léčivá energie snu

Práce se snem. Snícímu děkuji za svolení ho popsat a pracovat s ním.

Jedná se o nějaké věci – pozůstalost po známé osobě. V pozadí cítím více přítomných lidí, kteří společně se mnou mají o věci nějaký zájem. Nemáme si věci snad ani rozdělovat, spíše je nějak roztřídit a postarat se o ně. Najednou podlaha, na které stojím, jakoby měla kaz ve spoji mezi deskami a jedna z nich je na kraji narušená a prosvítá podklad pod ní. Ten není zpevněný, něco jako láva. (pocit: je možné, že toto narušení je způsobeno mojí činností) Jsem jediný, kdo na poukazuje – přijde mi to jako věc, která by se měla řešit. A tak se na ni soustředím. To má za následek, že obě desky kolem spoje se dají do pohybu a já se ocitnu jakoby sevření mezi nimi/pod nimi.

V prostoru pod nimi je něco jako tekutina – začíná mi hrozit nebezpečí. Pohybuje se to se mnou a přede mnou se míhají věci, které patří k pozůstalosti. Někdo na mě k tomu o nich mluví . Něco o rovnání, péči o ně (úkoly a také příčiny proč se to sem dostalo – (byly tam obrazy jako umělecká díla). Najednou se prostor pod deskami zvětšuje, desky se začínají více hýbat a mě to vtahuje dovnitř – jakoby průzkum – plavu ve vodě (pocity: není to nepříjemné, ani necítím nebezpečí), ale pozor – o kus dál je proud vedoucí někam hluboko do hlubin země. Ten proud jde nebezpečně hluboko - pocitově znamená nebezpečí a smrt.

I ta dotyčná (po které zůstala ona pozůstalost), zahynula právě v tomto proudu do hlubin.

Doteď jsem byl v bezpečné vzdálenosti, ale nyní mě to vztahuje dovnitř a to se také za okamžik stane. Ne že bych se rovnou topil, ale tak nějak automaticky očekávám, že je to můj konec a loučím se se životem. Aniž bych kolem sebe nutně cítil vodu, zadržuji dech, abych přirozeně co nejvíce vydržel.

Putuji jakoby trubkami, které jsou osvětleny a zajímavým způsobem se mění. Jakoby někdo pouštěl videoprojekci k nějaké hudbě – průlet barevnými tunely. Je to vlastně docela hezké. Unáší mě to jimi a já snad za sebou cítím dalšího člověka – nějakého přítele.

Nemám pocity, že bych se dusil nebo umíral, přesto však toto úplně neustává – zadržuji dech a předpokládám, že zanedlouho můj život musí zákonitě skončit.

Ptám se snad asi tvůrce hry, co jako bude dál?

Na to se přede mnou vynořuje, již v trochu prostornějším prostoru, taková beztvará věc, která svoje obrysy/tvar mění a má mi přinést moji vysvobozující smrt (vysvobození z pomalé úzkosti). Pouhým dotykem by mě to mělo ukončit, a tak se také děje poté, co tak bez delšího váhání činím. Nicméně příběh zanedlouho pokračuje dále.

Jsem stále v onom zvláštním labyrintu. Je to stále jako bychom plavali, ale není tam voda – spíše takový stav bez tíže. Mám za sebou okolo sebe ještě nějaké lidi, kteří se také účastní této „hry“. Jsem teď za toho zkušenějšího a říkám ostatním, že pokud to budou chtít ukončit, stačí se dotknout některého z těch předmětů, které představují naše nepřátele/nebezpečí. „Prostě ho pěkně profackujte, a je to!“ a názorně to ukazuji na nejbližší kouli, která se pomalu blíží.

Pocity: nemám strach, jsem uvolněný, suverénní, skoro se bavím. Plácnu jí (beze strachu) a s mírným jakoby žhnutím dostávám, co jsem chtěl. Nikam ale nemizím.

Jako bych se okamžitě reinkarnoval. Pak mě napadne, jestli není ještě jiné řešení a napadne mě oheň – opodál leží zapalovač. Beru ho a s představou střílení ohně na dálku se snažím škrtáním vyslat ohnivé střely nebo něco takového a trefit nejbližší kouli. To se takhle na dálku nedaří (zapalovač chrlí jiskry a kouř, ale nic nestřílí). Koule jsou ale dost pomalé, tak by to mohlo jít opatrně řešit i zblízka – když se jedna přiblíží, zblízka ji jakoby zapaluji. Oheň do ní v mžiku propálí díru a začne těkavě hořet uvnitř. Za okamžik je koule zneškodněna a jako zbytky roztaveného plastu či slizu leží na podlaze. Našel jsem řešení, které hned sděluji ostatním!

Tento sen přišel ke snícímu po velmi intenzivní předchozí práci s jiným snem. Snící se dostal po prvé k odhalení svého základního nastavení: nevěří, že mu někdo pomůže. Bylo to pro snícího odkrytí, které v něm vyvolalo silné emoce. Uvědomil si, jak se dívá na sebe a svůj život, postoje a vztahy.

Prožili jsme spolu tu tíhu, jak je těžké žít s vědomím, že nevěří na lidskou pomoc.

Následně přišel jeho sen o pozůstalosti - symbolu toho, co si musí uvědomit, roztřídit a uchopit jako vlastní majetek. Při práci se sny si totiž uvědomuje, že si vytvořil mezi sebou a lidmi zeď, kterou musí zbořit. Žije úplně sám a oddělený od života. V realitě se to projevuje osamělostí a bojem v práci s problémy, které dlouho vytěsňoval - pozůstalost.

Půda pod nohami ve snu se začíná bortit. Propadá se do hlubin, kde umřela i osoba, po které je pozůstalost.

A teď snícímu taky hrozí nebezpečí, smrt. Smrt na symbolické úrovni jako každá práce s nevědomím, vede ke konfrontaci nepravého JÁ s našimi pravými potřebami, pocity, postoji.

Kdo je ta osoba, která umřela? Jeho nepravé JÁ, které může symbolizovat strach ze smrti. Člověk se musí vzdát iluze sám o sobě - jeho Persona je sice přizpůsobená společnosti a tomu jak přežít. Možná je to na úkor našeho živoucího pravého já.

Sny pocházejí od našeho pravého JÁ.

V dalších obrazech sen ukazuje snícímu cestu dolů - hledání jeho JÁ. Jeho symbolická cesta prochází barevnými trubkami a vynořuje se v labyrintu. Labyrint je nadosobní symbol pro obraz lidského života se všemi jeho zkouškami, obtížemi, oklikami, střed symbolizuje očekávání spásy. A tady je úžasně léčivý moment snu. Není sám ve snu. Je tam přítel. Snící se dotkl tématu své nedůvěry, že mu nikdo nepomůže. Ale v tomto snu prožívá snící pocit, že není sám. Kdo je ten přítel?

..."Putuji jakoby trubkami, které jsou osvětleny a zajímavým způsobem se mění. Jakoby někdo pouštěl videoprojekci k nějaké hudbě – průlet barevnými tunely. Je to vlastně docela hezké. Unáší mě to jimi a já snad za sebou cítím dalšího člověka – nějakého přítele. "....

Tolik energie se náhle objevilo při uvědomení si tohoto obrazu - dojetí, radost, naděje. Těžko se to popisuje - síla uvědomení, co mu sen přinesl. Poznání, že má přítele, který s ním sdílí cestu. Snící si uvědomil, že je to on sám. Je sám sobě přítelem. To je další krok k tomu, najít důvěru taky v pomoc zvenčí.

Další část snu odkazuje k práci, která snícího čeká v labyrintu při kontaktu s tou hmotou, kterou nedokáže pojmenovat - nevědomé, vytěsněné obsahy. Zatím to zvládá tak, že to tzv. profackuje. Ale sen ukazuje i možnosti jak se s vytěsněnými ohrožujícími obsahy vypořádat nově - zapálit je. Snící zatím nemá přístup ke svým pravým emocím, je velmi racionální a odtažitý. Zapálit své emoce by znamenalo se s nimi vypořádat, teď jsou ještě uzamčeny a neumí s nimi zacházet bez rizika, že by mu ublížili. Ale ve snu našel řešení, které mu pomáhá.

Vše dobré při další práci. Děkuji za povolení s tímto snem pracovat a popsat ho na blogu dreamcantadora.