pondělí 18. ledna 2010

sníh


Sníh přinesl kromě jiného i stav prázdnoty. Cítím se jako sníh: bíle, nepopsaně a nehybně. Sníh byl nejkrásnější, když se ho ještě nedotkla lidská noha. První den jsem byla okouzlena a euforicky lehká. Druhý den začal sníh šednout. Jak šli dny, tak se sníh měnil a dnes je špinavý. Tak nějak se naše lehkost dětství, kdy je vše kouzelné a bílé postupně taky mění.
Obveselilo mně poznání, že tento stav lehkosti bytí může sníh znovu navodit. Všechny argumenty typu: hodně sněhu - hodně odklízení, hodně zlomenin, zvýšené riziko dopravní kalamity... jsem hodila za hlavu a vůbec, nechala jsem doma strašně důležité věci a vydala jsem se do lesa, kde jsem brzy ráno našlapovala do bílé peřinky a vybavila jsem si pocity, kterého je schopno dítě - radost z daného okamžiku, pocit, že objevuji svět, který je bezpečným místem plným lásky a překvapení... ticho a bílo mi vrátilo schopnost duše se obnovovat. Tak hezký víkend plný obnovy přeji. Cantadora

Žádné komentáře:

Okomentovat