výstava Toyen Snící rebelka

Byla jsem na výstavě malířky Toyen. Název výstavy: Snící rebelka. Uvidíte tam tolik hlubinných symbolů a výjevů v obrazech, které vás přiblíží k sobě. Objednejte se a pak se jenom dívejte svým srdcem, spolu s obrazy otevírají mnoho vrstev lidské duše. 

Krásné sny. Cantadora

 

instalace ve městě; jenom tak

Město mluví symboly. Zastavila jsem se a nemohla nechat jenom tak bez povšimnutí kupku osamocených věcí: kabelku, kulmu, sluchátka pohozené na parapetu kavárny. Jen tak, nikde nikdo.

Pro básníka to může být inspirace. Která dívka se vzdá tak lehce něčeho, co používá denně. Co se jí stalo, jaké hnutí mysli, impulz ji vystřelil dál a ona nechala za sebou něco, co k ní patřilo? Pragmatik řekne: "To jí někdo tu kabelku šlohnul a vzal jenom peněženku."

Popelář řekne: "Je to bordel, kdo to bude pořád uklízet?"  

Spiritualista řekne: "Vypila si kávu, něco se v ní hnulo, možná meditovala a dosáhla osvícení, teď už  ty věci k životu nepotřebuje." Policista v tom může uvidět předmět doličný. Nevím, proč mě pohled na dívčí poklady tak upoutal, jenom přeji té dívce, ať ví co dělá a rozumí důsledkům svých rozhodnutí.  

Hezké sny. Cantadora

 

sen o neandertálci

 Nedávno jsem dávala odkaz na článek o inteligenci neandertálců, kteří jako druh byli inteligentnější, než si myslíme. A ne tak jak nás to učili ve škole. Dost věí, které nás ve škole učili, už neplatí. Informace se vyvíjí velkou rychlostí. Na to téma se mi objevil ve snu jak jinak neandertálec.

 "Jsem na cestě po Francii, kráčím po polní cestě, která se vine paralelně se silnicí a po pravici mám obrovskou vinici. Svítí sluníčko a mám bezstarostnou náladu. Najednou jede po silnici zvláštní auto ve tvaru plnícího pera a v něm řídí neandertálec. Uvědomuji si, podle tvaru auta, že pochází z budoucnosti. Překvapí mě to, protože podle logiky věcí by měl pocházet z minulosti. Rychle se mi ztrácí z dohledu. Je mi líto, že jsem nezareagovala a nestopla ho. Chtěla jsem si s ním promluvit."

Tento můj sen je jedním z mnoha snů, které se objevují čím dál více lidem. Sen o změnách v myšlení. Místo lineárního času anebo cyklického, objevuje se v psychologii chápání času nebo bezčasovost v kvantovém poli, které nám pomáhájí zvednout úroveň vědomí sebe sama. Albert Einstein v pozdějším věku přemýšlel o: "Času bez přítomnosti" jak s ním pracuje fyzika a "času s přítomností", v němž sami žijeme. (Wikipedia.org; čas filosofie)."

Nepracuji s obsahem snu konkrétně, pracuji s ním a jeho energií na úrovni přijímání informací o rozširujícím se kvantovém poli vědomí, procesu růstu vědomí lidstva. I když to teď vypadá jako velká katastrofa kam směřujeme, pořád platí, že před úsvitem je největší tma. A dotaz: "Kdy to už bude, kdy nastane ta změna?" Odpověď je možná: " V přítomném okamžiku."

P.S. Komu se zdají sny odkazující na čas/kvantové pole, prosím pošlete mi je ke zveřejnění, budu vám vděčna.

S láskou Cantadora
 

...mohu problém vyměnit za nějaký jiný... nebo ho ještě zhoršit

Cituji  z Anthony de Mello: Modlitba žáby (2)

 Doktor pacientovi: "Snažil jsem se vás po deset let zbavit pocitu viny, ale vy se za tu maličkost, jak vidím, pořád ještě cítíte vinen. Měl byste se stydět."

Potkali se dva chlapečci.

"Kolik máš roků?"

"Já pět. A ty?"

"Nevím."

"Ty nevíš?"

"Nee."

"Zajímají tě holky?"

"Nee."

"Tak to máš čtyři."

Velikonoce jsou připomínkou křížové cesty Ježíše. Třikrát klesl pod křížem, byl ukřižován, ale pak vstal z mrtvých. Je to nejsilnějším obrazem jak utrpení a bolesti, tak i naděje na možnost proměny.  Nepřidávejme si další a další problémy a hledejme řešení v naději, že zvládneme vlastní kříž. Tiché a laskavé Velikonoce. 

Dobré sny. Cantadora

Jarní rovnodennost 20. 3. v 10.37 h

Máme tady už jaro. V sobotu jsem si udělala procházku kolem řeky, abych slavila jarní rovnodennost. Potkala jsem cestou rodinu, čistili část břehu Vltavy od tuny odpadu. Nedalo mi, požádala jsem je o jeden pytel a za čtvrt hodinu byl plný (to byla moje oslava jarní rovnodennosti). Čeho bylo na břehu nejvíc: polystyrénu, plasty, kapesníky, lahve, kelímky, boty, batohy atd. ...  Pamatuji na jaro a fialky, konvalinky, petrklíče, to je  jarní dar Matky Země... Vyfotila jsem to, abych vyjádřila (svoji) bolest Matce Zemi. Ona nám dává úžasný prostor k životu. A odpad je naše dílo, naše platidlo za možnost žít na Zemi. Mám radost za rodinu, která místo procházky takhle pečuje o břehy, byla jsem jim vděčná. Jsou to nejhezčí, co jsem ten den zažila. V pozici hosta, který je rád tady, přeji naší Matce Zemi více lásky a péče. A líbí se mi, když se o tom nemluví, ale potkáte někoho, kdo tiše a úplně prostě něco dělá.

 Krásné jaro.

Dobré sny. Cantadora 

symboly na ulici

Ráda se procházím v dnešní době Prahou. To ticho, klid a pomalost vybízí k pozornosti a všímavosti. A tak jsem se opakovaně setkávala na běžných místech jako obchody, kliky na dveřích, zeď v podchodu z metra, se symboly hada a ryby. Had jako začátek transformace, ryby jako produkty nevědomí, pobídka k meditaci a vnitřní práci. No není Praha pořád mystická?

Hezké sny. Dreamcantadora

otázka o neandertálci

Vrtá mi hlavou: proč neandertálci vymizeli, když byli nejlépe připravení na tvrdé podmínky života? Byli mnohonásobně silnější než homo sappiens. Co spustilo jejich zánik? Pravdivou odpověď zatím neznáme. Teorií je několik.

 Vkládám odkaz:

https://zoommagazin.iprima.cz/novinky/po-stopach-historie/co-vyhubilo-neandertalce-lide-nebyli-nestacili-na-ne-divejte-se-na-prima

Proč o tom přemýším? Vnímám, že se chováme čím dál víc destruktivně, nefungují naše instinkty, máme tolik názorů kolik je lidí a nemáme autority, kteří dokážou vyvést lidský kmen z nebezpečí. Ale nejhorší je, že nemáme ani zdravé lidské společenství, kmen, který plní to, co je potřeba, když je život v ohrožení. Zatím jsme ve fázi, že ukazujeme prstem na politiky, vládu, systém... kdy otočíme prstem a podíváme se na sebe? Naši neschopnost přijmout zodpovědnost za to, že nejsem v této pandemii jenom JÁ, JÁ, JÁ, JÁ... jsme taky MY. Jsme jako společnost atomizovaní, jako molekuly se bez soudržnosti dostáváme do stavu chaosu. Lze to určitě zastavit. Přemýšlím o naší historii., historii lidstva. Není to klišé. V jednotě lidí je síla. Kdy skončí nedůvěra ve všechno o co se pokouší lékaři, odborníci, lidé, kteří rozumí tomu, co dělají? Taky se učí za pochodu. A zapojíme své instinkty kmene? Dokážeme táhnout za jeden provaz?  Nejsme nebo jsme na stejné planetární lodi jménem pandemie?

Škoda, že nevíme o nich víc a nemůžeme se poučit z historie neandertálců. Byli silní, ale nestačilo to, evidentně v něčem fatálně selhali. A co my? Co teď potřebujeme? 

Dobré sny pro duši. Cantadora