co s blogem?

Nevím co dál s blogem. Přestal mě těšit. Jsem zahlcená tolika informacemi, že při psaní mám pocit zbytečného přínosu. Psaním se stávám další zátěží. Myšlenky, informace, když je tady google, podkasty, youtube, noviny, všude kolem záplavy zpráv nelze vstřebat tak, aby měli svoji původní fukci rozšiřování obzorů. Chci přispívat teď ke ztišení, klidu, volnosti, radosti, jemnosti, kráse. A čím dál víc cítím, že to můžu udělat mlčením. Blog zatím nesmažu, ale dokud nepocítím, že opravdu mám co říct, nebudu dávat nové příspěvky. Snům  přikládám trvale nejvyšší váhu, jsem za každý sen vděčná a věnuji mu dostatek času k pochopení. Zároveň se život dostal do tvorby chaosu, který je nevyhnutelný při zničení starých struktur, nefunkčních vzorců bytí. Chaos nelze ovládat, pomáhá se ponořit do hlubin nevědomí. Pomohl mi zavnímat sílu přítomnosti bytí. Ten moment, kdy JSEM. A nekonám, nic nedělám, protože jsem v bodě - čas není. Cítím jenom pulzující koutouč ohnivé energie, která jediná zůstává, když odchází vše, co je viditelné v hmotě. Pak to zmizí, vrátím se do hmoty běžného života, ale už necítím potřebu přispívat k chaosu, který naším předimenzováním všeho tvoříme a víc a víc ten chaos roztáčíme. 

 Krásné je, že jsem dotkla a pochopila jak je důležitá láska. Ne ta, kterou lze koupit, prodat, rozpitvat, ale vesmírná láska tvoření všeho. Každý ji dostal, byla zažehnuta při zrodu, je v nás. Tolik psaní už stačí. Přeji snícím čas snění, kdy budeme žít hluboké pravdy, aby sme našli vše, co doopravdy pořebujeme právě teď. 

 Zdraví, klid a rovnováhu přeji všem lidem dobré vůle. Moudré sny a odvahu jít vlastní cestou do dalších let, ať nás po našich cestách vede požehnaná patronka svatá Ludmila.  

Krásné a požehnané sny. Cantadora

advent

Každý rok přeji všem lidem dobré vůle krásny čas adventu. Je čas spomalit, tvořit klid a rovnováhu. Samozřejmě mnozí to považují naopak za čas finišování. Volba. Tento rok je to pro mě těžké, protože mám vážně nemocného bratra a víc než na Vánoce myslím na něj a modlím se za stabilizaci jeho zdraví . Ať se mu daří žít dál, i když s nějakými omezeními. Miluji jeho humor. 

Největší přání, které vysílám do každé bubliny a komfortní zóny lidí je, ať se nenecháme rozdělit, poštvat proti sobě. Ať se nám podaří rozvíjet sounáležitost a soudržnost. Čím víc se bude společnost drolit, rozdělovat, budeme slabší, tím je lehčí komukoliv nás zmanipulovat a tlačit tam, kam nechceme. Obyčejně, lidsky mějmě se rádi. 

21. 12. 2023 v 18.00 h vás zvu, pojďme se sejít před bazilikou sv. Ludmily na náměstí Míru a společně si zaspívat koledy. Zbormistra máme a místo srazu bude u hlavního vstupu do baziliky. Téma: chceme probrat společně, co nás tento rok potěšilo, jak se umíme radovat i z maličkostí v těžších časech.
Jste vítáni. Klidnou 1.adventní neděli přeji. 

Hezké sny. Cantadora
 

co je svoboda

Téma svobody je víc a víc aktuální. Můj život se z určité části odehrál v totalitě a prožila jsem na své cestě  10 let života v dvou totalitách, které byli v té době bezprecedentní. Sovětský svaz a Severní Korea. Takže o totalitách vím něco víc než bych si přála. Proto znovu cituji část článku, který se mnou velmi rezonoval. Omlouvám se autorovi, nezapsala jsem si zdroj, odkud jsem vzala úvahu o svobodě. Je tak moudrá, budiž autorovi ke cti, že to nezapadlo mezi tisíci informacemi, kde se téma svobody překrucuje a manipuluje se se svobodou.

" Co je to svoboda?
Pokud má naše společnost nabízet všem lidem svobodný život, neobejde se bez toho, abychom se všichni v zájmu celku dobrovolně omezovali. "Naprostá svoboda nemůže stvořit žádné kladné dílo ani čin, zůstává jí pouze záporné konání, je to pouhý běs zanikání," připomínal už Georg Wilhelm Friedrich Hegel.

Není to svoboda, o niž se tu dav pere, nýbrž libovůle v rozhodování. Tak se obvykle v českých zemích svoboda chápe. Možnost dělat si, co chci, ať si o tom myslí kdokoliv cokoliv. Ať se staví proti většina, menšina nebo klidně celý svět, svoboda je tu čiré chtění sebestředného rozmazleného dítěte, které terorizuje všechny, kdo mu nechtějí vyhovět.
Libovůle se odmítá vystavovat konfliktu a srovnání, nebude se omezovat, odmítá podléhat kritickému rozumu, odmítá myslet. Je vůlí, to jí stačí.

Vůle je svobodná jenom tehdy, když myslí, když se nechává vést rozumem, říkával filozof Hegel, protože myšlení je svoboda sama. Koneckonců člověk je tvor myslící, animal rationale, a kdyby se rozhodoval jen podle libovůle, blížil by se spíše zvířecímu světu, automatu potřeb a slastí. Proto je i vůle svobodná teprve ve chvíli, kdy myslí s ostatními, kdy se nechává přesvědčovat argumenty rozvažování a rozumu, kdy o budoucnosti světa vyjednává s ostatními." 

konec textu

Je to stručné a krásné, teď už je jen potřeba pochopit jaký je rozdíl mezi vůlí a libovůlí.  Někdy stačí se naučit rozlišovat tohle, aby se svoboda nestala anarchií.

Preji krásné sny. Cantadora

 

cesta sv. Ludmily

Zatím je tady jenom fotka, která je jednou z mnohých, ty jsem nafotila na poutní cestě sv. Ludmily. Postupně nějaké fotky přidám. Pouť začíná na Velehradě a končí na Tetíně. K této pouti se budu v budoucnu v článcích vracet. Mám za sebou pár poutí po Česku a do Compostely. Poutnictví je na vzestupu, začala jsem s tím v době, kdy to ještě tak rozšířené nebylo. Zažila jsem ne jednou nedorozumění, když jsem mluvila, že se chystám na pouť. Ptali se mě lidé: "Kde bude pouť?", místo:"Kam půjdeš na pouť?" Teď už je to tak půl na půl. 

Tato pouť se liší od všech ostatních, protože jsem se spojila s energií poselství sv. Ludmily a cestou se dějí zázraky nebývalé síly. Proměňuje mě to víc, než poutě do Compostely a jiné. Jakobych se ponořila ne do kontemplace putování, ale do energie svátosti Ludmily. Objevuji, že sv. Ludmila v kvantové rovině pořád tady je a pracuje v náš prospěch. O tom svědčí i fotky, které jsou nádherné, plné jemnosti a bezpečí. Občas jdu sama, občas s někým a jako svědek vidím, jak působí sv. Ludmila i na moje spolupoutníky. Je čas pozapomenutou sv. Ludmilu znovu vynést do vědomí, má nám v dnešní době hodně co říct. 

S láskou ke snům, sv. Ludmile přeji vědomou cestu k sobě. Cantadora
 

písnička jako synchronicita

 Jaromír Nohavica 

Je ti to líto

Je podzim a léto zavřelo svůj krám.

Ve tvém sadu zloděj jablka sklízí.

Na dvou židlích sedíš a na každé sám.

Když zklameš, trápí to tvoje a ne cizí.

Nad hlavou kymácí se nebe,

za límcem kapka studu zebe.

V zrcadle nepoznáváš sebe a z boha stal se bůžek.

Do studny na pokraji lesa

černý okov klesá

a z trumfového esa

zůstal jen růžek.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Bramborová nať hoří na pastvách

pasáčkové krav karty hrají.

Jako malý kluk měl jsi v noci velký strach

že netopýři krev člověku sají.

Ale pravdu neřekli ti, že ty oči, které ve tmě svítí

nejsou netopýří sítí, ale hvězdnou oblohou.

A ty zabalený v dece v rohu temné klece

křičel jsi do tmy: „Tady přece za mnou nemohou!“

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto...

Jak tak tiká čas, ten starý policajt,

bolí stále víc ta rána řezná.

Pustíš si kazeťák "It's been a hard day's night".

Ten flák už nikdo z mladých nezná.

Všechny noci, ach tak stejné, černě darmodějné,

dny odlétají v hejně na jih za sluncem.

Život trvá pouhou chvíli a odliv střídá příliv

a to všechno, co jsme žili byl jen sen.

Je ti to líto, líto, líto... Je ti to líto, líto, líto...

Je ti to líto...

 Poslouchala jsem úvodní přednášku do kurzu Nechat se vést s Petrou Rauferovou. Když přemýšlela o hledání hněvu v břiše, tak  pomocí synchronicity náhodně vyslechnuté písničky Je ti to líto Jarka Nohavici se hněv transformoval na lítost. Někdo z okruhu jejích známých jí totiž nabídl informaci, že má skrytý hněv v břiše. Ha. Kolik lidí vnucuje druhým své emoce, které nám nepatří!  Když jdeme poctivě do hlubin duše, přicházejí nám synchronicity. Pomáhají se dobrat k pravdě v nás a osvobozují od projekcí zvenčí. Líbil se mi příběh synchronicity. Její zpracování z domnělého hněvu po opravdovou lítost.  Proto jsem si našla text písničky. Velmi aktuální, nejenom kvůli podzimu. Ze všech stran na nás tlačí ZMĚNA, je dobré osvobodit naší lítost nad tím, co odchází: léto, někomu klid na duši, blízký člověk, někde mír, láska, důvěra, bezpečí, zdraví, jistoty.....  Dopřejme si vědomě pocítit a prožít lítost, abychom se posílili do dalších změn, které přichází po celém světě a taky do našich životů. Je to dobré zvědomit, aby nás lítost neovládla skrytě a nezlomila naší vůli, moc a svobodu. Krásné sny. 

S láskou Cantadora

Nashova rovnováha

 Slíbila jsem, že se budu samostatně věnovat termínu Nashova rovnováha. Doporučuji si to nastudovat podrobně. Chci ve vás vzbudit zvědavost, abychom se společně zamysleli nad tématem pout, kterými jsme propojeni jako lidé na celé planetě. V dnešní době je hodně těžké si představit, když na planetě i kolem nás  se válčí s principem "bratr bratru je vlkem". Stačí se dívat na válku Rusů a Ukrajinců nebo Izraelců a Palestinců, ale i další a další... 

Budu opět citovat z knihy Lynne McTaggartové Pouto, kapitoly 8, Střídání.

"Pro průzkumníky evoluce je život v podstatě hrou. Ačkoliv byla teorie her poprvé použita k prognózování strategie během studené války a potom k charakteristice ekonomického chování, britský evoluční biolog John Maynard Smith si uvědomil její užitečnost, když v roce 1972 predpověděl, které konkurenční stategie pomáhají zvířatům rozmnožovat se a  přežít. Teorie her se nyní využívá k modelování situací ve všech společenských vědách i v evoluční biologii. 

"Adam Smith řekl, že nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je pro něj  nejlepší. Nedokonalé, Nedokonalé!" prohlásil Nash. "Nejlepšího výsledku se dosáhne, když každý ze skupiny dělá to, co je nejlepší pro něj... a pro skupinu." Matematikové po Nashovi pojmenovali základní princip teorie her jako Nashova rovnováha. Jak již název napovídá, teorie her se zabývá složitými  hrami, které vyžadují určité rozhodnutí každého zúčastněného. Uveďte někoho do prekérní situace a zjistíte, co udělá. Používá se k modelování stategické interakce - tedy jak jedinec zareaguje na konání druhých, když mu je nabídnuta striktně omezená řada možností a preferovaných výsledků. Tím, že jednotlivce vystavuje určitým společenským dilematům, teorie her v podstatě měří schopnost lidí chovat se slušně.

 Nashova rovnováha je uzpůsobená tak, aby fungovala v nespolupracující hře, v níž se každý hráč rozhoduje nezávisle na ostatních. Smyslem Nashovy rovnováhy je však to, že volba, kterou uděláte, by měla záviset na tom, co udělají ostatní. Pro sebe si vyberete co nejlepší pozici na základě toho, co dělají všichni ostatní, a tak všichni dosáhnou rovnováhy, v níž si nikdo nemůže zlepšit svou pozici vzhledem k volbě všech ostatních.

 Teď trochu odbočím ke hře "Půjčka za oplátku, "historii hry tady popisovat nebudu. Jejím autorem je Anatol Rapoport, v Rusku narozený profesor matematické psychologie na univerzite v Torontu. Jeho hra má geniální jednoduchou strategii. V prvním kroku hráč spolupracuje se svým soupeřem. V každém dalším kroku hráč jednoduše napodobuje kroky soupeře v předchozí hře - ale pouze v jednom kole. Pokud druhá strana zradí, první hráč zradí v příštím kole. Pokud druhá strana spolupracuje, první hráč pokračuje ve spolupráci až do chvíle, než jeho soupeř změní taktiku a v tom okamžiku tak udělá i první hráč. Sledovat tuto strategii není jednoduché - spolupráce vždy přináší nejlepší výsledek. Rappoportova strategie nenabízí nic jiného, než "fungující pravidlo, použitelné při interakcích ve skutečném životě."

 Lindsay Browning ale měla po prostudování strategie hry Půjčka za oplátku  určité pochybnosti. Prověřovala  hru na desetisíc kol. Všimla si po čase něčeho zvláštního. Hráči s nejvyšším skóre otočili vývoj hry, dosáhli svého, ale pak se přizpůsobili upřednostňované strategii svého partnera. Někdy jeden hráč nechal druhého, aby bylo po jeho v jednom, dvou nebo třech kolech, přičemž mu to potom druhý hráč oplatil ve stejném  počtu kol. Jakmile se jeden pár začal střídat náhodně, brzy vyvinul dokonale zkoordinovaný systém, který se nakonec změnil na stabilní štafetu střídání.

Střídání se vyvinulo spontánně samo od sebe jako Nashova rovnováha - není to jen nejlepší stategie pro skupinu, ale také nejlepší strategie pro každého jednotlivce. Musí to být vrozená hnací síla v přírodě, uvažovala Browningová, základní impulz života. Střídání je nejen klíčem ke spolupráci a primární pojítko společnosti, ale také nejvíce evolučně stabilní strategie. Slučuje se to také se silnými křesťanskými sklony Lindsay Browning: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim."

 Kdy si konečně uvědomíme, že hrajeme nebezpečné hry? Aktuální válečný hluk v daším kroku vystřídá další váleční vřavu? Nebude lépe to zastavit, napravit hrůzy na všech stranách a vědomě žít Nashovu rovnováhu, abychom přežili jako mocní lidé, kteří nejvíce spolupracuji?!

Děkuji za pozornost. Hezké sny. Cantadora

 

pouto

 Čtu knihu od Lynne McTaggart: Pouto, podtitul Jak dát do pořádku váš upadající svět. Jsem jak v krajině zázraků, kolik nových informací dokázala autorka knihy sesbírat a nezištně je rozdávavat svým čtenářům. 

Jak se mění celý svět, mění se i modely pout, které vytváříme. Nejdřív je potřeba uvědomit si ten starý model, který nás pomalu táhne k životu v osamělosti.  Dobrým výchozím bodem pro nový typ pouta je nahradit model Adama Smitha: "Pro společnost je nejlepší, když se budeme starat sami o sebe." Nashovou rovnováhou, které se budu věnovat v jiném článku. Cituji z knihy:

 V současné době je náš model života do značné míry následující:

- Život je hra s nulovým součtem (vyhraju pouze tehdy, pokud ty prohraješ).

- Co z toho budu mít?

- Musím vyhrát, ovládnout, nebo být první, abych z toho měl já sám dobrý pocit.

- Starám  se jen o své vlastní věci nebo, jinak řečeno, každý se stará sám o sebe.

- My versus oni.

- Pro společnost dělám to nejlepší tím, že se starám především o sebe.

Zde jsou hlavní principy nového přístupu k poutu:

- Získám pouze tehdy, když získá každý z nás, já i ty.

- Cítím se nejlépe, když navážu kontakt, ať to stojí, co to stojí.

- Jak mohu být užitečný?

- Jsme v tom všichni společně a držíme spolu v dobrém i zlém.

- Jsme my plus oni.

- Pro společnost je nejlepší, když se staráme o sebe a zbytek naší komunity.

Když tyto aspekty Nashhovy rovnováhy zahrneme do svého jednání s ostatními lidmi, pomůže nám to překonat vnitřní princip "já získám, ty ztratíš." 

Postupy jak vytvářet jiné pouto než individualistické je:

 - Vidět celek.

- Změnit způsob jak vycházíme s lidmi.

- Rozvinout naši zkušenost s komunitou a naučit se spojovat síly pro dosažení společných cílů.

- Stát se původcem změny prostřednictvím každodenních projevů velkorysosti a spolupráce.

Umožňuje nám to přístupnější způsob bytí než starý model odmítání, strachu, nouze a soupeření. 

Hezké sny. Catadora

léto

Léto k nám pomalu otáčí záda, zavírá za sebou dveře. S největší vděčností chci sdílet pocit radosti. Čas léta mi ukázal širokou škálu laskavých emocí, zážitků, dobrodružství, lidí a událostí. Taky dobré jídlo, mořský vzduch, plavání, jízdu na kole, siestu...  a pár knížek, které obohacují můj obzor. 

Podzim může přinést něco nového nebo čas vše zpracovat a pomalu se pohroužit do meditací a usebrání. Možná vytryskne pramen tvůrčí síly.... u moře jsem s lehkostí psala denně haiku jako poctu slunci a životu u moře. Uvidím k čemu ten cenný červený sešit plný haiku použiju. 

Sny jsou prchavé, vtipné je, že teď se mi život zdá jako sen..... 

Kásne sny. Cantadora

Haiku na dnešní den

 Slunce je můj střed.

Bez něj nejsem celistvá.

Záříme spolu.

 

Hezké sny. Cantadora

 

překladač Google

Vrátila jsem se ke studiu angličtiny. Opakuji si otázky v přítomnosti a pak ověřuji v překladači, jestli jsem větu vytvořila správně. Položila jsem otázku:"Je důchodkyně?" Při kontrole v překladači mi vylezla věta: "She is a ghost woman."

Když jsem si nechala přeložit už přeloženou větu, tak překlad zní:" Je to žena duchů."

To rozběhlo emoce; ano, v důchodu si občas připadám jako neviditelná. Kulturně je mi bližší oblast, kde staří a mladí spolu komunikují s větší vřelostí a umí se vzájemně bavit. Nejsou to jenom chůvy pro vnoučata a kuchařky pro rodinu. Teď jsem po nějakou dobu byla na místě u moře,  kde se cení  moudrost a zkušenost starších žen a mají respekt své komunity, rodiny... 

Správny překlad věty "Ona je důchodkyně?" tedy je: "Is she retired?" Jdeme dál.... 

P.S. Není ten překladač trochu i terapeut a neposílá občas věty se vzkazy, které provětrají staré vzorce myšlení? Protože věřím , že i to se bude měnit. Žena není duch, i když je retired.

Krásné sny. Cantadora
 

Barbie, Oppenheimer a Suzume

Od návratu jsem měla trochu deficit kultury, i když mi na ostrově nechyběla. U moře je zkrátka život jiný. Teď jsem to dohnala filmy, které běží v kinech. Chci velmi krátce propojit témata filmů Barbie a Oppenheimer. Každý reprezentuje extrémně výrazným způsobem archetypy: ženy v Barbie a muže v Oppenheimerovi. Každý ze ztvárněných obrazů ženy a muže je rozpadající se nebo mrtvý symbol. To, co ještě v padesátých  letech bylo ideálem, v současnosti je už neakceptované, je to iluze. Příběhy, ve kterých při formování představy o tom, co reprezentuje být muž nebo žena netvořila základ pro přijetí sebe sama pravda, ale manipulace a lež. Japonský animovaný film Suzume je možná úplně o něčem jiném, čemu jako ne-japonka nerozumím. Ale moje nevědomí reagovalo ve filmu na téma národního traumatu z Hirošimy a Nagasaki. Ale o tom ve filmu není  ani slovem (obrazem) zmínka. Obrázky červa a jeho destrukce ve mně vyvolávali právě pocit neviditelného ohrožení a ničivosti atomové zbraně jak dopadá na zem. Film bylo jakési probuzení ze snu, kdy ještě nerozumím obrazům, které se mi zdáli, ale nemůžu ten sen vymazat z paměti. A pořád se mi vrací, dokud ho nepochopím. Jak asi pracuje nevědomí národa, který zažil na vlastní kůži účinky nejničivější zbraně, kterou člověk vymyslel, vyrobil a použil proti jinému člověku? Je možné už takové trauma vynést ven z hlubin nevědomí a unést to?

Viděla jsem ještě film Minulé životy, tak nenápadný a půvabný, že jeho jemné působení pokračuje dál, ale o něm jsem psát nechtěla. Zdá se mi jako synchronicita, že ve stejné době jsou premiérované filmy o rozpadajících se symbolech, přehodnocování reality. Co s tím uděláme? Jak se naučíme akceptovat, že žijeme v době zániku a vzniků nových ideálů, hodnot. Kéž by nebyli opět založeny na jiných iluzích a lžích, aby jsme se nemotali v kruzích po tisíciletí. 

Krásné sny. Cantadora

návrat

 Dobrý den všem čtenářům, s kterými se tady potkávám. Jsem zpět. Vrátila jsem se z delšího pobytu v Řecku, plná dobrých dojmů, odkrytí o sobě a světě. Teď se chci opět zaměřit na to, co mě baví. Haiku, sny, fotky, drobné úvahy o lidech, vztazích, měnícím se světě. S láskou přeji hezké léto nadále, ať prší nebo je pod mrakem. .... a krásné sny. Cantadora

květen odkvetl

Jaro odkvétá

Chci být toho součástí.

Léto za plotem.

Krásné léto. A moudré sny. Cantadora

Beltaine

Jsem městský člověk, přírodu miluji tím renesančním způsobem obdivu a krásy, kterou vlídná příroda nabízí. Ale před surovostí a obtížemi v přírodě se utíkám do bezpečí domova nebo kavárny. Není to ani dobré ani směšné. Vnímám i tuhle stránku přírody a velmi si vážím lidí, kteří v přírodě žijí a znají její různé podoby, nevyhýbají se tomu. Zůstávají v její lůně bez zbabělosti a strachu z toho. Trochu mi to připomíná mojí práci terapeutky, takto žiju s dušemi, které provázím vším, co je potřeba otevřít, poznat a přijmout, aby se člověk zocelil a žil se sebou v míru. Takže moje přírodní část se toulá přírodou duše, ne venku na Matičce zemi. Zítra bude filipojakubská noc, pálení čarodejnic. Krásný čas hodit do ohně a nechat odejít to, čo je potřeba pustit, zbavit se toho jako se had zbavuje staré kůže.

Starý gaelský svátek Beltaine spojený s vyháněním dobytka na pastvu a zapalováním ohňů (u nás Valpuržina noc), den před prvním májem má i svoji modlitbu za požehnání. Tady je, jako úcta ke všem předkům, kteří s přírodou byli spojeni silným poutem.

Požehnej trojná pravdo a šlechetnosti,

mně, mé choti i maličkým,

mým křehkým dětem a jejich milované matce, co vede je

voňavou plání, šťastnou horskou pastvinou,

voňavou plání, šťastnou horskou pastvinou.

 

Všem v mé domácnosti a všemu, co vlastním,všem kravám a plodinám, všem stádům a veškerému obilí,od Dušiček po Beltain,požehnej vzkvétajícím a prospěšným blahem.Od moře k moři a každému ústí řeky,od vlny k vlně a hloubkám vodopádu. Ať tři osoby převezmou vše, co mi patří,ať důvěry hodná Trojice zachová mě v pravdě;a nakrm moji duši Pavlovou promluvou,a ochraňuj mé drahé pod křídly své slávy, 

a ochraňuj mé drahé pod křídly své slávy. Požehnej všemu a všem,vlož na nás Kristův kříž s mocí lásky,dokud nespatříme zemi radostnou,

dokud nespatříme zemi radostnou.Až dobytek z chléva půjde, až ovce z ohrady vycházet budou, až kozy do kopců mlhou zahalených stoupat budou, ať péče Trojice je následuje,ať péče Trojice je následuje. Ty, který jsi mě na počátku stvořil,poslyš mě a tady buď, když na kolena k tobě padám,každého rána, večer co večer, já bedlivýv Tvé společnosti, Bože života,v Tvé společnosti, ó Bože života. čerpáno z knihy Síla krkavce a moudrost hada od Noragh Jones.Tak ať vaše sny mají sílu. Cantadora  

Básně vnitřního smyslu od Rúmího

 báseň str. 169

Byl jsem toho dne, kdy jména nebyla,

ani známky existence, jež by jména nosila.

Mnou vzniklo pojmenování, mnou vznikla jména.

V onom dni, kdy slůvka "já" či "my" nic nevyjevila, 

zřel jsem cípek kadeře miláčka,

krásnou kadeř, jež se dosud neobjevila.

Prohlédl jsem usilovně kříž a křesťany,

na kříži tu nebyl, duše marně po něm toužila.

Zašel jsem do modlitebny ve starém světě, 

ani stopa se tu po něm nezrcadlila.

Zašel jsem do Herátu a Kandaháru, do hor,

v údolích a výšinách jenom mlha proudila.

Vydal jsem se tedy na vrch hory Káf

kromě fénixova hnízda ničím neokouzlila.

Uzdu žádosti jsem vedl do Káby,

 u starých ani u mladých stopa po něm nebyla.

Tázal jsem se po něm u Ibn Síny,

schopnost Ibn Síny však tu nepostačila.

Došel jsem pak do místa "vzdálenosti dvou luků",

ani na vynikajícím místě šlépěj nezbyla.

Pohlédl jsem tedy do vlastního srdce - 

ano, tam ho moje duše, tam ho spatřila.

Kromě Šamse z Tabrízu, člověka s čistou duší,

není, koho láska by tak zmámila a opila.

z básní Rúmí: Masnaví

závislá na rodičovství?

 

Od začátku naší civilizace, přes rozvoj, rozkvět, její vrchol až do dnešních dnů, kdy  všechny znalosti, formy a obsahy zpochybňujeme, se děje něco přirozeného. Od počátku až k zániku přes všechny stádia vývoje se nacházíme v přítomném okamžiku. Aktuálně ničíme božstva, kulturu a s ní celý život takový jak ho známe. Je to signál toho, že se v hlubinách kolektivního nevědomí formuje nové paradigma, které vytvoří obsah a následně tomu dá formu (nebo opačně).

 Jedna z věcí, která se rozpadá je výchova dětí. Z přehlíženého, méněcenného tvorečka jakou je dítě, se stává bůh, centrum života mnoha mladých rodičů. Tak jako všechny generace lidí před námi, dělají jenom to, co si myslí, že je v pořádku. Až za nějakých dvadcet-třidcet let budou plnit dnešní děti ordinace psychiatrů, bude pozdě. Důvod bude opačný než u těch rodičů, kteří sedí v ordinaci teď- jejich témata jsou direktivní výchova, vysoké/nízké nároky, malá empatie, nepodpora, nedostatek zájmu, opuštění, křivdy ze strany svých nejbližších. Dnešní děti trpí nadbytkem pozornosti, přesyceností, zahlcováním, rozmazleností. Nebudu psát příběhy rodin, které plně podřídili život dětem, které se stali slucem v rodině určující chod života. 

 Dítě potřebuje rovnováhu, poznat život v jeho hojnosti, ale i tu část, která nedává nic bez snažení, aktivní spoluúčasti. Dítě potřebuje poznat nudu, prázdno, jen tak se učí samo ze sebe pozorovat pohybující se mouchu, mráček na obloze, záclonu ve větru, utváří vlastní svět imaginace. Dotýká se svého potenciálu uvnitř sebe, z toho formuje fantazii, kreativitu. Dítě potřebuje nezájem, aby objevilo slast zájmu, hranice, aby se učilo sebeurčování; rodič je tady pro to, aby ho učil vyvažovat vše s mírou. Co s rodičem, který dítě zaplavuje hojností? Co s rodičem, který se oceňuje přes svoji roli rodičovskou? To je aktuální téma současnosti, pozoruji takové rodiče v ordinaci a otevírám téma závislosti na novém zdroji slasti - tou se stává dítě. A to je špatně. Pro obě strany. Takové děti v budoucnu můžou trpět narcistními poruchami, protože se tvoří jejich identita skrze pocit všemocného dítěte, nádherného dítěte, před kterým vše jihne, chce být zdrojem slasti pro rodiče a později okolí. 

Nenabízím řešení pro rodiče. To (výchova) se bude proměňovat vlivem změn, kterými prochází naše civilizace. Při práci se sny je nejdůležitější objevit, kde je ve snu nerovnováha. Sen nám chce ukázat, na čem je potřeba zapracovat, abychom se vrátili k rovnováze. Mladý rodič kromě svého milujícího a přepečujícího vztahu k dítěti se potřebuje ptát: je to (výchova)  v rovnováze s ostatními částmi mého života? Tohle je dobré vodítko a směr v příběhu dětí s rodiči, které se rodí teď. 

Hezké sny. Cantadora

Lao-c´ na neděli

Vím, je to povrchní napsat: Lao-c´na neděli. Je možné podávat moudrost jako jídlo na jídelním lístku? Myslím to tak: každý den má svůj rytmus a neděle je den ne-dělání. A tak zpytuji sama sebe, co potřebuji, abych byla šťastná a odpočívala. 

Úpřimně? Lásku v její čisté esenci.

Vzdávám se lásky, chránim se před zlem tak, že zamykám srdce do bezpečí. Uzamykám se před tím, co považuji za agresi, lež, zradu, zlo a jiné temné části a vidím je u jiných....  nemiluji zlo u lidí, sebe; Přestávám cítit lásku k lidem, bolí nejvíc, že srdce zavírám i (k) sobě....  jsem první obětí své strategie. Navíc tím zamykám stín, protože samozřejmě, nechci vědět nic o své agresi, lžích, zradě a zlu ve svých  hlubinách.... otevírám boj sama se sebou. A to není nedělní klid a nicnedělání.

Moudrý Lao-c´ hovoří o bojovníkově pouti toto:

"Cesta předpokládá úctu ke všemu, co je malé a jemné. Poznej vždy správný okamžik, kdy je třeba zaujmout patřičný postoj.

Protože už jsi z luku střílel mnohokrát, stále věnuj pozornosti tomu, jak kladeš šíp a napínáš tetivu.

Když si je začátečník vědom svých potřeb, bude nakonec moudřejší než roztržitý mudrc.

Hromadit lásku vede ke štěstí, hromadit nenávist k pohromě. Kdo nerozpozná potíže, nechá nakonec dveře dokorán a dojde k neštěstí.

Bitva nemá nic společného se svárem." P. Coelho: Rukověť bojovníka světla str. 46

 A taková může být neděle, hromadit lásku neuškodí. 

S láskou Cantadora

P.S. Dobré sny přeji.

P. Coelho: Rukověť bojovníka světla

"Bojovník světla poznal, že Bůh používá samotu, aby poučil o soužití. Používá hněv, aby ukázal nesmírnou cenu míru. Používá nudu, aby zdůraznil význam dobrodružství a opouštění.

Bůh používá mlčení, aby poučil o odpovědnosti slov. Používá únavu, aby bylo možno porozumět hodnotě probuzení. Používá nemoc, aby zdůraznil požehnání zdraví.

Bůh používá oheň, aby poučil o vodě. Používá zemi, aby se chápala cena vzduchu. Používá smrt, aby ukázal význam života." str. 127

Paulo Coelho: Rukověť bojovníka světla

 S láskou Cantadora

P.S. Hezké sny.
 

Velikonoce

Velikonoce se blíží, připomínám to hlavně sobě; jak budou přípravy na nejvýznamější svátek vypadat. Nebyla jsem vychovávaná v tradičním křesťanském duchu, takže si připomínám tradice spojené s ukřižováním a zmrtvychvstáním Ježíše.

Křesťané o Velikonocích oslavují tzv. svatý týden (či pašijový nebo velký týden), který začíná Květnou nedělí, a Velikonoce jako takové končí Bílou nedělí (2. velikonoční nedělí). Každý z dní má svůj vlastní název, význam a s ním i spojené tradice. Každý rok to prožívám silněji, na symbolické rovině je to nejzázračnější transformace. A to nemluvím o náboženské rovině, je to také symbol psychologické cesty skrze utrpení k novuzrození v jiné formě. Občas se to podaří i v terapii, ale to jsem se vzdálila od křesťanské mytologie do terapeutické ordinace. Radost mám velikou, čas naděje nadchází. 
Termíny svatého týdne 2023

• Květná neděle - 2. dubna 2023
• Modré pondělí - 3. dubna 2023
• Šedivé úterý - 4. dubna 2023
• Škaredá středa - 5. dubna 2023
• Zelený čtvrtek - 6. dubna 2023
• Velký pátek - 7. dubna 2023
• Bílá sobota - 8. dubna 2023
• Velikonoční neděle - 9. dubna 2023
• Velikonoční pondělí - 10. dubna 2023 

Hezké sny. Cantadora

dar Nic

 

Vím, že název Dar nic nedává smysl, ale stalo se. Marcela Lobos ve svém webináří, kterého jsem se účastnila, nás prováděla technikou, já jsem si ji upravila a udělala jako imaginaci Setkání se svojí moudrostí. Jádro imaginace bylo požádat vnitřní bytost nejvyšší moudrosti o dar, který si můžu přinést z hlubin nevědomí jako praktickou pomůcku pro svoji cestu k vyššímu vědomí. Má Moudrost mi totiž darovala NIC. V průběhu samotné imaginace jsem pocítila rozpaky a mírné zklamání z takového daru Ničeho. Po skončení imaginace se okamžitě začali dít synchronicity, které pokračují už víc než týden a nepřestávám být ohromena tím, co objevuji o daru Nic.

První synchronicita se dostavila okamžitě. Volala mi kamarádka, že někam odjíždí, ale necítí se dobře. Vnímala jsem obavy z cesty a tak jsem ji popřála šťastnou cestu a vyslovila přání, ať se jí Nic špatného cestou nepřihodí. Ohromilo mě spojení nic a nestane. Tím se rychle spustilo otočení úhlu pohledu na dar nic. A začala jsem si uvědomovat, že asi jsem dostala dar, kterého hodnotu vůbec neznám. A ano další dny se odehrálo množství synchronicit, byla jsem jejich hojností zaskočena, zmíním dvě. 

Dívám se na vtipný seriál Mladý Sheldon, tento týden běžel na HBO čtvrtý díl šesté série. A tiše jsem pozorovala, že Sheldon řešil existenci nuly a nicoty, kterou přirovnával k síle zrodu vesmíru. Spojil to dohromady a modlil se k nule jako k nejvyššímu řádu jednoty. Kdo má možnost dívat se na seriál, vřele tento díl doporučuji, je tam vtipně vysvětleno, jak si naše mysl s námi hraje při pochopení reality. 

 A ta druhá synchronicita je z knihy Anthony De Mella: Bdělost. Dnes jsem ji vytáhla z knihovny, že si ráno něco budu čít. Otevřela jsem nahodile stránku a znovu jsem jako synchronicitu začetla do textu  o velkém NIC. Možná největším. A to je mnohem složitější nic Antonyho de Mella na pozadí úvahy o existenci Boha.

Cituji z jeho knihy, str. 152:

" Jelikož nemůžeme vědět, co Bůh je, ale spíše co není, nemůžeme tedy ani uvažovat o tom, jaký je, ale spíše jaký není." Tomáš Akvinský Summa Teologica.... V knize O moci Boží sv. Tomáš píše: "Toto je vrchol lidského poznání Boha - poznat, že Boha nepoznáme." Tento pan (Akvinský) byl považovám za kníže teologů. Byl to mystik a dnes je to kanonizovaný světec. Stojíme tedy na dosti pevné půdě. 

V Indii pro to máme sanskrtské rčení: "Neti, neti." Znamená to: "Tohle ne, tohle ne." A tuto metodu sv. Tomáše  nazývají via negativa, negativní cesta. C. S. Lewis si psal deník, když jeho žena umírala. Jeho titul zní Svědectví o zármutku. Jeho žena byla Američanka a velmi ji miloval. Svým přátelům řekl: "V šedesáti mi dal Bůh to, co mi ve dvaceti odepřel." Umřela v bolestech na rakovinu, krátce poté, co se vzali. Lewis píše, že celá jeho víra se rozpadla jako domeček z karet. Byl to velký zástance křesťanství, ale když ho potkalo neštěstí, kladl si otázku: "Je bůh milující otec nebo je to velký vivisektor?" Pro oboje lze najít pádné důvody.....  

Lewis ve svém deníku také píše, že o Bohu nemůžeme vědět NIC a dokonce i naše otázky týkající se Boha jsou nesmyslné. ... Konečnou fází poznání Boha je tedy poznat, že nevíme. 

Naše největší neštěstí je, že toho víme příliš mnoho. Tedy myslíme si, že víme, to je naše neštěstí. Protože nemůžeme NIC objevit. ..."

 Čím víc se nořím do daru NIC, tím větší hloubku objevuji a naprosto to přesahuje jednoduchost mé představy o nic, že nic je prostě nic. Vedou mě krok za krokem synchronicity, které nabírají sílu o jaké jsem netušila. Žeby měl pravdu člověk, který říká, že  jedna a jedna může být nekonečné množství správných řešení? Tak uvidíme.

Vše začalo na úvodním webináři  Marcely Lobos ke kurzu 13 měsíců moudrosti. Děkuji za obrovský dar a šťouch. 

Krásné sny. Cantadora