HYBRIS

Při práci se sny se dějí procesy, které jsou jednak velmi individuální... v nich řešíme životní příběh snícího, historii rodiny a rodu, jedinečné vůně, zvuky a barvy, které jsou pozadím snu. Zároveň se při práci se snem propojujeme s archetypy a emocemi, které máme společné. Protože čím do větší hloubky sen jde, tím jsou naše psychické komplexy a archetypy víc stejné. Ano je to tak. Na povrchu jsme tak odlišní, ale čím víc směřujeme do hloubky, tím víc jsme stejní.

Při práci se stává, že se rozvibrují mé hlubší vrstvy nevědomí a pak už nás to se snícím nese na společné vlně pocitů k odkrytí hluboce zakrytých poranění, bloků nebo lásky a síly, odvahy... prostě toho, čeho se sen dotýká. Snažím se pokaždé upozornit na léčivou sílu snu, která narovnává to, co se vychýlilo a vrací to snícího do středu jeho já.

Protože zpracovávám každý týden několik snů a je to většinou cesta do hlubin duše, vracíme se někdy z takové cesty i hodně unavení, ale vždy obohacení o nevídané obrazy.
Jsou symboly nebo i celé dynamické seskupení, kterým nerozumím. To čemu nerozumím, to co nejsem schopná uvidět, řeknu.... odložme to, ještě nejsme připravení to pochopit. A je to bezpečné.

Při těchto výpravách se mi čím dál víc vynořuje HYBRIS. Je to slovo, které by se dalo nazvat jako pýcha nebo arogance. Ale není to jenom světská pýcha, je to něco víc - ďábelská pýcha a rogance dohromady.

V řeckých tragédiích je hybris věnován velký prostor. Když se zmocnila hybris člověka, tak ten ubožák zapoměl na svůj lidský původ a chtěl se vyrovnat bohům. Začal se jim vysmívat, chtěl je překonat, trumfnout a povýšit se nad nimi. Řečtí bohové podle mýtů a bájí nebyli jenom vzorem ctnosti. Byli to bohové, kteří měli i nectnosti, ale navíc měli božský původ a moc. Podívejme se na boha bohů Dia. Dnes bychom řekli, že to byl ohromný děvkař (bohyněř). Nenechal žádnou bytost na pokoji. Hera, jeho choť, měla jako bohyně rodiny hodně práce, aby udržela své manželství s Diem. Jako bohyně měla nástroje božského původu, aby potíže s Diem zvládla. Bohové využívali své božské síly, schopností a kouzel na chod světa a světských záležitostí. Běda ale, když se s nimi chtěli rovnat lidi i kdyby královského rodu. Trest je neminul. To byl jejich konec. Zasáhl OSUD. Bohové rozpoutali živly, vše čím oplývali, aby byl tento hybrisem napadaný člověk, ale i jeho celý rod nebo království zahubeno.

Pýcha. Je uložena v nás, spí hluboce v nevědomí, nejčastěji ji známe jako pýchu na: vědomosti, majetek, děti, krásu, úspěch, postavení. Rozeznáme ji v arogantním chování lidí, kteří se povyšují nad ostatní.

Když se spojí pýcha s hybris, tak se objevují lidé jako Hitler, Stalin, Pol-pot, Kim Ir-sen. Chtějí poručit větru a dešti. Celé národy, dešťné pralesy, moře a oceány se stávají bezmocnými před energií, kterou hybris vyvolává. Ale bohové pokaždé krutě strestali člověka napadeného hybris.

Hybris napadá některé korporace, které kácejí stromy a nectí nic živé a lidské. Hybris napadá nejednoho obchodníka, umělce, sportovce, který musí za každou cenu vyhrát nad soupeřem, konkurentem, kterému je schopen ublížit, ničit živoucí přírodu.....

Klientka, s kterou jsem pracovala na jejím snu, pracuje na svém osobním růstu vytrvale několik let. Daří se jí v tom, je velmi inteligentní a ženská. Vzdala se řady věcí, které ztratili pro ni význam - napr. prestižní práce a věnuje se teď práci, která ji více uspokojuje i když je finančně nejistá. Sociální role, které hrála desítky let ji chránili pře ní samotnou. Teď, když poslouchá svůj vnitřní hlas, se ale dostavila nejistota. Nejsem směšná, nebudou si myslet, že jsem blázen? Vždyť teď je vše tak nejisté a co bude dál?

V jejím snu se objevilo dítě. Asociace k symbolu dítěte byla, že je to něco nového. Její nové směřování. To dítě spolu s ní je hodně vysoko a spadnou dolů na zem. Po leknutí z pádu nejdříve nachází dřevěného panáka s černobílou šklebící se maskou klauna, pak ale objeví dítě, kterému se nic nestalo. Při asociacích, které snící měla k dřevěnému panákovi, se objevila asociace pýchy. Pýcha (mimo jiné) blokuje každého člověka, aby se na své cestě stal sám sebou. Pýcha nutí člověka se srovnávat, soupeřit a vyhrávat za každou cenu. Pyšní můžeme být i na svůj duchovní růst.

Když si člověk zakládá na tom, kým je, je těžké odhodit masku a žít život takový jaký je.

Snící se zeptala: "Co s tím?..." Přijmout svoji lidskou podstatu, svoje chyby, svůj stín znamená stát se postupně pokornějším a skromnějším a chápajícím. Roste naše lidskost, porozumění pro lidské chyby a slabosti. Zvyšuje se naše laskavost. V tom je životadárna energie stínu, prohlubuje naši lidskou sounáležitost. Přijmout to, že mám v sobě pýchu znamená přestat se vydělovat od ostatních. Mám stín jako každý. Ježíš řekl: Hoď kamenem, kdo jsi bez viny.

A zároveň, když víme o své pýše, učíme se být ostražití vůči hybris-ďábelské pýše, abychom nedráždili osud bosou nohou. Bohové by nás potrestali. Stačí se podívat na historii XX. století.

O tom vědí své Oresteus a prokletí rodu Átreů, Iáson... a další.

Děkuji snící, že jsem mohla použít část jejího snu. Práce s jejím snem má jiný směr než obsah tohoto psaní. Je silný a léčivý. Dobré sny.