otčenáš a matkonaše 2021

 Konec roku se opakuje. Čím déle pobýváte na světě, tím je to opakování rychlejší. Tolik přání a předsevzetí vzal čas.... zároveň rostou hlubší touhy a rozhodnutí, které se rozvíjí do skutků a životní cest. Ta nekončí starým rokem ani nezačíná novým rokem. Chci se vyznat z lásky k matce přírodě, Ona se mnou  promluvila před lety velkým upozorněním.  "Jste tady na návštěvě a chováte se ke mně hanebně, já vás zničím...." Zlobí se a právem. Moc ji prosím opakovaně za odpuštění a moje otčenáše jsou už dávno matkonaše.

Jí patří i překrásná  písnička Vojtěcha Dyka

https://www.youtube.com/watch?v=c4-IBPGsWyU&list=RDc4-IBPGsWyU&start_radio=1

A taky jsem zažila od Netflixu překvapení na Vánoce. Je to nový film K zemi hleď, který nám připomíná, že existují i jediné velké pravdy, před kterými nikdo neuteče. I když děláme vše pro jejich popírání, devalvování nebo manipulaci  a zesměšňování. Věta: "Každý má svou pravdu." se velice přeceňuje.

Požehnaný rok 2022 a splněné sny přeji. Cantadora 

konec roku 2021

 Není to tak, že nechci psát. Jen jsem se rozcestovala na dlouhodobé pobyty, kde není dobré připojení na wifi. Jsem před další cestou a tak připojuji pár fotek z míst, která se dotkla mého srdce.

Adventní čas velmi uctívám, je to prostor pro ztišení a rozjímání. Vše směřuje k Štědrému večeru, který je večerem radosti a hojnosti, taky bodem obratu a čekání na světlo. No pragmaticky se může vše zvrtnout, zvlášť pro vyznavače Nevánoc. Nestresujme se, nežijme nějaké cizí vzorce a očekávání jak mají Vánoce vypadat. Vše je v srdci. A v tom je tajemství Vánoc, nechat je plynout a netlačit řeku. Přeji všem  krásný advent a Vánoce.

Těším se na snovou práci v roce 2022, setkání se snícími. Krásné a radostné sny všem snícím přeji. Cantadora

břevnovský hřbitov

Na břevnovském hřbitově přišla ke mě starší dáma a chtěla vědět, jestli ji neřeknu, kde je hrob arciopata Jana Opaska. Sice jsem to nevěděla, ale intuitivně jsem ho po krátkém hledání našla. Byl to hezký pocit, hrob byl přesně takový, jak by měl vypadat. Mou pozornost upoutala krásná červená růže a měkký paprsek světla dopadající na hrob. Ta chvíle byla dojemná. O Janu Anastázovi Opaskovi vím jenom to, co jsem si o něm přečetla, slyšela o něm v pořadu českého rozhlasu. Když jsem stála vedle hrobu, protože mě tam dovedla otázka neznámé ženy, cítila jsem, že je to přesně místo, kde chci být na hřbitově a vzpomínat na své rodiče. Protože otec s mámou mají hrob 800 km daleko... a nemůžu tam jezdit jak bych chtěla. Je fajn, že jsem našla místo, kde můžu pobýt s mrtvými a cítit krásu života. 

P.S. Můžu chodit k vám pane opate?

Hezké sny na Dušičky. Cantadora
 

Koleje nebo žebřík

Pokračuji v říjnových symbolech města. Kdo navštěvuje v říjnu Bubnování pro Bubny, ten ví. Symbolem jsou zvednuté koleje. V jednom příspěvku jsem se dočetla, že připomíná Jákobův žebřík. zapadlo to do něčeho, najednou mi svitlo. Tohle nádherné město potřebuje Jákobův žebřík jako sůl. Je to z části ateistické město a tohle jsou dvěře k zvědomování.... 

Přidávám odkaz k setkávání v Bubnech s bubny.

https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/vyroci-nacisticke-deportace-zidu-z-prahy-pripomenulo-bubnovani-v-bubnech/

Hezké sny. Cantadora

snové symboly v městě

 Život kolem nás lze vnímat mnoha zůsoby a taky podle toho žít každodennost. Mám cit pro symboly města. Když mě zaujmou, fotím je, nebo o nich přemýšlím: co a kdo zatím stojí. Tento měsíc jsem vyfotila tři. Ten třetí dám do samostatného článku. Tady jsou  první dva. Mám radost ze symbolického ztvárňování našich příběhů.

Moudré sny. Cantadora

a slibovaná báseň Zpětnost

Charles Baudelaire: Zpětnost

Můj jasný Anděli, znáš výčitky a muka, 

znáš vzlykání, znáš pláč, znáš zdrcující stud,

znáš hrůzy půlnocí, znáš tyranii nud,

znáš úzkost u srdce, jež svírá čísí ruka?

Mů jasný Anděli, znáš výčitky a muka?

 

Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští, 

znáš slzy, v nichž je žluč, znáš tvrdou pěst, znáš strach,

když Pomsta zavíří svým bubnem na poplach

a když nás ovládne jak vůdce v černém plášti? 

Můj dobrý Anděli, znáš nenávist a záští?

 

 Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice,

kde podél velkých zdí se vlekou Horečky

jak smutní vyhnanci, jež vábí dvorečky,

kde vzácný paprsek by zahřál jejich líce?

Můj zdravý Anděli, znáš hrůzu Nemocnice?

 

 Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky,

znáš hrůzu ze stáří, jež mení krásu v kost,

kdy v očích zatřpytí se pozdní oddanost,

v těch očích, ze kterých jsme pili nápoj lásky?

Můj krásný Anděli, znáš zkornatělé vrásky?

 

 Můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla,

i David před smrtí by přál se ozdravět

v těch vzácných esencích, jež roníš jako květ!

Já chci jen, by jsi se za mne pomodlila,

můj sťastný Anděli, jenž vznášíš se jak víla.

 

 Krásné sny. Cantadora

 

Charles Baudelaire a jeho Květy zla

 Když vidím propukat démony u svých blízkých, sáhnu po knize Květy zla a útěchu nacházím v náhodně vybraných pasážích. Když propukají moje démony, medituji a odříkám jednoduchou meditaci; na nádech odříkám "Čistím se, výdech." Případně si při nádechu představuji temnotu, kterou vdechnutím podržím v sobě a na výdech ji proměňuji na zlatý prach světla. 

Teď jsem svědkem zápasu s démony u blízkého člověka; bude to asi zápas dlouhý a bolestivý.... náhodně otevřená stránka mi pomáha chápat, čím si lidé v takové chvíli prochází. Zůstat přítomná a provázející.

 Podělím se o část básně Nenapravitelné...

 

 

Charles Baudelaire:

 Květy zla

Nenapravitelné

II.

Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery 

a za orchestru v světle svící,

jak víla na střeše, již zlatí večery,

má v ruce jasnou večernici.

Vždy povšiml jsem si, jda kolem opery,

jak Bytost ze světla a nejtenčího gázu

srazila k zemi Satana

v mém srdci, v divadle, jež cítí svoji zkázu, 

v tom chladném divadle je očekávána,

žel, vždycky nadarmo, ta Bytost s křídly z gázu!

... anebo znáte jeho báseň Zpětnost? Pro mě je vyznáním dobru, když Baudelaira pohlcují běsy. Dám ji na blog příště.

 Je příjemný den pozdního léta, pojďme si ho užít. Krásné sny. Cantadora

umění v bytech

Včera jsem navštívila výstavu umění. Snaha ukázat, jak může vypadat byt, když se obklopíte uměním byla lehká a opět je to něco nového. Žít bez nábytku, nebo s jeho minimem, ale obklopený uměním je další z možností, jaké prostředí vybuduji a v čem chci žít. Proč o tom píšu? Připadala jsem si trochu jako ve snu. Můj byt je přeplněný běžnými předmětmi, bezpečím, něčím známým, co sdílím s ostatními. Lidé se tady cítí dobře. Když jsem na návštěvě já, jsem v obyčejných domech jako doma. Známe předměty, stejný model zařízení. Výstava odkrývá co znamená žít a bydlet ve své jedinečnosti... Těch 5 bytů na dřeň odkrývá, kdo je majitel. Další krok v myšlení. Jen nevím, jestli se dlouhodobě budu cítit dobře v bytě, kde majitel tlačí do mé hlavy svoji jedinečnost. Miluji byty, z kterých dýcha domáckost, obyčejnost a pospolitost. Nikdo mi nevnucuje svoje JÁ všude a pořád. Ale setkání s konceptem jedinečného bydlení mě nutí přemýšlet: co se stane, když každý bude žít  jedinečný aspekt života na všech úrovních. Budu se cítit lépe? Otevře se má mysl něčemu nádhernému? Nebo mě to vezme pocit sounáležitosti s druhým? Anebo se rozpadnu do miliardy jedinečností bez šance udržet integritu a propojení s většinou? Nevím, ale cítím, že jsme vykročili do paradigmatu, který je bez jištění. Bez náruče starého domu mé babičky, obrázku anděla strážného a její staré židle, kde jsem ráda sedávala, když mi říkala svoje příběhy. Výstavě musím poděkovat, otevřela lavinu pocitů od akceptace až po naprostý odpor dekadence. A asi o tom to mělo být. Krásné sny. Cantadora

 

střípky z léta

1. Čtyřka. Číslo pokoje. Taky symbol celistvosti, bytostného Já. 2. Naše kola. Z aparmánu do vesnice a taky k mořu jsme byli na kole mnohem rychleji. Proč ne auto anebo skútr? Nebudu omílat ekologii, ale tady to platilo. Kam spěchat? Siga, siga..... 3. Čerstvé ryby. Jiná chuť, čerstvost, dobroty. 4. Vyhlášená restaurace na místě, kde splývá moře s nebem. Lehký trans, když se člověk dlouho dívá do dálky. 5. Zátoka, kde ráno nikdo není a denně vybízí  k cvičení a plavání v šťastném řeckém tempu. 6. Radost z posezení venku. V klidu, bez roušek. Pozorovat život kolem. Krásné sny. Cantadora

 

Tatry

Vrátila jsem se z Vysokých Tater. Konečně jsem pochopila, co na těch horách je. Sice jenom lanovkou, ale vyjely sme na Lomnický štít. Zůstaly jsme pod vrcholem, protože nahoře byla mlha. I tak jsem zažila ohromující pocit, z kterého se mi podlomili kolena.

Cítila jsem se maličká. Ten pocit nebyl vůbec zneklidňující. Zaplavil mě pocit pokory, viděla jsem něco přesahující vše, co jsem dosud byla schopná pochopit. V tichu jsme zůstaly dlouhou chvíli a otevřely se tomu, co bylo kolem nás. Dolů jsem se vracela s jiným pocitem lásky k horám. Kolik let mi to ale trvalo. A za pár dní na to jsem viděla slovenský film Meděná hora. Získal nový rozměr a ocenila jsem, jak je  nadčasový, nezestárl. Jaký herci v něm hráli. Život dokáže překvapovat, tento rozměr života je někdy bolestný, aby se vzápětí proměnil v něco nového. A to je dobře. Dobrou noc. Cantadora

Léto opět....

Léto začalo. Uvědomuji si, že víc než kdy jindy vnímám nestálost počasí. Zároveň všichni (nebo většina) léto milujeme. Protože balím na výlet do hor, balím od pláštěnky po tílko se špagetovými ramínky víc oblečení než jsem zvyklá. A uvědomuji si, že není špatné počasí jenom špatné oblečení do počasí. Opakuji si letní básničku o slunci a milování, a teším se na neznámá místa a situace. Kolem je víc nestability než jistot, kvůli kovidovým opatřením, hodně věcí se mění. Zvyšuje se míra sebepoznávání, které přichází v dobrém i zlém. Čas se velmi zrychlil ve prospěch  každodenních změn. Ale opět všem nám přeji, ať je léto létem a prožijeme ho v lásce a radosti.

Krásné sny. Cantadora

 

Tajemství života/Nášlapné miny

 

Anthony de Mello: Bdělost

Nášlapné miny

"V Indii mnoho mužů vyrůstá v přesvědčení, že ženy jsou něco jako dobytek. "Vzal jsem si ji za ženu," říkají, "ona je můj majetek." Můžeme jim to klást za vinu? Připravte se na šok: Nemůžeme. Tak jako ty davy Američanů nemůžeme vinit z toho, jak pohlížejí na Rusi. Jejich brýle, jejich vnímaní prostě bylo zabarveno určitou barvou a skrze tuto barvu se oni teď zkrátka dívají na svět. Lze udělat, aby se probudili, aby si uvědomili, že se dívají na svět skrze zabarvené brýle? Není jim pomoci, dokud sami neuvidí svůj základní předsudek.

Pokud se na svět díváte skrze nějakou ideologii, nemáte šanci. Žádná ideologie neodpovídá skutečnosti. Život je něco jiného. Proto lidé stále hledají smysl života. Ale život nemá žádný smysl, nemůže mít žádný smysl, protože smysl je spíše něco jako vzorec, smysl je něco, čím se živí jenom vaše mysl. Pokaždé, když se snažíte dát skutečnosti nějaký smysl, narazíte na něco, co vám ten váš smysl rozbije. Život dává smysl jen tehdy, když ho vnímáte jako tajemství. Vaší mysli plné pojmů smysl dávat nemůže."

Už jste dostali náraz, tupý nebo ostrý, úder od života, který rozmetal váš smysl života? Jak se usebrat a jít dál? Žití života jako tajemsví, to je Severka, která může nasměřovat náš život do neuvěřitelných hlubin i výšek. A lze se ztratit, na nějakou dobu, chvíli, než ji znovu objevíme na nebi. 

Dobré sny. Cantadora

sen o telepatickém pávovi

Sen snící: Majestátní páv mě učil telepaticky, rozpínal a stahoval svůj barevný ocas. Předával mi myšlenku: "Všechno, co vidíš je projekce tvé mysli."

 Snící má průběžně několik snů, které otřásají její představou o sobě. Přichází do období, kdy se tyto představy budou měnit. Mohly bychom mluvit o pádu do nevědomí, které otřásá léta budovanou představou o svém já. Tyto sny, a jejich vícero, přichází z nevědomí blízko zdroje bytostného Já. V několika posledních snech se objevují symboly zvířat, symboly celostního charakteru, probíhají v nich náhlé změny v ději, které jsou překvapující a upozorňují na dramatické proměny. Mají archetypální charakter. Sny tohoto druhu věští často bolestivou transformaci. Přichází, když já se příliš odchýlilo od svého středu. Mají kompenzační charakter a snící vyzývají k práci na návratu k realitě, protože se vychýlila k příliš jednostrannému životu. 

Takové sny nelze hodnotit logicky. Nejsou dobré ani špatné. Jsou to sny, naši Ochránci a Průvodci, které potřebujeme, když se naše duše vydá na svoji Odysseovu plavbu domů.  Snící je s velkou pravděpodobností zvládne, protože svým snům naslouchá a intenzivně s nimi pracuje. Děkuji za možnost publikování. Ať se práce daří. 💗

Přeji nám všem hodně citlivé vnitřní oči a uši, abychom nezabloudili na své plavbě vnitřní krajinou. Dobré sny. Cantadora

 

výstava Toyen Snící rebelka

Byla jsem na výstavě malířky Toyen. Název výstavy: Snící rebelka. Uvidíte tam tolik hlubinných symbolů a výjevů v obrazech, které vás přiblíží k sobě. Objednejte se a pak se jenom dívejte svým srdcem, spolu s obrazy otevírají mnoho vrstev lidské duše. 

Krásné sny. Cantadora

 

instalace ve městě; jenom tak

Město mluví symboly. Zastavila jsem se a nemohla nechat jenom tak bez povšimnutí kupku osamocených věcí: kabelku, kulmu, sluchátka pohozené na parapetu kavárny. Jen tak, nikde nikdo.

Pro básníka to může být inspirace. Která dívka se vzdá tak lehce něčeho, co používá denně. Co se jí stalo, jaké hnutí mysli, impulz ji vystřelil dál a ona nechala za sebou něco, co k ní patřilo? Pragmatik řekne: "To jí někdo tu kabelku šlohnul a vzal jenom peněženku."

Popelář řekne: "Je to bordel, kdo to bude pořád uklízet?"  

Spiritualista řekne: "Vypila si kávu, něco se v ní hnulo, možná meditovala a dosáhla osvícení, teď už  ty věci k životu nepotřebuje." Policista v tom může uvidět předmět doličný. Nevím, proč mě pohled na dívčí poklady tak upoutal, jenom přeji té dívce, ať ví co dělá a rozumí důsledkům svých rozhodnutí.  

Hezké sny. Cantadora

 

sen o neandertálci

 Nedávno jsem dávala odkaz na článek o inteligenci neandertálců, kteří jako druh byli inteligentnější, než si myslíme. A ne tak jak nás to učili ve škole. Dost věí, které nás ve škole učili, už neplatí. Informace se vyvíjí velkou rychlostí. Na to téma se mi objevil ve snu jak jinak neandertálec.

 "Jsem na cestě po Francii, kráčím po polní cestě, která se vine paralelně se silnicí a po pravici mám obrovskou vinici. Svítí sluníčko a mám bezstarostnou náladu. Najednou jede po silnici zvláštní auto ve tvaru plnícího pera a v něm řídí neandertálec. Uvědomuji si, podle tvaru auta, že pochází z budoucnosti. Překvapí mě to, protože podle logiky věcí by měl pocházet z minulosti. Rychle se mi ztrácí z dohledu. Je mi líto, že jsem nezareagovala a nestopla ho. Chtěla jsem si s ním promluvit."

Tento můj sen je jedním z mnoha snů, které se objevují čím dál více lidem. Sen o změnách v myšlení. Místo lineárního času anebo cyklického, objevuje se v psychologii chápání času nebo bezčasovost v kvantovém poli, které nám pomáhájí zvednout úroveň vědomí sebe sama. Albert Einstein v pozdějším věku přemýšlel o: "Času bez přítomnosti" jak s ním pracuje fyzika a "času s přítomností", v němž sami žijeme. (Wikipedia.org; čas filosofie)."

Nepracuji s obsahem snu konkrétně, pracuji s ním a jeho energií na úrovni přijímání informací o rozširujícím se kvantovém poli vědomí, procesu růstu vědomí lidstva. I když to teď vypadá jako velká katastrofa kam směřujeme, pořád platí, že před úsvitem je největší tma. A dotaz: "Kdy to už bude, kdy nastane ta změna?" Odpověď je možná: " V přítomném okamžiku."

P.S. Komu se zdají sny odkazující na čas/kvantové pole, prosím pošlete mi je ke zveřejnění, budu vám vděčna.

S láskou Cantadora
 

...mohu problém vyměnit za nějaký jiný... nebo ho ještě zhoršit

Cituji  z Anthony de Mello: Modlitba žáby (2)

 Doktor pacientovi: "Snažil jsem se vás po deset let zbavit pocitu viny, ale vy se za tu maličkost, jak vidím, pořád ještě cítíte vinen. Měl byste se stydět."

Potkali se dva chlapečci.

"Kolik máš roků?"

"Já pět. A ty?"

"Nevím."

"Ty nevíš?"

"Nee."

"Zajímají tě holky?"

"Nee."

"Tak to máš čtyři."

Velikonoce jsou připomínkou křížové cesty Ježíše. Třikrát klesl pod křížem, byl ukřižován, ale pak vstal z mrtvých. Je to nejsilnějším obrazem jak utrpení a bolesti, tak i naděje na možnost proměny.  Nepřidávejme si další a další problémy a hledejme řešení v naději, že zvládneme vlastní kříž. Tiché a laskavé Velikonoce. 

Dobré sny. Cantadora

Jarní rovnodennost 20. 3. v 10.37 h

Máme tady už jaro. V sobotu jsem si udělala procházku kolem řeky, abych slavila jarní rovnodennost. Potkala jsem cestou rodinu, čistili část břehu Vltavy od tuny odpadu. Nedalo mi, požádala jsem je o jeden pytel a za čtvrt hodinu byl plný (to byla moje oslava jarní rovnodennosti). Čeho bylo na břehu nejvíc: polystyrénu, plasty, kapesníky, lahve, kelímky, boty, batohy atd. ...  Pamatuji na jaro a fialky, konvalinky, petrklíče, to je  jarní dar Matky Země... Vyfotila jsem to, abych vyjádřila (svoji) bolest Matce Zemi. Ona nám dává úžasný prostor k životu. A odpad je naše dílo, naše platidlo za možnost žít na Zemi. Mám radost za rodinu, která místo procházky takhle pečuje o břehy, byla jsem jim vděčná. Jsou to nejhezčí, co jsem ten den zažila. V pozici hosta, který je rád tady, přeji naší Matce Zemi více lásky a péče. A líbí se mi, když se o tom nemluví, ale potkáte někoho, kdo tiše a úplně prostě něco dělá.

 Krásné jaro.

Dobré sny. Cantadora 

symboly na ulici

Ráda se procházím v dnešní době Prahou. To ticho, klid a pomalost vybízí k pozornosti a všímavosti. A tak jsem se opakovaně setkávala na běžných místech jako obchody, kliky na dveřích, zeď v podchodu z metra, se symboly hada a ryby. Had jako začátek transformace, ryby jako produkty nevědomí, pobídka k meditaci a vnitřní práci. No není Praha pořád mystická?

Hezké sny. Dreamcantadora

otázka o neandertálci

Vrtá mi hlavou: proč neandertálci vymizeli, když byli nejlépe připravení na tvrdé podmínky života? Byli mnohonásobně silnější než homo sappiens. Co spustilo jejich zánik? Pravdivou odpověď zatím neznáme. Teorií je několik.

 Vkládám odkaz:

https://zoommagazin.iprima.cz/novinky/po-stopach-historie/co-vyhubilo-neandertalce-lide-nebyli-nestacili-na-ne-divejte-se-na-prima

Proč o tom přemýším? Vnímám, že se chováme čím dál víc destruktivně, nefungují naše instinkty, máme tolik názorů kolik je lidí a nemáme autority, kteří dokážou vyvést lidský kmen z nebezpečí. Ale nejhorší je, že nemáme ani zdravé lidské společenství, kmen, který plní to, co je potřeba, když je život v ohrožení. Zatím jsme ve fázi, že ukazujeme prstem na politiky, vládu, systém... kdy otočíme prstem a podíváme se na sebe? Naši neschopnost přijmout zodpovědnost za to, že nejsem v této pandemii jenom JÁ, JÁ, JÁ, JÁ... jsme taky MY. Jsme jako společnost atomizovaní, jako molekuly se bez soudržnosti dostáváme do stavu chaosu. Lze to určitě zastavit. Přemýšlím o naší historii., historii lidstva. Není to klišé. V jednotě lidí je síla. Kdy skončí nedůvěra ve všechno o co se pokouší lékaři, odborníci, lidé, kteří rozumí tomu, co dělají? Taky se učí za pochodu. A zapojíme své instinkty kmene? Dokážeme táhnout za jeden provaz?  Nejsme nebo jsme na stejné planetární lodi jménem pandemie?

Škoda, že nevíme o nich víc a nemůžeme se poučit z historie neandertálců. Byli silní, ale nestačilo to, evidentně v něčem fatálně selhali. A co my? Co teď potřebujeme? 

Dobré sny pro duši. Cantadora

 

 

vidoucí oči

 

Předkládám sny, které  mají nadosobní obrazy a jsou aktuální i pro kolektivní procesy. 

 Sen: "Je léto, konec školního roku. Konec vysoké školy. Sedím v zahrádce poměrně obyčejné restaurace, někde na rohu ulice, v menší obci, kolem teče potok. Jsem sám, pozoruju okolí.

Je tam i mladá žena a také nějaké dítě - holčička.

Snad je tam i nějaká svatba? Nebo spíše na nějakou vzpomínám.

Zasním se a říkám … “Tady bývají nejkrásnější svatby!”

Žena se otáčí, působím asi trochu divně nebo vlezle.

Říkám: “Opravdu! Na konci školy.” Je vidět, že jsem pohnutý, moje slova působí. Snad se o tom chvíli bavíme, … o naději se svatbami spojené???

Pak hážu cosi do potoka. Možná kuličku, nebo nějaký podobný, ne úplně hladký předmět. Jakoby památku na nějakou svatbu či vztah? Talisman? Něco, co se o svatbách rozdává pro štěstí??? Možná je tam něco napsaného nebo vyrytého. Iniciály? Nebo nějaké oznámení? Citát?

Vidím, jak ten předmět dopadne do vody a ta ho pomalu začne unášet. Pozoruju i holčičku, zaujalo ji to. Možná se ho pokusí vylovit, ale tím si nejsem jistý. Potok nevnímám jako nebezpečný."

V prvním snu se objevuje symbol svatby jako obraz sjednocení protikladů. Tento proces snící nastoupil už před víc než rokem a půl. Že je to práce obtížná, nemusím zdůrazňovat. Kdo si touto alchymickou cestou prochází, rozumí.

Nabízím pro symbol svatby odkaz hieros gamos, posvátné spojení bohů, které vede ke zrodu nového. Pro člověka to není jednoduchá cesta. Objevují se překážky, které musí každý nejdřív spatřit, pak pochopit a následně odstranit. 

A o tom je druhý sen. Možná navazuje na sen předchozí, snící si není jistý.

Sen: "Pak jsem v nějakém jakoby fotostudiu. Ale nedělají se tu klasické fotky. Spíše se tu snímá “obličejová maska”. Napadá mě maska posmrtná, ale nejsou tu žádné mrtvoly. Možná je to maska “posvatební”?

Jako klientka je tu mladá žena. Já jsem v roli pozorovatele, nebo tu jsem na stáži.

Proceduře se podivuju. Myslím, že se otiskují, nebo odebírají OČI, pak putují na čas do chladové lázně.  Klientka se ptá, jestli už to bude hotové. Někdo říká, že ještě bude muset chvíli vydržet.

Já si všímám, že místo chladové lázně teplota rychle klesá, že ty oči budou zmrazené. To přeci musí vést k oslepení! Lidé sem přijdou s důvěrou … a takhle dopadnou!? Děsí mě to.

Do procesu zasahuju. Ne otevřeně. Jen ho sabotuju. Zabráním úplnému zamrznutí.

Vytvoří se tím obraz (maska), oči se očistí a budou zase sloužit … i když mě nejspíš vyhodí, když se na to přijde."

Symbol očí má subjektovou rovinu, na které pro každého znamenají oči něco osobního. Ale na objektové úrovni můžou reprezentovat vyšší odosobněnější rovinu: "Způsob jak nyní vidíte věci kolem sebe. Jedno oko představuje duchovní Já, oko Boha, rozšířené vědomí, jasné vidění. Pravda, síla, jasnozřivost. Pokud máte obě oči otevřené, vidíte jasně; pokud jsou zavřené, nechcete vidět věci tak jak jsou, a vyhýbáte se některým lekcím." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.)

Symbol slepoty: "Potřeba rozvinout duchovní vizi; koukáte, ale nevidíte. Nečiníte správná rozhodnutí, jste slepí k pravdě. Pohlédněte dovnitř a snažte se znovu." (z Betty Bethards: Snář. Symboly pro sebeporozumění.) 

Na cestě k bytostnému Já potřebujeme spatřit hlubší pravdu, sjednotit protiklady. K tomu se vydáváme přes pohyb, změnu, pochopení principu života a smrti a jeho koloběhu. Oživení ve vesmíru, jeho jednoty a rozrušování. Proces odebírání očí se v západní společnosti obrazně děje dnes a denně. Skrze závislosti na výkonu, konzumu, necitlivost vůči přírodě, excesivnímu cestování a nadužívání slasti v mnoha podobách. Naše oči se stávají slepé vůči pravdě o koloběhu života a zákonitostech přírody na naší planetě.... kde jsme jenom hosté a ne páni. Ve snu snícího se na závěr snu vynoří obava, že až oči budou vidoucí, vyhodí ho ze "stáže" ve fotostudiu. Co je to fotostudio ve snu? Místo, kde se vyrábí masky a obrazy. Kde se UPRAVUJE realita. 

Proces snícího pokračuje. Je si vědomý toho, že se vzdaluje od jednostrannosti a směřuje k rovnováze, jednotě a souladu sama se sebou - zde prostřednictvím sabotáže pravidel, která platí na místě stáže. A v tom spočívá upozornění snu. Mystická svatba neproběhne cestou sabotáže. Ještě musí přijít poznání toho, jak uskutečnit spojení, aby bylo možné nejkrásnější svatbu oslavit. Nedělat to tajně. Důvěřovat, že proces spojení nebude potrestán. Kolikrát otočíme hlavu a nechceme vidět pravdu? Raději se necháváme oslepovat a nasazovat masky, i za cenu zklamání, zrady nebo ztráty důvěry.  Cituji (z webu: jung.sneznik.cz slovnik)

Sjednocení, spojení. Původně alchymický pojem označující sloučení substancí v procesu jejich proměny. V psychologii označuje sjednocení protikladů a zrod nových možností.

Coniunctio je apriorní obraz, který odjakživa stojí na předním místě v duchovním vývoji lidstva. Sledujeme-li tuto myšlenku zpětně, nalezneme v alchymii dva zdroje, z nichž se odvozuje. Jeden je křesťanský a druhý pohanský. Křesťanským zdrojem je bezpochyby učení o Kristu a Církvi, o ženichovi a nevěstě (sponsus et sponsa), přičemž Kristu náleží role Slunce (Sol) a Církvi role Měsíce (Luna). Pohanským pramenem je na jedné straně hieros gamos (posvátná svatba), na druhé svatební spojení zasvěcence s božstvem.

Jung používal i další původně alchymické termíny s podobným významem: unio mystica (mystická jednota vznikající v mystickém či posvátném sňatku), coincidentia oppositorum (koincidence protikladů), complexio oppositorum - protiklady jsou vtěleny do společného obrazu, obrazu jednoho světa (unus mundus). Do stejné kategorie patří i pojem kámen mudrců (filosofů), který je rovněž alchymické provenience.

Děkuji snícímu za možnost sny uveřejnit. I když jsem vybrala z jeho série snů tyto a nevyjádřují hluboký proces změn na jeho živoucí cestě, jsou platná a aktuální v současné kovidové době pro změny na cestě životem mnohých z nás... Nezmrazujme své vidoucí oči. Pro každého z nás, kdo byl slepý a pohlcený iluzí života, nastává čas pokusit se zabránit zmrazování svého vidoucího potenciálu.

Dobrou noc. Dreamcantadora