Včera proběhlo první setkání uzavřené skupiny, která pokračuje v práci se sny. Jsem vděčna za to, že se sešlo tolik lidí, kteří věří v důležitost snů a pracuji na chápání snového jazyka. Jsem ráda za to. Děkuji za ty dary.
Zatím v našich domácích vodách je povědomí o vážnosti snů spíše znehodnoceno všemi těmi snáři, které jsou k dostání v knihkupectvích. Ale i tady se rozšiřuje počet lidí, kteří integrují sny jako důležitou součást sebe a hledají cestu k návratu domů přes poznání snů.
Částečně proto jezdím ráda do Španělska, kde se nestydím říkat, že jsem cantadora, vykladačka příběhů a snů, protože reakce lidí je odlišná. Neudivuje je to a hned se na mě obrací se svými sny, které považují za svoji přirozenou součást. Není to magický realizmus, je to možná reálnější přístup ke své duši, než odmítání toho, čemu nerozumím a proto to odmítám jako blbost, nebo něco, co vlastně neexistuje.
Dnes cítím tichou radost, protože jsme včera pracovali s naší hlubší vrstvou uvězněných instinktů a každý po svém vnímal, co s tím potřebuje udělat a v jaké oblasti jsou jeho instinkty spoutány.
První krok jsme zvládli, pojmenovali jsme symboly zvířat a zoologické zahrady. Druhý krok, brát vážně poselství snu je teď na snící.
Ten sen oslovil většinu snících, takže je to i na nich, co s vyřčeným budeme dělat dál? Upadne to zase do nevědomí? Nebo tomu budeme čelit?
Budu to mít jako intelektuální zábavu nebo jako svoji podpůrnou hůl na cestě, abych poznal své pravé já? To je ta volba. Hezký zimní den. Cantadora
