezký den. Cantadora

Anna Karenina

Román Anna Karenina jsme četli jako povinnou literaturu. Zasáhla mně tehdy jako tragédie zklamané lásky. Bylo mi 18 let, tak jak jinak jsem to mohla vidět? Anna se zamilovala jako vdaná žena do důstojníka, šla za hlasem srdce a trest společnosti následoval. Annu zapudili, přišla o možnost výchovy svého dítěte, postavení, budoucnost. Nehodnotila jsem ji jako labilní ženu, nemorální nebo rozmazlenou dámu. Prožila jsem na stránkách Tolstého románu příběh špatného osudu a odložila ho jako historii. Ženě teď nehrozí takový konec, protože žijeme v jiné době a jinak.

V Pátku LN mně zaujala recenze na divadelní představení Anna Karenina, které teď proběhlo na nějakém divadelním festivalu. Recenzent napsal o Anně Karenině: ... " ... V jejím pojetí se Anna vyděluje z celé společnosti, její ušlechtilá vznešenost je nepřirozená, působí až strnule. Jakoby stále pózovala a předem se pokládala do budoucího tragického osudu. Žije čítankový život, ale její postoj nevyvěrá z přesvědčení, pouze z vágní představy o tom, co je morální a co ne. Stačí málo, a vše se zhroutí, Anna se ocitá ve svěráku vnitřních běsů, s nimiž neumí bojovat. Propadá se do hysterie a neopodstatněné zloby. Nejdřív je to jakoby by za ni mluvil někdo jiný, a postupně se z ní klube její pravé já - nesympatický sobec, který volí sebevraždu hlavně proto, aby trestala své okolí. .... "

Opravdu její pravé JÁ zvolilo sebevraždu jako mstu za nenaplněnou lásku? Pravé já, které čím víc se na něj napojujeme a oživujeme ho, tím víc nabízí kontakt s životadárnými emocemi a léčivými zdroji duše? Píše recenzent o tom Pravém Já, které nás vede k pocitům rovnováhy a lásky?

Anna Karenina ze strnulosti své masky Persony procitla, když potkala Vronského a ožila celá její ženská podstata. Společnost na to reagovala naprostým odsouzením, postupně ji vytlačili na okraj společnosti, odebráním výchovy syna. Milenec si časem taky našel vhodnější, mladší a méně divokou ženu, více přizpůsobivou tomu, co vyžaduje společnost. Má společnost pochopení pro ženy, které dramatickým způsobem objevují své divoké instinkty?

A jak jsou na tom mužské divoké instinkty válečníka? Válka je zlá, ale svět ji integroval jako temnou součást lidské historie. Temné instinkty mužské válečnické povahy jsou akceptovatelné? Proč jsou ženy, které žijí v souladu se svými instinkty nazývány čarodějnice, hysterky, nesympatické sobecké hyeny? Čeho v nás se dotknou Anny Kareniny? Proč jim svět nepodá pomocnou ruku, aby mohli zvládnout své temné části a raději je rovnou odsoudí? Komu to pomáhá?

Anna Karenina je představitelkou jednoho z miliónů osudů žen, kterým bylo odepřeno, aby završili svůj proces sebepoznání a staly se tím, kým jsou. Rezence Anny Kareniny ve mně otevřela hluboké otázky. Jaké je opravdu místo ženy ve společnosti? Jaká smí být, aby byla pro společnost přijatelná?

Dobrý den. Cantadora

dítě

Dítě ve snu. Dítě je archetyp. Když se ve snu objeví dítě, předpokládáme, že se odkrývá energie růstu, rozvoje. Snící je vystaven konfliktu, který ve snu už připravuje potenciál pro nový způsob řešení. Takže časová linie symbolu dítěte je budoucnost. V daný moment snící musí počítat s tím, že se musí spolehnout sám na sebe. Dítě symbolizuje stav opuštěnosti, jako nutnou podmínku začátku. Nastal čas, který vyžaduje spolehnout se na vlastní vzrůstající síly a zdroje.

Dítě směřuje od pocitu příslušnosti ke své rodině směrem k jedinečnosti a osamostatnění.

S tím souvisí i pocit síly a nepřemožitelnost dítěte, touha po sebeuskutečnění. V symbolu dítěte je obsažen rytmus života-smrti-života. Něco vzniká, směřuje k uskutečnění, aby to mohlo zase zaniknout a uvolnit místo něčemu novému. Symbol dítěte vyjadřuje ještě nediferencovanou sexualitu. Instinkty, které sen odkrývá, neaktivují naši sexualitu, ale realizaci našeho potenciálu bytí.

Sen 1: Snící ve snu kouká na muže a ženu jak krmí kojence z láhve, dítě není jejich, vzali si ho na výchovu. Vyzařuje z nich klid a spokojenost.

Sen 2: Rodiče dají dítě k adopci, adoptivní rodina dítě nezvládá a chce ho dát pryč, někomu dalšímu do péče. Snící by ho chtěla, ale si uvědomí, že je na to sama. Dítě potřebuje rodiče, proto chce zavolat a nabídnout dítě původním rodičům.

Zajímavostí obou snů je načasování. Sny se zdáli ženám, které spaly na jednom pokoji tu samou noc. Jejich sny obsahovali stejné symboly.

Symbol dítěte pro jednu znamená řešení otázky založení rodiny a pro druhou změnu postoje k domovu.

Proč o tom píšu? Kvůli načasování.
Nemůžu nazvat tento jev jinak než synchronicita. Jak pracuje nevědomí, že ve spánku přinese snícím stejný symbol dítěte a obraz pěstounů? Obsah snu je pro každou z nich jiný. Ale k jeho významu dospěli právě díky společné práci na obou snech.

Možná stojí za to se ptát, když spí pohromadě víc lidí, o čem se zdálo ostatním. Někdy v cizích snech najdeme odpověď na to, co potřebujeme znát o svém životě. Dobrou noc. Cantadora