1. 1. 2010 a Héraklés

Při práci se sny vnímám pocity snících, jak vyvolává objevení našich instinktivních části silné, často negativní emoce. Přitom díky instinktům jsme přežili všechny potíže, které našim předkům život v přírodě přinášel. Teď nahradili nesnáze života v jeskyních těžkosti života v civilizované společnosti. K tomu, abychom zvládali potíže potřebujeme mimo jiné Sílu a integraci našich instinktů. Dovolila jsem si citovat a zkrátit tarotovou kartu Síla z knihy Mýtický tarot:

" Z hlediska archetypálního významu je Héraklés, bojující s nemejským lvem praobrazem, jenž popisuje těžký úkol, jakým je zkrocení oné dravé šelmy číhající v našem nitru, která, je-li na svobodě, vládne nadpozemskou silou. Současně jde však i o zachování animálních neboli zvířecích dispozic vlastních duši člověka. Jednak těch, kterých je možno využít tvůrčím způsobem, jakož i těch, které jsou klíčem k přežití.... Lev je v mytologii již od dávných věků spojován s královskou vznešeností, a to i tehdy, když se projevuje destruktivním způsobem. Je dokonalým obrazem probouzejícího se a tedy dětinského jáství neboli vědomí sebe sama, naprosto opilého tímto objevem a dokonale egocentrického, projevujícího se nezkrotně, až neurvale. Jen touto cestou se může zrodit - prostřednictvím vědomého vydělení se od ostatního bytí - jedinečná individualita. Proto nemůžeme posuzovat nemejského lva jako vtělené zlo, neboť si musíme uvědomit, že jeho kůže je svou nezranitelností symbolickým vyjádřením další důležité kvality, totiž nepřemožitelnosti. Tato nepřemožitelnost vychází z vědomí věčného trvání duchovního nitra, které povstává z jasného uvědomění si sebe sama. Jestliže si oblékneme kůži obávaného lva, kterého jsme ve svém nitru zdolali, pak názory ostatních - těch, jež si osobují právo zasévat strach do srdcí nevědomě ustrašených obětí - ztrácejí na své síle a stávají se, směšnými, neboť jsme vyzbrojeni vědomím nezničitelnosti svého jáství, vědomím své duchovní nesmrtelné podstaty. Leč, ať se magická moc skrytá za nezranitelnou kůží jeví jakkoli lákavě, lev zůstává i nadále pro svou zvířeckost strašlivou dravou šelmou.

Jakmile osobnost podlehne působení tohoto animálního vzorce chování, začíná jednat na základě pudu o přežití, jehož hlavním rysem je to, že klade sebe sama na první místo před všechny a všechno ostatní. Zbavuje se každého a zaútočí na všechno, co jí stojí v cestě. Takto ničivě bude jednat do té doby, dokud nebude spokojena s novým rozvržením sil. Vztek je jedním z projevů tohoto pudového jednání. Nemáme tím na mysli úměrnou, zdravou formu rozhořčení, která je v dané situaci odpovídající reakcí, ale spíše záchvat výbušné zuřivosti, který vyvolala skutečnost, že se něco neodehrává přesně podle vlastních, sobeckých představ. Nesmiřitelná pýcha je dalším ze způsobů, jak se tento pud projevuje. Opět se nejedná o přiměřenou sebeúctu, nýbrž o bombastickou nadutost a přehnanou sebedůležitost, která umí velmi rychle přejít ve tvrdý výpad a neúprosně tvrdé jednání vůči těm, na nichž jsme závislí, nebo těm, jež nás odsouvají do pozadí a upírají nám možnost být středem pozornosti. Lev se v mnohém podobá rozzlobenému dítěti v našem nitru, které vyžaduje, aby se celý svět točil jen kolem něj, a jestliže tomu tak není, slepě bije kolem sebe.

Jakmile se nám podaří tuto šelmu zkrotit, dostane se nám symbolické odměny ve formě zázračné lví kůže. Z psychologického hlediska se jedná o integraci neboli vědomé přijetí vitální síly, která náleží našemu vnitřnímu dravci a současně o její podřízení se vědomému jednání, jehož součástí je i zodpovědnost za naše činy.

Tím přestává, být Héraklovo přemožení lva "zabitím", ale stává se symbolickým vyjádřením transformace, během níž jsou animální tendence a nezkrotná síla kultivovány a začínají se projevovat lidským, nikoli zvířecím způsobem....

Héraklés mohl stejně tak dobře lva zabít, aniž by z krveprolití vyplývalo cokoli pozitivního. A tímtéž způsobem se v našem nitru projevuje Héraklova negativní stránka: divoká síla, kterou jsme si částečně podmanili, je užívána k tomu, aby potlačila všechny instinkty a vytěsnila je ještě hlouběji do nevědomí, a tím zamezila jakékoliv transformaci, která nastává prostřednictvím konfrontace s nimi. Výsledkem je potom neproniknutelný krunýř, za nějž se duše skryla, a jímž se obrnila proti životu, kde není stopy po náznaku vášně ani hněvu, a tím pádem zde chybí i vědomí vlastní identity.

Z hlediska výkladu je karta Síla známkou, že se objeví situace, v níž pro nás bude nevyhnutelný střet s naší vnitřní šelmou. Jestliže tato konfrontace nastane, je to proto, že nastal čas, abychom se osvědčili ve zkoušce, která prokáže, zdali již umíme tvořivě zvládnout svůj vztek a zbytečnou pýchu. Abychom dramatické okolnosti této výzvy zvládli, budeme potřebovat odvahu, sílu a vnitřní disciplínu, kvality nikoli předstírané, ale skutečné. Zkušenost, kterou tak získáme, nám umožní proniknout k nezkrotným silám dřímajícím v našem nevědomí, a současně nám pomůže probudit i onoho bájného hrdinu Hérakla, jenž je skryt v nitru každého z nás, a v jehož moci je toto nepřemožitelné zvíře podmanit.

.... Jeho úkolem nyní je, aby se pokusil zvládnout svůj dravčí egoismus a samolibost, což se mu podaří tehdy, nalezne-li v sobě během této zkoušky nejen skutečnou víru v sebe sama, ale i vědomí sounáležitosti s ostatními lidmi."

Dobrou noc. Cantadora