amplifikace

Pro zájemce o práci se sny chci vysvětlit jeden pojem, který při práci pravidelně využívám. AMPLIFIKACI. Co je to amplifikace? Kdysi jsem si  zaznamenala při studiu co je amplifikace tuto definici, bohužel bez autora. Tímto se mu omlouvám, ale děkuji za úplně nejpřesnější definici, kterou tady uvádím.

"Konkrétní archetyp se vymyká definici. ... Způsob výkladu, který nás přibližuje k pochopení archetypu, se nazývá amplifikace. Amplifikace, neboli "zesilování", se provádí hledáním co nejbohatšího spektra možných asociací a konotací, které se vztahují k pomyslnému středu, významovému jádru archetypu, kolem něhož kroužíme. Asociace můžeme čerpat z široké palety pohádek, mýtů i typických životních událostí. Opisováním kruhu různými obrazy začíná posluchač tušit významové jádro a začíná se mu "rozsvěcet" - ve vědomí mu vystupuje to, co mají všechny zmíněné obrazy společného, z čeho čerpají svou příbuznost. Právě amplifikací se tušení nejasného praobrazu proměňuje v živoucí jistotu...  Nedá se říci, že by se obraz zostřoval, ale spíše prohluboval, přičemž dno oceánu zůstává stále v nedohlednu. Hloubku nevědomí nelze změřit olovnicí."

Při práci se snem posilujeme nějaký symbol, abychom se dostali k emočnímu jádru v symbolu ukrytý. V jádru leží konflikt a tak odhalíme konflikt a zjistíme, že v jeho jádru leží  strach ze ztráty lásky. Pracujeme pak dále psychologicky se strachem, ale přehlížíme téma KONFLIKT. 

Konflikt nás drásá, bojíme se ho a snažíme se mu vyhnout. Chceme žít jednostranně, vyhnout se konfrontaci a střetu. Chceme lásku, proto se vyhýbáme všemu, co by tuto lásku ohrozilo. Nevidíme zisky z konfliktu jenom ztráty. Naše společnost je nastavena na obcházení konfliktů jako něčeho nepatřičného. Ale bez konfliktu není růst. 

Když vyřešíme čeho se bojíme (s partnerem při vínku probereme svůj strach z toho, že nás nebude mít rád... a pak mu jemně vysvětlíme co si přejeme, aby dělal/nedělal),  nadále zůstává nevyřešeno téma našeho vztahu ke konfliktu. Při dalším střetu dvou protichůdných sil se konsteluje nový Konflikt. My budeme řešit obsah konfliktu, ale ne proces konfliktu. Je to jako ochutnávat nové jídlo, když zjišťujeme z čeho se jídlo skládá, ale nezjistíme recept, jak bylo jídlo připraveno.

Slýchám často a hrdě prohlášené věty typu: v životě jsem neměl konflikt, ta je k ničemu, je konfliktní. S tím nikam nejdu, to bude zase konfliktů...

Jo, jo, ceníme si svého klidu.

Základní vzorce stagnace versus růstu zůstávají přikryté příběhy o konfliktech, které se skládají z mnoho ingrediencí. Neoceníme zisk z konfliktu samotného:
- to že jsme vyrostli,
-dozráli,
- stali se moudřejšími,
- zralejšími,
- našli odvahu integrovat,
- amplifikovat  nevědomé, ale důležité v nás.
Zatím na konflikt nepohlížíme z pohledu zisků, ještě jsme nerehabilitovali jeho kvality. Ve snech je základním kamenem příběhu KONFLIKT. Stejně jako sen, tak i konflikt musíme rehabilitovat a ukázat jeho zdravou a oživující funkci.

Obraz snu se potřebuje energeticky vybít. Tím ztrácí nutkavý charakter. Nastupuje léčivý aspekt snu. Spočívá v přijetí vytěsněných emocí uvolňujících nové potřeby a emoce důležité pro život. Stejně jako to probíhá při konfliktech, které jsou vedeny konstruktivně. A o tom je i amplifikace.

Dobré sny. Cantadora

bye bye únor

Nevím jak líp se loučit s únorem, než  výňatkem z mejlu mé nové známé Kateřiny, kterou jsem poznala na semináři žen, věnovaný paměti babiček. Mimo jiné mi do mejlu napsala:

"... únor je únavný měsíc. Všechno živé očekává příslib jara a ono stále nikde, protože je teprve půlka zimy. Dřív se v zimě asi víc odpočívalo. Teď máme pocit, že musíme fungovat jako v létě. Ono to prostě nemá cenu lámat přes koleno. Na co myslím? Právě na tohle, protože mám pocit, že toho stíhám málo. Melu to v sobě kolem dokola, přitom si ale uvědomuji vděčnost za všechno, co mám a co jsem schopná cítit. Takže chodím sama ven, kde se sama necítím, protože jsem mezi stromy, ptáky, mraky a něčím dalším. Pak jedu do města do davu lidí, kde se opravdu dokážu cítit krásně sama. Asi jsem praštěná, ale zatím nikomu neškodím, tak co...."

Jako bych to prožívala taky, jenom jsem to nenapsala já. Je mi líto, že končí něco, co si člověk sám nevymyslí, to je nabídka ze švédského stolu Matky přírody. Nálada-nenálada zvaná únava, kterou nikdo nemiluje, je pro mne součástí naší slabosti, pomíjivosti a křehkosti. Je součástí naší tělesnosti a co potřebujeme pro sebe. Únava je červená na semaforu. V únoru je odhalená naše unavená tvář, kterou jenom schováváme před sebou a ostatními. My máme právo na únavu, neskrývat a nevytěsňovat ji. Je to dar, stejně jako teplota pro nemocné tělo... - jsou to signály pro naše hranice...

Dnes byl 1. březen, jarní den, který předvedl ochutnávku, co nás čeká. Život se probouzí a může začít ukazovat svojí sílu, předvést nekonečnou verzi výbuchů energií a možností, ... a za rok zase skončíme v únoru... Těším se na všechny dary naší Matky. Děkuji ti ÚNOR za tvoje dary.

Cantadora

Děcka jsou v pohodě a Další rok versus RODINA

Další rok je anglický film, který teď běží v kině Světozor. Anotace zní takto: Kolem šťastného manželského páru obíhají nešťastné a osamělé životy jejich přátel a příbuzných. Jako jejich důvěrníci vidí do jádra všech jejich zamotaných životů, do jejich přátelství a osamělosti, do naděje a zoufalství, do vzniku nového a zániku starého. A to vše by bylo v pořádku, pokud by se jedna neprovdaná kamarádka nezamilovala do jejich syna. Režisér Mike Leigh .

Děcka jsou v pohodě je americký film, kterého anotace v kině Světozor zní: Vtipný, energický a skvěle vykreslený portrét moderní rodiny. Nic a Jules jsou matky (lesbický pár), které žijí se svými dospívajícími dětmi Joni a Laserem. Když se Joni chystá na vysokou školu, její mladší bratr ji požádá, aby mu pomohla najít jejich biologického otce. Joni splní jeho přání a naváže kontakt s "bio-tátou" Paulem, pohodářským majitelem restaurace.

K anotaci doplňuji: tátovi Paulovi se po prvotním šoku, že je dvojnásobným tátou, role otce dvou dětí zalíbí, ale tím vyvolá v zaběhaných vztazích bouřku, která prověří pevnost rodinných pout. Režisérka: Lisa Cholodenko

Proč mám potřebu psát a srovnávat tyto dva filmy?

Mají společné téma - rodinu. Výborně vystihují znepokojivá témata, která se dotýkají nás všech. Je rodina bezpečné místo, nebo klec, kde lidem chybí dost svobody? Je rodina prostor pro lásku a růst, nebo místo, kde se vraždí duše? Nedávno jsem četla, že nevěnujeme pozornost rodinným klanům, nepěstujeme je a přitom jsou líhní slavných, významných lidí. Rodiny jsou místem všech lidí.

Na jednom snovém semináři jsem mluvila o tom, jak nás sny polidšťují, drží v kontaktu s naší duší. Paradoxně roboty polidšťujeme, ale lidi robotizujeme. Má to zničující vliv na rodinu.

Funkční rodina středostavovského anglického páru geologa a psycholožky ve filmu Další rok si žije zdánlivě harmonicky. Film krutě vyzvedává úniky jednotlivců; jejich nadměrné pití, závislosti na cigaretách, jídle.... Bezpečně se cítí právě u svých přátel, ti jim na chvíli nabídnou iluzi domova. Sytí jejich základní potřeby. Mají tam přichystané jídlo, pití, můžou tam přespat. Cítí zájem a respekt ze strany hostitelů. Že nabízené přátelství má své meze se obnaží v momentě, kdy přichází domů syn a představuje všem svoji novou přítelkyni. Zamilovaná přítelkyně to nezvládne, chce si přisvojit místo/vztah v rodině, které jí není určeno. V té chvíli elegantně s anglickým taktem matka svoji přítelkyni odvrhne. Půl roku se jí vyhýbá a chrání sebe, manžela a syna s jeho reálnou přítelkyní před ženou, která si dovolila se zamilovat a toužit po jejím synovi. Překročila meze rodinné pohostinnosti. Americký film to obnaží ještě jasněji: v momentě, kdy bio-otec spí s jednou partnerkou, nespokojenou v manželství, ta druhá ho vyhodí z rodiny, už ho nepustí do domu a křičí na něj: jdi a založ si vlastní rodinu a do mojí se nemontuj a nenič ji. (Neber si to, co ti nepatří!)

Rodina je citadela, živoucí jednotka společnosti, která nabízí jejím členům bezpečí a svobodu. Je to i hranice, kam nemůže nikdo cizí. Že je to dřina, to ukazují filmy velmi tvrdě a nepředstírají, že žít v rodině je ráj. Naopak, je to rutina, nuda, zmatky, únava, zklamání.... zároveň je to zdroj energie a zázemí, člověk není ZTRACENÝ, má své místo, kam se může vracet. Rodina znamená, že někdo ho postrádá, pro někoho má cenu jako člověk. Není jenom výrobní nástroj, cílová skupina pro firmy.

Anglická rodina ve filmu svůj potenciál využila následně. Otec rodiny nabídl zamilované kamarádce uspokojení základní potřeby, když řekl: jídla je tady dost, nepřekážíš, můžeš tady zůstat. Matka -psycholožka ji nabídla, ať jde do terapie. (!můžeš tady být, ale přizpůsobíš se našim pravidlům - tím myšleno: ruce pryč od našeho syna).

Americká lesbická rodina vpád do rodiny vyřešila jinak. Více se izolovala, odmítla mužský potenciál, který Paul vnesl do rodiny. Pro syna by to určitě znamenalo nové možnosti růstu. Laser-syn říká na závěr matkám, že mají zůstat spolu, protože jsou už staré. A tím se dotkl tématu: jak chceme řešit stáří bez funkční rodiny? To je snad důvod, proč zůstat spolu?

To je další otázka, která by měla vážně zajímat každého se zvětšující se armádou starých lidí. Jakým způsobem je začlenit do živoucího organizmu společnosti, která se proměňuje? Rodina je vlastně archetyp základní buňky života: rozmnožování, zakládání, budování, existence omezená hranicemi. Rodina jako entita není v dnešní společnosti uchopena, staré rodinné principy se vyprázdnili, neplatí a nové nejsou pojmenované.

V mé mapě života hraje vlast, domov, rodina základní místo. Jak se o rodinu starat mezigeneračně, když staré základy vzal s sebou čas..... dobrou noc. Cantadora

P.S. Neznám odpověď.

láska

Valentýn je importovaný svátek, který mám ráda stejně jako film Láska nebeská.

To znamená moc. Vyrobila jsem v sobotu valentýnské srdce a vyzdobila byt. Nedělám to pro ten jediný den. Jsem šťastná, že neslavíme jenom nějaké politické svátky, ale taky svátek LÁSKY.

Bylo mi 11 let, když jsem po prvé slyšela větu MAKE LOVE NOT WAR. A když jsem to jednou přehnala s vínem, vykřikovala jsem právě tuhle větu. Přišlo mi to nejhezčí, co se dá křičet. A pořád veřím, že heslo hippies má význam.

Příležitostí, kdy se nemluví o katastrofách, krizi, problémech, ale o lásce není pořád dost. Vítám každý den, kdy lidi podlehnou touze a dávají si kytkou, výlohou, sortimentem čokolád a jiných slastí, návštěvou kina, restaurace najevo, že láska je důležitá a má místo v životě.

Když se po revoluci ještě u nás Valentýnský svátek neslavil, volal mi manžel z Holandska, že je Valentýna a lidi v Amsterodamu chodí s nádhernými kyticemi... a je to happening. Moc jsem to chtěla vidět. Ale dnes se mi to líbilo i u nás, viděla jsem dost mužů, kteří drželi v ruce kytku a někam pospíchali. Energie pozornosti a lásky se šíří nenápadně kolem. Pak ji sice pokazí pár věcí, které se stávají každý den, ale stačí se dívat a je to ve vzduchu. Láska. Připomenutí toho, že se rodíme s vrozenou schopností milovat sebe a ostatní lidi. Matka dítě, děti rodiče, někdo zvířata, jiný peníze, někdo umění, sport, přírodu... muž ženu, žena muže, muž muže..., tak hezký večer a láskyplné sny.

P.S. ... a jestli jsem teď sentimentální, beru to na sebe. Musím mít odvahu ponořit se do proudu života, který je spojenou nádobou s principem lásky. Cantadora

zapomenutý vztek

Clarisa Pinkola Estés v knize "Ženy, které běhaly s vlky" píše o zraněném instinktu a hněvu:

Kapitola 12. Hranice vzteku a odpuštění.

"Ženy a (muži) mají tendenci shrnout a ukončit starou epizodu (myšleno konflikt) rčením: "Já, (on, ona, oni) to udělali, nejlépe jak mohli." Říkat, že něco udělali jak nejlépe mohli, není odpuštění. I kdyby to tak bylo, toto prohlášení zamezuje možnost hojení. Je to stejné, jako aplikovat tlakový obvaz na místo hlubokého zranění. Ponecháme-li jej tam příliš dlouho, způsobí pro nedostatek cirkulace krve gangrénu. Popírání hněvu a bolesti nefunguje. Má-li žena (muž) poraněné instinkty, stojí před několika problémy, týkajícími se vzteku."

Dále pokračuji už vlastními slovy, protože překlad této nádherné knihy je trestuhodně odfláknutý.

1. Je to problém s rozpoznáním pocitů vzteku, které jsou tak hluboce nevědomé, že přepadávají člověka nečekaně a nekontrolovaně. Hněv na člověka zaútočí jako šelma - hněv číhá na nepozornost a nepřipravenost v člověku.

2. Poraněné instinkty zpomalují reakce hněvu. Začíná to napomínáním dětí, aby nereagovali na agresi, konflikty, násilí, nespravedlnost, žádá se od nich, aby byli hodné a nezlobili. Děti se musí naučit vydržet bolest, dokud se neuklidní a všechny pocity nezmizí.

Jak se v budoucnosti takové dítě zlobí? Ženy a muži v dospělosti NEREAGUJÍ na svůj pocit hněvu. Vzdávají se svých pocitů nebo mají opožděné reakce o týdny, měsíce. Někdy celé roky trvá než si začnou uvědomovat, co měly tehdy udělat nebo říci.

3. Zraněný instinkt se musí uzdravovat a posilovat uplatňováním hranic toho, co je pro člověka zdravé. Znovu vybudovat pevné hranice pro zapojování hněvu. Hněv není destruktivní, naopak pomáhá určovat to, že někdo překračuje naše hranice.

4. Poraněné instinkty žádají svolení, aby se mohli znovu zapojit do života. Kolik lidí nemá celý život svolení se hněvat. Člověk s poraněnými instinkty pracuje na svolení se zlobit.

"Zabývat se traumatem po určitou dobu je k léčení velmi důležité. Nakonec se však rána musí sešít a nechat zahojit do jizvy." Následně se hněv musí opustit.

"Nespoutaná duše ví, kdy a jak jednat, pokud jí bude žena/muž ochoten/na naslouchat. Správná reakce s sebou nese vnitřní náhled a správné množství soucitu a síly spojené dohromady."

Hezký den. Cantadora

obeť, tyran, zachránce

Podle transakční analýzy máme ve vztazích 3 role:

oběť, tyran, zachránce.

Příležitostně se ocitáme v každé z nich, ale jeden typ role je nám nejbližší. Role Oběti přináší pocit, že jsme čistí a nevinní, za nic nemůžeme, svět je ohrožující a potřebujeme zachránit. Na tohle čeká Zachránce, který se cítí nejlíp, když může pomáhat a tak si udržovat dobrý sebecit, cítí se silný a užitečný. Tyran nás poučuje, kritizuje a denně nám podsouvá, jaký je svět strašný. Kdyby se nám podařilo mu to vyvrátit, vrátí nám tuhle zmařenou partii své hry vyvoláváním pocitů viny a strachu.

Při skupinové práci se sny se nás zmocňuje naše ego se svými rolemi. Jdeme přes odpor, abychom se dostali k esenci snu. Slýchávám:

- oběť : "Mně bylo líp, když jsem se sny nepracovala, ale teď když jsem začala, se mi všechno hroutí, ztrácím se..." (zachraň mě)

- zachránce: "Ty mi tak pomáháš, ale co můžu udělat já pro tebe?" (abych se cítila dobře potřebuji pomáhat já tobě...)

- tyran: "Vyprošuji si, abys mi něco říkala, protože mě hodnotíš, urážíš mě..." (chci to tady mít pod kontrolou, řídit to a hodnotit chci já ...).

Někdy jsou ty hry tak intenzivní, že reaguji na to taky nějakou rolí a pak hrajeme společně hry našeho ega.

Důvod proč pracuji se sny je, že se daří při snové práci docela rychle oprostit od vědomých přesvědčení a najít vnitřní skryté pravdy. Občas to celé vezmou do rukou naše vztahové role, zmocní se nás nevědomí. Chvíli to trvá, než pochopím co to hrajeme za hry. Pro mě je signálem to, že cítím prázdnotu. Duše byla v tu chvíli umlčena.

Podle Christel Petitcollin v knize : Oběť, kat a zachránce ve vztazích a komunikaci.

"Psychologickou hru můžeme poznat podle následujících znaků:

- dosáhli jsme opaku toho, co jsme chtěli.

- máme pocit, že jsme marnili energii výměnou neplodných, popuzujících řečí.

- uzavíráme vztahové klání a máme přitom dojem, že jsme se nechali nachytat.

- vždycky se vrací na přetřes jedno a totéž téma, aniž by ovšem bylo na konci interakce vyřešeno."

Budu věnovat ve skupinách zvýšenou pozornost těmto rolím, aby nekontaminovali naši práci.

Píšu o tom, protože je to součást skupinové práce. Kdo chodí do snové skupiny, ví o čem píšu.

Musíme s tím počítat.

Nemusíme tyhle hry hrát.

Můžeme vzít zodpovědnost za sebe do vlastních rukou a nedávat nikomu moc, aby rozhodoval o našich pocitech. Dobrou noc. Cantadora

Maharashiho efekt

Netvrdím, ze toto je jediné vysvětlení toho, co níže popíšu, ale je prokázané, že energie, které vyzařujeme, můžou působit na okolí. Dnes je to už neoddiskutovatelný jev.

Cituji z knihy Zákon rezonance od Pierre Franckha.

... V roce 1972 byla pod vedením Maharishi Maheshe Yogiho ve více než 24 severoamerických městech s více než 10 000 obyvateli provedena velmi zajímavá studie. Maharishi prohlásil, že násilí a vloupání podstatně klesnou, když se v každém ze zúčastněných měst bude pouze 1 % obyvatelstva věnovat meditační technice tzv. transcendentální meditaci. Tato meditace spočívá v naladění na vnitřní pocit míru. Maharishi vycházel z toho, že se vnitřní mír, který účastníci meditace v sobě vytvoří, následně projeví i v jejich okolí. Výsledky byly víc než překvapující: Ačkoliv se této studie zúčastnilo vždy jen 1 % obyvatelstva, bylo možné změnu jednoznačně změřit. Po dobu, během níž meditace probíhala, se ulice zklidnily. Bylo méně vloupání, méně násilí a dokonce i nehod. I na pohotovosti v nemocnici bylo méně práce. .. Tento výsledek byl zjištěn ve všech 24 městech. Nejednalo se tedy o žádnou výjimku. A i když se tyto výsledky nedají vědecky podložit, nemůžou se ani mlčky přejít. Tento fenomén je od té doby pojmenován jako "Maharashiho efekt".

.... Stačí pouze vzorek 1 % z obyvatelstva, na které chceme zapůsobit. ... Na 1 milion obyvatel je to 100 osob.... Myslete na to, že jen 100 osob stačí k tomu, aby změnila chování skupina 1 milionu lidí. .... K tomu, abychom ovlivnili veškeré obyvatelstvo světa. tj. zhruba 7 miliard lidí, stačí pouze 7 000 lidí."

Zní to jako fikce, ale kvantová fyzika a bioenergetika mají pro to přirozené vysvětlení. Naše vnitřní přesvědčení vyzařuje energii, která se ve skupině násobí...

Naše sny, které se během spánku vynořují z nevědomí, jsou taky zásobárnou energie. Energie, která nás ovlivňuje během dne a zprostředkovává náš další vývoj, určuje naše konání a naslouchá zprávám naší duše.

Je dobře vědět, že můžeme svojí energií přispět k vyladění prostředí. Jak, to už je na každém z nás.

Cantadora