sexy úvahy

Jak jsem na začátku léta psala svoji oblíbenou říkanku o sluníčku, létu a milování:

(Slunce, léto, milování, tak se holka nebraň ani.),

tak ke konci léta přemýšlím o tom, jaké to může mít konce.

Kolem vidím letní lásky, začátky, rozchody a krize. Vidím naštěstí taky stabilitu a klid jiných párů. Kdo se právě ztratil na své cestě k lásce, protože je kolem té cesty příliš mnoho svodů a lákadel, tak odpověď jak se znovu najít, neznám. Uklidňující je, že jestli správně rozlišujeme co je chtíč a co touha, najde každý časem odpověď v sobě.

Mým kompasem jsou tyto otázky:

Opravdu si to přeji?

Někdy jsme v moci našeho chtíče, který cituji:

"chtíč je špatný tehdy, pokud ho necháme přerůst v posedlost nebo když chceme něco tak moc, ze nás to ničí a mít to přitom nemůžeme."

Na rozdíl od touhy po uspokojení v sexu, lásce, s partnerem je

"žádostivost po sexuálním uspokojení spojena na interaktivní úrovni s touhou být milována, zaopatřena, přijímána nebo obdivována. "
Někdy trvá dlouho dospět, pochopit a naučit se rozeznávat touhu po uspokojení od zničujícího chtíče.

Chtíč VŽDY zničí kousek naší duše. A když jsme v jeho moci, možná věříme, že to je to to nejlepší, co nás potkalo. Ale ty konce.... ty jsou stejné. Překročení hranic, bolest na všech frontách, ztráty a prohry. A kde je výhra? Kdo vyhrává? Nikdo. Ale když se to přežije, možná je výhrou životní zkušenost, z které někdo zmoudří a dospěje.

Takže léto končí a nastoupí podzim. Zmoudřel někdo? Přineslo slunce, voda, milování uspokojení touhy nebo chtíč?

Já jsem ráda, že jsem pochopila, jaký je mezi tím rozdíl. Krásné sny. Cantadora

Sen faraona

Sen faraona:

"Faraón měl sen: Stojí u Nilu. Pojednou z Nilu vystupuje 7 krav nápadně krásných a vykrmených a popásají se na říční trávě. A hle, za nimi vystupuje z Nilu jiných 7 krav, nápadně šeredných a vyhublých, postaví se vedle těch sedmi krav na břehu. A ty nápadně šeredné a vyhublé sežraly sedm krav nápadně krásných a vykrmených. Vtom farao procitl: (Gn.41:1-4‘

Podle svědectví knihy Genesis vyhlásil farao v důsledku své noční můry celonárodní pohotovost a nechal předvolat před trůn všechny své mudrce, aby jeho sen vyložili. S úžasem sledujeme jeho zděšení. Byl to předse jenom sen. Je sice asi 6 tisíc let starý, ne však nepodobný našim vlastním snům obsahujícím směsici známého a věcí postavených na hlavu. Tento sen však musel obsahovat cosi nepopsatelného, cosi co faraa tak rozechvělo zlou předtuchou, že svolil k tomu, požádat o pomoc uvězněného židovského proroka jménem Josef. Dbaje proslulé interpretace svého hebrejského vězně – sedm let bohaté úrody, sedm let špatné – zahájil obrovský pracovní program, budoval sýpky, které ochránily jeho lid před hladomorem a jeho království před vymřením." Podle Junga jde o prospektivní funkci snu. Kolikrát jsme poslechli svůj sen? Nebo dáváme přednost svému rozumu, abychom nevypadali jako pošetilci, kteří podléhají pocitům? Faraón se nebál naplnit svůj sen a ochránil svůj lid. Stalo se vám už, že jste pochopili význam snu a následovali jeho hlas? Není to jenom výsada faraónů. Je to naše svobodná volba. Cítíte nudu, stereotyp? Potřebujete víc vzrušení? Možná si ráno stačí vzpomenout na svůj sen. Pracovat s ním, pochopit jej a přijmout svoji hlubší pravdu, kterou známe a potřebujeme žít ve dne. Místo nudy se dostaví životní energie, která dovolí cítit život v každém okamžiku dne. Cantadora

Sen krále Nebúkadnesara

Sen krále Nebúkadnesara

Cituji z knihy John. A. Sanford: Sny a léčení

Třidsátý verš v druhé kapitole knihy Daniel shrnuje v jedné větě základy Jungovy teorie snů. Král Nebúkadnesar měl sen a chtěl si ho dát vyložit, protože jako každý obyvatel starobylého Babylónu i on věřil snům a jako král také veřil, že Bůh posílá zprávu, která je důležitá pro bezpečnost trůnu a blahobyt království. Problém byl v tom, že si nemohl vzpomenout, o čem se ve snu mluvilo…. Král Nebúkadnesar si nemohl na sen vzpomenout, ale to ho nezastavilo a zeptal se moudrých mužů na svém dvoře, aby mu sen vyložili. „Řekni svým služebníkům ten sen a my ti sdělíme výklad,“ odpověděli mu. Postoj vykladačů se zdá rozumný, protože jak by sen mohli vyložit, aniž by vědeli o čem je? Ale Nebukadnesar rozumný nebyl a požadoval, aby mu dali sen i výklad. Pokud ne, řekl, nechá je všechny popravit. A tak byl vydán příkaz, aby byli popraveni všichni vykladači snů v zemi. To znamenalo také hebrejského proroka Daniela a jeho tři přátele Hannijáše, Mišaele a Azarijáše, protože oni také patřili k moudrým mužům u dvora. Aby zachránil svůj život i životy přátel, uvedl se Daniel do tranzu a v něm mu byl sen odhalen. Daniel se pak ohlásil u Nebúkadnesara a ten se ho ptal, jaký to byl sen a proč se mu zdál. Daniel odpověděl: „To tajemství mi bylo odhaleno…. Z tohoto jediného důvodu: aby se král dověděl, co to znamená, a aby pochopil své nejvnitřnější myšlenky.“

Touto jedinou větou řekl Daniel hodně.

…. Každý sen je osobním zážitkem, ve kterém je nám odhalen kousek vědění o nás samotných. Je to poznání, které přichází formou zážitku „aha“ – prohlédnutí nebo osvícení, po němž jsme vědomější a rozvinutější než dříve.

To, že prorok Daniel dovedl říci toto všechno tak stručně zhruba před 2100 – 2600 lety, naznačuje, že vědění o snech je velmi staré a moudří muži a ženy je vlastnili po mnoha století. Teprve v nedávných dobách byla tato moudrost zapomenuta.“ Tolik z knihy J.A Sanforda.

A tady je sen krále Nebukadnesara a výklad Daniela, odkaz na internet.

Zdroj: http://www.freewebs.com/paprsek/socha.htm

Sen a jeho výklad

Ty jsi, králi, viděl jakousi velikou sochu. Byla to obrovská socha a její lesk byl mimořádný. Stála proti tobě a měla strašný vzhled. Hlava té sochy byla z ryzího zlata, její hruď a paže ze stříbra, břicho a boky z mědi, stehna ze železa, nohy dílem ze železa a dílem z hlíny. Viděl jsi, jak se bez zásahu rukou utrhl kámen a udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je, a rázem bylo rozdrceno železo, hlína, měď, stříbro i zlato, a byly jako plevy na mlatě v letní době. Odnesl je vítr a nezbylo po nich ani stopy. A ten kámen, který do sochy udeřil, se stal obrovskou skálou a zaplnil celou zemi. (Dan 2,31-35)

Král viděl ve svém snu obrovskou sochu složenou z několika částí. Shrňme si to:

Hlava ze zlata

Hruď a paže ze stříbra

Břicho a boky z mědi

Stehna ze železa

Nohy dílem ze železa a dílem z hlíny

Kámen, který zničil sochu a stal se skálou

Daniel nejen že viděl sen, ale všemocný Bůh mu sdělil také jeho výklad:

Toto je sen. Též jeho výklad řekneme králi: Ty, králi, jsi král králů. Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. A všechna místa, kde bydlí lidé, polní zvěř a nebeské ptactvo, dal ti do rukou a dal ti moc nad tím vším. Ty jsi ta zlatá hlava. (Dan 2,36-38)

Daniel sděluje králi, že každá část sochy představuje určité království. To první – hlavu z ryzího zlata – odhaluje Daniel jako království Babylóna, které bylo světovou velmocí v letech 606 – 539 př.n.l. Zajímavostí je, že zlato bylo skutečně nejoblíbenějším kovem v Babylóně. Budovaly se z něj paláce, chrámy, zdi, sochy… Zlato ukazuje na bohatství, nádheru a slávu tohoto království.

Po tobě povstane další království, nižší než tvé… (Dan 2,39)

Historie nám říká, že po 67 leté vládě byla babylónská říše poražena královstvím Médů a Peršanů. Symbolem Médo -Persie spojené Kýrem byly dvě stříbrné paže a hruď. Vláda Médo-Persie trvala 208 let, od roku 539 do roku 331 př.n.l. Médo-Perské království nebylo tak bohaté a nádherné jako Babylón, ale jeho armáda byla silnější. Zajímavé je, že jak kovy na soše ztrácejí na své hodnotě, tak zároveň roste jejich pevnost. Jsou i další zajímavé souvislosti mezi Médo -Persií a stříbrem. Stříbro bylo například měnovou jednotkou v tomto království a médo-perští vojáci si stříbrem zdobili svou zbroj.

…a pak další, třetí království, měděné, které bude mít moc nad celou zemí. (Dan 2,39)

Historické záznamy potvrzují, že poslední perský král byl poražen roku 331 př.n.l. řeckými armádami, které vedl mladý a schopný král – Alexandr Veliký. Řecké království dobylo mnohem více území, než dvě předchozí království. Vláda Řecka trvala 163 let, od roku 331 do roku 168 př.n.l. Mimochodem řečtí vojáci byli vyhlášení tím, že celá jejich výzbroj byla z mědi.

Čtvrté království bude tvrdé jako železo, neboť železo drtí a drolí vše, a to království jako železo, které tříští všechno, bude drtit a tříštit. (Dan 2,40)

V roce 168 př.n.l. získala nadvládu nad tehdejším civilizovaným světem Římská říše. V prorocké řeči železo perfektně vystihuje podstatu tohoto království – ukazuje na jeho vojenskou sílu (výzbroj římských vojáků byla železná) a disciplínu, jeho tvrdou nadvládu nad mnohými podrobenými národy, na jeho zákony, kterým byli nuceni se podřídit lidé široko daleko. Všechny charakteristiky tohoto království se dají spojit se silou, pevností a trvanlivostí železa. Toto království vládlo do roku 476 n.l.

Že jsi viděl nohy a prsty dílem z hrnčířské hlíny a dílem ze železa, znamená, že království bude rozdělené a bude v něm něco z pevnosti železa, neboť jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou. (Dan 2,41)

Tady přichází ve výkladu snu zvrat. Danielovo proroctví o čtyřech po sobě jdoucích královstvích lze vysvětlit racionálně – jistě mohl předpokládat, že po jedné světové velmoci přijde druhá, pak třetí a čtvrtá… Ale co je zajímavé, sen, který Daniel vykládá, nepředpovídá, že by po čtvrtém království přišlo království páté. Naopak proroctví ukazuje na rozpad čtvrté říše na menší územní celky, které už nebudou spojeny do světové velmoci.

Římské království bylo oslabeno a byly to útoky malých barbarských kmenů, které vyústily v porážku Říma. Ve skutečnosti každý z těchto malých národů získal kousek toho, co po porážce velkého impéria zůstalo. Zajímavé je, že jako je deset prstů na nohou sochy, těchto nástupnických národů bylo také deset. Sedm z nich se přeměnilo v evropské národy, které existují až dodnes, tři zmizely ze scény dějin díky “malému rohu” z Daniele 7. kapitoly. (Toto proroctví jasně odhaluje totožnost “malého rohu” na základě mnohých poznávacích znaků. Ale k tomu se dostaneme v samostatném článku.)

Že jsi viděl železo smíšené s jílovitou hlínou, znamená, že se bude lidské pokolení mísit, avšak nepřilnou k sobě navzájem, jako se nesmísí železo s hlínou. (Dan 2,43)

Sen vykládaný Danielem předpovídá, že přes veškeré snahy tyto evropské národy, které povstaly po pádu Říma, neuspějí ve snaze utvořit pátou celosvětovou říši pod vládou jednoho panovníka. Ačkoliv se o to ať už diplomacií nebo vojenskou silou mnozí pokoušeli, nepovedlo se. Karel Veliký, Ludvík XIV., Napoleon, Vilém II., Hitler ani mocnosti, které se o to pokoušejí dnes neviděli naplnění svého snu – spojení Evropy pod autoritou jediného vládce.

Až dosud jsme se z Nebúkadnesarova snu mohli dozvědět toto:

Zlatá hlava = Babylón (606 – 539 př.n.l.)

Hruď a paže ze stříbra = Médo-Persie (539 – 331 př.n.l.)

Břicho a boky z mědi = Řecko (331 – 168 př.n.l.)

Stehna ze železa = Řím (168 př.n.l – 476 n.l.)

Nohy dílem ze železa a dílem z hlíny = národy Evropy (od r. 476 dodnes)

Král Nebúkadnesar uznal přesnost snu i výkladu, poklonil se Danielovi, povýšil ho a zahrnul bohatstvím.

Každý má přístup k hlubokému vědění a poznání. Na to je potřeba otevřít oči a srdce:-). Cantadora

Historický výklad snů

Sny – historie

internetový zdroj

Starověký Egypt

Staří Egypťané byli přesvědčeni, že sny přinášejí poselství jak dobrých, tak i zlých duchů. Ve výkladu snů byli velmi zběhlí, však také nejstarší dochovaný snář pochází právě z Egypta (zhruba z období 2000 př. n. l.).

Egyptští vykladači tehdy rozlišovali sny jak dobrých, tak i zlých lidí. Sny se podle nich zdály oběma skupinám, někdy ale jejich výklad mohl pomoci právě k nepravostem. Proto byli vykladači velmi obezřetní a také velmi drazí.

V Egyptě bylo kromě typického výkladu snů běžné i to, že se lidé nechávali pod účinky různých lektvarů a zaříkávadel uspat a na druhý den ráno, hned po probuzení, si nechávali kněžími sen vyložit. Výklad pak považovali za jakousi formu věštby.

Kněží a vykladači se také snažili utřídit snové symboly a výklady snů podobným stylem jako v dnešních snářích. Jejich výklad byl však postaven na protikladech. Například šťastný sen byl předzvěstí katastrofy, tragický naopak šťastné budoucnosti. V tom se ale oproti moderním snářům velmi liší, protože nelze, aby jeden symbol znamenal u všech lidí jedno a to samé.

Židé hráli prim

Mezi nejlepší vykladače snů v Egyptě pak patřili Židé. známý je příběh o Josefovi, který faraónovi vyložil sen o sedmi vypasených a sedmi hubených kravách. Sedm úrodných a bídných let se naplnilo a Josef se tímto výkladem stal váženým členem faraónova dvora. (samostatný článek na blogu)

Starověké Řecko

Řekové povýšili výklad snů na daleko vyšší úroveň. Stavěli totiž tzv. snová orákula, svatyně, které sloužily čistě pro snění a k výkladu. Asi nejznámější věštírna a orákulum byly v Delfách, kde byl i vytesán nápis Poznej sám sebe!

Mezi starořecké bohy pak patřili Hypnos, bůh spánku, a Morfeus, bůh, který ve spánku sděloval varování a předpovědi budoucnosti. V orákulích se Řekové také často nechávali léčit. Doufali totiž, že je ve spánku navštíví bůh zdraví Asklepion.

Výkladu snů se ale nevěnovaly jen různé „obdařené“ osoby, ale i zcela regulérní filozofové. Mezi nejznámější patří Artemidoros, stoický filozof, který sepsal celou sbírku pěti snářů nazvanou Oneirocrtica. V nich je kladen velký důraz na význam osobnosti člověka a prostředí, ve kterém žije.

Výkladem snů se zabýval i Sokrates, který sny považoval za hlas svědomí. Jeho žák Platon se pak domníval, že ve snech žije divoká a nezkrotná část duše.

Arábie

Islám stejně jako křesťanství přikládá snům velkou pozornost. Prorok Mohamed například islám založil na základě věšteckého snu!

V něm prožil cestu do středu světa na zázračném zvířeti al-Burak, jež mělo ženskou hlavu a paví ocas. Korán ale takovýchto snů popisuje více.

Velmi známý je mezi muslimy i ten, kdy ve snu přichází k Mohamedovi anděl Gabriel na stříbrné klisně, aby jej odvezl do Jeruzaléma a odtud do nebe. Tam se Mohamed setkává s Kristem, Adamem a čtyřmi apoštoly a dostává se do ráje, kde obdrží pokyny od Boha.

Indiánské kmeny

Indiánské kmeny v Severní i Jižní Americe používaly výklad snů k určení vhodného místa a času pro lov. U severoamerických indiánů pak bylo zvykem, že své potomky pojmenovávali podle výjevů ze snů té noci, kdy se narodili.

Indiánský šamanismus pak sny neinterpretuje, protože o všem rozhoduje sen samotný. Aby se člověk mohl stát šamanem, musel mít zasvěcovací sen. Šaman beze snů a vizí nebyl šamanem. Indiáni se totiž domnívali, že sny jsou vzkazy jejich ochranných duchů. Různé kmeny pak se sny pracovaly jinak.

Senojové například brali vážně i sny dětí. Vyprávěli si je a snažili se je pochopit. Nabádali děti, aby se ve snu postavily a bojovaly s bytostmi, které jim naháněly strach. Jako jedni z mála se snažili sny také začleňovat do různých skupin.

Křesťanství

V Novém zákoně je popsáno, že boží poselství je předáváno svatým právě skrze jejich sny. Poměrně dobrým příkladem toho je kniha Zjevení.

Přesto se ale ortodoxní křesťanství od vykládání snů striktně odvracelo. Papež Řehoř II. (715–731 n. l.) dokonce vykládání snů pod hrozbou smrti zakázal, protože bylo považováno za styk s ďáblem.

Protestanti se ale snům nebránili. Martin Luther, který se v 16. století odtrhl od římskokatolické církve, považoval sny za užitečné, protože ukazují, jací lidé jsou oproti tomu, jací by chtěli být. Proto lze podle něj ve snech hledat cestu k sebezdokonalení.

Čína

V Číně se při výkladu snů bral do úvahy i zdravotní stav a horoskop snícího. Čínští mudrcové totiž věřili, že ve spánku uniká vědomí z těla a cestuje po různých nadpozemských říších.

Indie

V indické józe slouží práce se sny k ozřejmění principů tzv. nevědomí. Pro jogíny je pak skutečný svět méně reálný než ten snový, protože ve snech se odhaluje skutečný charakter člověka, zatímco v reálu se člověk může přetvařovat.

Jak vidím, nic nové, jenom pozamenuté. Hezký den Cantadora