cykly

Začnu tam, kde jsem skončila, u našich instinktů a jak je posilovat.

Naší přirozeností je procházet cykly: život - smrt - život. Při narození je cyklus života velmi silný a čistý - jak rosteme, přichází první setkání s cyklem smrti, který si pamatujeme každý jinak: viděli jsme umřít pejska, odešel někdo blízký, pozorovali jsme přírodu a v zimě jsme marně pátrali po zelené travičce... každý si prožil ten moment pochopení, že něco nehraje a život není jenom růst, ale i konec. Dětství tohle obrovské poznání hodí za hlavu a přimyká se ještě víc k životu. V pubertě už ale zažívá otřes a nastupuje cyklus smrti, konec dětství, dětského vidění světa, nastupuje ničivý rytmus. Mladý člověk musí všechno zničit, aby mohl vstoupit do dalšího období života. Znehodnotí rodiče, školu, hodnoty, kterým důvěřoval, protože to byl svět jednoty jeho a rodičovského domu. Taky si pamtuji ten den, kdy jsem si vážně říkala, kdy vyměnili moje dítě za toho nesnesitelného spratka. A určitě podobně na tom byli moji rodiče se mnou.

Po obnově rytmu života mladý člověk najde začátek své vlastní cesty. Po letech zase smete vše co bylo vybudováno a prožito, aby mohl mladý člověk dostát úkolům středního věku. Mezitím člověk žije a musí zvládnout i reálnou smrt blízkých i docela neznámých a narození dětí, tak jak se to střídá.

Přírodní lidi věnovali těmto rytmům mnohem větší pozornost a ve svých kmenech měli různé rituály na střídání rytmu života-smrti-života.

Naše instinkty nás vedou po cestě životem, rozumí těmto rytmům a stejně jako sny nefungují na principu kritiky dobra a zla, správného a špatného. Pro instinkty je důležitá otázka co je užitečné a neužitečné, co je ničivé a co je tvůrčí. Využívá jedno nebo druhé v závislosti na rytmu života-smrti-života.

"Navíc intuice poskytuje možnosti. Když si spojena s instinktivním Já, máš přinejmenším čtyři možnosti výběru..., dva protiklady a střední cestu a možnost dalšího promyšlení. Nejsi-li v souladu s intuicí, můžeš si myslet, že máš pouze jeden výběr, a ten se zdá být nežádoucí. A možná si myslíš, že bys měla proto trpět. A poddat se. A přinutit se to udělat. Ne. Existuje lepší cesta. Naslouchej vnitřnímu slyšení, vnitřnímu vidění, vnitřnímu bytí. Následuj je, vědí co dál."

tolik z knihy Ženy, které běhaly s vlky.

Pro trénování intuice je dobrým nástrojem naše tělo, které reaguje velmi citlivě na to, co je pro ně dobré a co. Poslouchat ho, je jeden z úkolů, který nás může přivést k sobě a našim potřebám.

A to je začátek cesty, jak vyjít vstříc k ostatním. Hezký den. Cantadora