písnička jako synchronicita

 Jaromír Nohavica 

Je ti to líto

Je podzim a léto zavřelo svůj krám.

Ve tvém sadu zloděj jablka sklízí.

Na dvou židlích sedíš a na každé sám.

Když zklameš, trápí to tvoje a ne cizí.

Nad hlavou kymácí se nebe,

za límcem kapka studu zebe.

V zrcadle nepoznáváš sebe a z boha stal se bůžek.

Do studny na pokraji lesa

černý okov klesá

a z trumfového esa

zůstal jen růžek.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Bramborová nať hoří na pastvách

pasáčkové krav karty hrají.

Jako malý kluk měl jsi v noci velký strach

že netopýři krev člověku sají.

Ale pravdu neřekli ti, že ty oči, které ve tmě svítí

nejsou netopýří sítí, ale hvězdnou oblohou.

A ty zabalený v dece v rohu temné klece

křičel jsi do tmy: „Tady přece za mnou nemohou!“

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Jak tak tiká čas, ten starý policajt,

bolí stále víc ta rána řezná.

Pustíš si kazeťák "It's been a hard day's night".

Ten flák už nikdo z mladých nezná.

Všechny noci, ach tak stejné, černě darmodějné,

dny odlétají v hejně na jih za sluncem.

Život trvá pouhou chvíli a odliv střídá příliv

a to všechno, co jsme žili byl jen sen.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto, líto, líto...

Je ti to líto...

 Poslouchala jsem úvodní přednášku do kurzu Nechat se vést s Petrou Rauferovou. Když přemýšlela o hledání hněvu v břiše, tak  pomocí synchronicity náhodně vyslechnuté písničky Je ti to líto Jarka Nohavici se hněv transformoval na lítost. Někdo z okruhu jejích známých jí totiž nabídl informaci, že má skrytý hněv v břiše. Ha. Kolik lidí vnucuje druhým své emoce, které nám nepatří!  Když jdeme poctivě do hlubin duše, přicházejí nám synchronicity. Pomáhají se dobrat k pravdě v nás a osvobozují od projekcí zvenčí. Líbil se mi příběh synchronicity. Její zpracování z domnělého hněvu po opravdovou lítost.  Proto jsem si našla text písničky. Velmi aktuální, nejenom kvůli podzimu. Ze všech stran na nás tlačí ZMĚNA, je dobré osvobodit naší lítost nad tím, co odchází: léto, někomu klid na duši, blízký člověk, někde mír, láska, důvěra, bezpečí, zdraví, jistoty.....  Dopřejme si vědomě pocítit a prožít lítost, abychom se posílili do dalších změn, které přichází po celém světě a taky do našich životů. Je to dobré zvědomit, aby nás lítost neovládla skrytě a nezlomila naší vůli, moc a svobodu. Krásné sny. 

S láskou Cantadora

Nashova rovnováha

 Slíbila jsem, že se budu samostatně věnovat termínu Nashova rovnováha. Doporučuji si to nastudovat podrobně. Chci ve vás vzbudit zvědavost, abychom se společně zamysleli nad tématem pout, kterými jsme propojeni jako lidé na celé planetě. V dnešní době je hodně těžké si představit, když na planetě i kolem nás  se válčí s principem "bratr bratru je vlkem". Stačí se dívat na válku Rusů a Ukrajinců nebo Izraelců a Palestinců, ale i další a další... 

Budu opět citovat z knihy Lynne McTaggartové Pouto, kapitoly 8, Střídání.

"Pro průzkumníky evoluce je život v podstatě hrou. Ačkoliv byla teorie her poprvé použita k prognózování strategie během studené války a potom k charakteristice ekonomického chování, britský evoluční biolog John Maynard Smith si uvědomil její užitečnost, když v roce 1972 predpověděl, které konkurenční stategie pomáhají zvířatům rozmnožovat se a  přežít. Teorie her se nyní využívá k modelování situací ve všech společenských vědách i v evoluční biologii. 

"Adam Smith řekl, že nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je pro něj  nejlepší. Nedokonalé, Nedokonalé!" prohlásil Nash. "Nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je nejlepší pro něj... a pro skupinu." Matematikové po Nashovi pojmenovali základní princip teorie her jako Nashova rovnováha. Jak již název napovídá, teorie her se zabývá složitými  hrami, které vyžadují určité rozhodnutí každého zúčastněného. Uveďte někoho do prekérní situace a zjistíte, co udělá. Používá se k modelování stategické interakce - tedy jak jedinec zareaguje na konání druhých, když mu je nabídnuta striktně omezená řada možností a preferovaných výsledků. Tím, že jednotlivce vystavuje určitým společenským dilematům, teorie her v podstatě měří schopnost lidí chovat se slušně.

 Nashova rovnováha je uzpůsobená tak, aby fungovala v nespolupracující hře, v níž se každý hráč rozhoduje nezávisle na ostatních. Smyslem Nashovy rovnováhy je však to, že volba, kterou uděláte, by měla záviset na tom, co udělají ostatní. Pro sebe si vyberete co nejlepší pozici na základě toho, co dělají všichni ostatní, a tak všichni dosáhnou rovnováhy, v níž si nikdo nemůže zlepšit svou pozici vzhledem k volbě všech ostatních.

 Teď trochu odbočím ke hře "Půjčka za oplátku, "historii hry tady popisovat nebudu. Jejím autorem je Anatol Rapoport, v Rusku narozený profesor matematické psychologie na univerzite v Torontu. Jeho hra má geniální jednoduchou strategii. V prvním kroku hráč spolupracuje se svým soupeřem. V každém dalším kroku hráč jednoduše napodobuje kroky soupeře v předchozí hře - ale pouze v jednom kole. Pokud druhá strana zradí, první hráč zradí v příštím kole. Pokud druhá strana spolupracuje, první hráč pokračuje ve spolupráci až do chvíle, než jeho soupeř změní taktiku a v tom okamžiku tak udělá i první hráč. Sledovat tuto strategii není jednoduché - spolupráce vždy přináší nejlepší výsledek. Rappoportova strategie nenabízí nic jiného, než "fungující pravidlo, použitelné při interakcích ve skutečném životě."

 Lindsay Browning ale měla po prostudování strategie hry Půjčka za oplátku  určité pochybnosti. Prověřovala  hru na desetisíc kol. Všimla si po čase něčeho zvláštního. Hráči s nejvyšším skóre otočili vývoj hry, dosáhli svého, ale pak se přizpůsobili upřednostňované strategii svého partnera. Někdy jeden hráč nechal druhého, aby bylo po jeho v jednom, dvou nebo třech kolech, přičemž mu to potom druhý hráč oplatil ve stejném  počtu kol. Jakmile se jeden pár začal střídat náhodně, brzy vyvinul dokonale zkoordinovaný systém, který se nakonec změnil na stabilní štafetu střídání.

Střídání se vyvinulo spontánně samo od sebe jako Nashova rovnováha - není to jen nejlepší stategie pro skupinu, ale také nejlepší strategie pro každého jednotlivce. Musí to být vrozená hnací síla v přírodě, uvažovala Browningová, základní impulz života. Střídání je nejen klíčem ke spolupráci a primární pojítko společnosti, ale také nejvíce evolučně stabilní strategie. Slučuje se to také se silnými křesťanskými sklony Lindsay Browning: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim."

 Kdy si konečně uvědomíme, že hrajeme nebezpečné hry? Aktuální válečný hluk v daším kroku vystřídá další váleční vřavu? Nebude lépe to zastavit, napravit hrůzy na všech stranách a vědomě žít Nashovu rovnováhu, abychom přežili jako mocní lidé, kteří nejvíce spolupracuji?!

Děkuji za pozornost. Hezké sny. Cantadora

 

pouto

 Čtu knihu od Lynne McTaggart: Pouto, podtitul Jak dát do pořádku váš upadající svět. Jsem jak v krajině zázraků, kolik nových informací dokázala autorka knihy sesbírat a nezištně je rozdávavat svým čtenářům. 

Jak se mění celý svět, mění se i modely pout, které vytváříme. Nejdřív je potřeba uvědomit si ten starý model, který nás pomalu táhne k životu v osamělosti.  Dobrým výchozím bodem pro nový typ pouta je nahradit model Adama Smitha: "Pro společnost je nejlepší, když se budeme starat sami o sebe." Nashovou rovnováhou, které se budu věnovat v jiném článku. Cituji z knihy:

 V současné době je náš model života do značné míry následující:

- Život je hra s nulovým součtem (vyhraju pouze tehdy, pokud ty prohraješ).

- Co z toho budu mít?

- Musím vyhrát, ovládnout, nebo být první, abych z toho měl já sám dobrý pocit.

- Starám  se jen o své vlastní věci nebo, jinak řečeno, každý se stará sám o sebe.

- My versus oni.

- Pro společnost dělám to nejlepší tím, že se starám především o sebe.

Zde jsou hlavní principy nového přístupu k poutu:

- Získám pouze tehdy, když získá každý z nás, já i ty.

- Cítím se nejlépe, když navážu kontakt, ať to stojí, co to stojí.

- Jak mohu být užitečný?

- Jsme v tom všichni společně a držíme spolu v dobrém i zlém.

- Jsme my plus oni.

- Pro společnost je nejlepší, když se staráme o sebe a zbytek naší komunity.

Když tyto aspekty Nashhovy rovnováhy zahrneme do svého jednání s ostatními lidmi, pomůže nám to překonat vnitřní princip "já získám, ty ztratíš." 

Postupy jak vytvářet jiné pouto než individualistické je:

 - Vidět celek.

- Změnit způsob jak vycházíme s lidmi.

- Rozvinout naši zkušenost s komunitou a naučit se spojovat síly pro dosažení společných cílů.

- Stát se původcem změny prostřednictvím každodenních projevů velkorysosti a spolupráce.

Umožňuje nám to přístupnější způsob bytí než starý model odmítání, strachu, nouze a soupeření. 

Hezké sny. Catadora

léto

Léto k nám pomalu otáčí záda, zavírá za sebou dveře. S největší vděčností chci sdílet pocit radosti. Čas léta mi ukázal širokou škálu laskavých emocí, zážitků, dobrodružství, lidí a událostí. Taky dobré jídlo, mořský vzduch, plavání, jízdu na kole, siestu...  a pár knížek, které obohacují můj obzor. 

Podzim může přinést něco nového nebo čas vše zpracovat a pomalu se pohroužit do meditací a usebrání. Možná vytryskne pramen tvůrčí síly.... u moře jsem s lehkostí psala denně haiku jako poctu slunci a životu u moře. Uvidím k čemu ten cenný červený sešit plný haiku použiju. 

Sny jsou prchavé, vtipné je, že teď se mi život zdá jako sen..... 

Kásne sny. Cantadora

Haiku na dnešní den

 Slunce je můj střed.

Bez něj nejsem celistvá.

Záříme spolu.

 

Hezké sny. Cantadora

 

překladač Google

Vrátila jsem se ke studiu angličtiny. Opakuji si otázky v přítomnosti a pak ověřuji v překladači, jestli jsem větu vytvořila správně. Položila jsem otázku:"Je důchodkyně?" Při kontrole v překladači mi vylezla věta: "She is a ghost woman."

Když jsem si nechala přeložit už přeloženou větu, tak překlad zní:" Je to žena duchů."

To rozběhlo emoce; ano, v důchodu si občas připadám jako neviditelná. Kulturně je mi bližší oblast, kde staří a mladí spolu komunikují s větší vřelostí a umí se vzájemně bavit. Nejsou to jenom chůvy pro vnoučata a kuchařky pro rodinu. Teď jsem po nějakou dobu byla na místě u moře,  kde se cení  moudrost a zkušenost starších žen a mají respekt své komunity, rodiny... 

Správny překlad věty "Ona je důchodkyně?" tedy je: "Is she retired?" Jdeme dál.... 

P.S. Není ten překladač trochu i terapeut a neposílá občas věty se vzkazy, které provětrají staré vzorce myšlení? Protože věřím , že i to se bude měnit. Žena není duch, i když je retired.

Krásné sny. Cantadora
 

Barbie, Oppenheimer a Suzume

Od návratu jsem měla trochu deficit kultury, i když mi na ostrově nechyběla. U moře je zkrátka život jiný. Teď jsem to dohnala filmy, které běží v kinech. Chci velmi krátce propojit témata filmů Barbie a Oppenheimer. Každý reprezentuje extrémně výrazným způsobem archetypy: ženy v Barbie a muže v Oppenheimerovi. Každý ze ztvárněných obrazů ženy a muže je rozpadající se nebo mrtvý symbol. To, co ještě v padesátých  letech bylo ideálem, v současnosti je už neakceptované, je to iluze. Příběhy, ve kterých při formování představy o tom, co reprezentuje být muž nebo žena netvořila základ pro přijetí sebe sama pravda, ale manipulace a lež. Japonský animovaný film Suzume je možná úplně o něčem jiném, čemu jako ne-japonka nerozumím. Ale moje nevědomí reagovalo ve filmu na téma národního traumatu z Hirošimy a Nagasaki. Ale o tom ve filmu není  ani slovem (obrazem) zmínka. Obrázky červa a jeho destrukce ve mně vyvolávali právě pocit neviditelného ohrožení a ničivosti atomové zbraně jak dopadá na zem. Film bylo jakési probuzení ze snu, kdy ještě nerozumím obrazům, které se mi zdáli, ale nemůžu ten sen vymazat z paměti. A pořád se mi vrací, dokud ho nepochopím. Jak asi pracuje nevědomí národa, který zažil na vlastní kůži účinky nejničivější zbraně, kterou člověk vymyslel, vyrobil a použil proti jinému člověku? Je možné už takové trauma vynést ven z hlubin nevědomí a unést to?

Viděla jsem ještě film Minulé životy, tak nenápadný a půvabný, že jeho jemné působení pokračuje dál, ale o něm jsem psát nechtěla. Zdá se mi jako synchronicita, že ve stejné době jsou premiérované filmy o rozpadajících se symbolech, přehodnocování reality. Co s tím uděláme? Jak se naučíme akceptovat, že žijeme v době zániku a vzniků nových ideálů, hodnot. Kéž by nebyli opět založeny na jiných iluzích a lžích, aby jsme se nemotali v kruzích po tisíciletí. 

Krásné sny. Cantadora