Pro zájemce o snovou osvětu: kdo chce vidět pořad Pohoda se Simonou, v kterém si povídáme s moderátorkou spolu o snech - je to krátký osvětový dialog, co to sen je - tak se bude vysílat sobotu
4. 4. v 18, 30 a 20, 30 a dále rotovat v programu viz http://www.publictv.cz/ program. Hezký den. Eva
čtvrtek 26. března 2009
neděle 22. března 2009
Existuje nevědomí internetu? A je mírumilovné...
Web se postupně stává pokladnicí našeho vědomí, ale skladba internetu odráží i naše nevědomí. Jazyk html je jeden z programů, který stránky vytváří. My pak užíváme stránky jasné, s nějakou zajímavou grafikou a převážně nezávadným obsahem.
Moji pozornost léta zaměstnává jazyk snový, který má své funkce jako je prospektivní, reduktivní, kompenzační a reaktivní. Smysl jednotlivých funkcí není cílem této mé úvahy, ale někdy se o funkcích snu určitě zmíním podrobněji.
Pochopení snu má sloužit tomu, abychom v bdělém životě informace z nevědomí pochopili a používali.
Pomáhá mi snový jazyk, aby reálný život byl funkční, běžel plynule a byl k žití?
Ano dost často, ale ne vždy. Dává mi odvahu žít ten život takový jaký je. Protože na rozdíl od internetu, nemůžu se proklikat tak jednoduše k tomu, co hledám a chci já.
A to je důležité ve snovém jazyce. Kompenzace. Narovnat to, čeho je příliš. Když moje nároky a očekávání jsou nereálné, sen mi pomáhá si to uvědomit.
Web vyvolává iluzi neomezených možností. Už neříkáme: "jdi do knihovny, tam to najdeš, ale "najdi si to na internetu, vyhledej, vygúgluj..."
Snový jazyk říká: přijmi svá omezení a jdi ke svému pravdivému já. Je to důležité uvědomení - vědět, kdo jsem a přijmout svoji lidskost. Sen sice pro někoho je rozmlouvání s bohem, ale snící si uvědomuje, že bohem není. Dnes je moderní říkat, že jsme součástí boha, tudíž jsme bohové.
V tom je sen jak jemňoučká kovadlinka, která rozechvívá nás aparát rovnováhy a drží nás na zemi abychom neupadli a neublížili si.
Obsah snů může být archetypální a boží, ale my sami obsah snů musíme pochopit, naučit se tu řeč, protože nejsme bohové a ani čarodějky.
A tak co se skrývá za jazykem, který programátoři vytvořili, abychom mohli používat jednotlivé webové stránky? Je do něj vloženo mnoho nevědomých prvků, které skvěle spolupracují a vytváří náš novodobý vědomý produkt internet. Jakých ještě přesně nikdo neví, pro mně samotnou je to objev, díky kurzu programování jazyka HTML Ale budu tomu věnovat pozornost... objevila jsem Archetyp internetu.
Už z historie víme, že lidé se rozutekli, když při stavbě Babylonské věže došlo k pomatení jazyků. A tak první pokus o propojení lidstva nedopadl. Ale druhý ano, protože internet funguje. Potěšilo mně, že z našeho kolektivního nevědomí se postupně vynořuje archetyp internetu - spojuje nás, vzdělává, poučuje, informuje, rozesmává, seznamuje a dává hry, práci, vzrušení, sex, lásku, vztahy, obchod, cestování. No a samozřejmě, kde je světlo je i Stín, protože se vynořuje internetová kriminalita a zlo....
Je to zatím nejkolektivnější výtvor, jaký jsme zvládli a spojuje nás - NEROZDĚLUJE. Je to vlastně po prvé, kdy spolupracujeme lidé celého světa a neválčíme. WAW. DOBRÁ ZPRÁVA. Vynikající, co říkáte? Vaše cantadora.
sobota 21. března 2009
kód Navajo, jazyk HTML a sny
Absolvovala jsem tento týden kurz programování v jazyce HTML. Byl to úvodní kurz, i když náš učitel byl velmi zapálený a vysvětloval nám věci velmi dobře, jěště to dlouho umět nebudu.
Já pracuji se sny taky v nějakém jazyce, který pracuje se symboly jako html jazyk s tegy - znaky. Jazyk html mě překvapil tím, kolik je v něm kódů, které mají i symbolický význam např. křížek a pak šest stejných číselných znaků nám vytvoří šedivou barvu.
O nudných lidech říkáme, že jsou šedivý, jakoby se skládali jenom z jednoho kódu... Stačí změnit jedno číslo a bude z toho jiná barva.... stačí něco v sobě změnit a ožijeme, zabarvíme se.
Nebo ta logičnost, jak psát příkazy; nejdřív musíte napsat cíl, který požadujeme v jazyce html a pak napíšeme cestu, jak se k cíli dostaneme. Hned se mi propojilo, jak na to v běžném životě zapomínáme a jenom se točíme jako veverky v kleci, bez cíle a v slepé uličce.
(Moudrý taoista se mi teď smějě, že blouzním, protože cílem je TAO - prázdno.)
Přiznávám, že jsem se ponořila do programování a objevila jeho krásu, stejně jako při práci se sny jsem nejvíc vyrovnaná při pochopení každého symbolu a smyslu snu.
S HTML se naučíme programovat webové stránky.
Při snové analýze se naučíme přesněji vnímat sama sebe - svoji webovou stránku.
Minulou neděli jsem se dívala na videu na film Kód Navajo. V druhé světové válce až kód Navajo, převzatý z jazyka kmene indiánů Navajo, odolal schopnostem japonských vojáků, kterým se dařilo rozkódovat všechny šifry. Američani měli proto strategické problémy. Herec Nicolas Cage si zahrál hrdinu, který měl za úkol chránit indiána, který znal kód Navajo. Při práci se sny představujeme obě strany - nepřátele, kteří se snaží rozluštit kód snu, zaútočit na naši Personu. Zároveň jsme i ochránci svého snového jazyka. Protože sen je naše velké tajemství, které nesmíme vydat do rukou žádného nepřítele, chrání totiž naši duši.
Nebo ta logičnost, jak psát příkazy; nejdřív musíte napsat cíl, který požadujeme v jazyce html a pak napíšeme cestu, jak se k cíli dostaneme. Hned se mi propojilo, jak na to v běžném životě zapomínáme a jenom se točíme jako veverky v kleci, bez cíle a v slepé uličce.
(Moudrý taoista se mi teď smějě, že blouzním, protože cílem je TAO - prázdno.)
Přiznávám, že jsem se ponořila do programování a objevila jeho krásu, stejně jako při práci se sny jsem nejvíc vyrovnaná při pochopení každého symbolu a smyslu snu.
S HTML se naučíme programovat webové stránky.
Při snové analýze se naučíme přesněji vnímat sama sebe - svoji webovou stránku.
Minulou neděli jsem se dívala na videu na film Kód Navajo. V druhé světové válce až kód Navajo, převzatý z jazyka kmene indiánů Navajo, odolal schopnostem japonských vojáků, kterým se dařilo rozkódovat všechny šifry. Američani měli proto strategické problémy. Herec Nicolas Cage si zahrál hrdinu, který měl za úkol chránit indiána, který znal kód Navajo. Při práci se sny představujeme obě strany - nepřátele, kteří se snaží rozluštit kód snu, zaútočit na naši Personu. Zároveň jsme i ochránci svého snového jazyka. Protože sen je naše velké tajemství, které nesmíme vydat do rukou žádného nepřítele, chrání totiž naši duši.
S personou pracovat musíme, přizpůsobit ji potřebám společnosti a vlastním cílům. Duše si ale zasluhuje ochranu a uctivé zacházení. Ve filmu jsem viděla mnoho analogií s tím, jak se dívat na sen. Je to svým způsobem taky kód Navajo.
Takto se mi během jednoho týdne propojili sny, film a počítačový kurz: kód Navajo, jazyk HTML a snový jazyk. A jak se daří vám? Cantadora
Takto se mi během jednoho týdne propojili sny, film a počítačový kurz: kód Navajo, jazyk HTML a snový jazyk. A jak se daří vám? Cantadora
malování
Malujme si snové symboly, vymalujme se z obrazů, symbolů, aby jsme porozuměli pocitům, které v nich jsou. Nejde o umělecké díla, ale o ten pocit, barvu, tvar.
Seminář Mandala a sny jsem musela odložit, protože jsme nenaplnili kurz. Ale on bude, v pravý čas se znovu zeptám, kdo se chce spojit se svými snovými symboly a malovat je, aby si vymaloval nějaké důležité části sama sebe a integroval je. Až dáme dohromady sedm zájemců, tak prostor už máme a pak potřebujeme jenom najít vhodný termín.
Seminář Mandala a sny jsem musela odložit, protože jsme nenaplnili kurz. Ale on bude, v pravý čas se znovu zeptám, kdo se chce spojit se svými snovými symboly a malovat je, aby si vymaloval nějaké důležité části sama sebe a integroval je. Až dáme dohromady sedm zájemců, tak prostor už máme a pak potřebujeme jenom najít vhodný termín.
Ale do té doby tancujme, zpívejme, hrajme na nějaký hudební nástroj.... otevírejme se našim pocitům.
nepomáhá mi to
To je ten první krok - sám si rozkódovat sen, nebo někomu pomoct pochopit jeho sen.
Ale s tím druhým krokem - udržet sen ve vědomí a integrovat ho do svého života - na to je každý sám. A tam dochází k nedorozumění. Někteří snící říkají, že to vlastně nepomáhá. Že tak den nebo týden, maximálně měsíc z toho odkrytí významu snu žijí, ale pak se dál nic neděje.
Pravda je ta, že on/a nic nedělá. Nebo dělá příliš.
Znovu se vracíme na ten stupeň vědomí, na kterém jsme byli před pochopením toho snu. ALE s přidanou hodnotou o nový symbol, obraz, kód... (Komu se zdálo o hněvu, začíná ho lépe u sebe objevovat, kdo pracoval s informací, že toho chlapa/ženu, až tak moc nemiluje, jak si to namlouval, tak se učí být vnímavější ke svým pocitům.)
Snící bere vážně to, co cítí a začne poslouchat své instinkty víc než předtím. Práce se sny nebývá zázračný lék. Je to celoživotní cesta, je to to homeopatikum, které nás udržuje na cestě k pravému JÁ. Sny umí používat lidi, kteří se rozhodli jít cestou sebepoznání a sebelásky. Kdo se nechce poznat a naučit se mít rád, tak ten nebude mít úctu ani ke svým snům. Bude je vidět jako pouťovou atrakci. Sny jsou jako lakmusový papírek, který se zbarvuje, když se zamotáme do lží a iluzí - o sobě a světě.
Pomalost práce se sny je přesně ta kvalita, která zaručuje, že se nic neděje ve spěchu a překotně. Sny sami ukazují směr a určují tempo.
Ale to co se musíme učit zkušenostmi je rozeznat: kdy nás brzdí naše Persona, která se nechce vzdát své moci a kdy nám sen ukazuje, co máme řešit, všímat si....
Mně napadá, když vidím snícího, jak odchází a už se nevrátí, že by si měl položit ještě otázku: co se děje, že se nechci věnovat svým snům?
Když ho odpověď uspokojí, tak je to dobře.
Když ale odpověď říká: mám strach, nechci, k ničemu to není atd. , tak bych se ptala dál, odkud pochází ten pocit, je to něco, co se u mně opakuje? Brzdí mně to nebo chrání?
Možná už další sen pomůže přijít na kloub tomu, co je v kořeni těch pocitů.
Dobrou noc
neděle 15. března 2009
seminář
Ahoj, v pondělí 16.3. se zase sejdeme na semináři v Maitrei v 18.30 h. Protože je mnoho nových zájemců o sny, tak jsem vybrala téma: druhy snů a jak je rozlišit, kam zařadit a co s nimi dál. Prosím, kdo chce pracovat se snem ve skupině, připravte si sen a hned na úvod to sdělte ostatním, že chcete pracovat. Skupina z nich jeden vybere k práci.
Mám ještě jednu informaci. Na seminář 21.3 Mandala a sny jsou ještě 3 volná místa, která čekají na své snící, tak se přihlaste nejpozději u mně na semináři.
Krásny den a zítra se uvidíme. Moc se na všechny těším.
Mám ještě jednu informaci. Na seminář 21.3 Mandala a sny jsou ještě 3 volná místa, která čekají na své snící, tak se přihlaste nejpozději u mně na semináři.
Krásny den a zítra se uvidíme. Moc se na všechny těším.
pátek 13. března 2009
Cesta a tančící dáma v hnědém
Nejdřív jsem potkala mladou dívku, u které jsem byla na masáži o víkendu. Má opravdu dar, dokázala pojmenovat bloky a bolesti mého těla. Napsala mi, že absolvuje Cestu. Tak jsem si koupila knihu Brandon Bays Cesta a rozhodla se absolvovat Cestu taky u překrásné ženy - průvodkyni Jany Vyštejnové.
Jana mi dělala laskavou a trpělivou průvodkyni Cestou k mému vnitřnímu zdroji, cestou jsme objevily mnoho zápisů na buněčné úrovni. Až jsme po pár hodinách došli ke zdroji. Zdroj je energetické jádro, pulsující energie, která mi po nových vláknech přepisovala staré vzorce myšlení a vytvářela nové zápisy, které mi pomůžou, abych si uzdravila svůj život a osvobodila samu sebe. Překvapuje mně, kolik věci pořád musí člověk uzdravovat, jak to nikdy nekončí. Bdělost. Ano, denně musíme být k sobě a vůči životu bdělí.
Před třemi dny jsem měla sen, v kterém starší noblesní dáma tancovala a klouzala po nádherných parketách a a ukazovala mi radost z tance a svého života. Dělala piruety. Já byla ve snu divákem jejího tance.
Jana mě provázela na Cestě mojí bolestí a strachem ze smrti, kterou jsem po prvé potkala na vlastní kůži velmi brzo, jako maličká holčička ve 3 letech. Moc jsem se tehdy zlobila a ztratila důvěru v ŽIVOT, protože SMRT mi vzala nejbližší lidskou bytost a důvěru v trvalou lásku.
Jaké bylo moje překvapení, když jsme došli k mé vzpomínce na babičku, které jsem připomínala její mrtvou dceru. Když mně objímala, vždy se rozplakala a já to jako dítě nesnášela. Až včera jsem si uvědomila, že když mně někdo obejme, můžu cítit i smutek. Smutek z toho, že připomínám někoho blízkého, kdo už tady není. Jana mi v ten moment začala popisovat tanec ženy na louce, která dělá piruety a krouží, projevuje se tak, jak se jí chce, je oblečená do hnědých šatů. Přesně jako žena z mého snu před 2 dny, která taky tančila a kroužila a dělala piruety a já ji obdivovala, protože byla krásná a plná energie. Teď mi ji Jana připomněla.
To je synchronicita. Synchronicita je pro laika takzvaná náhoda, spojí se v čase a prostou dvě věci, které spojuje nějaký symbol. Ale význam toho spojení není na první pohled jasný, má tak skrytý a zatím nevědomý význam, že na jeho odhalení musíme počkat. Někdy se ho podaří odkrýt, ale prozatím ne vždy, protože naše vnímání ještě není tak jemné, abychom viděli všechny skryté souvislosti, které zdánlivě nesouvisející události spojují.
Co spojuje moji tančící ženu na parketu v hnědém oděvu s tančící ženou v hnědých šatech na louce? Jedna se mi zobrazila ve snu a druhá Janě, když se dostávala do paměti mých buněčných vzpomínek....
Jana říká, že ji uviděla, když přepisovala můj zápis objímající plačící babičky. Vynořila se jí tančící žena, plná radosti z toho, že někoho vidí. Děkuji Janě moc za ten objev, že moje objetí je radostné a plné lásky, ne smutných vzpomínek na někoho, kdo tady není. Že objetí je láska a radost. Ne láska a smutek.
Cesta pracuje na uzdravení života a osvobození sama sebe. Cestou se dostáváte k své tělesné paměti, v které jsou uložené zápisy události, které se ve vašem životě přihodili. Můžete je přepsat tak, aby jste se uzdravili.
Sen pracuje s obrazy, které nám pomáhají poznávat sama sebe v celoživotním procesu. Sen je vnitřní pravda. Otvíra to, s čím se v životě setkáme. Vyvažuje naše postoje, příliš vychýlené od svého pravého já.
Sny odkrývají poranění, kterým máme věnovat pozornost, zcitlivují naše vnímání k vlastním pocitům a emocím, které ignorujeme v ten moment, kdy se aktualizují.
A když se Cesta potkla se snem zápisy paměti na buněčné úrovni a moje nevědomí spolu rozmlouvali. Zhmotnili obraz tančící ženy a teleportovali tento obraz i Janě.
Beru to úplně vážně, protože když dokážu skypovat v Praze a vidí, slyší mně Wilfried v Tunisku, proč by obraz mého snu nemohla vidět Janička, když mi dělá průvodkyni Cestou na úrovni zápisu vzpomínek na buněčné úrovni?
Napište mi své zkušenosti, neignorujme něco jenom proto, že to není vidět pouhým okem. Země je kulatá i když chodíme po rovině..... Cantadora
neděle 8. března 2009
Skříň a Hradčany
Nepodceňujme sen s jediným symbolem. Může nést v sobě start k novému odhalení v sebepoznání. Někdy krátký sen s jediným obrazem může mít tak hluboký význam co se týče uvolněné energie, že může začít léčit okamžitě. Jako říklad popíšu práci se snem, který jsem si nazvala pro sebe skříň a Hradčany.
Klientovi rodiče vychovávali děti k tvrdé disciplíně. Sourozenci snícího vyrůstali s pocity viny, studu, protože oba rodiče používali na vynucování rodičovské autority fyzické tresty a citové manipulace.
Snícího teď v práci povýšili a ocitl se v roli vedoucího. Musí v rámci pracovní náplně využívat mocenské postupy, je pod tlakem a ve stresu. Neumí jako šéf správně zacházet s mocí, která k jeho pozici patří. Pracovní situace, kdy má řídit ostatní, v něm vyvolávají úzkosti.
Jako dítě se nenaučil rozlišovat, kdy se jeho rodiče vůči němu chovají správně a používají svoji rodičovskou autoritu k výchově a kdy svoji moc zneužívají a jejich výchova se mění v tvrdý výcvik, při kterém používají zastrašování, vydírání a šikanování. Jeho rodiče samozřejmě pocházeli z rodin, kde se tento model výchovy/výcviku dědil z generace na generaci. Klient přišel po prvé s tím, že má velmi živé a těžké sny, které ho velmi zneklidňují. Teď se u něj dostavil sen, který mu přišel v první chvíli naprosto bezvýznamný, protože to byl jenom krátký záblesk. Ale protože na to nezapomněl ani pozdě odpoledne, když přišel ke mně, tak se zmínil o tom, že u něj přetrvává silný a jasný pocit z tohoto obrazu.
Sen: Zavírám tmavou skříň. Její dveře mají zrcadlo. Když ji zavřu, v zrcadle vidím odraz Hradčanského hradu.
Pracovali jsme asociativní metodou. Snící řekl: skříň je prostor, kde se zamykají věci, šaty - role, které odkládáme do úschovy. Hradčany jsou pro snícího symbolem moci.
Snící pochopil tyto asociace. Nevědomí může být představeno jako zrcadlo (odraz Hradčan) zrcadlící vědomou mysl - do které je vše uzavřeno jako ve skříni.
Snící se stal rodičem celého pracovního týmu, který v něm vyvolává emoce spojené s jeho ranými pocity. Jenomže už není v roli dítěte, ale dospělého s dětskými pocity.
Dítě miluje své rodiče, ať jsou dobří nebo špatní. Přijímá výchovu svých rodičů za jedinou možnou, nemá možnost srovnávání. Dítě nedokáže posoudit jestli otec a máma používají svojí rodičovskou moc správně nebo ne... Dobrá výchova vede k zvnitřnění společných pravidel a zodpovědnosti, jasnosti, spolehlivosti. Zároveň pomůžou dítěti dospět, zařadit se do společnosti a zároveň být dost empatickým. Jestli rodiče svou moc zneužívají a dítě se stává terčem citového nebo fyzického poranění, buď se podřizuje rodičům za cenu pocitů viny, studu, sebenenávisti a strachu z opuštění. Nebo z něho vyrůstá rebel, který se postaví agresorovi. Je to ale na úkor pocitu bezpečí. Z dítěte bez základního pocitu bezpečí a důvěry v tento svět vyrůstá člověk vnitřně poškozený.
Snící se dotkl celého komplexu svého strachu z opuštění, tématu moci a bezmoci, studu, strachu, pocitů viny.
Symbol Hradčan v zrcadle skříně je pobídka k práci s terapeutem. Protože snící se musí:
a) podívat na sebe z větší hloubky a čelit starým, zdánlivě zahojeným ranám,
b) zahojit emoční rány z dětství a vyrůst z dětských poranění,
c) pro svoji významnou manažerskou pozici se musí naučit rozlišovat mezi používáním a zneužíváním moci, aby se cítil v práci dobře a neopakoval staré vzorce z domova.
Tento krátký sen nám posloužil k uvědomení si toho, že zrcadlo s obrazem Hradčan je pohled snícího na vlastní povahu, který se potýká s nejasností hranic mezi používáním a zneužíváním moci. A za druhé, že snící potřebuje terapii ohledně rodičovské výchovy, kterou sám nazval vojenským výcvikem. Zanechala v snícím emoční rány, které zavírá do skříně. Tento sen mu ukázal, co dělá a dál už neunese, protože přestal cítit radost jak ze života, tak i z práce a z osobních vztahů. V té skříni je vlastně zavřený už i on sám.
Samotná práce s tímto krátkým snem uvolnila energii snícího a dala mu naději, že minulost se sice změnit nedá, ale nemusí to být i jeho budoucnost, když na tom začne pracovat.
S láskou cantadora
Klientovi rodiče vychovávali děti k tvrdé disciplíně. Sourozenci snícího vyrůstali s pocity viny, studu, protože oba rodiče používali na vynucování rodičovské autority fyzické tresty a citové manipulace.
Snícího teď v práci povýšili a ocitl se v roli vedoucího. Musí v rámci pracovní náplně využívat mocenské postupy, je pod tlakem a ve stresu. Neumí jako šéf správně zacházet s mocí, která k jeho pozici patří. Pracovní situace, kdy má řídit ostatní, v něm vyvolávají úzkosti.
Jako dítě se nenaučil rozlišovat, kdy se jeho rodiče vůči němu chovají správně a používají svoji rodičovskou autoritu k výchově a kdy svoji moc zneužívají a jejich výchova se mění v tvrdý výcvik, při kterém používají zastrašování, vydírání a šikanování. Jeho rodiče samozřejmě pocházeli z rodin, kde se tento model výchovy/výcviku dědil z generace na generaci. Klient přišel po prvé s tím, že má velmi živé a těžké sny, které ho velmi zneklidňují. Teď se u něj dostavil sen, který mu přišel v první chvíli naprosto bezvýznamný, protože to byl jenom krátký záblesk. Ale protože na to nezapomněl ani pozdě odpoledne, když přišel ke mně, tak se zmínil o tom, že u něj přetrvává silný a jasný pocit z tohoto obrazu.
Sen: Zavírám tmavou skříň. Její dveře mají zrcadlo. Když ji zavřu, v zrcadle vidím odraz Hradčanského hradu.
Pracovali jsme asociativní metodou. Snící řekl: skříň je prostor, kde se zamykají věci, šaty - role, které odkládáme do úschovy. Hradčany jsou pro snícího symbolem moci.
Snící pochopil tyto asociace. Nevědomí může být představeno jako zrcadlo (odraz Hradčan) zrcadlící vědomou mysl - do které je vše uzavřeno jako ve skříni.
Snící se stal rodičem celého pracovního týmu, který v něm vyvolává emoce spojené s jeho ranými pocity. Jenomže už není v roli dítěte, ale dospělého s dětskými pocity.
Dítě miluje své rodiče, ať jsou dobří nebo špatní. Přijímá výchovu svých rodičů za jedinou možnou, nemá možnost srovnávání. Dítě nedokáže posoudit jestli otec a máma používají svojí rodičovskou moc správně nebo ne... Dobrá výchova vede k zvnitřnění společných pravidel a zodpovědnosti, jasnosti, spolehlivosti. Zároveň pomůžou dítěti dospět, zařadit se do společnosti a zároveň být dost empatickým. Jestli rodiče svou moc zneužívají a dítě se stává terčem citového nebo fyzického poranění, buď se podřizuje rodičům za cenu pocitů viny, studu, sebenenávisti a strachu z opuštění. Nebo z něho vyrůstá rebel, který se postaví agresorovi. Je to ale na úkor pocitu bezpečí. Z dítěte bez základního pocitu bezpečí a důvěry v tento svět vyrůstá člověk vnitřně poškozený.
Snící se dotkl celého komplexu svého strachu z opuštění, tématu moci a bezmoci, studu, strachu, pocitů viny.
Symbol Hradčan v zrcadle skříně je pobídka k práci s terapeutem. Protože snící se musí:
a) podívat na sebe z větší hloubky a čelit starým, zdánlivě zahojeným ranám,
b) zahojit emoční rány z dětství a vyrůst z dětských poranění,
c) pro svoji významnou manažerskou pozici se musí naučit rozlišovat mezi používáním a zneužíváním moci, aby se cítil v práci dobře a neopakoval staré vzorce z domova.
Tento krátký sen nám posloužil k uvědomení si toho, že zrcadlo s obrazem Hradčan je pohled snícího na vlastní povahu, který se potýká s nejasností hranic mezi používáním a zneužíváním moci. A za druhé, že snící potřebuje terapii ohledně rodičovské výchovy, kterou sám nazval vojenským výcvikem. Zanechala v snícím emoční rány, které zavírá do skříně. Tento sen mu ukázal, co dělá a dál už neunese, protože přestal cítit radost jak ze života, tak i z práce a z osobních vztahů. V té skříni je vlastně zavřený už i on sám.
Samotná práce s tímto krátkým snem uvolnila energii snícího a dala mu naději, že minulost se sice změnit nedá, ale nemusí to být i jeho budoucnost, když na tom začne pracovat.
S láskou cantadora
středa 4. března 2009
seminář Mandala a sny
Mandala a sny
21.3.2009 od 10 h. do 17.00 h. povedeme s Janičkou Šulistovou seminář pro zájemce o malování snů na adrese Wenzigova 5, Praha 2. Zvoňte dole na zvonek Angels.
Důvod, proč jsem se rozhodla rozšířit práci se sny o jiný způsob překladu snového jazyka, je v jeho symbolickém ztvárnění, kterým můžeme sen jednak převést do řeči, ale taky namalovat jako obraz.
V hluboké relaxaci se spojíme s celým snem nebo symbolem, které necháme rozvíjet v aktivní představě. Po přechodu do bdělého stavu si vybereme celou scénu ze snu nebo nějaké samostatné symboly, které namalujeme do kruhu - mandaly.
Kruh má spojující, vyvažující a léčivý účinek. Symboly můžou být jeden nebo dva hlavní, případně si vybereme nějaký pocit ze symbolu, který v nás daný symbol vyvolává - například kdybych se rozhodla namalovat symbol anděla, který ve mně vyvolává pocit lásky, tak si můžu vybrat ústřední téma protikladů: lásku a nenávist a tak zpracovávat archetyp Stínu.
Když neřeším v dané chvíli archetyp Stínu jako svoje téma, můžu hledat něco jiného... například co potřebuji k tomu, abych lásku rozvíjela, takže téma lásky a její udržování při životě - archetyp Moudré matky...
Zásadně pracujeme jenom s tím obrazem, který jsme schopni zvládnout, ponořit se do něj, ale nenechat se ním ovládnout.
Je dobré namalovat hlavní nebo přátelské postavy, s kterou vedu dialog, případně zobrazit svého průvodce - nemusí to být vždy lidská postava.
Nepřátelské a ohrožující postavy, předměty je dobré namalovat v kruhu jako součást celku, v podřízeném postavení vůči hlavnímu symbolu.
Nezapomínáme na základní KOMPENZAČNÍ funkci snu. Sen vyrovnává to, čeho je na jedné straně příliš. Ptáme se: Jaký vědomý postoj sen kompenzuje?
Jaké potřeby a emoce naplňuje mandala, o tom budeme mluvit na závěr semináře.
Barvy a papír jsou v ceně semináře. Ale pro lidi, kteří dávají přednost vlastním výtvarnickým potřebám, můžou si vzít vlastní z domu. Malování mandaly nevyžaduje výtvarné ztvárnění, malujeme na symbolové úrovni. K malování přistupujeme bez předsudků svého vnitřního kritika, s naivitou dětské duše, která se raduje ze své hry. Malujeme své obrazy, vidění, pocity. Vymalováváme se z obrazů naší duše. Má to léčivý účinek. Cantadora
P.S. Nápad udělat tento seminář jsem dostala po přečtení knížky Jany Heffernanové, která v poslední kapitole píše o kreativitě v souvislosti se stvárněním snu. Vřele doporučuji její knihu Tajemství dvou partnerů. Přihlášky přijímame do 15.3.2009.
neděle 1. března 2009
Milionář z chatrče
Včera jsem byla v kině na Milionáři z chatrče. Anglický režisér, který předtím natočil filmTrainspotting o partičce mladých lidí s drogovým dozráváním, se pustil do látky, která oslovila nľco hlubšího v nás. V Trainspottingu byli drogy pro hrdiny filmu zpestřením, pro jiného závislostí, natočil vtipně co ěšili v 90. letech mladí lidé. Určitě si pamatujete, jak se kvůli droze nořil mladík do záchodu. Nic méně v Milionáři z chatrče režisér maličkého hrdinu v touze spatřit svůj idol, přinutil opět projít fekální cestou, aby se díky tomu dostal dopředu a získal podpis filmové hvězdy. Tím podobnost autorského rukopisu končí. Toto je temnější film o indické realitě, kde chudoba je opravdu chudobou a hrůza mně někdy na sedadle přinutila zavřít oči před krutostí reality zobrazované na plátně. Režisér udělal velký skok ve stvárnění svého světa. Já jsem se mnohem víc ztotožnila a prožila jeho obrazy teď než před lety.
Proč mám chuť o filmu psát je překvapení i pro mě, původně jsem myslela, že napíšu o symbolu hada.
Ale anglický režisér se ponořil do indické reality a vynesl na povrch mnoho nevědomých obrazů z našeho a potažmo i mého chování.
Každý si odnese z filmu nějaké svoje téma. Mně hodně oslovila vztahová rovina.
Indická společnost je založená na kastách, ale protože Anglii neznám, tak jenom papouškuji, že vlastně anglická společnost je taky rozdělená na třídy.
A kluk z filmu, který soutěžil v soutěži Milionář, byl z té nejnižší kasty, ze slumu. A celý film je o ponížených a povýšených. O tom jak si vzájemně dokazují, kdo je výš a kdo je níž, o zneužívání moci - náboženské, dospělých vůči dětem, bohatých vůči chudým, policie vůči občanům, mužů vůči ženám atd.
Jak s tím neumíme zacházet, jak je to v nás jako nevědomý mechanizmus chování.
Když je člověk jenom o stupínek silnější nebo výš, místo pomoci blíženému svému, podrobuje a ponižuje slabšího. Vlastně jenom hlavní hrdina se dostane ze svého ponížení, protože to je jeho "osud", jak zazní ve filmu. Ale pro mě v tomto případě je to proto, že cítil lásku.
Starší bratr to neustálé ponižování vyřešil silou a stal se zabijákem. Zařadil se mezi ty, co ponižují a ohrožují ostatní. Nakonec skončil tragicky. Silou proti sile narazil na další sílu.
Kdežto hlavní hrdina nevnímá svoje ponížení, protože v dětství se otevřel lásce k děvčátku a tato láska mu určila smysl života. I když je vystavovaný ponížení, neurčí to způsob jeho života. Netíhne k tomu změnit ponížení v povýšení.
Touží po lásce. A koná v jejím jméně vše, co v tomto příběhu vidíme.
Kdo si zvolí cestu změnit ponížení v povýšení, zdá se že nezmění svůj osud.
Kdo si zvolí místo ponížení lásku, vyhraje svůj životní los.
Takto mi to dává smysl. Jen mi líto, že to dokáže málokdo.
Je mi ctí poznat lidi, kteří mají odvahu si zvolit i v těch nejhorších podmínkách lásku.
Tím mě film dostal. Svojí lidskostí v nelidských podmínkách. Toto potřebujeme.
P.S. I když film nebyl snem, je to názorné zobrazení snové práce. Kompenzačně k ponížení si zvolit lásku a nezvolit si protiklad ponížení - povýšení. V tom je léčivý efekt kompenzace. A cesta k úzdravě rodin a skupin.... a vztahů vůbec. Jděte se podívat.
Proč mám chuť o filmu psát je překvapení i pro mě, původně jsem myslela, že napíšu o symbolu hada.
Ale anglický režisér se ponořil do indické reality a vynesl na povrch mnoho nevědomých obrazů z našeho a potažmo i mého chování.
Každý si odnese z filmu nějaké svoje téma. Mně hodně oslovila vztahová rovina.
Indická společnost je založená na kastách, ale protože Anglii neznám, tak jenom papouškuji, že vlastně anglická společnost je taky rozdělená na třídy.
A kluk z filmu, který soutěžil v soutěži Milionář, byl z té nejnižší kasty, ze slumu. A celý film je o ponížených a povýšených. O tom jak si vzájemně dokazují, kdo je výš a kdo je níž, o zneužívání moci - náboženské, dospělých vůči dětem, bohatých vůči chudým, policie vůči občanům, mužů vůči ženám atd.
Jak s tím neumíme zacházet, jak je to v nás jako nevědomý mechanizmus chování.
Když je člověk jenom o stupínek silnější nebo výš, místo pomoci blíženému svému, podrobuje a ponižuje slabšího. Vlastně jenom hlavní hrdina se dostane ze svého ponížení, protože to je jeho "osud", jak zazní ve filmu. Ale pro mě v tomto případě je to proto, že cítil lásku.
Starší bratr to neustálé ponižování vyřešil silou a stal se zabijákem. Zařadil se mezi ty, co ponižují a ohrožují ostatní. Nakonec skončil tragicky. Silou proti sile narazil na další sílu.
Kdežto hlavní hrdina nevnímá svoje ponížení, protože v dětství se otevřel lásce k děvčátku a tato láska mu určila smysl života. I když je vystavovaný ponížení, neurčí to způsob jeho života. Netíhne k tomu změnit ponížení v povýšení.
Touží po lásce. A koná v jejím jméně vše, co v tomto příběhu vidíme.
Kdo si zvolí cestu změnit ponížení v povýšení, zdá se že nezmění svůj osud.
Kdo si zvolí místo ponížení lásku, vyhraje svůj životní los.
Takto mi to dává smysl. Jen mi líto, že to dokáže málokdo.
Je mi ctí poznat lidi, kteří mají odvahu si zvolit i v těch nejhorších podmínkách lásku.
Tím mě film dostal. Svojí lidskostí v nelidských podmínkách. Toto potřebujeme.
P.S. I když film nebyl snem, je to názorné zobrazení snové práce. Kompenzačně k ponížení si zvolit lásku a nezvolit si protiklad ponížení - povýšení. V tom je léčivý efekt kompenzace. A cesta k úzdravě rodin a skupin.... a vztahů vůbec. Jděte se podívat.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)