pondělí 28. května 2012

TOUŽIT: to-užít a tou-žit; jaký je v tom rozdíl?



V sobotu jsem byla na semináři o feng-shui. Máme výbornou učitelku, krásně to tam plyne a hodně věcí se tam učíme. Protože jsem probírali téma dokonalosti (podívejte se na dokonalost jídla, které je na obrázku), tak jsem se dotkli tématu TOUHY. Chvíli jsme se bavili o tom, jak je důležité tou-žit ve smyslu lidské  touhy.. .a pro mě to dostalo i význam užívat si vše na sto procent v tom, co děláme, to-užívat.
Matthieu Ricard v Knize o štěstí napsal o touhách tohle....:"není bez zajímavosti, že podle provedených studií lidského mozku nejsou za pocity "potřeby" a "lásky" odpovědny tytéž mozkové oblasti a neurální okruhy. To vysvětluje, proč si nejdřív na určitou touhu můžeme zvyknout a posléze se stát na ní závislými. Potřeba jejího uspokojení totiž nemizí ani v případě, že vlastní prožitek nám již přestal být příjemný. Nakonec toužíme, aniž bychom milovali. Přitom bychom se od trýznivé posedlosti, která nás nutí toužit po něčem, co nás už dávno přestalo uspokojovat, rádi osvobodili. Ze stejných důvodů můžeme naopak někoho či něco milovat, aniž bychom pociťovali jakoukoli touhu.
Rozpor mezi potřebou a blahem dokresluje v nejkrajnější podobě způsob,  jakým Eskymáci loví vlky - zabodnou do sněhu nůž, aby z něj vyčnívala pouze špička. Když vlk začne lízat čepel, pořeže si jazyk a začne krvácet. Rozdrážděn krví líže ostří nože o to zuřivěji, prohlubuje své rány a nakonec zemře vykrvácením."
Tolik o touze, která má  v našem životě své výsadné místo. Je to ta lehkost bytí, kterou si můžeme v životě užít. Když jsou  slast a touha  natolik silné, že se stanou našimi závislostmi,  jsme na cestě pryč od lásky, pryč od sebe.

Krásné sny. Cantadora

pátek 18. května 2012

Imaginace: příběh o vykoupení


V pohádkách a mýtech není neobvyklé, že lotr potrestaný za své hříchy není pohřben nebo je pohřben za městem, kam jsou vykázáni všichni hříšníci.  Hlavní hrdina příběhu, který putuje po světě s cílem splnit nějaký těžký úkol, se nad tou mrtvolou slituje. Za své poslední peníze ji nechá pohřbít se vší úctou a vážností. Pak pokračuje dál na své pouti za strastiplným úkolem, aby zachránil svoji rodinu, zemi anebo své království a lid a samozřejmě taky nevěstu. Po tomhle aktu soucitného činu nastává krásná a nadějná fáze příběhu, protože hrdinovi se začne dařit plnit úkoly.  I když je jeho úkol těžký a je v něm plno překážek a nástrah, on je zdolává s pomocí neviditelných pomocníků, kteří ho na jeho cestě chrání a radí mu. Na konci příběhu se ukáže, že tím pomocníkem a MOUDRÝM RÁDCEM je duch zemřelého, kterého mŕtvé tělo hlavní hrdina vykoupil. Tak se mu odměnil za to, že ho uchránil před úplným odvržením i po své smrti.
Je tomu tak i v našich životech. Všichni se dopouštíme  nějakých nepravostí, naštěstí náš hlavný hrdina (naše nejsilnější psychická energie) v nás má schopnost nás vykoupit před naprostým odvržením a izolací.
Tohle jsem pochopila při práci s imaginacemi. V imaginacích  jsem potkávala v hlubinných obrazech mnoho symbolů zavrženihodných lidí a nedůstojně pohřbené mrtvoly. Až po mnoholeté práci mi došlo, že z nich můžou vzejít moudří rádcové, protože vědí o životě z odvrácené strany víc, než si přeje naše EGO.
Vykoupení je proces, který znamená víc než odpuštění (něco pustit), znamená to aktivní čin, vykoupit něco, dát vlastní "krev" tomu, kdo v nás pochybil a důstojně to uložit na věčný spánek.
Ráda s vámi budu na tomto tématu pracovat v aktivních imaginacích. Je to cesta pro odvážné, na konci této cesty je setkání s vlastním rádcem... Dobrou noc. Cantadora

ze šuplíku: Láska matky


Další příspěvek, který jsem nedala včas na blog je o lásce, jedné z nejsilnějších. O lásce mateřské...  v neděli proběhl  Den matek.Vše nejlepší přeji všem matkám minulým, přítomným a budoucím.
Ráda bych citovala z knihy Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta toto:
"Čím stabilnější je matka, čím lépe se cítí, tím lépe se dokáže její dítě samo o sebe postarat. Děti s "jistotou vazby" se snáze mohou otevírat okolnímu světu, protože nemusí věnovat tolik pozornosti stavu, v jakém je matka.Vědí, že matka je tu a právě v tísni a nouzi je tu pro ně. Když má dítě starosti, může jít za matkou, odbourat svůj stres a znovu se emocionálně nabít. Naproti tomu pro dítě s "nejistou emocionální vazbou" je podstatně těžší otevírat se okolnímu světu. Jeho pozornost se z větší části zaměřuje na matku, která není dost stabilní a spolehlivá, aby ji mohlo s klidem nechat delší dobu o samotě. Vlastní matka je pro takové dítě trvalým zdrojem stresu. Proto je samo dítě  konstantně ve stresu a nemůže se učit, jak upokojit nepříjemné pocity jako strach, vztek a smutek. Jestliže rodiče nejsou schopni adekvátně reagovat na touhu dítěte po vřelosti, ochraně, opoře, bezpečí, jistotě a především lásce, znamená to pro dítě nesmírnou duševní tíseň a nouzi." citát z knihy: Symbióza a autonomie od Fratze Rupperta.

Přemýšlím, jestli se dostatečně staráme o budoucí matky, jestli jim poskytujeme v dostatečné míře stabilitu a podporu. Aby pak mohla dávat dítěti právě symbiotickou vazbu, která pak lehce a jednoduše může vytvářet důvěru dítěte ve svět. Jsou ženy, které to umí a jsou úžasně nadané v tom spojit se s dítětem a dát mu slast už od začátku. Ale je celá armáda žen, matek, které mají v sobě chlad, necitlivost, tvrdost a nerozumí svému děťátku. Není jim dobře, mají velké množství problému od deprese, pocitů viny až po agresivní záchvaty, ale je těžké o tom pro ně s kýmkoliv mluvit. Je to pro společnost ohrožující a skoro tabu. Potkávám tyhle příběhy strašných matek ve snech snících i v reálném světě. Zaslouží si, aby byly vyslyšeny a okolí jim podalo pomocnou ruku. Stejně tak jako jejich děti potřebují lásku a vědomí toho, že jsou to milované bytosti schopné lásky. Důležité je  vidět, rozpoznat, pojmenovat a nezavírat před tím oči, když matka má problémy s tím být dost dobrou matkou. Je teď dost možností, jak s tím začít něco dělat. Přiznat si to a požádat o pomoc je začátek cesty k nápravě. Potom dospělí padesátníci u terapeutů nebudou muset marně hledat  odpověď na otázku: "Co jsem udělal/a špatně, že mě matka nemilovala?"
- "Nic děťátko nic, jsi nejúžasnější človíček na světě a maminka by tě ráda milovala jak to potřebuješ, ale neumí to."
Krásně a drahé ženy, pečujme o sebe a i o naší mateřskou část. Je silná, vyživuje nás všechny, dodává nám důvěru a naději v život.  V dnešní nejisté době je to možná to nejdůležitější, co můžeme dělat. Cantadora



Které myšlenky zůstali v šuplíku: Hekaté


Tenhle příspěvek jsem rozepsala před čarodějnicemi.... ale pak jsem šla s kamarádkou na Kampu do průvodu na pálení čarodějnic. Ukázalo se to jako čistá komerce. Rozhodně jsem nepřišla do kontaktu se svojimi odpornými a špinavými částmi, které bych pak mohla rituálně spálit. Zato bych tam mohla do sytosti pít pivo a jíst buřty ve stáncích na Kampě, které tam při této příležitosti vyrostli...  proto se vracím k článku o Hekaté, který mi je bližší než parodie na obřad pálení čarodějnic.
Hledala jsem na webu vše o Hekaté.  Je jednou z velkých ženských postav v souvislosti s čarodějnicemi. Tím jsem ji chtěla vzdát úctu jako Té z řady žen, která bude bezejnemmá a neoslavovaná , ale bez ní není života.
Michael Streeter
Božstva
"Patří mezi nejmocnější, nejuctívanější a samozřejmě nejobávanější. Je starší než řecká božstva, ale Řekové ji přijali za svou, v úctě ji choval i otec všech řeckých bohů Zeus. Byla současně bohyní plodnosti, Měsíce a podsvětí. Kromě toho též byla patronkou magie a čarodějnictví, kvůli tomu se na západě vyobrazuje jako pekelná bestie s červenýma očima, která v noci navštěvuje hřbitovy, nutí psy divoce výt, vyvolává noční můry a šílenství. Jedno z jejích dávných jmen zní Bezejmenná. Také se často zobrazuje se třemi hlavami a těly, čímž jednak zdůrazňuje její schopnost vidět do minulosti i do budoucnosti, jednak jde o symbol křižovatek, jejichž je patronkou, ty mají jak doslovný tak i symbolický význam: představují přechod či změnu směru, to v případě Hekaté znamenalo přechod ze zrození do smrti. Ve starověku však byli život a smrt, světlo a tma součástí jednoho celku Smrt nemůže být bez života a život bez smrti - nekonečný koloběh.
Hekaté bývá také spojována se zrozením a s porodními bábami, i ty byly někdy pronásledováni jako čarodějnice. Byla rovněž bohyní Měsíce a občas vystupovala ve spojení se Seléné a s Artemis, kdy představovala ubývající, temnou stránku Měsíce.
Symbolizuje moudrost, lidské podvědomí a vnitřní, skryté já - temnou stránku, kterou musí člověk uvést v soulad s vědomou myslí, aby v životě dosáhl jednoty."
 Čtěte to s takovou láskou a respektem jako já. Hezký den. Cantadora


čtvrtek 12. dubna 2012

Velikonoční tradice

Píšu si ještě zápisky k velikonočním tradicím, které jsem posbírala z novin a časopisů během přípravy na Velikonoce a ráda bych si to uchovala na přípravu příštích Velikonoc. Protože pro sebe až takhle pozdě objevuji duchovní a přírodní rozměr Velikonoc. Obnova a znovuzrození mně tenhle rok zasáhli hluboce. Pod náporem povinností jsem zapomněla, že život není práce a duši musíme sytit stejně jako tělo.
Proto začnu jídlem. Co se vařilo v kuchyni našich matek, babiček a prababiček?
"Na Škaredou středu se podával hrách, čočka, cokoli co hospodyně uvařila mělo vypadat nevábně, takže kdyby to byli ovesné placky, měla by je  hospodyně aspoň trochu při obracení potrhat. Na Zelený čtvrtek v kuchyni měla hlavní slovo zelená barva špenátu, kopřiv, petrželky, medvědího česneku a dalších bylinek, z kterých se vařila polévka, věřilo se, že kdo bude jíst zelené, bude po celý rok zdráv. Zelený čtvrtek je i dnem, kdy Jidáš zradil Ježíše - na stole nesměli chybět jidáše, kynuté těsto ve tvaru krouceného provazu, na němž se Jidáš oběsil, potírané medem. Kdo je ve čtvrtek pojedl před východem sluníčka, měl být celý rok chráněn před hadím uštknutím, včelím bodnutím a lidskou zradou. Velký pátek, den ukřižování Krista, byl ve znamení smutku, tedy i půstu. Ten, kdo věděl, že hlad nevydrží, si mohl k jídlu připravit rybu. Nejvíce se kuchařky zapotili na Bílou sobotu; k obědu chystali velikonoční nádivku z uzeného masa, housek, vajec, mléka a bylinek, ten den se barvila i vajíčka. Během soboty se připravoval i nedělní beránek. Pro ty, co nepečou jehněčí pečínku, tak symbolicky přichystají  beránka z kynutého, piškotového nebo třeného těsta a především mazance, nejstarší doložené velikonočné pečivo u nás. Bochánky, které hospodyně před pečením nahoře nařízly do kříže - na upomínku Ježíšovy oběti -, se připravuje z takřka stejného těsta jako vánočka, s tím rozdílem, že do těsta se přidává víc vajec a špetka muškátového oříšku. Upečené mazance, stejně jako masité pokrmy se pak nosily do kostela k vysvěcení. Svátky vyvrcholily Božím hodem velikonočním. Stůl byl slavnostně prostřený a nechyběly na něm nejen posvěcené mazance, dlouho odpírané maso a nejrůznější pokrmy z vajec, ale především zmíněný beránek, symbol čisté oběti a podobenství Vykupitele."
převzaté z  LN Pátek; upravené a krácené
"Který den Velikonoc je hlavní? Pro křesťany neděle. Právě na Boží hod se slaví vzkříšení. A protože Židé, k nimž Ježíš i první křesťané patřili, považovali za začátek nového dne už západ slunce toho předešlého, hlavní oslavy jsou  na Bílou sobotu po setmění. Je to podobné jako na Vánoce - Bílá sobota odpovídá Štědrému večeru a hlavní den je Boží hod.
A proč se lidové zvyky vážou hlavně k Velikonočnímu pondělí? Je to den po Božím hodu, kdy odezní hlavní nápor náboženských obřadů a je čas na "skotačení." Volno po Božím hodu je tradiční - na Vánoce je to na Štěpána, kdy se dříve taky chodilo na koledu a do hospody mohli i čeledíni. Volnem se zdůrazňuje výjimečnost předchozího dne a je to příležitost, jak si dát kromě modlení i pořádně do nosu.
Co se děje na Zelený čtvrtek a Velký pátek?
Ve čtvrtek Ježíš s apoštoly naposledy povečeřel. Když snědli pečeného beránka, rozdal jim Ježíš chleba a víno a řekl, ať to přijímají jako jeho tělo a krev. Až s nimi nebude, ať jídlem a pitím s ním znovu vytvoří společenství. Na Zelený čtvrtek tedy Ježíš vlastně založil mši svatou, která se slaví po celém světě každý den, s jedinou výjimkou a tou je Velký pátek. V kostelech se v ten den neslouží mše, ale zvláštní velkopáteční obřady, při kterých se jako jediný den v roce neproměňuje chleba a víno. Mše na Zelený čtvrtek je podobná běžné nedělní bohoslužbě, jen je slavnostnější. Obřady na Velký pátek jsou zajímavější - zvony podle tradice letí do Říma a úplně se odmlčí varhany. V kostele se ani nesvítí. Zpívají se pašije a lidi uctívají kříž tím, že před ním poklekají. Na místě, kde stojí o Vánocích betlém. se odhalí boží hrob. Na Bílou sobotu začíná mše později než jindy. Správně až po setmění, začíná se žehnáním ohně před kostelem, čte se mnoho pasáží z Bible, které ukazují celé dějiny spásy. V půlce mše se znovu rozezní zvony a začnou hrát varhany. Tím vlastně začínají Velikonoce. Přesný termín Velikonoc je pohyblivý - je to vždycky víkend po jarním úplňku." MF Dnes Víkend - upravené a krácené
V tradicích je něco uklidňujícího a bezpečného. Je v tom spojení s předky i potomky, když je naučíme tradice ctít.
Hezké jaro. Cantadora

sobota 7. dubna 2012

Velikonoce

Hezké Velikonoce.
 Cantadora

středa 4. dubna 2012

živote, nebojím se tě... a jak to pokračuje

20. ledna jsem psala o snu s názvem Živote nebojím se tě - klepání na dveře a jak se snící bojí jít dveře otevřít...
Včera volala, protože se jí zdál pokračovací sen, že jí zase někdo klepe  na dveře, ale tentokrát  překonala svůj strach a šla otevřít. Zjistila, že to klepání je vítr, který bouchá za dveřmi... po probuzení se jí ulevilo.
 Nejenom že ve snu konečně dveře otevřela, ale po dlouhém zvažování dala v realitě výpověď v práci. Bála se udělat takové rozhodnutí. Teď je přesvědčena, že jí to pomůže se pohnout dopředu, protože v zaměstnání už byla dlouho nespokojená a drželi jí tam jenom jistoty složenek.
Vítr za dveřmi je čerstvý vítr, který potřebuje, aby se jí vrátila do života radost a těšení se na práci. Už jí dlouho necítila. Dobrou noc. Cantadora