písnička jako synchronicita

 Jaromír Nohavica 

Je ti to líto

Je podzim a léto zavřelo svůj krám.

Ve tvém sadu zloděj jablka sklízí.

Na dvou židlích sedíš a na každé sám.

Když zklameš, trápí to tvoje a ne cizí.

Nad hlavou kymácí se nebe,

za límcem kapka studu zebe.

V zrcadle nepoznáváš sebe a z boha stal se bůžek.

Do studny na pokraji lesa

černý okov klesá

a z trumfového esa

zůstal jen růžek.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Bramborová nať hoří na pastvách

pasáčkové krav karty hrají.

Jako malý kluk měl jsi v noci velký strach

že netopýři krev člověku sají.

Ale pravdu neřekli ti, že ty oči, které ve tmě svítí

nejsou netopýří sítí, ale hvězdnou oblohou.

A ty zabalený v dece v rohu temné klece

křičel jsi do tmy: „Tady přece za mnou nemohou!“

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Jak tak tiká čas, ten starý policajt,

bolí stále víc ta rána řezná.

Pustíš si kazeťák "It's been a hard day's night".

Ten flák už nikdo z mladých nezná.

Všechny noci, ach tak stejné, černě darmodějné,

dny odlétají v hejně na jih za sluncem.

Život trvá pouhou chvíli a odliv střídá příliv

a to všechno, co jsme žili byl jen sen.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto, líto, líto...

Je ti to líto...

 Poslouchala jsem úvodní přednášku do kurzu Nechat se vést s Petrou Rauferovou. Když přemýšlela o hledání hněvu v břiše, tak  pomocí synchronicity náhodně vyslechnuté písničky Je ti to líto Jarka Nohavici se hněv transformoval na lítost. Někdo z okruhu jejích známých jí totiž nabídl informaci, že má skrytý hněv v břiše. Ha. Kolik lidí vnucuje druhým své emoce, které nám nepatří!  Když jdeme poctivě do hlubin duše, přicházejí nám synchronicity. Pomáhají se dobrat k pravdě v nás a osvobozují od projekcí zvenčí. Líbil se mi příběh synchronicity. Její zpracování z domnělého hněvu po opravdovou lítost.  Proto jsem si našla text písničky. Velmi aktuální, nejenom kvůli podzimu. Ze všech stran na nás tlačí ZMĚNA, je dobré osvobodit naší lítost nad tím, co odchází: léto, někomu klid na duši, blízký člověk, někde mír, láska, důvěra, bezpečí, zdraví, jistoty.....  Dopřejme si vědomě pocítit a prožít lítost, abychom se posílili do dalších změn, které přichází po celém světě a taky do našich životů. Je to dobré zvědomit, aby nás lítost neovládla skrytě a nezlomila naší vůli, moc a svobodu. Krásné sny. 

S láskou Cantadora

Nashova rovnováha

 Slíbila jsem, že se budu samostatně věnovat termínu Nashova rovnováha. Doporučuji si to nastudovat podrobně. Chci ve vás vzbudit zvědavost, abychom se společně zamysleli nad tématem pout, kterými jsme propojeni jako lidé na celé planetě. V dnešní době je hodně těžké si představit, když na planetě i kolem nás  se válčí s principem "bratr bratru je vlkem". Stačí se dívat na válku Rusů a Ukrajinců nebo Izraelců a Palestinců, ale i další a další... 

Budu opět citovat z knihy Lynne McTaggartové Pouto, kapitoly 8, Střídání.

"Pro průzkumníky evoluce je život v podstatě hrou. Ačkoliv byla teorie her poprvé použita k prognózování strategie během studené války a potom k charakteristice ekonomického chování, britský evoluční biolog John Maynard Smith si uvědomil její užitečnost, když v roce 1972 predpověděl, které konkurenční stategie pomáhají zvířatům rozmnožovat se a  přežít. Teorie her se nyní využívá k modelování situací ve všech společenských vědách i v evoluční biologii. 

"Adam Smith řekl, že nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je pro něj  nejlepší. Nedokonalé, Nedokonalé!" prohlásil Nash. "Nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je nejlepší pro něj... a pro skupinu." Matematikové po Nashovi pojmenovali základní princip teorie her jako Nashova rovnováha. Jak již název napovídá, teorie her se zabývá složitými  hrami, které vyžadují určité rozhodnutí každého zúčastněného. Uveďte někoho do prekérní situace a zjistíte, co udělá. Používá se k modelování stategické interakce - tedy jak jedinec zareaguje na konání druhých, když mu je nabídnuta striktně omezená řada možností a preferovaných výsledků. Tím, že jednotlivce vystavuje určitým společenským dilematům, teorie her v podstatě měří schopnost lidí chovat se slušně.

 Nashova rovnováha je uzpůsobená tak, aby fungovala v nespolupracující hře, v níž se každý hráč rozhoduje nezávisle na ostatních. Smyslem Nashovy rovnováhy je však to, že volba, kterou uděláte, by měla záviset na tom, co udělají ostatní. Pro sebe si vyberete co nejlepší pozici na základě toho, co dělají všichni ostatní, a tak všichni dosáhnou rovnováhy, v níž si nikdo nemůže zlepšit svou pozici vzhledem k volbě všech ostatních.

 Teď trochu odbočím ke hře "Půjčka za oplátku, "historii hry tady popisovat nebudu. Jejím autorem je Anatol Rapoport, v Rusku narozený profesor matematické psychologie na univerzite v Torontu. Jeho hra má geniální jednoduchou strategii. V prvním kroku hráč spolupracuje se svým soupeřem. V každém dalším kroku hráč jednoduše napodobuje kroky soupeře v předchozí hře - ale pouze v jednom kole. Pokud druhá strana zradí, první hráč zradí v příštím kole. Pokud druhá strana spolupracuje, první hráč pokračuje ve spolupráci až do chvíle, než jeho soupeř změní taktiku a v tom okamžiku tak udělá i první hráč. Sledovat tuto strategii není jednoduché - spolupráce vždy přináší nejlepší výsledek. Rappoportova strategie nenabízí nic jiného, než "fungující pravidlo, použitelné při interakcích ve skutečném životě."

 Lindsay Browning ale měla po prostudování strategie hry Půjčka za oplátku  určité pochybnosti. Prověřovala  hru na desetisíc kol. Všimla si po čase něčeho zvláštního. Hráči s nejvyšším skóre otočili vývoj hry, dosáhli svého, ale pak se přizpůsobili upřednostňované strategii svého partnera. Někdy jeden hráč nechal druhého, aby bylo po jeho v jednom, dvou nebo třech kolech, přičemž mu to potom druhý hráč oplatil ve stejném  počtu kol. Jakmile se jeden pár začal střídat náhodně, brzy vyvinul dokonale zkoordinovaný systém, který se nakonec změnil na stabilní štafetu střídání.

Střídání se vyvinulo spontánně samo od sebe jako Nashova rovnováha - není to jen nejlepší stategie pro skupinu, ale také nejlepší strategie pro každého jednotlivce. Musí to být vrozená hnací síla v přírodě, uvažovala Browningová, základní impulz života. Střídání je nejen klíčem ke spolupráci a primární pojítko společnosti, ale také nejvíce evolučně stabilní strategie. Slučuje se to také se silnými křesťanskými sklony Lindsay Browning: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim."

 Kdy si konečně uvědomíme, že hrajeme nebezpečné hry? Aktuální válečný hluk v daším kroku vystřídá další váleční vřavu? Nebude lépe to zastavit, napravit hrůzy na všech stranách a vědomě žít Nashovu rovnováhu, abychom přežili jako mocní lidé, kteří nejvíce spolupracuji?!

Děkuji za pozornost. Hezké sny. Cantadora