pandořina skřínka

Pandora je, stejně jako byla i Eva, pravou ženou. Je zosobněním ženských aspektů duše - citů, pocitů, instinktu, představivosti a intuice - jež potřebují pravdu, k níž dospěly, prozkoumat či podrobit zkoušce, bez ohledu na následky svého počínání. Hmyz je nejvzdálenější lidskému vědomí a způsobu komunikace či navazování vztahů. Člověk s hmyzem není schopen komunikovat, jeho bodnutí dokonce vnímá jako projev přírody samé. Skříňka, kterou Zeus seslal lidstvu spolu s Pandorou, se podobá jablku v zahradě Edenu. Představuje něco, co je zakázané, a přece neodolatelné. Obsahuje poznání smyslu lidského života, a tedy předznamenává konec naivního vnímání světa i dětských fantazií. Její součástí je však i nejvzácnější dar lidského ducha.

Poté, co Títán Prométheus ukradl z Olympu posvátný oheň bohů a daroval jej lidstvu, rozhodl se Zeus, nejvyšší bůh, že se pomstí na lidstvu samotném. Seslal na lidskou rasu všemožné pohromy, jež vyvrcholily potopou světa. Ačkoli byla potopa pro lidstvo velkou ranou, Zeus se stále necítil ve své zlobě uspokojen. Nařídil proto božskému kováři Héfaistovi, aby zhotovil z hlíny a vody krásnou dívku. Když se tak stalo, vdechl jí život a obdařil ji líbezným lidským hlasem a krásou tak nevídanou, že se vyrovnala i nejkrásnějším bohyním. Nato požádal všechny bohy, aby ji bohatě obdarovali, a oni tak učinili. Panna dostala jméno Pandóra neboli "Vším obdarovaná". Hermés naplnil její srdce proradností a na rty jí vložil lež. Pak Zeus přikázal Hermovi, aby ji se všemi dary, uzavřenými do pevné skříňky, odvedl na svět k Prométheovu bratru Epimétheovi. Prométheus svého bratra varoval, aby od Dia žádné dary nepřijímal. Epimétheus, jehož jméno znamená "Moudrost, jež přichází pozdě", proto zdvořile odmítnul. Když však spatřil, jakou hroznou pomstu za to na Prométhea Zeus uchystal, okamžitě se sňatkem s Pandórou souhlasil. Přesto Prométheus, ještě než byl přikován k drsné skále kavkazských hor, stačil dát svému bratru výstrahu, aby skříňku neotvíral. Epimétheus Pandóře přikázal, že tajemnou skříňku nesmí za žádných okolností otevřít a připojil několik děsivých hrozeb. Avšak Héfaistos obdařil Pandóru nejen krásou a půvabem, ale ve stejné míře i bláhovostí, povrchností a škodolibostí. Proto, jakmile Epimétheus odešel, skříňku okamžitě otevřela. Diův záměr se uskutečnil. Z truhlice uniklo Stáří, Práce, Nemoc, Šílenství, Neřesti a Vášeň, a nakazilo celé lidstvo, které do té doby žilo šťastným životem a neznalo zlo. I když Pandóra víko rychle zavřela, bylo pozdě. Ve skříňce zbylo jen to, co bědy a utrpení zatlačily na samé dno: Naděje.

Z hlediska archetypálního významu ztělesňuje Pandóra a Naděje praobraz lidské duše, jež přes všechna zklamání, krize a ztráty stále věří ve vyšší smysl všeho dění i v lepší budoucnost, která se zrodí z bolestné minulosti. Vždyť naděje září jen křehkým světlem, jehož třpyt víru posiluje, avšak zdaleka ještě nezahání temnotu. Naděje proto bývá ztvárňována jako žena, neboť jejím prostřednictvím se projevuje intuice - iracionální aspekt lidské duše. Avšak naděje neumí zahnat všechny bědy, ani zrušit trest, který na lidstvo seslal Zeus. Její síla je v tom, že záhadně naplňuje lidskou duši vírou, a proto nejsou Pandóřiny oči upřeny na bídu, kterou vyvolala, ale upírají se k mlhavé, iracionální a nevysvětlitelné důvěře, ba přesvědčení, že brzy se mraky roztrhnou a zalijí ji paprsky slunce. Tato víra či naděje však nemá nic společného s očekáváním něčeho, co již považujeme za jisté. Naopak, jedná se o projev nejhlubších úrovní naší duše, jenž bývá někdy nazýván "vůlí k životu", a který, ačkoli je jen subjektivním prožitkem, neopírajícím se o nic konkrétního a hmatatelného, přesto může rozhodovat o životě a smrti. Lékaři si jsou vědomi zázračného působení tohoto záhadného principu u těžce nemocných pacientů. Jestliže se nemocný nevzdává naděje a má nezdolnou vůli žít, často v sobě probudí netušené vnitřní zdroje, jež zdolají jinak beznadějnou a smrtelnou nemoc. Totéž platí i u osob, které byly poznamenány tragickými událostmi nebo tvrdě zkoušeny životem v míře, jež je pro obyčejnou lidskou bytost těžko představitelná. Například ti, kteří byli za druhé světové války vězněni v koncentračních táborech v Německu a Polsku, nebo ti, kteří zažili ruskou invazi v Maďarsku v roce 1956 nebo v Československu v roce 1968. Tito lidé často věřili, že je zachránila jakási síla, která proudila z jejich nitra a dávala jim vůli žít. Skutečně, naděje je tajemná a mocná a zdá se, že jen díky ní může člověk překonat všechny rány, pohromy a krize, které mu osud postaví do cesty. Nepovstává však z vůle vědomí. Naděje se před Pandóřiným vnitřním zrakem nezjeví jako důsledek její vůle a vědomí. Jednoduše je přítomná, záhadně uzamčená v truhlici se všemi bědami, a je-li člověk schopen vnímat její slabé světlo, jeho reakce na bolestný osud se zcela promění.
Mírně jsem poupravila text mýtického tarotu - Karty Hvězda a vybrala z textu jenom příběh Pandořininy skříňky a tématu naděje. Sen o vztahu k naději bude jedním z dalších textů na mém blogu. Cantadora

Rozvázané tkaničky

Sen: Ve vlaku sedí žena, cítí se skvěle, vykládá své známé o tom, jak je úspěšná. Povídaly si o jejich zážitcích a vše bylo tak zajímavé a úžasné, že to poslouchaly i lidé kolem. Budila dojem blahobytu, spokojenosti. Snící cítila, že ta žena vnitřně spokojená není, že to jen hraje. Naproti seděla žena, která je poslouchala a vedle ní vypadala jako šedá myška. Vtom vlak zastavil a lidé vystupovali. Najednou tou zářivou ženou byla snící. Před ní vystupovala invalidní paní, co je poslouchala. Šla pomalu a opírala se o berle. Snící měla rozvázané tkaničky a šla opatrně, za ní aby si na ně nešlápla. Neměla dost místa na to, aby si tkaničky zavázala. Invalidní žena vystoupila a dveře se zavřeli. Snící na ně bušila, mačkala knoflík, ale nešlo to otevřít. Vlak stál ještě ve stanici, byl čas vystoupit, ale dveře byli už z bezpečnostných důvodů zavřené.

Snící byla velmi svým snem zneklidněná. Cítila se velmi dobře, dařilo se jí v práci i osobním životě. V práci se vzepřela před půl rokem mobingu šéfa a po vzájemné dohodě odešla pracovat do jiného oddělení, kde se jí nový šéf věnoval po pracovní stránce. Teď cítila, že si jí váží jako odbornici v oboru. Prožívala pracovně velmi dobré období a cítila se výborně i kvůli tomu, jak zvládla dlouhodobé konflikty s bývalým šéfem, který byl až nelidský a každý odpor ze strany zaměstnanců trestal výpovědí, snížením platu anebo přeřazením na horší práci. Teď zažívala eufórii z pocitu svobody, povedlo se jí nastolit hranici mezi osobním a pracovním životem a ještě cítila ze strany nadřízeného respekt a tomu odpovídali i odměny. Proč tedy tento sen?

Kdo je ta zářivá žena? Kdo je ta invalidní žena? Co ty berle? Co ty tkaničky? Co ty bezpečnostní pravidla? Co ta nemožnost vystoupit?

První pocit ze snu byl, že se něco děje, co snící neovládá. Ale v reálném světě měla pocit, že po prvé se jí daří ovládat svůj život tak, jak si to přeje ona. Sen byl velmi silný, po probuzení se jí zmocnil neklid.

Byla vzorné dítě, pak vzorná studentka, dcera, úspěšná vysokoškolačka a nakonec se stala i velmi úspěšnou ve své kariéře. V osobním životě moc prostoru neměla, ale i tam se cítila spokojená, protože si našla partnera, který ji měl rád a podporoval ji. Potřeboval pro sebe moc prostoru a ona mu ho poskytovala. V dětství zažila trauma, když umřel její mladší sourozenec. Ona cítila jako dítě vinu, protože moc zlobila a toto byl asi následek zlobení, že umřel bratříček. Bála se své síly, kterou její zlobení může způsobit, proto se už od dětství začala kontrolovat, myslela vždy na důsledky svého chování, aby někomu neublížilo. Čím byla starší, tím bylo těžší tomuto imperativu "ovládat se, aby její zlobení někoho nezabilo" dostát.

Snící se během svého života naučila ovládat svůj hněv, snažila se splnit očekávání rodičů, přátel, milenců, šéfů....

Momentem zvratu se stalo rozhodnutí nenechat se dál šikanovat svým nadřízeným. Ve snu se objevila zářivá žena, její Persona. Žena, která svůj život zvládá.

Její stínem je invalidní žena, která se musí opírat o berle, její kontakt se zemí je nestabilní. Stejně jako klientka, která svoji psychickou energii používá na to, aby držela od sebe svoji "destruktivní energii". Stabilitu dosahuje jenom pomocí berlí, opírá se o svoji vůli, kterou kontroluje své chování. Je čím dál vyčerpanější. Nevědomí chce, aby integrovala svůj hněv, úzkost a překonala svoji dětskou fantazii, že je všemocná a dokáže zabíjet pouhým dětským zlobením.

Když odešla od svého zlého šéfa, tak prožila velmi silnou nevědomou fantazii, že ho asi taky "zabila" (i když ve skutečnosti se mu nic nestalo a pokračuje dál v mobingu jiného zaměstnance).Ve snu se vynořil pocit, že bezpečnostné opatření dveří ve vlaku jí nedovolí vystoupit z vlaku. V reálném světě znovu spustila starý vzorec: zlobila, když se vzepřela šéfovi a něco se stane. Dítě zlobí, dítě poslouchá své instinkty a nepáchá tím žádný zločin. I když nejeden rodič tvrdí dítěti, že za zlobení půjde do pekla. Po rozkrytí významu snu jí došlo, že odchod z oddělení v ní spustil obavu z destruktivní síly, která by mohla zabíjet. Sen jí upozornil na mnohem reálnější pocity: její krásu, schopnosti, ale i na slabost a nejistotu, invaliditu a neschopnost stát pevnými nohami na zemi, které fungují odděleně a nespolupracují.

Rozvázané tkaničky bot jsou odkazem k období, kdy si ještě neuměla tkaničky zavazovat, na období, kdy byl život hra a mohla očekávat pomoc od rodičů, kteří ji botičky zavazovali a později ji to naučili. Rozvázané tkaničky ji vrátili do doby, kdy byla hravá a veselá a toto období skončilo tragickou událostí, pro ní špatně zpracovanou. Zůstávala v pasti nevyřešeného konfliktu mezi starými pocity viny a následného strachu z vlastní destruktivity a touhou být tím dítětem, které si tak radostně a lehce hrálo a zlobilo.

Přiznala, že závidí a nenávidí lidi, kteří necítí zodpovědnost za jiné a a myslí na sebe. Snící jela ve snu ve vlaku, kde se řídila povinností zářit pro ostatní, ona samotná z toho radost neměla, byla to pro ni povinnost.

Pro ní vystoupit na nádraží bude nová zkušenost, most přes jeden břeh plný hněvu a viny za domnělé zločiny na druhý břeh, kde pohřbila vlastní potřeby ve prospěch uspokojování ptřeb jiných lidí.

Otevře si cestu ke svobodě být sama sebou tím, že si zaváže tkaničky a pomůže své invalidní části, aby rychleji vystoupily obě.

Šťastnou cestu milá snící, bylo to odvážné a statečné jít tak hluboko do snu a nebát se té bolesti, která tam byla ukryta a ty si si ji musela znovu celou prožít. A děkuji za povolení k publikování. cantadora

nástrahy

Když se ve snu objeví emoce například strachu a v symbolech snu se skrývá konflikt, beru to vážně.
Situace: vnější, případně vnitřní situace snícího skrývá nástrahy, na které snící může zareagovat velkou nestabilitou.
Při práci se snem můžeme přistoupit k rozšifrováni snu a ptát se na to: "co potřebujeme v této chvíli nejvíc?"
Potřeba řešit sen ihned, by nás neměla nasměrovat na okamžité hledání odpovědi. První krok je uvědomění si, že v nové situaci se může bát a mít pocit vnitřního napětí. Sen může dokonce snící vytěsnit, bagatelizovat a říct si: "To byla taková blbost, ještě že jsem už vzhůru!" Případně mu dodá význam, který vypadá logicky a smysluplně. Podporuje jeho přání, jak by chtěl, aby to bylo co nejpříznivější pro jeho životní situaci. Ale to by byl výklad jako u kartářky nebo v aastrologii, bereme si jenom to dobré a to špatné neříkáme.
Například když se ve snu objeví emoce strachu a skrývá se v něm konflikt, i když snící prožívá navenek velký úspěch a daří se mu, berme vážně to. Možná snící neodečítá své možnosti úplně správně. Možná ta vnější situace skrývá nástrahy, na které snící není připravený a ani zralý je řešit. Sen vlastně říká, že může na svůj úspěch zareagovat velkou nestabilitou. Není potřeba řešit hned, proč ho ohrožuje nestabilita. To je otázka našeho ega, která hledá okamžitě odpovědi a snaží se o nějaké aktivní kroky. Ale první krok je uvědomění si, že v nové situaci se snící může bát a mít pocit vnitřního napětí. I když je to situace radostná. Je to pravdivý pocit, související s jeho prožíváním reality.
Jenom uznáním této vnitřní reality můžeme udělat druhý krok. Pravdivější a reálnější. Bere do úvahy ne jenom pocit úspěchu, ale i strachu nebo úzkosti.
Ani jeden z nich by neměl ovládnout život snícího, pocity jsou signály, naše mapa, která nás povede spolu s dalšími složkami jako jsou myšlení, vnímání a intuice dál realitou po probuzení. Druhý krok je pochopit pravdivé poselství snu a integrovat ho do vědomí.
Pocity a symboly, které jsou v konfliktu, nežádají se toho protikladu zbavovat a vytěsnit jeden pocit na úkor druhého. Hledají mezi sebou přemostění.
Třetí krok je začít budovat mezi nimi most, abychom mohli procházet mezi těmito pocity (doslova jako po mostě od jednoho břehu k druhému) a rozuměli jim. Samostatně napíšu analýzu snu k tomuto tématu. Byla to krásná práce. Sen se jmenuje Rozvázané tkaničky. Počkejte si. papa cantadora

Anna - chladna z rána

Prý bude pršet a ochladí se. Nevadí. Je léto. Užívejme si to. Asi před rokem jsem při jedné bouřce měla radost, uvědomila jsem si, že respektuji jakékoliv počasí, protože je součástí přírody. Když je teplo, chodím bosa a nalehko a když je zima, tak se zamuchlám do teplé bundy a šály, vezmu si rukavice, piji horké nápoje.... dokážu se adaptovat na požadavky počasí. Kéž bych takhle s lehkostí dokázala přijímat i rozmary lidské společnosti. Tam mi to tak jednoduché nepřipadá a často nerozumím a nevidím pravé důvody, proč a jaký to naše tsunami nebo bouřkové chování má význam. U počasí tomu rozumím a chápu to mnohem rychleji. Možná právě to nevědomí, které nás ovládá, dělá lidské chování méně přehledným. A tak jak předpověď počasí pomáhá předvídat chování přírody, tak sen dokáže snícímu prospektivně dopředu poslat informaci, co se s ním děje.


V neděli nás už čeká svátek Anny, který nemilosrdně ukazuje, že sluníčko po ránu už nemá sílu. Takže svetřík nebo bundička do batohu nebo kabelky po ránu má své místo. A deštníky sebou. Hezký letní den.

vývoj snů

Tento týden jsme se s Janou setkaly, abychom začaly materiál ze snové skupiny třídit a promýšlíme koncepci knihy o snech. Scházíme se už rok a něco a pořád se proměňuje koncept, podle toho, jaké téma se uvědomí. Takže od manuálu, jak pracovat se sny se to dostalo až k emocím, jako energii snu. V červnu na skupině, když jsem vyhodnocovala snovou skupinu, jsem se vrátila a shrnula obsahy snů za dva roky práce. Zjistila jsem, že stejně jako emoce se zdají významné symboly a témata. Obsah a forma. Témat snová skupina řešila několik a k nim se dali pak přiřadit sny.
Témata snů se dali rozdělit do několik oblastí: porodní sny, sny o důvěře, sny o potřebách, sny o jáském komplexu, sny o ženství a mužství. Sny obsahovali symboly opravdu neskutečně kreativní, různých barev, chuti.
Znovu si uvědomuji, že sny mají svůj obsah i formu. Když se budeme věnovat jenom obsahu snu, může nás to pohltit a symbol jako takový začne vládnout našemu egu - např. symbol šelmy atd. Ale sny mají i formu, např. archetyp animuse, který se stává vývojovou výzvou pro každou ženu, která hledá a pracuje se svým ženstvím.
Když snící nebude příliš zabředávat do obsahu animuse/jeho racionalizace, výkonnosti, kritičnosti, rozumování atd/ ale přijme fakt, že je to archetyp animuse, který potřebuje ovládnout a zvládnout. A ne bojovat s jeho jednotlivými projevy.
Cesta k rovnováze mezi ženstvím a animusem je dlouhá a podobná jakémukoliv umění. Pravidelný trénink a cvičení vedou k úspěchu. Animus chce všechno hned; i úspěch, moc a sílu. takže ženská jemnost, trpělivost pomáhají udržovat rovnováhu v těle ženy.
Jana postřehla, že sny naší skupiny se dají shrnout do vývojové Ericksonovské škály, tak chci postupně psát kapitoly podle jednotlivých vývojových etap, kterými člověk musí projít. Když se to nepovede v čase, kdy to mělo reálně proběhnout, sny znovu a znovu sní a prosí o růst, aby duše mohla jít dál.
Počítám s tím, že sny ze skupiny můžeme použít do nasbíraného materiálu, protože jsem nedostala od nikoho zákaz použití snu pro účely psaní knihy. Tak vám děkuji a slunce na nebi.... cantadora

návraty

Ahoj, tak už jsem druhý den doma.
(Noční přílet byl jednoduchý, čekalo nás taxi, rozvezli jsme nové známé z dovolené na nádraží a pak jsem padla do postele.)
Dovolená nebyla nijak mimořádná, ale jeden sen na dovolené byl hodně významný.
Stojím před nádherným přírodním úkazem, je to něco jako pískovcový fjord, všechno vymodelované do krásy, moc to chci jít poznávat a objevovat. Běžím k tomu blíž, ale zjišťuji, že je to mrtvé rameno vyschlé řeky a slepé skály.
Probudila jsem se a nejdřív plakala nad marností svého vztahu, který mně léta drží kvůli své kráse a nenaplněnosti. Drží a blokuje.
Ve snu si to uvědomím, že se tímto směrem nikam nedostanu a tak se otáčím a jdu jinam, směr není ve snu vidět, ale ten pohyb, že se vydávám jiným směrem tam byl velmi silný.
Sen o tom, vydat se jiným směrem mně posléze naplnil radostí a nadějí.
V neděli jsem vybalovala a ta energie o jiném směru přetrvává doteď.
Další krok bude zjistit, KAM se chci vydat, který směr to bude.
Dnes už se cítím obyčejně: vstávání do práce, povinnosti a starosti.
Co mi zůstalo?
Těší mně pocit, že jsem se odvrátila od slepého ramene, sice to byl krásný přírodní úkaz, který mě fascinoval, ale uvědomila jsem si, že tam nic neuvidím, ani nezažiji.
Tak ahoj Mallorko, zase si mi poslala sen, který mi ukázal cestu, kudy dál nemůžu, když chci žít.

Příští léto zase na shledanou. cantadora