pondělí 5. listopadu 2018

30 drobných radostí od Báry


Kampaň pokračuje. Už mejly a v nich 30 drobných radostí nepřichází každý den, spíš vzácně. Veřím, že se probereme a spojíme se, abychom dali dohromady 10 000 drobných radostí. Tak píšte a posílejte dál. Děkuji a potěšte se drobnými radostmi Báry.
1. podzimní nádech
2. pohled z okna
3. zrušení Facebooku
4. voňavá masáž
5. pohádka
6. písně od Karla Plíhala
7. každodenní To Do papírek
8. velká bouřka
9. sen
10. vážná hudba a uvolnění emocí
11. přítelovy chlupaté nohy
12. výlet v přírodě
13. píseň od Tomáše Klusa „Co pak“
14. dobře odvedená práce
15. brusle nebo lehký běh
16. pohled do přírody a na stromy
17. závan listí
18. pohled na obrazy Breughel
19. voda
20. vánek na louce
21. horký nápoj s mlékem
22. svatební oznámení od kamarádů
23. jóga
24. kreslení obrázku
25. levandulový postřik od kamarádky
26. plavání, pobyt ve vodě
27. kniha Malý princ
28. sdílení s přítelem
29. výstava Koláře – Koláž, muchláž, chiasmáž :-)
30. déšť
Dobrou noc. Cantadora

čtvrtek 1. listopadu 2018

introspekce

Vstupujeme do introspektivní části roku.
R. Maria Rilke to vyjádřil básní:

 Učím se vidět. Nevím, čím to je,
vše do mne vstupuje hlouběji
a nezůstává na místě,
kde to jinak končívalo.
Mám nitro, o němž jsem nevěděl.
Právě tam nyní všechno vstupuje.
A já nevím, co se tam děje.

Hezký listopad. Dobré sny. Cantadora

pátek 26. října 2018

Jak na pasivní agresi?

V říjnu jsem se věnovala semináři o Objevování hněvu. Záslužná skupinová práce, která pomohla rozproudit mnoho zarzlých a odsunutých emocí. Cesta každého účastníka pokračuje. Pro připomenutí chci citovat z knihy Radky Gottwaldové: Jak na pasivní agresi:
"Být ve vztahu otevřený a úpřimný chce notnou dávku odvahy. Musíme věřit, že ustojíme zradu druhých, tedy věřit především sobě. Lidé, kteří nevěří sobě, nemají ani důvěru k ostatním. Nevěří, že pokud je druzí zklamou, dokážou onu situaci zvládnout.
Nevěří, že jejich láska dokáže v druhých vyvolat láskyplnou odpověď. Je to stejné jako přirovnání k ptákovi, který sedí na větvi. Pták se nebojí, že se pod ním zlomí větev, protože ví, že se udrží křídly ve vzduchu."

Už tolikrát jsem zažila na vlastní otevřenost a úpřimnost pasivní agresi, že to nespočítám. Často to byli i různí kolegové, kteří se nedotýkají svého hněvu a závisti. Neví o svých polámaných křídlech, a tak si udržet vlastní důvěru a vřelost k lidem je únavnější a unavnější. Ale křídla nezradí. A to je to, co pomáhá i na četná zklamání. Hezké sny. Cantadora

pondělí 22. října 2018

Sny 25. 10. 2018 od 18.00 h

Milí snící,

 připomínám vám setkání v Maitrey ve čtvrtek. Pohádka, kterou si spolu poslechneme je Bílý had. Pozornost budu věnovat tématu, jak muž obohacuje ženu a žena muže a jak jejich vývoj podmiňuje toho druhého. Těším se i na práci s vybraným snem. Do té doby vám přeji hezké sny. Cantadora

pondělí 8. října 2018

dobrá kniha Poutníkův návrat

Z knihy Poutníkův návrat od C. S. Lewise: Kniha první
Ač má lidský duch zakalenou paměť, přece jen stále znovu vyhledává své původní DOBRO, jenže neví - jako opilý - kudy by se měl vrátit domů.
Boethius
Taky hledáte cestu k sobě? Bueno camino.
Dobré sny na cestě. Cantadora

čtvrtek 20. září 2018

vize aneb jak ne/sejít z cesty

K objevení vlastní vize navštěvovat kurzy bylo v mém případě rozhodnutí nezralé a chybné. První pokus  bych shrnula citací z knihy Roba Preece: Moudrost nedokonalosti: "Zárodek obnovení vize a pocitu smyslu postupně vyrůstá z nitra - nelze jej implantovat zvenčí. Tlačit na tento proces konstruováním něčeho, co není ryzím produktem nitra, málokdy přinese dlouhodobý efekt."  Ale tahle zkušenost má nečekanou emoci; jak píše
T. S. Eliot v Čtyrech kvartetech:
"Své duši pravil jsem: buď klidna a čekej bez naděje/
neb naděje byla by doufáním v nesprávnou věc."
Rob Preece v knize Moudrost nedokonalosti dále ukazuje různé způsoby, jak se setkat s vlastní vizí zevnitř. Jedna z cest, která klade důraz na kultivaci záměru či motivace se nazývá bódhičitta (probuzená mysl pro dobro ostatních.) 
Cituji: Bódhičitta má tři stejně důležité součásti.
První z nich je hluboký a všezahrnující soucit rozpoznávající utrpení ostatních a nutnost převzít zodpovědnost za jeho zmírňování. Tento velký soucit plyne z pociťování nesnesitelné povahy našeho kolektivního utrpení a nemůže prostě zůstat v nečinnosti.
Druhou součástí je vize celistvosti. Je to porozumění tomu, že každý z nás má potenciál prospět ostatním způsobem, který nelze z běžného omezeného hlediska docenit. Tato vize buddhovství nám také umožňuje vyrovnat se s nesmírnou hloubkou bolesti a utrpení ve světě.
Třetí součástí bodhičitty je vůle, která uschopňuje na sebe tento úkol vzít.

Jsem ráda, že potkávám lidi, kteří jsou na cestě žít pro dobro ostatních. Bez předstírání a různých triků, které jsou jenom další hrou ega. Chodím občas do kláštera na nešpory a potkávám tam řádové sestry prodchnuty láskou k lidem. Děkuji jim za mnohé v každodenním životě.
 Být bdělý a nesejít z cesty, to je to, co mi teď ukazuje směr na cestě k objevení vize zevnitř...
Dobrou noc. Cantadora

sobota 8. září 2018

léto a ruce

"Soucítění je nejbáječnější a nejdrahocennější věc. Když mluvíme o soucítění, je dobré poznamenat, že pravá povaha člověka je soucitná a láskyplná. Někdy se dokonce hádám s přáteli, kteří jsou přesvědčeni, že lidská povaha je v jádru spíše negativní a agresivní. Přitom argumentuji, že lidské tělo je svou strukturou podobné těm savcům, jejichž přirozeností je mírumilovnost a něha. Rád žertuji o tom, že lidské ruce jsou uzpůsobeny spíše pro objímání než pro pěstní souboje. Kdyby naše ruce byly určeny k boji,  pak bych nepotřebovali své krásné prsty. Když totiž roztáhnete prsty, není možné použít ruku jako pěst, a tudíž nemůžeme udeřit. Proto si myslím, že naše fyzická struktura má něžnou povahu." z knihy Dalajláma: Síla soucítění.
Ale proč je příspěvek označený slovem léto?
Celé léto potkávám jak něžnou povahu člověka, tak jeho negativní spíše agresivní projevy. A co mi v tomto ohledu léto přineslo? Poznání,  že svoji ruku se budu snažit používat jako nástroj objetí, ale mysl musím víc trénovat k bdelosti, abych rozpoznala, kde se člověk nechystá roztáhnout prsty, ale svírá ji v pěst, aby udeřil. Připravilo mě to o pár zdánlivých přátel a známých. !... ale vytvořilo to prostor pro báječný způsob trávení léta se vzrůstající schopností praktikovat soucítění pro sebe a lidi s otevřenou dlaní. 








Hezké sny. Cantadora