Krásny zážitek milí snící,
s dovolením přepíšu náš dialog s mojí dobrou kamarádkou, každá z nás máme v jiné míře poskládanou Matku Deméter a dceru Koré/Persefoné. Aby byl dialog srozumitelný, připomenu vám jeden z velkých řeckých mýtů - příběh Deméter a Persefoné... Prošla jsem si jak v knihách, tak na internetu několik verzí příběhu a vybrala dva, jeden je z blogu magická poradna a druhý z wikipedie.
P.S. Denně teď budu dávat na blog ten dialog, který měl být věnovaný mužům a skončil snahou o přemostění obou aspektů a porozuměním. Dobrou chuť, je to opravdu zábavné povídání. http://magickaporadnabs.blog.cz/0910/o-demeter-a-persefone
O Deméter a Persefoné
Starověkému Řecku vládlo množství bohů. Ze svého sídla na hoře Olymp řídili svojí mocí chod přírody i osudy lidí. Ten nejvyšší z nich, král všech bohů, se jmenoval Zeus. Byl vládcem oblohy, hromů a blesků. O zemi se však starala bohyně Deméter. Lidé jí říkali Velká Matka, protože pečovala o přírodu na celé Zemi a ochraňovala všechna její bezbranná stvoření. Deméter dohlížela na život a růst a každoročně dávala dozrát zlatavému obilí i jiným plodům, za což jí lidé vzdávali dík a blahořečili jí za štědrost země. Byla to bohyně laskavá a mírná. Jen jednou její zloba téměř zahubila lidstvo.
Deméter žila na Olympu se svojí dcerou Korou. Kora, jejímž otcem byl sám Zeus, byla okouzlující dívka a Deméter ji milovala ze všech svých dětí nejvíce. Chránila ji před střety a sváry vnějšího světa, a tak Kora trávila všechen čas se svojí matkou. Jako malá jí sedávala na klíně, když Deméter dohlížela ze svého trůnu na hoře Olymp na svět pod nimi. Později ji matka brala s sebou do polí a rozkvetlých luk. Těšilo ji sledovat svoji dcerku při hrách s vílami nebo při objevování roztodivných květin a stromů.
Kora rostla a její krása a půvab oslňovaly natolik, že si dívky povšiml dokonce i Hádes.
Hádes byl bohem Podsvětí, vládce říše mrtvých. Nežil na Olympu ani ve světě živých, jeho království leželo hluboko pod zemí, vždy temné a nevlídné, a jeho vladař byl stejný - zasmušilý, přísný a neoblomný, nedbal na nářky ani prosby lidí. Z jeho říše dokázalo uniknout zpět mezi živé jen několik málo hrdinů. Snad proto byl všemi nenáviděný a ošklivili si ho dokonce i ostatní bohové, přestože nepáchal ani zlo, ani bezpráví. Hádes své sídlo zpravidla neopouštěl, do světa pozemšťanů vyjížděl jen podle svého rozmaru. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že každý, kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do jeho domu. A tento temný vládce Podsvětí spatřil jednoho dne Koru. Sledoval ji, očarován její krásou. Už dlouho se cítil ve svém podsvětním království osamělý, a tak se rozhodl, že Koru získá jako svoji ženu. Dobře však věděl, že by Deméter ani samotná Kora nikdy nesvolily, aby dívka opustila svoji matku a odešla ze slunného Olympu do pochmurného Podsvětí. Ujednal proto tajnou dohodu s Diem a připravil ve skrytu Podsvětí svůj plán. Jednoho zářivého slunečného dne se dcera s matkou opět vypravily dohlédnout na úrodu a potěšit se krásami přírody. Jako obvykle se Kora rozběhla po širé louce, brouzdala svěží zelenou trávou, trhala květy všech druhů a pletla z nich věnce jen tak pro radost. Tentokrát ji procházka zavedla mnohem dál od matky, ale Kora si nedělala žádné starosti. Usedla uprostřed barevného moře a pozorovala hry poletujících motýlů. Náhle zakryl slunce tmavý stín. Země se otevřela a před vylekanou dívkou se objevil kočár tažený černými koňmi. To se Hádes vyřítil z Podsvětí, popadl dívku k sobě na vůz a uháněl pryč, dírou v zemi, skrz propast dolů do temnot, unášel nebohou Koru do své říše. A tak se Kora náhle ocitla v Hádově temném království, které se skrývá v hlubinách země a kam nepronikne paprsek slunečního světla. Podsvětí tvořila bezútěšná rovina a obtékala ho hrůzostrašná řeka Styx. Bez Hádova souhlasu ji žádná živá duše nemohla překročit. Jestliže dal Hádes někomu své svolení, pak jen výjimečným hrdinům, které na cestě do podsvětí doprovázel Hermes, posel bohů a průvodce zemřelých. Avšak ani duše mrtvých nemohly vstoupit do podsvětní říše jen tak. Musely zaplatit za převoz přes vody Styxu starému převozníku Cháronovi. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos, který pohltil každého, ať živého či mrtvého, kdo porušil zákony Hádovy říše. Hádes se sice Kory zmocnil násilím, ale ve svém království se k dívce, do které se zamiloval, choval s velkou úctou a brzy ji učinil nejen svou ženu, ale také spoluvládkyní nad říší mrtvých a strážkyní tajemství Podsvětí. Kora, která si změnila jméno na Persefoné, se však cítila v tomto temném světě sklesle a často se jí stýskalo po matce. Hádes se ji snažil potěšit svým bohatsvím, ale drahé šperky příliš nepomáhaly. Mezitím, ve světě nad nimi, prožívala Deméter krušné chvíle. Její dcera zmizela náhle a beze stopy. Devět dní hledala všude, v úzkosti pátrala po své ztracené Koře, avšak marně. Už se jí zmocňovalo zoufalství, když ji napadlo zeptat se Hélia, boha Slunce, který vidí vše. A tak se konečně dozvěděla pravdu - její milovanou dceru unesl temný Hádes a Kora se stala jeho ženou, to vše s Diovým souhlasem. Rozhněvaná a nešťastná Deméter opustila Olymp a putovala po zemi jako stará žena. Ve svém nekonečném zármutku ze ztráty dcery přestala pečovat o přírodu, seslala na svět strašlivou neúrodu a proklela zemi k věčné zimě. Marně Zeus zuřil a domlouval, marně k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv. Deméter zůstala neoblomná a odmítala vrátit zemi plodnost. Ztráta dcery jí natolik zasáhla, že nebyla schopná se s ní smířit. Prohlásila, že dokud bude její dcera v Podsvětí, nic živého na Zemi neporoste. Zeus poslouchal nářky lidí a začínal se obávat o jejich osud i o osud bohů. Zdálo se, že celé lidstvo bude zahubeno hladem, a pak již nebude nikdo, kdo by je uctíval. Rozhodl se tedy zasáhnout a vyhovět Deméter. Poslal dolů do Podsvětí Herma, posla bohů, který byl nejen nejrychlejší, ale také spolehlivý a oddaný vládci Olympu. Hermes měl přivést Koru, nyní Persefonu, zpět, a tak usmířit rozhněvanou matku Deméter. Hádes věděl, že se nemůže protivit Diovým příkazům, ale současně se nechtěl vzdát své ženy navždy. Nezbývalo mu než využít znovu lest.V Hádově říši končil veškerý život, ovšem zemské hlubiny představovaly i počátek nových životů. Hádes se tak stal také dárcem rostlinstva a v této oblasti byl výjimečně pokládán za dobrotivého boha. V jeho zahradě, kam Persefona často chodívala, rostlo i granátové jablíčko. Než se Hádes s Persefonou rozloučil, nabídl jí ke snědení několik zrníček. Kdokoliv totiž pojedl toto ovoce vyrostlé v Podsvětí, už nikdy nemohl natrvalo opustit říši mrtvých. Hermes vyvedl Persefonu z temných hlubin zpět na světlo za její matkou. Po dlouhé a strastiplné době Deméter konečně spatřila svou dceru. Šťastně se přivítaly a radovaly se ze shledání. Země jako zázrakem ožila a naplnila se zelení. Stromy a rostliny začaly opět kvést.Pak se však Deméter dozvěděla, že Persefona snědla v Podsvětí zrníčka z granátového jablka a že je tak odsouzena vrátit se zpět k Hádovi. Znovu se rozzlobila a hrozila neúrodou. Zeus i tentokrát zažehnal katastrofu a dohodl mezi oběma svářícími se stranami kompromis. Vyjednal s Hádem dohodu, podle které Persefona stráví každý rok v Podsvětí tolik měsíců, kolik zrníček z granátového jablka snědla. A tak Persefona žila se svým manželem Hádem šest měsíců v temném království a šest měsíců se svou matkou na Olympu. Přesto se Deméter s tímto řešením nikdy nesmířila. Pokaždé, když její dcera odchází do podsvětní říše, Matka Země se pohrouží do svého žalu. Květiny uvadnou, opadá listí ze stromů a země se promění ve studené místo bez života. Jakmile však přijde čas Persefonina návratu na zem, rozjásá se příroda novým životem a všechno začne znovu rašit a kvést.
A ještě je tady druhý stručný příběh z Wikipedie:
Démétér a Persefona
Její otec Kronos ji spolkl stejně jako předtím její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna. Vedl ho k tomu strach, že jeho děti se mu vzepřou a zbaví ho moci. Jako božské bytosti v něm přežívaly až do doby, kdy je vysvobodil jejich nejmladší bratr Zeus. Jeho matka Rheia ho porodila v tajnosti na Krétě a Krona ošálila kamenem zabaleným v plenkách.
Když Zeus dospěl, postavil se otci, donutil jej vydat ze sebe všechny své děti a prohlásil se nejvyšším bohem. Démétér vzal k sobě na Olymp, dal jí na starost péči o plodnost země, o rolnictví. Naučila lidi obdělávat pole, usadit se místo kočování na jednom místě a dala jim tak nový způsob života a stanovila jeho zákony.
Diovi se Démétér líbila, usiloval o její přízeň, dokonce zabil bleskem thessalského krále Íasióna, kterému Démétér dala syna Plúta. Démétér nakonec Diovi porodila dceru Persefonu; někdy bývá nazývána Kora.
Když jednou byla Persefona se svými družkami, otevřela se před ní zem, vynořil se bůh podsvětí Hádés a v mžiku s ní zmizel v hlubinách. Démétér hned spěchala na pomoc, ale nenašla ani stopu. Bloudila devět dní po celém světě, až se nakonec od boha slunce Hélia dozvěděla, co bylo. Hned se vypravila za Diem na Olymp a žádala o pomoc. Ani Zeus však nemohl Háda donutit k vrácení Persefony matce, protože si ji mezitím vzal za manželku a dal jí ochutnat jádra granátového jablka. A tím jí zavřel cestu zpátky na zem - kdo něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit nahoru.
Démétér z velkého žalu se uchýlila do ústraní do svého chrámu v Eleusíně. Seslala na zemi neúrodu, zato zase lidé přestali bohům obětovat. Nakonec musel Zeus zakročit: donutil Háda, aby propustil Persefonu na svět vždy na dvě třetiny roku a zbylou třetinu bude ona trávit v podsvětní říši. A tak se stalo, že na podzim je Persefona dole - rolník osévá pole. Na jaře Persefona přichází ke své matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje, lidé sklízejí úrodu.
Tak teď jsem dostatečně připoměla příběh Matky a dcery, které jsou taky vzorcem chování v každé ženě. V některé převažuje Deméter a v jiné Kora. Ženy typu Deméter, které zažili strašného otce jako byl Kronos a museli být po vůli muži jako je Zeus (který byl mezi jiným bratrem Deméter), schopným zradit kohokoli, když se to hodí jeho zájmům... tak tyto ženy si o mužích nedělají žádné iluze. Jejich zkušenost je naučila vidět muže v temných barvách. Koré, která byla ušetřena všeho zlého, žila v souladu s přírodou, chráněna matkou před každou překážkou a zklamáním, ta Koré se nebojí, protože Deméter ji poznání životních překážek odepřela. Matka ji odepřela zrání, aby zůstala její holčičkou, kterou Deméter nikdy nemohla být. Jak můžou spolupracovat anebo si bránit ve vztazích k mužům o tom v pokračování zítra. Krásne sny. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat