pohádka Modrovous 1.

Milí snící, tady je pohádka o Modrovousovi. Mám k tomu několik důvodů, proč jsem to udělala. První je, že jsem v pátek viděla v Dejvickém divadle výbornou hru O Modrovousovi. Ta hra byla tak úžasná, že jsem si v sobotu večer přečetla v knize Ženy, které běhaly s vlky, analýzu této pohádky. A abych to v neděli dokončila, v příloze MFD jsem dnes četla rozhovor se spisovatelem Vieweghem, který mluví jak o Modrovousovi, tak o knize Ženy, které běhaly s vlky. Tak jsem si v tom chtěla udělat jasno a začnu pohádkou o Modrovousovi. Budu pokračovat ale dál, protože Modrovous je postava, kterou nosíme v sobě. Nebudu to zjednodušovat a dávat tuto nálepku jenom mužům .

http://pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=577

Modrovous
Bratři Grimmové
jednom hlubokém černém lese žil v jednom domě muž, který měl tři syny a krásnou dceru. Jednoho dne přijel k jeho domu zlatý kočár, tažený šestispřežím a doprovázený množstvím sloužících, ze kterého vystoupil král a muže požádal, aby mu dal svou krásnou dceru za ženu. Otec se zaradoval, že má dcera takové štěstí, a tak bez váhání souhlasil. Však také nebylo co takovému nápadníkovi vytknout; snad jen to, že jeho plnovous měl modrou barvu, takže z toho měl člověk malého leknutí vždy, když na něj pohlédnul. Toho se zprvu polekala také nevěsta a zdráhala se na takovou svatbu kývnout, ale po otcově domluvě nakonec souhlasila. Ale protože ji ten podivný strach neopustil, šla za svými třemi bratry, vzala je stranou a řekla: „Milí bratři, když mě uslyšíte volat o pomoc, ať jste, kde jste, nechejte všeho a ujíždějte mi na pomoc!“ To jí bratři rádi slíbili a na rozloučenou ji políbili: „Měj se pěkně, milá sestro. Jakmile uslyšíme tvoje volání o pomoc, skočíme na koně a jsme hned u tebe.“ Potom dívka nasedla do kočáru k Modrovousovi a jeli pryč. Na zámku to bylo všechno tak vznešené a plnili jí každičké přání. Inu, byla by opravdu šťastná, jen kdyby si mohla zvyknout na králův modrý plnovous; ale vždy, když ho uviděla, posedl ji děs.
Běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.
Jednoho dne Modrovous řekl: „Musím se vydat na cesty, tady máš klíče od celého zámku, můžeš vše otevřít a prohlédnout si to, jen tu komnatu, ke které patří tento zlatý klíček, ti zakazuji, jestli ji otevřeš, bude tě to stát život.“ Královna vzala klíče a slíbila muži poslušnost. Když odjel, procházela se zámkem a otvírala jedny dveře po druhých a viděla tolik bohatství a nádhery; jako by to někdo snesl z celého světa. Nakonec nezbyla než ta zakázaná komnata, jejíž klíč byl ze zlata, a proto si myslela, že je tam ukryto to na světě nejcennější, a začala ji trápit zvědavost. Raději by vše to ostatní neviděla, jen kdyby věděla, co je v té zakázané komnatě. Nějaký čas své zvědavosti odolávala, ale ta byla nakonec silnější, a tak jednoho dne vzala zlatý klíč a šla ke dveřím. „Kdopak to uvidí, že jsem ji otevřela?“ řekla si: „Jen tam nakouknu.“ Jenomže, když se dveře otevřely, vytekl jí v ústrety proud krve a na stěnách visely mrtvé ženy, z některých zbyly už jen kostry. Tak strašlivě se polekala, že dveře okamžitě zabouchla, ale přitom jí vypadl klíč z ruky a spadl do krve. Ihned ho zvedla a chtěla očistit, ale bylo to marné, když ho na jedné straně vyčistila, objevila se krev na druhé; celý den zkoušela všechno možné, ale bylo to marné, krve se nezbavila.
Druhý den se Modrovous vrátil a první, co bylo, že od ní žádal klíče. Královnino srdce tlouklo, když mu podala svazek klíčů, neboť doufala, že nezpozoruje, že zlatý klíč chybí. Ale král všechny spočítal a když byl hotový, řekl: „Kde je ten od tajné komnaty?“ Přitom se jí díval do obličeje, až zčervenala a řekla: „Je někde nahoře, založila jsem ho, ráno ho najdu.“ „Jdi raději hned, milá ženo, budu ho ještě dnes potřebovat!“ „Ach, chtěla jsem ti říct, že jsem ho ztratila někde v seně, musím ho nejprve najít.“ „Neztratila si ho!“ řekl Modrovous hrozivě: „Schovala jsi ho, aby zmizely krvavé skvrny, neboť jsi překročila můj zákaz! Ale teď se dovnitř podíváš, i když asi nechceš!“
Tak musela ubohá královna přinést klíč, na kterém byly skvrny od krve. „Nyní se připrav na smrt, zemřeš ještě dnes.“ řekl Modrovous, přinesl si velký nůž a vedl ji do Krvavé komnaty. Královna prosila: „Dovol mi se před smrtí pomodlit.“ „Jdi, ale pospěš si, nebudu tu na tebe dlouho čekat.“ Tak běžela vzhůru po schodech do své komnaty a oknem volala, jak nejhlasitěji uměla: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ Ti zrovna seděli v lese a popíjeli chladivé víno, když ten nejmladší řekl: „Zdá se mi, že jsem slyšel hlas naší sestry. Na koně! Musíme jí na pomoc!“ Tak bratři nasedli na koně a ujížděli jako bouře za sestrou.
Zoufalá královna zatím klečela na kolenou a modlila se, když tu zdola zavolal Modrovous: „Tak co, budeš už hotová?“ Slyšela, jak si dole o schod brousí nůž, vyhlédla ven, ale neviděla v dálce nic, než jen prach zvířený kopyty koní. Tak zavolala ještě jednou: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ A Modrovous opět zavolal: „Jestli hned nepřijdeš, tak si pro tebe dojdu, nůž mám už nabroušený!“ Opět vyhlédla ven a uviděla své tři bratry, jak ujíždějí po poli, jakoby letěli ptáci, a tak zavolala v nejvyšší nouzi potřetí a ze všech sil: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ A nejmladší bratr byl už tak blízko, že mohla slyšet jeho hlas: „Jen klid sestro, ještě okamžik a jsme u tebe.“ Modrovous ale zavolal: „Už ses pomodlila dost, nebudu déle čekat, jestli nepřijdeš, jdu si pro tebe!“ „Ach, ještě se musím pomodlit za moje tři bratry!“ Ale na to král neslyšel, vyšel po schodech nahoru, ubohou královnu popadnul a táhnul ji dolů.
Zrovna ji chytil za vlasy a chtěl jí vrazit nůž do srdce, když bratři vyrazili dveře a vrazili dovnitř. Sestru mu vyrvali z rukou a potom vytáhli své šavle a zabili ho. Mrtvého Modrovouse pak pověsili do Krvavé komnaty k ostatním ženám, které zabil. Sestru pak vzali se všemi Modrovousovými poklady domů.

Konec pohádky. V dalším příspěvku se dostanu k tomu, co ta pohádka představuje na úrovni našich archetypů.

Hezký večer.

kvantové aspekty mozkové aktivity

Dobrý večer milí snící,
sny se mi po mnoholeté práce už nezdají jenom výronem nevědomí ve fázi odpočinku, kdy člověk spí. Nějak se mi propojují s tím, co čtu v aspoň trochu srozumitelných článcích o kvantové fyzice. V běžné realitě platí Newtonove zákony mechaniky. My lidi věříme tomu, co je měřitelné a aspoň dva lidi jsou schopni popsat stejně jev, kterého jsou svědkem. Ve vědě je důležité vše verifikovat, experimentálně dokazovat.
Ale jak rehabilitovat důležitost snů v realitě? Sny jsou tak komplexným jevem, že jsme jenom na prahu objevů, které uspokojí naše otázky o původu a smyslu snů. V článku, který níže cituji se objevuje pojem: Planckova délka. I ve snu se objevuje snový pojem planckovy délky, protože pro sen je charakteristická bezčasovost. Člověk ve snu získává informace z minulosti, přítomnosti, jsou v něm informace prospektivního charakter -směr do budoucnosti, ne-li budoucnost sama.

PSYCHOLOGIE NEVĚDOMÍ A KVANTOVÉ ASPEKTY MOZKOVÉ AKTIVITY
Petr Bob

http://www.zine.cz/mirror/AZOld/occam/psychecz.htm

"Důsledky teorie relativity vedou k teoretické možnosti využít takovéto prostoročasové nespojitosti pro okamžité přeskoky v prostoru nebo v čase ("stroj času"). Tyto nespojitosti byly nazvány červí díry, jejich představa je spíše pomůckou představit si nepředstavitelné; jedná se o tenké trubičky, tak tenké, že jejich rozměr spočívá na samé hranici existence prostorových rozměrů. Pod touto hranicí již rozprostraněnost přestává existovat, alespoň teoreticky podle současných představ. Tento rozměr činí 10 -33m, pro srovnání rozměr atomu je 10 -10m a rozměr atomového jádra 10 -15m. Pod hranicí 10 -33 m, která se nazývá Planckova délka, již neexistují struktury prostoru a času a jako tenounké provázky se zde scházejí všechna jsoucna, která kdy byla jsou a budou. Zde protiklady splývají v jednotu a minulost se potkává s budoucností."
Je to úžasné jak se dá podívat na sen očima fyziky. Chci si přečíst knihu Tkáň života od Capra, kde se o kvantové fyzice dozvím ještě víc.
Dobrou noc. Cantadora

dialog 6.

Máš pravdu, každý musí žít tak, jak mu vyhovuje. Je těžké žít ve světě, kde ti každý přeje "nějakýho chlapa a "láááááásku", což mi lidi přejou marně už asi sto let, a dnes mi to zní, jakoby mi přáli AIDS, hemoroidy a pravý neštovice. Já nemám potřebu mužům spílat, je to, jako by člověk spílal třeba liškám, že mu lezou do kurníku. Je to jejich přirozenost, považuju jen za velmi důležité se před nimi rozumně chránit. Prostě mne ty přenošené úvahy o nich unavujou, přemýšlela jsem léta, jak se k nim dostat, jak se nimi naučit žít, jak je ochočit, dnes už je zaplať Pánbu na nic nepotřebuju, ale vždy mne nazdvihne ze židle, když vidím, jak zneužívají někoho blízkého.
Matka a Dcera je archetyp, který je velmi důležitý pro ženy, aby si navzájem nebraly iluze, a ženy s převahou matky v sobě nechaly své "dcery", aby o ně přišly samy. Aby si prostě jen naslouchaly a ptaly se jedna druhé: Co chceš slyšet? Chceš utěšit, nebo chceš vědět, jak to vidím já? A to, že to tak vidím já, neznamená, že je to obecně platná pravda. Měj se pěkně a ať se Ti splní to, za čím jdeš.

Tvá D.

dialog 5

Ahoj milá moje, vše vidíme očima té, která se dívá. Když se dívá Démétér, muž je na odstřel. Démétér je úžasná, když rodí a plodí, ale když ji něco rozběsní, tak Země se stává neplodnou a lidi zasáhne hlad a bída. Postoj Démétér k mužům beru takový, jaký je. Persefoné, která od matky odešla a žije v podsvětí se svým mužem, mu věří. A on podporuje její rozvoj. Je v ní lehkost bytí. Persefoné miluji stejně jako Matku Démétér. Respektuji a soucítím se ženami, které prošly peklem s muži, ničili je jejich otcové, bratři, společnost, prostě ženy, které si nevybudovaly žádnou důvěru k mužům, protože k tomu neměly důvod.

Mám opakovanou zkušenost, že ve chvíli, kdy nenadávají mužům, nejsou v moci své nenávisti vůči nim, jsou blíž své ženskosti než kdy jindy. A svět potřebuje ženskost a mužskost ke spolupráci, ne k boji... každá epocha tohle řeší znovu a znovu, a kdo má pravdu?

Každý to vidí jenom přes své omezené osobní zkušenosti.

Dobrou noc. Cantadora

dialog 4.

Tak Persefoné, nebudeme mluvit o mužích, abys nebyla smutná, připadám si vždycky trochu jako když beru dítěti víru v Mikuláše. Já jsem racionální člověk, a to jediné pomáhá žít a vždy mne to vytáhlo ze šlamastyky, neber mi to, prosím, já Ti nebudu brát Tvou víru v jednotu obou částí. Zamilovala jsem v životě mockrát a vždy to bylo na principu kyvadla, o kolik se vychýlilo na stranu štěstí, o tolik se přehouplo na stranu pekla. Zářit se dá, když člověk vidí, že postavil dítě do života, namaluje dobrý obraz, přijde na nový skvělý nápad, uplete báječný svetr, upeče skvělý koláč, někdo mu dá najevo, že je pro něj důležitý, zbaví se bolesti, překoná sám sebe, dostojí svým povinnostem - to je můj život, muži v něm jsou jen komplikace, iluze, drogy, za které se zatraceně ošklivě platí. Máme sposutu jiných témat k povídání, nemusíme se tím zaobírat. Mne to nijak netrápí, ani se mne to nedotýká, mám v této věci jasno. Vím dobře, proč se jich, pokud mne oni sami nějak neobelstí, straním. Čas, v němž měly tyto záležitosti místo, je pryč, poslední třetina života má pro mne jiné úkoly než se trápit s mužskými a být směšná sobě i druhým. Ahoj tvoje D.

dialog 3.

Ahoj milá moje.
Pokaždé, když mluvíme o mužích, dáváš tolik rozumu do tak nerozumných věcí, jako je vztah muže a ženy. Chci se vzepřít Deméter, abych cítila, že esenci našich vztahů žen a mužů nemůže poškodit analyzování a rozumování.

Problém kritického pohledu na muže souvisí s Démétér a Persefoné zároveň. Žena se silnou Démétér může mít ve stínu Persefoné. Ta, když se to tak vezme, měla štěstí, že ji unesl Hádes Přinutil ji, aby hledala kdo je doopravdy... Matka Háda obviňovala z únosu. čím Persefoné přinutila k poslední lži, že je v podsvětí držena násilím. Přitom rozvinula svoji osobnost v podsvětí, když pomáhala duším. To podsvětí v moderním světě může být cokoli - profese, která dceři umožňuje být od matky daleko, manželství s cizincem nebo pobyt v cizině, nemoc, extrémní koníček.

Deméter v nás analyzuje vztahy mužů a žen rozumem. Ale je to jenom rozum. Nedotkne se esence toho dobrého, co je mezi mužem a ženou. Jednou jsem tě viděla zářit a stál za tím muž. Tehdy ožila tvoje Persefoné a bylo to úžasné.
Esence života je o zázraku spojení obou částí.

Tvoje Přítelkyně Cantadora

dialog 2.

Ahoj milá přítelkyně. Nevím, na jednu stranu nikoho takového neznám, jednotlivosti z toho sedí na řadu žen v mém okolí, na druhou je to typický světa běh většiny žen, jenže místo matek tam spíš bývají otcové, ženy závislé na matce nebo matkou nějak zmrzačené znám asi jen dvě. Vesměs jsou v mém okolí ženy pod silným, často negativním vlivem otce. Všichni mají volbu, zda ustrnou, nebo se budou vyvíjet, takže jsou tu jasně ty dvě polohy volby. Tvá přítelkyně D.

dialog 1.

Milá přítelkyně, přeposílám ti z webu analýzu ženských postav řeckého mýtu o Deméter a Persefoné. Co si o nich myslíš?
"Démétér Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba. Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest. Žije pro děti a pro pomoc jiným lidem. Své děti miluje ať jsou jakékoliv. Odbojné, invalidní, ve vysokém postavení nebo na okraji společnosti. Je to matka na plný úvazek. Mateřství má u ní přednost před prací. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a s vnoučaty. Je-li třeba, tak své děti svěřuje do péče ne manželovi, ale jiné Démétér. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu (jsou na ní závislí, tloustnou atd.). V období dospívání se děti těžce vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu. S muži nesoupeří, ženám nezávidí manžely, ale nemá-li své, závidí jim děti. Démétér je praktická a oddaná své věci. Je zaměřena na druhé, pracuje pro ně. Ale pozor! Usiluje dostat ty druhé do závislosti na sobě. Je to proto, že má nízké sebehodnocení. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje fyzické (zejména) i psychické potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, i své kolegy bere jako děti, a pokud je potřebná, je spokojená. Slouží druhým dost nesobecky. Démétér sice pracuje s láskou, ale když obětuje část svých vlastních potřeb (a někdy takřka všechny), očekává, že se jí i něco vrátí. Alespoň ve formě uznání. Toho se jí však nedostane, pokud svou péči přehání a vnucuje. To si zpravidla neuvědomuje a považuje příjemce jejich služeb za nevděčníky. Před únosem své dcery Kory překypuje optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce Háda - a to je pak tchyně. To je trochu nesrozumitelné Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru dostatečně nechránila před úklady světa. Tento pocit často přichází již po prvním větším průšvihu. Háda nenávidí hlavně proto, že ze zcela závislé Kory udělal na ní jen částečně závislou Persefónu. Situaci po únosu řeší třemi způsoby: Zničí úrodu - výsledky své práce, jde mezi lidi a stará se o jiné děti (lidi), nebo chodí po světě bez cíle, běduje a nedbá o sebe. Tak, jak to vypráví mýtus. Výsledkem je však zahořklá a zklamaná žena. Řešením je třetí možnost. Smířit se s tím, že mládí i děti jsou pryč, a najít svou vnitřní Koru, která jí vrátí radost i optimismus, možná i vnitřní mládí a hravost. Dozraje-li takto, zmoudří a ostatní za ní chodí na radu a pro pomoc či podporu. Ale i v těchto případech neumí říct ne. O mužích si Démétér nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Pro samou práci a péči o druhé na ně nemá ani čas. Sex pro ni existuje kvůli plození dětí. Pro Démétér je důležitější než sex tiché a vroucí objetí. Opustí-li ji muž nebo je-li tento vztah špatný, upne svou lásku na syna. Tím jej rozmazluje ještě více, což je mu do života ke škodě. Nehledě k jeho závislosti na ní.Pokud je její domácnost takzvaně „tichá“, není schopna zcela vypnout svůj pečovací pud a manžel najde vždy něco k večeři a ráno čisté oblečení. Mnohdy patří k tomuto servisu i tichý sex. Verze Démétér:• Mladá žena toužící mít děti a hledající jakéhokoliv partnera, se kterým by to šlo, zpravidla velké dítě, o které by mohla pečovat.• Šťastná maminka (i svobodná) radující se se svých dětí. Spokojená žena, které sice vylétly děti z hnízda, dělající s plným nasazením zázemí svému doma nedominantnímu manželovi, který si její péče váží.• Nešťastná a utrápená matka středního věku, které děti vylétávají z hnízda a která se cítí nedoceněná a nepotřebná.• Starší moudrá žena (často vdova) v běžných záležitostech života ochotně pomáhající druhým, která často neumí říci ne."
"Persefoné. Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky, a to je pro ni dobré. Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace jí pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti různých guru částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí. Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti. Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí. Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. Pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného sama prožila. Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.
Variace Koré:
- Mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
- Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
- Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
- Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.

Když si spolu povídáme o mužích, vnímám jak se naše postoje liší. Buď je ty kritizuješ, nebo já chválím, a přitom nemluvíme o sobě, co utváří náš postoj k nim. Většinou se hlavní vzor připisuje otci, ale jak ovlivňuje matka náš pohled na muže? Deméter je Matka všech matek. A Persefoné je dcera, kterou Deméter drží v sametové rukavici železnou rukou. Nepustí ji, aby si utvářela život a názory na něj sama. Svojí péči a ochranou ji bere sílu. Vůbec nic se v tom mýtu neříká o tom, jaký má vztah Deméter k mužům. Je šťastná, že žije bez muže? To jí stačí péče o dceru, družky a Matku Zemi? A Coré/Persefoné, ta žije v čistě ženském světě s vílami a v krásné přírodě spolu s matkou. Tuší co jí čeká ve světě a dokáže v něm úspěšně žít? Když jí unese Hádes, tak není jasné jestli snědla granátové jablíčko vědomě. Byla podvedena anebo věděla, že se už nebude moci vrátit k matce? Podle mě to věděla. Byl to její vědomý akt, jak se od matky odpoutat. Tvá přítelkyně Cantadora

Dialog dvou žen - zahájení

Krásny zážitek milí snící,

s dovolením přepíšu náš dialog s mojí dobrou kamarádkou, každá z nás máme v jiné míře poskládanou Matku Deméter a dceru Koré/Persefoné. Aby byl dialog srozumitelný, připomenu vám jeden z velkých řeckých mýtů - příběh Deméter a Persefoné... Prošla jsem si jak v knihách, tak na internetu několik verzí příběhu a vybrala dva, jeden je z blogu magická poradna a druhý z wikipedie.

P.S. Denně teď budu dávat na blog ten dialog, který měl být věnovaný mužům a skončil snahou o přemostění obou aspektů a porozuměním. Dobrou chuť, je to opravdu zábavné povídání. http://magickaporadnabs.blog.cz/0910/o-demeter-a-persefone

O Deméter a Persefoné

Starověkému Řecku vládlo množství bohů. Ze svého sídla na hoře Olymp řídili svojí mocí chod přírody i osudy lidí. Ten nejvyšší z nich, král všech bohů, se jmenoval Zeus. Byl vládcem oblohy, hromů a blesků. O zemi se však starala bohyně Deméter. Lidé jí říkali Velká Matka, protože pečovala o přírodu na celé Zemi a ochraňovala všechna její bezbranná stvoření. Deméter dohlížela na život a růst a každoročně dávala dozrát zlatavému obilí i jiným plodům, za což jí lidé vzdávali dík a blahořečili jí za štědrost země. Byla to bohyně laskavá a mírná. Jen jednou její zloba téměř zahubila lidstvo.
Deméter žila na Olympu se svojí dcerou Korou. Kora, jejímž otcem byl sám Zeus, byla okouzlující dívka a Deméter ji milovala ze všech svých dětí nejvíce. Chránila ji před střety a sváry vnějšího světa, a tak Kora trávila všechen čas se svojí matkou. Jako malá jí sedávala na klíně, když Deméter dohlížela ze svého trůnu na hoře Olymp na svět pod nimi. Později ji matka brala s sebou do polí a rozkvetlých luk. Těšilo ji sledovat svoji dcerku při hrách s vílami nebo při objevování roztodivných květin a stromů.
Kora rostla a její krása a půvab oslňovaly natolik, že si dívky povšiml dokonce i Hádes.
Hádes byl bohem Podsvětí, vládce říše mrtvých. Nežil na Olympu ani ve světě živých, jeho království leželo hluboko pod zemí, vždy temné a nevlídné, a jeho vladař byl stejný - zasmušilý, přísný a neoblomný, nedbal na nářky ani prosby lidí. Z jeho říše dokázalo uniknout zpět mezi živé jen několik málo hrdinů. Snad proto byl všemi nenáviděný a ošklivili si ho dokonce i ostatní bohové, přestože nepáchal ani zlo, ani bezpráví. Hádes své sídlo zpravidla neopouštěl, do světa pozemšťanů vyjížděl jen podle svého rozmaru. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že každý, kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do jeho domu. A tento temný vládce Podsvětí spatřil jednoho dne Koru. Sledoval ji, očarován její krásou. Už dlouho se cítil ve svém podsvětním království osamělý, a tak se rozhodl, že Koru získá jako svoji ženu. Dobře však věděl, že by Deméter ani samotná Kora nikdy nesvolily, aby dívka opustila svoji matku a odešla ze slunného Olympu do pochmurného Podsvětí. Ujednal proto tajnou dohodu s Diem a připravil ve skrytu Podsvětí svůj plán. Jednoho zářivého slunečného dne se dcera s matkou opět vypravily dohlédnout na úrodu a potěšit se krásami přírody. Jako obvykle se Kora rozběhla po širé louce, brouzdala svěží zelenou trávou, trhala květy všech druhů a pletla z nich věnce jen tak pro radost. Tentokrát ji procházka zavedla mnohem dál od matky, ale Kora si nedělala žádné starosti. Usedla uprostřed barevného moře a pozorovala hry poletujících motýlů. Náhle zakryl slunce tmavý stín. Země se otevřela a před vylekanou dívkou se objevil kočár tažený černými koňmi. To se Hádes vyřítil z Podsvětí, popadl dívku k sobě na vůz a uháněl pryč, dírou v zemi, skrz propast dolů do temnot, unášel nebohou Koru do své říše. A tak se Kora náhle ocitla v Hádově temném království, které se skrývá v hlubinách země a kam nepronikne paprsek slunečního světla. Podsvětí tvořila bezútěšná rovina a obtékala ho hrůzostrašná řeka Styx. Bez Hádova souhlasu ji žádná živá duše nemohla překročit. Jestliže dal Hádes někomu své svolení, pak jen výjimečným hrdinům, které na cestě do podsvětí doprovázel Hermes, posel bohů a průvodce zemřelých. Avšak ani duše mrtvých nemohly vstoupit do podsvětní říše jen tak. Musely zaplatit za převoz přes vody Styxu starému převozníku Cháronovi. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos, který pohltil každého, ať živého či mrtvého, kdo porušil zákony Hádovy říše. Hádes se sice Kory zmocnil násilím, ale ve svém království se k dívce, do které se zamiloval, choval s velkou úctou a brzy ji učinil nejen svou ženu, ale také spoluvládkyní nad říší mrtvých a strážkyní tajemství Podsvětí. Kora, která si změnila jméno na Persefoné, se však cítila v tomto temném světě sklesle a často se jí stýskalo po matce. Hádes se ji snažil potěšit svým bohatsvím, ale drahé šperky příliš nepomáhaly. Mezitím, ve světě nad nimi, prožívala Deméter krušné chvíle. Její dcera zmizela náhle a beze stopy. Devět dní hledala všude, v úzkosti pátrala po své ztracené Koře, avšak marně. Už se jí zmocňovalo zoufalství, když ji napadlo zeptat se Hélia, boha Slunce, který vidí vše. A tak se konečně dozvěděla pravdu - její milovanou dceru unesl temný Hádes a Kora se stala jeho ženou, to vše s Diovým souhlasem. Rozhněvaná a nešťastná Deméter opustila Olymp a putovala po zemi jako stará žena. Ve svém nekonečném zármutku ze ztráty dcery přestala pečovat o přírodu, seslala na svět strašlivou neúrodu a proklela zemi k věčné zimě. Marně Zeus zuřil a domlouval, marně k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv. Deméter zůstala neoblomná a odmítala vrátit zemi plodnost. Ztráta dcery jí natolik zasáhla, že nebyla schopná se s ní smířit. Prohlásila, že dokud bude její dcera v Podsvětí, nic živého na Zemi neporoste. Zeus poslouchal nářky lidí a začínal se obávat o jejich osud i o osud bohů. Zdálo se, že celé lidstvo bude zahubeno hladem, a pak již nebude nikdo, kdo by je uctíval. Rozhodl se tedy zasáhnout a vyhovět Deméter. Poslal dolů do Podsvětí Herma, posla bohů, který byl nejen nejrychlejší, ale také spolehlivý a oddaný vládci Olympu. Hermes měl přivést Koru, nyní Persefonu, zpět, a tak usmířit rozhněvanou matku Deméter. Hádes věděl, že se nemůže protivit Diovým příkazům, ale současně se nechtěl vzdát své ženy navždy. Nezbývalo mu než využít znovu lest.V Hádově říši končil veškerý život, ovšem zemské hlubiny představovaly i počátek nových životů. Hádes se tak stal také dárcem rostlinstva a v této oblasti byl výjimečně pokládán za dobrotivého boha. V jeho zahradě, kam Persefona často chodívala, rostlo i granátové jablíčko. Než se Hádes s Persefonou rozloučil, nabídl jí ke snědení několik zrníček. Kdokoliv totiž pojedl toto ovoce vyrostlé v Podsvětí, už nikdy nemohl natrvalo opustit říši mrtvých. Hermes vyvedl Persefonu z temných hlubin zpět na světlo za její matkou. Po dlouhé a strastiplné době Deméter konečně spatřila svou dceru. Šťastně se přivítaly a radovaly se ze shledání. Země jako zázrakem ožila a naplnila se zelení. Stromy a rostliny začaly opět kvést.Pak se však Deméter dozvěděla, že Persefona snědla v Podsvětí zrníčka z granátového jablka a že je tak odsouzena vrátit se zpět k Hádovi. Znovu se rozzlobila a hrozila neúrodou. Zeus i tentokrát zažehnal katastrofu a dohodl mezi oběma svářícími se stranami kompromis. Vyjednal s Hádem dohodu, podle které Persefona stráví každý rok v Podsvětí tolik měsíců, kolik zrníček z granátového jablka snědla. A tak Persefona žila se svým manželem Hádem šest měsíců v temném království a šest měsíců se svou matkou na Olympu. Přesto se Deméter s tímto řešením nikdy nesmířila. Pokaždé, když její dcera odchází do podsvětní říše, Matka Země se pohrouží do svého žalu. Květiny uvadnou, opadá listí ze stromů a země se promění ve studené místo bez života. Jakmile však přijde čas Persefonina návratu na zem, rozjásá se příroda novým životem a všechno začne znovu rašit a kvést.
A ještě je tady druhý stručný příběh z Wikipedie:

Démétér a Persefona
Její otec Kronos ji spolkl stejně jako předtím její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna. Vedl ho k tomu strach, že jeho děti se mu vzepřou a zbaví ho moci. Jako božské bytosti v něm přežívaly až do doby, kdy je vysvobodil jejich nejmladší bratr Zeus. Jeho matka Rheia ho porodila v tajnosti na Krétě a Krona ošálila kamenem zabaleným v plenkách.
Když Zeus dospěl, postavil se otci, donutil jej vydat ze sebe všechny své děti a prohlásil se nejvyšším bohem. Démétér vzal k sobě na Olymp, dal jí na starost péči o plodnost země, o rolnictví. Naučila lidi obdělávat pole, usadit se místo kočování na jednom místě a dala jim tak nový způsob života a stanovila jeho zákony.
Diovi se Démétér líbila, usiloval o její přízeň, dokonce zabil bleskem thessalského krále Íasióna, kterému Démétér dala syna Plúta. Démétér nakonec Diovi porodila dceru Persefonu; někdy bývá nazývána Kora.
Když jednou byla Persefona se svými družkami, otevřela se před ní zem, vynořil se bůh podsvětí Hádés a v mžiku s ní zmizel v hlubinách. Démétér hned spěchala na pomoc, ale nenašla ani stopu. Bloudila devět dní po celém světě, až se nakonec od boha slunce Hélia dozvěděla, co bylo. Hned se vypravila za Diem na Olymp a žádala o pomoc. Ani Zeus však nemohl Háda donutit k vrácení Persefony matce, protože si ji mezitím vzal za manželku a dal jí ochutnat jádra granátového jablka. A tím jí zavřel cestu zpátky na zem - kdo něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit nahoru.
Démétér z velkého žalu se uchýlila do ústraní do svého chrámu v Eleusíně. Seslala na zemi neúrodu, zato zase lidé přestali bohům obětovat. Nakonec musel Zeus zakročit: donutil Háda, aby propustil Persefonu na svět vždy na dvě třetiny roku a zbylou třetinu bude ona trávit v podsvětní říši. A tak se stalo, že na podzim je Persefona dole - rolník osévá pole. Na jaře Persefona přichází ke své matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje, lidé sklízejí úrodu.

Tak teď jsem dostatečně připoměla příběh Matky a dcery, které jsou taky vzorcem chování v každé ženě. V některé převažuje Deméter a v jiné Kora. Ženy typu Deméter, které zažili strašného otce jako byl Kronos a museli být po vůli muži jako je Zeus (který byl mezi jiným bratrem Deméter), schopným zradit kohokoli, když se to hodí jeho zájmům... tak tyto ženy si o mužích nedělají žádné iluze. Jejich zkušenost je naučila vidět muže v temných barvách. Koré, která byla ušetřena všeho zlého, žila v souladu s přírodou, chráněna matkou před každou překážkou a zklamáním, ta Koré se nebojí, protože Deméter ji poznání životních překážek odepřela. Matka ji odepřela zrání, aby zůstala její holčičkou, kterou Deméter nikdy nemohla být. Jak můžou spolupracovat anebo si bránit ve vztazích k mužům o tom v pokračování zítra. Krásne sny. Cantadora

šperky

Sen snící, která mi umožnila, abych o něm psala. Moc děkuji.:

Jsem v obchodě a prodavačka chce, abych vyzkoušela nádherný šperk, který se skládá ze spony a misky. Jsou to velmi zvláštní šperky, miska je ozdoba, která se přikládá pod krk, spona patří do vlasů. Je to krásné, ale miska je zvláštní a tak si to nekoupím.

Pracujeme na snu asociativní metodou. Snící se nachází v životní etapě, kdy se zdá být vše na povrchu v pořádku, ale cítí, že se u ní startují nějaké procesy, jaké - ještě nedokáže pojmenovat.

Co znamená pro snící nabídka prodavačky?

Pro ženu znamená příležitost pro něco nového.

Symbol prodavačky je samotná snící, která si vytváří v životě nové situace.

Mísa je obecný symbol, dutá nádoba, symbol pro ženství: děloha, těhotenství.

Spona patří do vlasů, kterou sepne vlasy na krku a obnaží krk. Krk je místo zranitelnosti, křehkosti.

Mateřství je pro ženu důležité, uvažuje o něm, ale ve snu to ještě nechce a šperk nekoupí. Spona ji upozorňuje na zranitelnost a křehkost. Je to překvapující, že sen odkrývá její nepřipravenost na tento krok.

Na vědomé úrovni se k tomu staví jinak, než tomu napovídá sen. Sen ukazuje, že obecně přijatý názor o kráse mateřství a jeho zázraku - symbol šperků, zatím nemůže přijmout. Šperk je příliš zvláštní a na příležitost k něčemu novému zatím není připravena.

Kompenzační funkce snu se ptá: čeho je v životě snící příliš?

- Tlačí na sebe příliš?

- Všeobecně přijímaný postoj k mateřství je potřeba přehodnotit a najít si vlastní cestu k dítěti a mateřství.

- Uvědomit si co snící teď opravdu potřebuje a chce.

Obsah snu snící uklidnil a vede ke spomalení v běžném životě, nenakládat si tolik na sebe.

Mýtus o tom, jak je těhotenství krásné je pro mnohé mladé ženy pravdou jenom napůl. V období před otěhotněním nebo během těhotenství právě kvůli svým nezpracovaným vztahům se zdají ženám silné sny. Tyto sny kompenzačně pracují na změně postoje k některým důležitým osobám a situacím. Příkladem je práce s jinou snící, která si ujasnila své vztahy k rodině v práci se sérií svých snů a následně měla závěrečný sen o narození vlastní holčičky. Nádherným završením společné práce bylo, že další měsíc otěhotněla. Teď je maminkou krásného chlapečka, zdravého a hravého.

Dobrou noc. Cantadora