Andělika a laskavec

Naše významná herečka Květa Fialová oslavila 1.9. své osmdesáté narozeniny. Při takových oslavách mě napadá, že si musím toho herce ještě užít na divadelních prknech, když je tady, abych si odnesla z něho to nejlepší, co ze sebe dává. Proto jsem byla ráda, že mi kamarádka nabídla společný kulturní zážitek a byli jsme v divadle Rokoko na představení Andělika a laskavec. Paní Herečka sice v první půlce představení byla trošičku unavená, trochu hůř se pohybovala, ale po přestávce v ní oživla její životní energie, předvedla úžasný herecký výkon, který nejednoho diváka ohromil, já jsem se neudržela slzám dojetí. Moc děkuji za to, jak krásně zprostředkováváte esenci radosti bytí.

Napíšu o té hře jenom to nejpodstatnější. Výstřední postava Anděliky bojovala celý život za 3 O: Dělala to krásně a žensky.

Tři O jsou:

Obveselení, aby jsme se v životě dost smáli a veselili;

Oživení, aby jsme v životě nepodlehli stereotypům a naučeným vzorcům chování, aby náš život měl šťávu a nakonec;

Osvícení, aby jsme pochopili, co život je a znamená pro nás a my pro něj.

P.S. Andělika (andělka lékařská) byla považována za kouzelnou bylinu chránící proti jedům a zlým duchům. Laskavec je bylina, kterou známe pod názvem svízel obecný.

Nevíte, jak se příjemně pobavit a zároveň neplýtvat časem? To je můj tip: divadlo Rokoko - Andělika a a laskavec.

Dobrou noc. Cantadora

pokračování tématu KONFLIKT

Sen:

Hledal jsem práci. Přišel jsem do firmy Tchibo a asistentka mi řekla, že mám jít za personalistou, který mi může nabídnout práci. Druhý den jsem přišel do práce na pohovor v pyžamu a županu. S personalistou jsme si nesedli. Choval jsem se arogantně, neuspěl jsem u pohovoru. Vyšel jsem z budovy a nasedl na kolo, které tam stálo, nebylo moje. Jel jsem na něm podél řeky. Sestoupil jsem z kola a vstoupil do vody. Cítil jsem se nepatřičně ve vodě v pyžamu a županu.

V jádru snu často leží konflikt. Pojmenujeme ho a stává se, že zůstane jenom u jeho pojmenování. Ve výše zmíněném snu jde o několik konfliktů: hledání práce a neschopnost se chovat přiměřeně, aby to místo získal. Jízda na kole, které mu nepatří. Rozhodnutí vstoupit do řeky v pyžamu a následné nepatřičné pocity.

Umění řešení konfliktů je pro mnohé z nás nedostupné. Bojíme se agresivity nebo ztráty pocitu sebeúcty. Konflikt je proces, který prožíváme denně. Denně se stává, že naše potřeby a postoje narazí na odpor. Učíme se od dětství zvládat s tím spojený pocit frustrace. Přiměřené množství frustrace je zdravé, vede k tomu, že se učíme stát si za svými potřebami, postoji a taky ustoupit, když to narušuje potřeby jiného. Učí nás chápat postoje jiných a hledat nějakou dohodu. Opakovanými konflikty se učíme je brát jak součást života.

Dítě v bezpečné rodině zažívalo opakovaně pocit bezpečí a svobody, dobrou vůli dospělých, kteří mu pomáhali v naplňování jeho potřeb s přání, povzbuzovali ho ve vývoji a realizaci.

Ale všichni víme, že se to nedaří pokaždé. Podmínky pro bezpečné zvládání konfliktů ve světě dospělých znamená mít vyspělé partnery anebo protivníky, kteří ctí morálku. Ale to je čirá utopie. Konflikty ve světě dospělých bývají často plné manipulací, podrazů a nefér praktik. Toho se mnozí z nás bojí a mnozí z nás je sami používají. Strategie konfliktů - to je víc otázka pro sociologii a sociální psychologii, takže tady se vrátím ke konfliktům ve snech.

Snící si díky práci se snem postupně uvědomil, že své základní potřeby (symbol práce) nedokáže uspokojovat přiměřeně. Jednání s lidmi, kteří o něm mohli rozhodovat v něm vyvolávali silnou frustraci spojenou se vztahem s autoritami. Symbol pyžama a županu jako oblečení na pohovor nás konfrontovalo s jeho pocity nízkého sebevědomí. Pyžamo je pro něj intimní kus oblečení, cítí se v něm bezpečně jenom doma. Jeho vnitřní nejistota a potřeba bezpečí (oblečení znamená sociální roli) je v rozporu s tím, jak se chová navenek k lidem, kteří jsou jeho nadřízení. Snící si postupně díky jiným snům začal uvědomovat, že se chová navenek velmi sebevědomě, až arogantně, ale vevnitř je oslabený (pocit nenávisti, který cítí sám k sobě jsme našli v dalších snech). Tento sen mu odkryl zdroj vnitřního napětí mezi tím, jak působí navenek a co cítí uvnitř. V době, kdy se mu ten sen zdál, prožíval jeden neúspěch za druhým. Ve snu se mu zdálo i o kole, které si vzal a nebylo jeho. Kolo je dopravný prostředek, který používáme a jízdu na něm realizujeme vlastními silami. Je to individuační proces, snící používá k tomu cizí zdroje (cizí kolo). Vlastně snící v té době ještě ani nezačal se sebepoznáním a přijímal představy rodiny o své budoucnosti za vlastní. Vstup do řeky v pyžamu, který cítí jako nepatřičný je jeho pravý pocit o jeho životě. Uvědomil si, že vlastní prožívání znehodnocuje a dává mu nálepku nepatřičnosti. Byl to posun v naší práci. Po prvé pocítil smutek z toho, že nežije podle svých představ. Pak pokračoval v práci sérií snů, které rozkryli mnohem hlubší konflikty. Museli jsme a vlastně doteď se učíme kromě obsahu snů řešit i to, jak unést konflikty, kterými jsou jeho sny nabité:

Protože jak se vyhnout konfliktu, to děláme v nějaké míře všichni. Toto jsou naše strategie, které nás k naší škodě od konfliktů odvádí

(podle K. Horneyové v knize: "Neuróza i lidský růst") upraveno:

- zamlžování problémů, člověk je zmatený, vlastně neví co cítí

- vnitřní prožívání prožívá člověk jenom na vnější úrovni - mezi já a vnějším světem - pokus popřít existenci sebedestruktivních sil a zároveň je to prostředek k udržení idealizovaného sebeobrazu

- prožitek sebe sama jako roztříštěných částí - člověk je silně motivovaný nevnímat protichůdné hodnoty, odmítá se nechat zneklidňovat vnitřními rozpormi. Chrání se před nutností se postavit tváří v tvář podvědomým konfliktům a tím udržuje vnitřní napětí na minime.

- automatická kontrola, která blokuje emoční prožívání

- nadřazenost mysli, která funguje jako koordinátor, pracuje na tom, aby něco zamaskovala, něco zdůraznila, změnila potřeby v cnosti, eliminovala pochybnosti o sobě. Znalost vnitřních problémů je krokem ke změně, vědění je dostatečná změna - takže je zbytečné provádět reálné změny.

Jenom uvolněním emocí a provedením reálných změn v našem životě můžeme dál růst. Symboly ve snech směřují 1. po jejich pochopení k 2. emočnímu vybití a 3. třetím krokem je provedení změny.

V současné době snící úplně přestal snít sny o konfliktech s mocnými lidmi, přijal svoje pocity nejistoty (na tom pracuje) a více respektuje své schopnosti. Má práci, která se mu líbí, i když pro jeho rodinu to znamená, že pracuje pod svoji úroveň. Snící je spokojený, že udělal toto rozhodnutí sám a navzdory tlaku okolí. Nadále pracujeme na odkrývání strategií, které ho od konfliktů spíše odvádí. Konflikty jsou pořád zdrojem strachu. Zbavil se částečně psychosomatických potíží - časté virózy, kterými trpí v menší míře, než na začátku naší práce. Děkuji za možnost uveřejnit sen a potíže růstu spojené s konflikty ve snech. Dobrou noc. Cantadora

neděle

Ahoj milí snící. Je krásné nedělní ráno. Přeji ho všem, kdo si dnes čte na mém blogu o snech. Děkuji vám, že sdílíme společné zdroje. Naše sny. Protože do té doby, do které budu svým i vašim snům naslouchat můžu z hlouby duše přát sobě a i vám všem krásné ráno a dobrou noc a krásné sny. Už je tady podzim. Příroda ho prožívá jako zběr úrody a ukládání přírody k spánku. Tomu ještě předchází zlatý podzim, kdy nám stromy ukážou nádhernou paletu barev. K tomu mě napadá, aby se ženy a ani muži nebáli stárnutí - podzimu života, strom i člověk může vydat ze sebe ještě mnoho krás, které berou dech. Podzim už toho hodně ví a je připravený hodně dát v podobě plodů. V dnešních časech, kdy jsou lidi nastaveni na braní je dávání dar. Pomáhá to udržovat rovnováhu. Tak si jdu užívat dnešní neděli a vám přeji totéž. Cantadora

komplex zavržení - téma Jidáše

Aby jsme pochopili svůj sen, pracujeme cestou asociací, dotazujeme se sami sebe: co to může znamenat, analyzujeme a syntetizujeme, myslíme logicky, spojujeme asociacemi celé komplexy, ale smyslem této práce není další moudro. Sen nás spojuje s našimi EMOCEMI. S energií, která vede k emocím, nutným k prožívání hloubky našeho života. Jinak nám hrozí plochost a mělkost prožívání a to vede ke ztrátě bohatosti a rozmanitosti životního prožívání. Klientka přišla se snem, kterého téma se odkrylo jako komplex Jidáše, jednu část snu související s tématem zavržení cituji s povolením snící:
"Celý sen byl v bílém světle. Nějaká starší žena, šedivé vlasy - začnu ji pomáhat, něco ji radím, vysvětluji. Začne se na mne lepit, chce se vidět každý den, obtěžuje mě.... Ta starší žena se začne dobývat do školy. Říká věci, které nejsou pravda. I ostatním je nepříjemná. Pořád chce nějaký sraz a tak. Uděláme takovou fintu - je před vchodem do třídy (venku na trávě) a zavřeme dveře. Volám ať někdo přinese klíče, dlouho to trvá, držíme dveře a pak je zamkneme. Ta třída je plná žen. Najednou zvrat a učitelka mě osočí, že za to můžu já a že jsem Jidáš. Odpovím ji, že bez Jidáše by nebylo vzkříšení. Vím, ale že je mimo a nemá pravdu. Věci se udály jinak. Vyhodí mě ze školy. Balím si tašku - říkám si tak jo, nevím jak to vysvětlím doma otci, mihne se mi hlavou. Pak mi dojde, že už mám dávno školy dokončené a je to jedno. Vím, že opustím zemi. "
Sen byl delší a mnohem bohatší na děj a symboly. Vybrala jsem jenom tu část, díky které jsme postoupily v jeho pochopení právě směrem k pocitům zavržení, pocitům zrady. Kdo z nás nezažil tento pocit zavržení? Ve školce se nějaké děti nechtěli s námi kamarádit a krutě se vysmívali z naší jinakosti? Nebo ve škole, na táboře, kde jsme nezapadli a prožili jsme si pocit nepatřičnosti, zavržení? První kluk, holka, který/á necitlivě odvrhla naši lásku a vystavil/a nás pocitu absolutní ztráty?
Komplex zavržení ve svém jádru obsahuje silné pocity strachu a úzkosti z toho, že nebudeme přijati takový jací jsme. Že nejsme dost dobří pro lidi kolem sebe. Bojíme se trestu, který přichází v podobě samoty a zavržení.
Stavíme se k tomu buď postojem:
- udělám vše pro to, abych byl/a přijat/a
- udělám vše proti tomu, co se mi děje a s kým se mi to děje
- vystačím si sám/sama
Ani jeden postoj není úspěšný, když za ním stojí pocit odvržení. Pocit Jidáše byl postojem člověka, který šel proti lidem, který ho nepřijali. Jestli ten pocit byl oprávněný nebo ne, není podstatné, pro Jidáše to byla realita, jak jí vnímal on sám.
Abych přiblížila zlomek materiálu o Jidášovi a jeho situaci, tak cituji z webových odkazů:
kázání Davida Wilkersona z 15. června 1992. Citace nejsou v plném znění, cílem citací není odkaz k náboženskému textu, ale pochopení role, kterou Jidáš ve světě zaujímá. Pro mě tento text je pracovní k tématu komplexu Jidáše, kteří se začíná vynořovat ve snech. Je to komplex velmi častý a je dobré se s ním hlouběji obeznámit. Proč se vynořuje/zvědomuje právě teď? Nezrazujeme něco?
„Jidáš Iškariotský, kterýs pak byl zrádce“
On byl pečlivě vybraným učedníkem Ježíše Krista: kazatel evangelia, uzdravitel nemocných, Ježíšův společník na cestách. Tolik mu důvěřovali, že byl pokladníkem evangelického týmu apoštolů. Nebyl zvolený na toto místo – Ježíš osobně vybral Jidáše pro tuto práci.
Tradice říká podle Augustina, že „Ježíš často vysvobodil Jidáše ze smrti, kvůli němu uzdravil jeho otce z ochrnutí a vyléčil jeho matku z malomocenství, a hned po Petrovi ho uznával nad všechny apoštoly.“
Ale my opravdu víme jisté věci jako fakta: že Ježíš umyl jeho nohy, nechal ho omočit jeho chléb ve své vlastní misce a učinil ho svým pokladníkem. Přesto to byl právě ten muž, který zradí Ježíše v Getsemanské zahradě – polibkem smrti!
Jidáš vedl divoký dav do zahrady, kde identifikoval Ježíše polibkem. Po polibku se Ježíš podíval Jidášovi do očí a řekl: „Jidáši, políbením Syna člověka zrazuješ?“ (Lukáš 22:48).
Rád bych věděl, co se honilo Jidášovi v mysli, když se rozvinula tato scéna:
Zástup ustoupil při pouhé zmínce jména Ježíš. Potom náhle všichni povstali v démonickém hněvu, mávali meči a holemi – zajali Ježíše a vlekli Ho do domu nejvyššího kněze. Jidášova zrada Ježíše byla tak odporná, hnusná, tak ďábelská, že jeden z otců první církve řekl: „Bylo by pro svět dobré, speciálně pro Boží děti, kdyby se pouze Jidáš samotný dopustil tohoto přestoupení, kdyby kromě něho samého již neexistovala žádná další zrádcovská osoba.“ Jinými slovy: Bylo by dobré, kdyby existoval jen jeden Jidáš.
Ale pravdou je, že svět je plný takových Jidášů! ... Duch Jidáše je skutečně živý...!
... Existují dvě fakta o Jidáši, o které se s vámi chci podělit.
Fakt číslo jedna: Nejvyšší kněží a náboženští vůdci nepotřebovali, aby jim Jidáš lapil Ježíše
Ježíše mohli snadno zajmout bez Jidášovy pomoci. Vyučoval v synagogách, na ulicích a na tržištích. Jeho tvář byla jednou z nejpoznatelnějších v celém Izraeli a Judsku. Písmo říká, že Ho lidé následovali i na osamělá místa, kam se odebral, aby se modlil!
Samozřejmě že Jidášův polibek nebyl nutný k identifikaci Ježíše – protože Ježíšovi nepřátelé ho již dobře znali! Skutečně – pachatelé tohoto zločinu nepotřebovali Jidáše. Faktem je, že jím pohrdali. Nevážili si ho a podle toho s ním jednali – použili ho, a pak ho rychle odstrčili. Když náhle činil pokání ze svého zrádcovského činu, mrštil peníze na zem a volal: „Zhřešil jsem, zradiv krev nevinnou“ (Matouš 27:4), židovští vůdci se mu jen vysmáli.
Řekli: „Co nám do toho? Ty viz“ (verš 4), čímž mínili: „To je tvůj problém – starej se o to sám. Nepotřebujeme tebe ani tvé slzy.“
Jidáše nebylo potřeba ani pro Ježíšův soud ani pro jeho ukřižování. Ve skutečnosti tu vlastně nebyl pro nikoho. V době, kdy šel Kristus na Kříž, byl již Jidáš mrtvý, spáchal sebevraždu do dvaceti čtyř hodin po svém strašném činu.
Fakt číslo dva: Satan potřeboval Jidáše!
Za scénou byl Satan, řídí každé zrádné hnutí. Jeho strategií bylo najít zrádce – někoho blízko Krista, někoho, komu Ježíš důvěřoval, o kom se předpokládalo, že je v Jeho péči. Přesto potřeboval někoho, jehož srdce bylo nakloněno chamtivosti – někoho, koho mohl přilákat a oslabit, zasít do jeho mysli pochybnosti.
Jidáš měl být ďáblem důkazem toho, jak je Ježíš Kristus bezmocný, aby spasil ztracené – protože nezachránil ani svého vlastního učedníka!
Nakonec, až by přišel čas, kdy bude Jidáš dotlačen k tomu, aby se sám zabil, Satan bude ječet své svědectví všem v pekle, v nebi a ve světě: „Vidíte, co se stalo tomuto muži? Podívejte se na něj, byl učedníkem Ježíše. Ale Ježíš ho nedokázal ochránit!“
Pýcha hraje významnou úlohu v neurózách. Pro poraněné já je důležité obnovit svůj pocit sebehodnoty. Když to necítí pravé JÁ, které je vystaveno pocitům méněcennosti a nedostačivosti, případně sebenenávisti, přebírá čím dál tím víc hlavní funkci nepravé JÁ, které funguje na základě pýchy. Pýcha se sytí pocity dokonalosti, krásy, moudrosti a síly, která stojí nad pravé prožívání spojené s poraněními.
Po Jidášově sebevraždě křičel Satan těm ve slávě: „Bůh nemohl zachránit jednoho ze svých vlastních učedníků – a On neuchoval nás, Jím stvořené anděly. Co vás k tomu vede myslet si, že uchrání vás?“
Klíč k pochybnostem o prožívání, jak rozlišit, které pocity vychází z pravého a nepravého já jsou uloženy v snových symbolech. Pravá hodnota práce se sny kromě jiného spočívá v nalézání odpovědí na naše pochybnosti, strachy a úzkosti.
Co bylo za Jidášovým pádem?
Jak se stal tento učedník zrádcem? Je důležité to vědět – protože to je varující znamení pro naše životy, abychom neklopýtli a také nepadli:
1. V Jidášově srdci zakořenila láska k penězům!
Opravdu, láska k penězům je kořen všeho takového zla (viz 1. Timoteovi 6:10). Je to semeno, které ďábel sází do srdcí mužů a žen a které vytlačí všechnu lásku pro Ježíše. Rychle vzrůstá potřeba hromadění peněz. Potom přichází potřeba je počítat a ujišťování, že se neztratily. Později přichází potřeba na nich stavět!
2. Jidáš se stal slepý ke změnám, které ho přemáhaly!
Satan spustil závoj přes Jidášovy oči, takže nemohl vidět, jak se mění. Učedník se stal slepý ke zlu a zkáze, která se pevně usadila v jeho srdci. Jidáš měl rozdělené srdce – a on si vybral, že nebude činit pokání!
Kdo se sny pracuje, ví, že je nutné přijmout, že jsme to i ono. Být soucitní sám k sobě. To je cesta k úzdravě. Najít hluboké porozumění pro své lidské vlasnosti, přijmout svoji lidskou podstatu. Když se spojíme se svými pocity, už nejsme sami a můžeme lépe unést svoji jedinečnost i to společné, co nás pojuje všechny dohromady a to je naše obyčejnost. Pak můžeme lépe chápat i ostatní. Milovat lidskost a respektovat odlišnost.
Pro snící je zvědomení si komplexu odvržení důležitým procesem k tomu, aby nemusela utíkat před lidmi do bezpečí samoty.
Přijmout se taková jaká jsem a vyhledávat lidi, kteří mně přijímají je dobrý začátek. Ve snu je to poselství v obraze: Neutíkej před šedovlasou moudrou paní a nenech se lidmi odsoudit, aby si nemusela opouštět zemi, kde žiješ.

Freud a jeho začátky práce se sny

Vybrala jsem citaci z:
Mladá Fronta DNES, 06.05.2006: - FRANTIŠEK HOUDEK: Cesta do hlubin člověkovy duše - str. 07
Četla jsem ho na blogu Antonína Baudyše jr.
..... cituji jenom pasáž, která se týká snů:
"... Dva z pilířů klasické psychoanalýzy - existence nevědomí a jeho význam pro psychosomatiku (propojení duševna s tělesnem) a existence dětské sexuality coby přirozené etapy vývoje osobnosti - tedy Freud vystavěl v první polovině svého života. A položil už základy i pro třetí pilíř. V noci z 23. na 24. července 1895 se mu totiž zdál sen: Irmě se přitížilo po špatné injekci od doktora Otta.
Růžové sny
Irma byla Freudova pacientka, se kterou se mu psychoterapie moc nedařila, kolega Otto zase budil dojem, že Freudovi zazlívá špatný postup léčení. "Sen o Irmině injekci" byl vůbec první, který si Freud analyticky vyložil: znázorňoval pomstu Ottovi za jeho domnělou výčitku a Irmě za špatnou spolupráci s terapeutem.V roce 1896 mu zemřel otec a truchlící Freud se svým snům začal věnovat systematicky. Rozebíral je technikou volných asociací a poznenáhlu dospěl k názoru, že sny, ta "královská cesta do nevědomí", mají význam jakéhosi šifrovaného plnění nevědomých přání (a to nejen u lidí, podle Freuda třeba prasata sní o žaludech, husy o kukuřici). Později napsal:
"Psychoanalýza navrátila snu ten význam, který mu byl kdysi, za starých časů, všeobecně přiznáván, avšak zachází s ním jinak. Nespoléhá se na důvtip vykladače snů, nýbrž přenáší tento úkol z větší části na samotného snícího tím, že se jej vyptává na jeho asociace k jednotlivým prvkům snu."Proti všem i za všechny Freudova kniha Výklad snů z konce roku 1899 se stala jeho nejvýznamnějším dílem - už proto, že byla iniciační hlubinněpsychologickou prací. Nebylo to však hned. Proč? Člověk z přelomu 19. a 20. století, opojený úspěchy vědy a techniky, si osoboval schopnost ovládat sebe sama jako celek, čili i ono případné nevědomí; a pokud to nefungovalo, problém prostě vytěsnil. A teď jakýsi doktůrek, notabene Žid (tehdy přitěžující okolnost), tvrdí, že: Člověku nevládne rozum, ale nevědomé pudy. Pudům vládne sex. Sex vládne už kojenci (který si ho s věkem pouze uvědomuje). Inu, odvaha má různé podoby. Ta Freudova lidstvo konečně osvobodila od čtyřsetletého descartesovského oddělení duše od těla a dala vznik psychosomatické medicíně, která má v dnešní stresuplné době velkou budoucnost. Freud byl po Koperníkovi a Darwinovi třetím myslitelem, který člověka nasměroval z piedestalu sebepřeceňování zpátky do lůna přírody. Ne nadarmo konstatoval:
"Lidská přirozenost musela vydržet velké potupy své naivní sebelásky."

Já sama si nemyslím, že sny jsou naše vytěsněná přání, ale může to tak v některých snech být.
Sny jsou pro moderního člověka jakýmsi návratem k instinktům, pokusem korigovat cestu, kterou směřujeme čím dál víc směrem OD SEBE. A co my? Žijeme v souladu se svými instinkty? Jak by vypadal den našeho života, kdyby zmizeli všechny výdobytky civilizace a my by jsme museli přežít jenom z darů přírody a v přírodě, bez pohodlí našich domovů? O co v sobě se můžeme opřít?
Hezký den.
Cantadora

konflikty ve snech

Důvodem, proč nás naše sny můžou děsit a bojíme se jich, je KONFLIKT. Konflikt ve snu, který nás začíná tlačit k nějakému řešení. Pracovat na řešení problémů a udělat jasné rozhodnutí je někdy pro nás bolestné. Kdo by to neznal z běžného života?

.... Manželství v troskách, kde se zavírají oči před rozhodnutím co dál.

.... Dítě, které bere drogy, pije, má dluhy, lže, můžeme omlouvat, ale jak to řešit?

.... Sousedi, kteří nerespektují noční klid.

.... Šéf, který nás ponižuje, protože ho ohrožujeme.

.... Dát výpověď v práci, kde jsme bytostně nešťastni, jenomže máme napjatý domácí rozpočet a v práci skvělý plat?
.... Odhodlat se odhalit něco, co z nás udělá v očích ostatních velmi nepopulárního člena kolektivu i když je to otázka principu?
.... Bojovat s přítelem o jednu pracovní pozici?
Kolik je životních situací, tolik je konfliktů. Život sám je konflikt. V momentě zrození se otevře druhý pól života - smrt. Proto přijmout aspekt: konflikt/řešení/konflikt.... zahrnuje pochopení vzorce život-smrt-život.

Často vidíme, jak se konflikty zametají pod koberec.

Řešit konflikt je bolestivý proces, právě kvůli NEVĚDOMÝM procesům. Souvisí to s našimi nejistotami, zraněním, úzkostmi, strachy, které každý konflikt znovu vynese napovrch. A tak se spouští spíš starý neurotický KONFLIKT.

Neřešíme aktuální konflikt, ale staré nevyřešené konflikty, které nám brání růst a stát se zralejšími a schopnými konstruktivně pracovat, žít a milovat. Místo toho, abychom přemýšleli, jak zvládnout novou situaci, utápíme se v pocitech křivdy, obviňujeme okolí, spřádáme mstu nebo se utíkáme k utišujícím prostředkům. Možná to řešíme jídlem, nakupováním, sexem? Každý si najde cestu, jak se konfliktu vyhnout podle úrovně své zralosti. Sen je náš lékař. Součástí úzdravných snů jsou konflikty, které sen vynáší na povrch a od nás žádá, abychom jim čelili. Léči náš strach a dává nám energii se postavit na vlastní nohy.

Podstatou konfliktu jsou dvě strany, které vystupují proti sobě. Může jít o konflikt mezi partnery, přáteli, kolegy. Ale může jít i o dvě stejně silné protikladné potřeby v nás samotných - například věrnost a touha po dobrodružství. Tlak a napětí, které při konfliktu vznikají, vyvolávají spoustu reakcí:

- od tělesných jako jsou stres, nespavost, pocení, bušení srdce, psychosomatické nemoci atd.

- snahu držet konflikt mimo své vědomí. Člověk ztrácí energii, tím jak konflikt neřeší.

- sebedestruktivní jednání nebo přesunutí konfliktu na jiné lidi a vyvolání konfliktu na vnější úrovni.

Když najde snící odvahu nevytěsnit konflikt, musí se rozhodnout pro jeden pól konfliktu. Bude muset přiznat, že má vztek (doložte si tam jakékoliv pocity, myšlenky, emoce...) I když to je v rozporu s tím, jak o sobě snící smýšlí např. že je klidný, hodný (doložte si tam jakékoliv pocity, myšlenky, emoce...) Až vyřešením jednoho pólu konfliktu může růst. Jeho popíráním oslabuje sám sebe. Největší chybou je takzvaný kompromis, protože se nepřikloní ani k jednomu pólu konfliktu a člověk uvízne v polovičatých řešeních, které neuspokojí nikoho. Konflikt sice není vytěsněný, ale ani vyřešený. Váhavost vede k ustrnutí a uvíznutí v napjaté situaci, ztrátě nálady, energie a rezignaci.

Psychika při setkání s oběma póly konfliktu vychází posílena. Snící si uvědomí - např. že i když je klidný a rozumný, pro tuto situaci musí přiznat a integrovat svůj hněv a agresi. Může to být velké překvapení, protože si zakládá na své klidné síle. Může se zaleknout toho, že není takový, za jakého se pokládá a bát se toho, že teď se mu život vymkne z rukou....

Pro práci s konflikty je důležité prožít konfliktní stav, protože snícímu se podaří rozšířit hranice svého vědomí. Získá novou zkušenost zvládat setkání s protiklady. A nejen to: umí se s nimi vyrovnat.
Integruje poznání, že konflikt neničí, nezabíjí, ale posilňuje naši schopnost žít a přežít protikladné síly v nás i kolem nás.

Ať je míň obětí a víc sebe-vědomých jedinců, kteří nás obohacují svým konstruktivním řešením životadárných konfliktů. Protože destruktivní konflikty jsou tam, kde není schopnost konflikty řádně otevřít a prožít jejich protikladné aspekty.
V příštím blogu se zaměřím na sen, kde jsem pracovala s tématem konfliktu, který pomohl snícímu najít odvahu chránit sám sebe.