1. adventní neděle

Zdravím všechny snící.
Máme zase čas rozjímání a usebrání, začíná advent.  Otevřela jsem si k rozjímání knihu Lao-c´: Tao te ťing a posílám přečtené dál...

76
Zaživa jsou lidské bytosti měkké a vláčné,
ale po smrti jsou tuhé a toporné
Rostliny, stromy a všechny ostatní bytosti
jsou zaživa rovněž měkké a křehké,
ale po smrti jsou vyschlé a ztvrdlé
Proto tuhé a tvrdé se přimyká ke smrti,
ale měkké a vláčné se přimyká k životu
Vojenská moc, jež zesílila,
stojí před záhubou
velký strom bude poražen
silné a velké leží dole
slabé a poddajné leží nahoře

Hezké sny. Cantadora

ženský sen o penise

Sny o penise pro ženské sny nejsou ničím neobvyklým. Na rozdíl od Freuda nevěřím (ale hlavně mám zkušenost), že v pozadí je závist k tomu, co mužům tak krásně roste mezi nohami. Sny, s kterými jsem pracovala: v kterých je žena proměněna v muže a vidí svůj penis i jak masturbuje; nebo sen, kde čůrající žena ve stoje s překvapením pozoruje, jak se mění její štěrbinka v mohutný mužský úd, se zdály ženám v době hlubokého zoufalství, v období, kdy čelili konfliktním pocitům vůči matkám a vyrovnávali se s bolestným vztahem k nim. Nedávno mi bylo ctí se zúčastnit práci na snu, který má jednoduchý název Penis a tady je jeho znění:

foto: Sergej Ivanov

Stojím někde na známém místě, asi v nějaké místnosti rodinného domu, kde jsem vyrůstala a žila 24 let po boku své matky. Vím, že jsem se před měsícem odstěhovala do drahého podnájmu s mou kamarádkou a spřízněnou duší – Terkou. Stojím a moc nevidím a nevnímám okolí, jsem spíše v sobě, možná mám zavřené oči. Pociťuji jakési „bujení“ a pulzaci buněk v prostoru stydké kosti, potom už jasně cítím, jak mi tam něco znatelnou rychlostí roste. Je to Penis.

Moje emoce nejsou ani pozitivní (neraduji se z toho), ale ani negativní. Přijímám to jako součást vývoje. Uvnitř je mi neotřesitelně jasné, že jsem žena. Raději se sama sebe ještě ptám, jak to cítím. Ano, jsem žena! Mám stále přece ještě prsa i vagínu! Cítím v sobě uklidňující jistotu, že nárůst Penisu je jen dočasná záležitost, stejně tak jako, když se něco čistí v duši a projeví se to i na těle. Nedělám si z toho velkou hlavu. Necítím se „divná“.

Nyní se přenese má pozornost ven. Stojím v mámině ložnici, která vypadá jako v době, kdy se tato ložnice přesunula na jiné místo a pokoj se měl stát dětským pokojíčkem mým a bratrovým. Dekorace a užitné věci jsou všechny vyklizené. Je tam pouze těžší dřevěný nábytek jako postel skříně. Tento nábytek je přehozen tenkými igelity, jakoby se v pokoji vymalovalo, nebo mělo vymalovávat. Vše působí neobydleně, sterilně, chladně... Je mi zima. Možná také proto, že se převlékám a jsem polonahá. Navlékám si silonky, protože za chvíli jdeme s rodinou na koncert. Má jít máma, babička, brácha,  já i kamarádka a nová spolubydlící Terka. Bez jakýchkoliv vyloženě negativních emocí si přetahuji silonky přes Penis a říkám si, že to snad pod šaty nebude vidět.

Převlečená sejdu do dolního patra domu (rodinný dům měl dvě patra, obytné pokoje byly nahoře a pracovní místnosti, vstupní hala apod. dole) a ocitám se v mámině pracovně. Máma rozvolněně sedí na širokém matně tmavě modrém kancelářském křesle s rukami na opěradlech. Mezi mnou a mámou je kancelářský jednací stůl. Máma se na otáčecím kolečkovým křesle otáčí pomalu ze strany na stranu a přitom mne pozoruje podezřívavým pohledem, který jasně očekává, že se jí k něčemu přiznám. Sklápím oči a cítím se jako špatná holčička. Snažím se na její pohled nereagovat. Máma posléze dominantním hlasem plným výčitek pronese „Myslíš, že jsem si Toho nevšimla? To máš z toho, že jsi se přestěhovala s tou Terezou“. Cítím vlastní vinu za to, že mi narostl Penis. Je to trest. Je to mé stigma, za to, co jsem provedla. Ať to všichni vidí, jaká ve skutečnosti jsem! Budu za to pykat.

Odehrávání snu se přesunulo z pokoje na ulici. Před či po koncertě (není to důležité) jdu za slunečného dne kolem nového vchodu do metra – Petřiny. Vedle mě se nese Terka se svou obvyklou tichostí, ženskou přijímající pasivitou a bdělostí. Vzedme se ve mne bezmoc a vztek. Nevím, co mám dělat, snažím se si ho vyřešit sama, abych neotravovala ničím nenarušenou náladu Terky. Terka zřejmě o ničem neví a jen prostě je. Můj vztek je mířen na Terku. Možná opravdu částečně kvůli ní a životní situaci mám teď ten Penis, ztrácím svou čistotu, nevinnost a hlavně Sílu. Jsem poznamenána, pošpiněna. A musím to snášet po boku Terky. A takto jdeme ulicí na Petřinách...

Ocitám se zpátky v rodinném domě. Nyní už jsem Sama. Cítím úlevu, že jsem konečně Sama. Cítím, jak se mi vytahují mé vaginální pysky směrem dolů. Už je mi jasné, co se děje. Ztrácím i to, co bylo mou tělesnou útěchou – dělohu, vagínu a prsa. Cítím také lítost nad tím, co se stalo, co jsem nevědomě dopustila nad sebou samou. Možná i brečím. Podívám se dolů a vidím odumřelé visící vaginální pysky, které drží na mém těle jen na tenkých kouscích protáhlé kůže, na kterých jsou jakési nemocniční spony. Je mi jasné, co mám dělat – „Teď prosím odtrhnout“. Vím, že to nebude bolet, vždyť je to odumřelé. Trhám jednu část vagíny za druhou.

Tak a teď jsem v kompletně mužském těle (v hloubi duše vím, kdo jsem ( Jsem ženou), ale to musí být navždy utajeno a budu to vědět jen já. Ležím už bez emocí, apaticky na mé nové posteli v pokojíčku (na místě bývalé máminy ložnice). Musím vykonat svou povinnost vůči novému tělu a uvolnit nahromaděné spermie. A tak si ho začnu naprosto bez jakéhokoliv citu (nic necítím) honit. Ani nevím jak, ale vystříkne sperma. Stříká přímo na můj obličej a já ho ještě tekuté a teplé reálně cítím na svém obličeji. 

 Probouzím se.... Snící se odstěhovala od matky, s kterou má silnou vazbu a mladá žena se vydala na cestu sebeobjevování. Ve snu je vidět, jak hluboce je s matkou spojena a pořád ji v názorech a postojích ovlivňuje. Ale aby mohla proběhnout separace a oddělení od matky, je potřeba vyvinout silnou energii k udržení vlastní integrity. V tom ji může pomoct aktuálně právě penis (racionalita, výkon, řád, hranice) jako odpověď na chaos, který může proces separace od matky spouštět. Separace probíhá za určité až fyzické bolesti, ale setrvávání v tomto symbiotickém vztahu je také velmi bolestné. Zatímco racionalita a energie pocházející z mužské části jí může z tohoto bludného kruhu velmi pomoci, pokud tuto část v sobě přijme jako normální a nezbytnou ... Mít "penis" ji pomůže přežít a postupně se vyrovnat s obtížemi, které pro dceru oddělení od matky znamená. Vždyť Persefoné, dcera Deméter musela být unesena do podsvětí Hádem, aby mohla začít žít svůj vlastní život. V novodobých snech už neseparované mladé ženy nemusí unést od matky muž. Moderní sen nabízí vlastní mužský princip. Kdo tímto procesem prošel, snu dobře rozumí. Pro snící je to zahájení cesty mladé dívky k nalezení vlastního smyslu bytí. Hodně štěstí, statečnosti, síly milá snící máte dost.
Dobrou noc a hezké sny. Cantadora

54/pěstovat vnitřní vhled

Pěstovat vnitřní vhled

Co má pevné kořeny -
to nelze snadno vytrhnout.
Co je pevně uchopeno -
to se nemůže vysmeknout.
Potomci přebírají dědictví od předků -
to vše se řetězí z pokolení na pokolení.

Budeš-li pěstovat Cnosti,
budeš vždy opravdový.
Budeš-li se věnovat rodině,
sklidíš lásku a dobré vztahy.
Budeš-li rozvíjet společenství -
bude jistě vzkvétat.
Budeš-li pracovat pro svou zemi,
ta bude prosperovat.
Budeš-li myslet na svět -
tvá cnost pronikne do všech jeho koutů...
Proto měř druhým - jako měříš sobě
své blížní miluj jako svou rodinu,
rozvíjej své společenství, ale
dopřej prostoru i ostatním.
Měj rád všechny země světa,
tak, jako miluješ svou zemi...


Komentář: Kdo má pronikavý vnitřní vhled, ten má blízko jak k pochopení Cesty, tak k pochopení TAO. Člověk by se měl za všech okolností snažit být opravdový, hledat Pravdu, bránit Pravdu a postavit její hledání a obhajobu na čelné místo svého života. Opravdovost se projevuje dobrými vztahy k rodině, ke svému společenství i k vlasti.....

Lao-c´: Tao te Ťing
převod a komentáře Josef A. Zentrich
Fontána

11.11. na Martina

Podzimní paleta. Bez slov.
Hezké sny.Cantadora

zrcadlo, zrcadlení a sebeláska

"Ona ti něco zrcadlí, to je tvoje zrcadlo, zrcadlí ti ta situace něco?..  podobné věty slyšíme velmi často v rozhovorech  o lidech s lidmi.
Je to téma naší narcistní společnosti, ne náhodou používáme tato slova.
Nevyjádřím se k obšírnosti tématu zrcadlení se a narcizmu. Vkládám odkaz na téma narcizmu naší doby z jiného  blogu:

http://ografologii.blogspot.cz/2008/06/narcismus.html

Svojí úvahou upozorňuji na nedorozumění v podobě slov o tom jak a co zrcadlíme a jak nám lidi slouží jako zrcadlo.
V knize "Chybějící otec, chybující syn" od Guy Corneau cituji str. 84-85: "Na rozdíl od toho, co si lidé běžně myslí, není Narcis mužem, který se má příliš rád nebo má rád jenom sám sebe. Jedná se spíš o někoho, komu velmi chybí láska, protože ji v mládí neměl dost; nebo alespoň ne dost na to, aby si začal věřit a aby se taky považoval za hodného úcty ze strany ostatních. Jeho skutečná individualita a jeho vnitřní hodnota nebyly v rodinném prostředí dostatečně uznány. Zběsile hledá lásku, a to tím víc, že si ji z velké části nedokáže uvědomit; snaží se zalíbit za každou cenu, aby mohl zaplnit prázdné místo ve svém nitru. ...
Psychoanalýza používá tuto metaforu o Narcisovi, zamilovaném do vlastního obrazu, aby popsala skutečnost, že narcistní osobnost využívá druhé jako zrcadlo sebe samé; hledá záblesk uznání v očích druhých lidí. Narcis žije jenom pro to, aby po něm druzí toužili." tolik citace.

Je důležité vnímat, když nás někdo POUŽÍVÁ  nebo to, jak my používáme druhé pro uznání naší existence. Jak bez tohoto zrcadla nejsme si vědomi vlastní ceny a hodnoty.  Zrcadlo vypovídá jak málo lásky v sobě cítíme, jak jsme si nejistí v potvrzení své existence jinak než zrcadlením.
Už v otázce o zrcadlení je odpověď: "Tak moc mi/ti chybí láska....(k sobě)."

 Dobré sny plné lásky přeji.  Cantadora 

zážitky a lelkování

Kam se podívám, všude visí nabídka na zážitky. Festivaly, zážitkové akce, adrenalinové dobrodružství.... od nudy a šedi socializmu k nadbytku zážitků v nové době. A tak si teď na podzim vyprošuji od všeho toho nadbytku víc střídmosti a vyváženosti. Netěším se na vánoční výlohy v říjnu. Vítám podzim a zklidnění, těšení se na teplo domova, knihu, čtení a povídání si pod dekou. Zpomalení a postupné uklidňování se na zimu. Ale je to tady: zima se stává časem akcí a dalších aktivit. A jedna je lákavější než druhá. Pocit klidu a harmonie mizí v tom barevném reji zážitků. Stihnout toho co nejvíc, rychle, rychle....
  Vítám podzim a jeho pomalé tempo, sbírání úrody, vydávání svých pokladů.....  vítám zpomalení a klid, který podzim nabízí.
Dobré sny.  V nich je hojnost darů z plodů naší duše. Cantadora

rybička s křišťálem

Sen:
Byla jsem asi v hledišti, které se směrem od pódia zvedalo. Seděli jsme na lavicích, a měla jsem pocit, že ty lidí kolem znám. Dívali jsme se na ohromně velké akvárium s čistou vodou, které bylo na pódiu. Byly v něm průhledné rybičky. Ty rybičky bylo vidět jen, když se pohybovaly. A když se pohybovaly, byly zvláštní. Na světle se třpytily barvami, některé občas vyskočily nad hladinu. Najednou jedna rybička vyskočila z vody vysoko, hodně se zaleskla,  zatočila se ve vzduchu. Zatřpytila se jako hvězdička,  začala padat na mě. Přistála na mé levé ruce, na hřbetu dlaně. V tu chvíli jsem se trochu vyplašila a chtěla jsem tu rybičku hodit zpátky do akvária,  bála jsem se, aby neumřela. Když jsem na ni pak položila pravou ruku, byla jsem hodně překvapená. Kromě živé části rybičky (takové gelovité) jsem na ruce pocítila něco pevného, hladkého a příjemně zaobleného. Byl to hodně příjemný pocit. Rybička mi padla akorát tak do dlaně. Když jsem se na ní podívala ještě jednou, neživá část vypadala jako průhledné tlusté vypouklé sklíčko z brýlí, nebo zaoblený příjemně vyhlazený krystal ve tvaru oválné čočky. Zeptala jsem se těch lidí, co seděli kolem: "Co to je? Jak je možné, že ta rybička má na sobě ten křišťál?" Část lidí, která seděla u akvária se na mě usmívala, a ta druhá, která byla kolem mě, mlčela. Vnímala jsem, že odpověď na mou otázku znají. Dokonce, že je to, co mám v ruce, pro ně samozřejmé. Já jsem měla ale potřebu vysvětlení, a byla jsem pořád ještě trochu vyplašená. 
S klientkou jsme pracovaly na tématu integrace vytěsňovaných části; po rozvodu se snaží o emocionální uzavření ukončeného svazku. Zůstala na půl cestě: žije v odloučení, ale neosvobozena z manželství.  I když racionálně ví, že je konec, některé aspekty týkající se bolesti ze ztráty, závislosti na jiných ještě ovládají její život. Ve snech se začali objevovat symboly jako: musíš vyvěsit svojí vlajku, přijmi svoji touhu po svobodě, přiznej si svůj vztek... Důležitým snem na cestě k vnitřní svobodě byl sen o křišťálu. Pochopení jeho symbolu jako zdroje energie, čistoty.
Když se objeví ve snu křišťál plný světla, zářící, nápadný, je dobré se ptát: Co potřebuje snící udělat na své cestě k odkrytí vnitřní pravdy, osvícení zatím skrytých zdrojů sebe sama? 
 Sen ukazuje jak poznávání sebe sama v nové životní situaci vyvolává konfrontaci se skrytými pravdami (akvárium plné rybiček) ... Upozorňuje, že dozrál čas, aby se spojila s tím, co se v ní snaží ožít. Její potlačené části se hlásí k životu.  Jak nejistota vykročit na vlastní cestu, potřeba souhlasu okolí jí bráni vzít si to, co jí nový život nabízí. Je to jako rybička na dlani. Někdy už nepotřebujeme nic vysvětlovat, jenom věřit a spolehnout se na svoje prožívání.

Děkuji snící za sen a krásnou práci.

Dobré sny. Cantadora