Pandora je, stejně jako byla i Eva, pravou ženou. Je zosobněním ženských aspektů duše - citů, pocitů, instinktu, představivosti a intuice - jež potřebují pravdu, k níž dospěly, prozkoumat či podrobit zkoušce, bez ohledu na následky svého počínání. Hmyz je nejvzdálenější lidskému vědomí a způsobu komunikace či navazování vztahů. Člověk s hmyzem není schopen komunikovat, jeho bodnutí dokonce vnímá jako projev přírody samé. Skříňka, kterou Zeus seslal lidstvu spolu s Pandorou, se podobá jablku v zahradě Edenu. Představuje něco, co je zakázané, a přece neodolatelné. Obsahuje poznání smyslu lidského života, a tedy předznamenává konec naivního vnímání světa i dětských fantazií. Její součástí je však i nejvzácnější dar lidského ducha.
Poté, co Títán Prométheus ukradl z Olympu posvátný oheň bohů a daroval jej lidstvu, rozhodl se Zeus, nejvyšší bůh, že se pomstí na lidstvu samotném. Seslal na lidskou rasu všemožné pohromy, jež vyvrcholily potopou světa. Ačkoli byla potopa pro lidstvo velkou ranou, Zeus se stále necítil ve své zlobě uspokojen. Nařídil proto božskému kováři Héfaistovi, aby zhotovil z hlíny a vody krásnou dívku. Když se tak stalo, vdechl jí život a obdařil ji líbezným lidským hlasem a krásou tak nevídanou, že se vyrovnala i nejkrásnějším bohyním. Nato požádal všechny bohy, aby ji bohatě obdarovali, a oni tak učinili. Panna dostala jméno Pandóra neboli "Vším obdarovaná". Hermés naplnil její srdce proradností a na rty jí vložil lež. Pak Zeus přikázal Hermovi, aby ji se všemi dary, uzavřenými do pevné skříňky, odvedl na svět k Prométheovu bratru Epimétheovi. Prométheus svého bratra varoval, aby od Dia žádné dary nepřijímal. Epimétheus, jehož jméno znamená "Moudrost, jež přichází pozdě", proto zdvořile odmítnul. Když však spatřil, jakou hroznou pomstu za to na Prométhea Zeus uchystal, okamžitě se sňatkem s Pandórou souhlasil. Přesto Prométheus, ještě než byl přikován k drsné skále kavkazských hor, stačil dát svému bratru výstrahu, aby skříňku neotvíral. Epimétheus Pandóře přikázal, že tajemnou skříňku nesmí za žádných okolností otevřít a připojil několik děsivých hrozeb. Avšak Héfaistos obdařil Pandóru nejen krásou a půvabem, ale ve stejné míře i bláhovostí, povrchností a škodolibostí. Proto, jakmile Epimétheus odešel, skříňku okamžitě otevřela. Diův záměr se uskutečnil. Z truhlice uniklo Stáří, Práce, Nemoc, Šílenství, Neřesti a Vášeň, a nakazilo celé lidstvo, které do té doby žilo šťastným životem a neznalo zlo. I když Pandóra víko rychle zavřela, bylo pozdě. Ve skříňce zbylo jen to, co bědy a utrpení zatlačily na samé dno: Naděje.
Z hlediska archetypálního významu ztělesňuje Pandóra a Naděje praobraz lidské duše, jež přes všechna zklamání, krize a ztráty stále věří ve vyšší smysl všeho dění i v lepší budoucnost, která se zrodí z bolestné minulosti. Vždyť naděje září jen křehkým světlem, jehož třpyt víru posiluje, avšak zdaleka ještě nezahání temnotu. Naděje proto bývá ztvárňována jako žena, neboť jejím prostřednictvím se projevuje intuice - iracionální aspekt lidské duše. Avšak naděje neumí zahnat všechny bědy, ani zrušit trest, který na lidstvo seslal Zeus. Její síla je v tom, že záhadně naplňuje lidskou duši vírou, a proto nejsou Pandóřiny oči upřeny na bídu, kterou vyvolala, ale upírají se k mlhavé, iracionální a nevysvětlitelné důvěře, ba přesvědčení, že brzy se mraky roztrhnou a zalijí ji paprsky slunce. Tato víra či naděje však nemá nic společného s očekáváním něčeho, co již považujeme za jisté. Naopak, jedná se o projev nejhlubších úrovní naší duše, jenž bývá někdy nazýván "vůlí k životu", a který, ačkoli je jen subjektivním prožitkem, neopírajícím se o nic konkrétního a hmatatelného, přesto může rozhodovat o životě a smrti. Lékaři si jsou vědomi zázračného působení tohoto záhadného principu u těžce nemocných pacientů. Jestliže se nemocný nevzdává naděje a má nezdolnou vůli žít, často v sobě probudí netušené vnitřní zdroje, jež zdolají jinak beznadějnou a smrtelnou nemoc. Totéž platí i u osob, které byly poznamenány tragickými událostmi nebo tvrdě zkoušeny životem v míře, jež je pro obyčejnou lidskou bytost těžko představitelná. Například ti, kteří byli za druhé světové války vězněni v koncentračních táborech v Německu a Polsku, nebo ti, kteří zažili ruskou invazi v Maďarsku v roce 1956 nebo v Československu v roce 1968. Tito lidé často věřili, že je zachránila jakási síla, která proudila z jejich nitra a dávala jim vůli žít. Skutečně, naděje je tajemná a mocná a zdá se, že jen díky ní může člověk překonat všechny rány, pohromy a krize, které mu osud postaví do cesty. Nepovstává však z vůle vědomí. Naděje se před Pandóřiným vnitřním zrakem nezjeví jako důsledek její vůle a vědomí. Jednoduše je přítomná, záhadně uzamčená v truhlici se všemi bědami, a je-li člověk schopen vnímat její slabé světlo, jeho reakce na bolestný osud se zcela promění.
Mírně jsem poupravila text mýtického tarotu - Karty Hvězda a vybrala z textu jenom příběh Pandořininy skříňky a tématu naděje. Sen o vztahu k naději bude jedním z dalších textů na mém blogu. Cantadora
Žádné komentáře:
Okomentovat