Orfeus a Euridika a důvěra

Chci se víc podívat při práci se sny na komplex DŮVĚRY. Po krizi ekonomické přichází totiž ještě větší krize a to morální. Čím míň si vzájemně důvěřujeme, tím víc vzrůstá strach, beznaděj a rozšiřuje se morální krize. Jako klasický příklad se mi vybavuje sebevražda syna Bernieho Madoffa. V Americe před 2 lety zatkli finančního guru Bernie Madoffa, podvodníka, který zpronevěřil miliardy dolarů. Urychlil lavinu krachů bank, finančních institucí... zkrachovali významné neziskové organizace a nejedna slavná star přišla o peníze. Všichni ti, kteří důvěřovali poctivosti Madoffa a svěřili mu své peníze.

Odhalením velkého podvodu byla Madoffova rodina do základu rozmetána, přišli o čest, majetek, svoje rodinné pouta a vazby, jedna snacha si nechala změnit jméno, aby mohla žít v bezpečí. Po dvou letech vyšetřování Madoffa jeho syn teď na konci roku spáchal sebevraždu.

Z mnoha a mnoha signálů se zviditelňuje druhá vlna krizové tsunami, po vlně ekonomické krize přišla i krize důvěry. Komu můžeme věřit?

V řeckých mýtech je na toto téma nádherný archetypální příběh Orfea a Euridiky, je to příběh o lásce, ale taky o důvěře. Orfeus podlehl pochybnostem a nedůvěra, která se ho zmocnila vedla ke trvalé ztrátě a konci jeho života.

"V řecké krajině Thákir žil slavný pěvec Orfeus. Hrál na lyru a zpíval tak krásně, že i ptáci přestali zpívat, zvěř se táhla za ním a lidé naslouchali Orfeově zpěvu a zapomínali na své starosti. Také vodní víly najády poslouchaly pěvce. Do jedné z nich se Orfeus zamiloval. Jmenovala se Euridika. Vzal si ji za manželku, ale jejich štěstí netrvalo dlouho. Když šla Euridika navštívit své přítelkyně, uštkl ji had a usmrtil ji. Orfeus byl zoufalý a zpíval jen smutné písně. Rozhodl se vstoupit do říše mrtvých a požádat Háda, aby jeho manželce navrátil život. Po dlouhé cestě našel vchod do podsvětí a přivítal ho štěkot trojhlavého psa Kerbera. Orfeus se dal do zpěvu a Kerberos ho vpustil do podzemí. Stejně tak přesvědčil smutnou písní převozníka Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Všude kolem něho proplouvaly tiše stíny mrtvých. Došel až k Hádovi a jeho ženě Persefóně. Spustil tak smutnou píseň o své ženě Euridice, že i Hádes dojat jeho zpěvem řekl, že splní jeho přání, ale pod jednou podmínkou. Euridika se smí vrátit mezi živé, ale Orfeus se nesmí při cestě z podsvětí na ni ani jednou podívat. Orfeus se vydal s Euridikou za svými zády na cestu. Šli už dlouho, když se mu zdálo, že slyší jen své kroky a pomyslel si, že se jeho žena ztratila. Ohlédl se a spatřil ji, jak se pomalu rozplývá. Ve strachu zapomene Orfeus na slib a otočí se. Před očima se mu rozplyne obraz Euridiky a milovaná žena umírá podruhé.

(Záměrně jsem vyznačila tuto část červeně. Orfeus nevěřil, že ho Euridika ještě následuje. Strach a jeho vnitřní nejistota ovládli jeho mysl a konání. Bůh Hádes jeho prosbu podmínil zkouškou důvěry. Orfeus ji nezvládl, nevěřil dostatečně své ženě, že kráčí za ním a následuje ho. Dokázal svojí hudbou léčit jiné, otevírat srdce jiným. Přitom nevěřil v sílu lidského konání a sliby lidí a bohů. Je to paradoxně dost běžný úděl pomáhajících profesí. Léčí ostatní a sami nevěří životu, prožívají potíže které s nedůvěrou v život souvisí.) Lehký vánek se dotkne Orfeova čela jako poslední políbení a pak stojí na stezce uprostřed ticha sám a sám. Zoufalství přepadne Orfea, běží po stezce dolů jako šílený, volá Euridiku.Orfeus truchlil a po sedm dní prosil Chárona, aby ho převezl přes řeku Styx. Ten ale odmítne, a tak Orfeus zpíval tak smutné písně, že tím podráždil bakchanatky, ctitelky boha vína Bakcha. Zdivočelé ženy ho ukamenují. Orfeus se opět setkává se svou ženou Euridikou. Orfeova duše sestoupila do podsvětí. Teď se převozník Cháron nezdráhal převézt pěvce do říše mrtvých. Stín přicházel mezi stíny. Orfeus svou Euridiku poznal už z dálky. Mohl se na ni dívat, ohlížet se za ní, neztrácela se mu."Text byl zkopírován ze serveru: http://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/eduard-petiska/orfeus-stare-recke-baje-a-povesti-5.html#ixzz19gqvyvRV

Až v nevědomí ( podsvětí) se spojují rozdělené postavy Orfea a Euridiky. Symbolicky řečeno, aspekty, které nenalézají dostatek důvěry ve svém reálném životě, musí projít zkouškou v podsvětí, aby obnovili svůj prvotní závazek důvěry. Je to těžká, ale nevyhnutelná cesta k nalezení lásky a důvěry.
Budeme v roce 2011 muset hledat a obnovovat svoji důvěru navzdory vnějším těžkostem a strastem. Přeji si hodně důvěry v život a víru, že vše dobře dopadne. Cantadora

příběh od Terezky

Mám radost, že jsem dostala poslední den v roce 2010 mejl od Terezky. Pracuje jako herečka, přináší lidem svoji duši, hraje tak úžasně, že její postavy, které ztvárňuje pohnou divákem, stejně jako v noci sny. Tady je příběh a její poselství....

"Přemýšlela jsem nad příběhem, zatím mě v hlavě nenapadlo nic, o co bych se dělila s vědomím že to další lidi obohatí. Jen jsem si za posledních pár dnů uvědomila sílu úsměvu a moc humoru. Možná , jak pracuji s lidmi a emocemi a snažím se na ně působit humorem a úsměvem, snažím se vyvolávat smích, nebo úsměv, tak se mi to přenáší i do každodenního života a jsem na to velmi citlivá - nesmírně ocením, když se na mě někdo usměje - v restauraci, za pokladnou, na vleku, na úřadě - když se na mě někdo usměje, prohodí nějakou legrácku, nebo povýší ten miniaturní kontakt na příjemný, na úsměvný... Také jsem si uvědomila, že je to můj prostředek proti bručounům, proti nepříjemným lidem, proti stresovým situacím... Když je na mě někdo protivný, agresivní, snažím se to nejprve vylehčit nějakou legráckou, snažím se se usmát... ne vždy to funguje, ale často to ty protivy překvapí... A tak i ti největší bručouni roztají a pousmějí se... To je možná můj poznatek, který bych chtěla předat."

Děkuji Terezko. Šťastný rok 2011. Cantadora

Štědrý den nastal

... moc jsem se pobavila, když jsem si přečetla v příloze LN v rubrice páteční delirium tuhle zprávu.

"V hitparádě nejzajímavějších zpráv si velmi dobře vede případ jisté Karen Luedersové z amerického Wisconsinu, která byla nedávno obviněna z toho, že ukousla manželovi při líbání jazyk. Vše začalo tím, že paní Luedersová seděla na záchodě, když tu na toaletu vešel její 79 letý manžel Willard, aby "se s ní líbal", jak napsal populární newyorský on-line magazín Gawker. Při této romantické chvilce se paní Luedersová údajně dostala do manického stavu a samou vášní ukousla manželovi jazyk. Možná v tom bude nějaký zapomenutý gen společného předka lidí a kudlanky nábožné. Když na místo dorazila policie, stála prý paní Luedersová před domem, troubila na umělohmotný roh a zpívala koledy. Pak zatroubila jednomu z policistů přímo do ucha a mrštila po jeho kolezích hrnek s kafem. Veselé Vánoce."

Taky se připojuji.

Krásné Vánoce všem a nelíbejte se s nikým, kdo sedí na záchodě, i když je Štědrý večer. :-)

Cantadora

den před

Hezký den všem, kteří

- zjistili, že mají problémy se skypem,

- že jim teď v kuchyni nefunguje mixér,

- vidí, že manžel už po druhé jde volat do koupelny a vy víte, že volá s NÍ a jste rozhodnuta zatnout zuby a zvítězit,

- dobrý den té, která volá svému milenci a pláče, protože ji tíží nejistota, jestli chlap, kterého miluje najde odvahu odejít od rodiny,

-hezký den všem, kteří se cítí potupení, ponížení a zahanbeni... malé dítě nebo stárnoucí muž, opuštěná matka, nebo osamělý člověk, zdraví nebo vážně nemocní....

A dobrý den všem úspěšným, krásným a zdravým, kteří v této chvíli s naprostou samozřejmostí milují život, protože zrovna drží v ruce krajíc chleba namazaný máslem nahoře...

Tak dnes pojďme chvíli posedět a přemítat o tom, co děláme, abychom dávali lásku a radost sobě a ostatním. Dočerpejme energii, abychom mohli zítra s otevřeným srdcem přivítat původní důvod Štědré večeře - narození Ježíše, který je i narozením duchovnosti v nás.

Vždyť jsme něco víc než veverky v kleci, které běhají se šíleným výrazem v očích a nakupují v Tescu vše potřebné a hlavně nepotřebné na vánoční stůl. Myslíme na hmotné dárky a přitom víme co naši blízcí prožívají? K čemu jsou dárky, když nikdo neslyší a nevidí Vaše trápení a prosby o pomoc? Poseďme a zasmějme se, přichází radost.... cítí ji jěště někdo, nebo jsme už vrazli Vánocům definitivně kudlu do zad?

Tak hezké a veselé Vánoce. Cantadora

P.S. A životní příběhy nechodí a nechodí, jaké příběhy tedy budu vyprávět?

jak se máte?

Dobrý den milí čtenáři, píšu si z domu o snech; málokdy se obracím přímo na snící a mluvím s někým, kdo navštěvuje blog o snech. Proto teď, když už hoří všechny adventní svíce a blíží se Štědrý den, obracím se netradičně na své návštěvníky.

"Jak se máte? Zajímá se o Vás někdo z hloubky duše? Máte dost lásky? Jak zvládáte všechny těžkosti života? Máte kolem sebe a v sobě dost opory proti nástrahám života? Co si přejete?"

Ráda bych dala na svůj blog dopisy, které můžou být Vaším příběhem, mým příběhem, příběhem kohokoli z nás.... a zahřejí někoho dalšího. Tak milí snící, jaký příběh žijete? Děkuji za Vaše příběhy, které můžu dát na svůj blog

Hezké sny přeji Cantadora

one brain, doléčovací centrum a jiné nezdary

Krize navenek se projevuje u lidí i jako krize uvnitř.

Moje krize: Stěhování otevřelo moje hluboce skryté a potlačené téma vlasti, domova a rodiny. Dělám co můžu, abych to celé přijala a mohla jít dál. Ale tak jednoduše to nefunguje. Každý uvědomený a odkrytý komplex vyžaduje čelit pravdě, která se schovávala kdesi v hloubce ukrytá a nedostupná. Pravda mě zasáhla nepřipravenou hlavně na tyto skutečnosti:

1. Důvěra. Zdence Jordánové, která píše hezké knížky, jsem napsala velmi osobní mejl ho bez mého svolení přeposlala své kolegyni. Když jsem se k její kolegyni objednala a požádala ji, aby mi řekla co dělá profesně a jakou metodou pracuje, tak chtěla, abych řekla já, s čím přicházím. Ale nedostala jsem odpovědi, které měli být základem důvěry k naší práci. Jak mám někomu svěřit své osobní pocity, když nevím, kdo to je a jak pracuje? Proč se podceňuje důvěra? Díky tomuto setkání, jsem si uvědomila, že mám svobodnou volbu i v této oblasti. Chci rozumět tomu, co dělá terapeut předem, nechci být manipulována. Odešla jsem dřív než jsme začali pracovat. Může být úžasný odborník a pomáhat spoustě lidí, ale pracovat s důvěrou znamená položit základy společné práci. Dnešní moderní techniky houfně pracují na úzdravě na základě víry, bez práci na důvěře. Takové techniky dočasně zabírají a jsou efektivní. One brain je určitě výborná metoda a zabírá. Jenom jsem potřebovala v ní ošetřit i důvěru mezi klientem a terapeutem. Podle vývojové psychologie je úplně nejzákladnější pocit, který se formuje mezi matkou a novorozencem D Ů V Ě R A, bez které nelze přežít, aspoň psychicky ne.

2. Lidskost. V doléčovacím centru jsem byla na stáži a jednalo se hypoteticky o tom, že v budoucnu bych tam mohla být terapeutkou. Terapeut, s kterým jsem se tam setkala, pracoval od začátku se mnou tak, že sám říkal co cítím a co jak dělám a co si myslím. Jestli mně něco naučila práce se sny, tak je to nechat na snícím, aby pojmenoval své pocity, myšlenky a potřeby. Jinak by to byli mé sny, mé obrazy a moje myšlení. Po slovních potyčkách, kdy jsem ho opětovně žádala, ať mi nevnucuje své pocity, myšlení, jsem skončili ve slepé uličce. Nemohl se vzdát svého způsobu zacházení s lidmi. Cítila jsem se nesvobodná a manipulovaná. Bylo úlevné slyšet, že je konec, že to nikam nevede. Přijala jsem to se smíšenými pocity neúspěchu a úlevy, že jsme jasně definovali svoje postoje. Jsem ráda, že pracuji neinvazivně, pomalu a následuji vnitřní pravdu klienta.

3. Uvědomila jsem si, že nejvíc jsem teď zranitelná, když se někdo dotkne: lidskosti, důvěry, svobody.

Tohle jsem neprožívala tak intenzivně, když jsem žila ve svém dnes již neexistujícím bytě, měla rodinu, domov. Žila jsem v bezpečném přístavu, kde jsem mohla denně obnovovat své pocity bezpečí a svobody. Byla jsem otevřená a důvěřovala světu, ráda jsem dávala a přijímala. Jak dlouho ještě potrvá, než to všechno obnovím a vybuduji domov, v kterém zažiji důvěru a bezpečí? A hlavně, kde je ta míra důvěry a prověřování toho, co je důvěry hodné?

Adventní rozjímání chci věnovat lidem bez domova, bez vlasti, rodiny. Je těžké si zachovat lidskost a důvěru a svobodu, když to člověk nemá kde, pro koho a s kým sdílet.

Cantadora

stěhování a synchronicita

Občas se chytám všeho, co jsem schopna zachytit v éteru, abych se utvrdila v tom, že dělám správně. Rozhodnutí vrátit se do Bohnic, mojí nádherné části Prahy, kde je pořád dobrý vzduch, klidnější tempo a jakýsi venkovský duch, který občas štve, občas uspává, ale asi se mi dostal pod kůži. Jinak bych neudělala to krkolomné stěhování po 7 měsících, kdy se vracím do stejné čtvrti, jenom přes silnici. Stromy v háji budu zase vidět denně... Dnes jsem šla podepsat smlouvu, protože jsem podnájemníkem v bytě majitele, který...

A to je důvod proč ještě sedím u téměř zabaleného PC a píšu na blog. Dostalo se mi potvrzení správnosti mého rozhodnutí. Začnu prodejem našeho bytu, kde jsem žila se svojí rodinou - mými milovanými dětmi, posléze teenegermi, které už občas milovat šlo těžko. Teď se stali dospělými muži, kteří prodejem bytu odešli. Zdá se, že není cesty zpět, společný domov už zařizovat nebudeme. Synové jménem Gregor a Matouš jsou odchovaní bohnickou čtvrtí.

Když přišel na inzerát pan Gregor, okamžitě jsem tušila, že si byt koupí. Vibrace jména Gregor v bytě byla tak silná, že tam prostě pasoval. Potvrdil mi, že mu ho mám prodat, protože v bytě tak zůstává Gregor.

No ano, ale co se dělo pak dál? Pak už to bylo jenom horší a horší, protože jsem si v novém bytě kromě komplikací se skrytými závadami prošla příhodami, které 2x skončili na chirurgii - zlomený malíček na noze, utržené vazy levého lokte při pádu ze židle...., to že jsem přišla o zub se rozepisovat nebudu. Měla jsem pocit, že krásný chirurg, ke kterému jsem chodila na kontroly se domnívá, že to dělám schválně, abych ho mohla vidět.

Po rozhodnutí to martýrium ukončit pronájmem mého bytu a návratem do Bohnic, taky do pronájmu, se vše začalo velmi uvolňovat. Dnes jsem se dočkala pointy, při podpisu nájemní smlouvy s panem pronajímatelem jsem s radostí četla, že můj pan domácí je Francouz pan Gregor. To je ta synchronicita. Tak šťastné stěhování všem, co hledají pravý domov. Cantadora

adventní rychlost

V neděli zapálím první svíčku adventní a udělám inventuru rychle plynoucího roku. Je to rok velkých změn. Přestěhovala jsem se a zjistila, kolik úžasných lidí mám kolem sebe a jak pomáhat opravdu nebylo pro ně těžké. Děkuji Jitce, která se nebála vyházet vše, co je v mém životě a novém bytě zbytečné. Děkuji Jitce, která už byla těhotná a přijela aspoň symbolicky uklízet, ale nakonec mi připravila vanu, svíčky a okvětní lístky a přinutila mně odpočívat. Děkuji Míše, která mi darovala konzultaci feng-shui od Andrei. Od té doby vidím jak vliv energií určuje, jestli bydlím správně tam, kde mám. A ouvej, nebydlím. Děkuji Věrce, že mi udělala pořádek v kuchyni.... Sedm měsíců jsem udělala možné a nemožné, abych si to tady oblíbila. Postavila jsem se čelem pravdě, že přestěhováni byla chyba.
Děkuji zároveň této chybě za lekci. Protože chyby vlastně jsou jenom lekce. Naučila jsem se, že plakat nemá smysl, je třeba hledat řešení.
A tak ve svém bytě zapálím první adventní neděli svíčku, abych se s bytem hezky rozloučila a STĚHUJI SE. Přesně tam, kam jsem si to přála. Chci bydlet u lesa, dispozičně na jihozápad, s terasou, malý byt pro radost.
Děkuji kmotrám, které přišli a byt pokřtili, zharmonizovali energii a teď je připravený pro muže, který si ho pronajal. Stejně jako doufám, že bude připravený byt, která jsem si pronajala já.
Děkuji všem mužským kamarádům a známým, cizím chlapům, kteří mi pomáhali s rekonstrukcí, stěhováním, montováním nábytku a i jinak mi dávali najevo, že všechno zvládnu. Že jsem úžasná žena a nesmím o sobě pochybovat.
Děkuji svým synům za zrcadlo, které mi nastavovali. Pro nás tři to bylo nejtěžší, protože tento byt se nestal pro děti domovem. Děkuji staršímu synovi, že měl trpělivost opakovaně stěhovat krabice a uvolňovat prostor v bytě. Druhý syn mi ukázal, že nic nejde lámat přes koleno. Zvolil si nezávislost a nechal mně v tom. Komfrontoval mně s tím, že moje rozhodnutí je moje zodpovědnost. Teď je starší syn na Novém Zélandě a mladší má svůj život. Učí se taky nést za něj zodpovědnost.
Jsem na konci cesty v bytě, který opouštím. Stěhuji se. Druhou adventní neděli budu v novém bytě a už teď jsem svobodnější a plná NADĚJE. Vybojovala jsem si boj mezi bezpečím a svobodou. Tady jsem si vybudovala bezpečí, ale cítím se v kleci. Stěhuji se tam, kde se cítím svobodná. Obnovím každodenní běhání v lese, soustředím se na každodennost, v které bude víc radosti a slasti, protože budu tam, kde to mám ráda.
Děkuji knížkám za postupné chápání toho, čím procházím. Byli to mezi jiným knihy O synchronicitě, feng-shui, Moje peníze, Poznej svůj cíl od Zdenky Jordánové... Děkuji svým snům. Tento rok jsem měla sny na téma dítě - ve snech bylo zraněné, tonoucí i mrtvé. Celou dobu jsem věděla, že ho musím oživit a pečovat o něj. Prodejem svého domova jsem v březnu necitlivě zabila něco důležitého, co ještě nebylo připravené na tento krok. Odpouštím si tuhle hrubost a necitlivost, napravím to tím, že jdu do dalšího stěhování na místo, které jsem našla podle feng-shui. Uvidíme, jestli jsem naplnila i odkazy svých snů a narovnala to, co jsem vychýlila.

Mám pocit, že advent byl před chvílí. Čas se velmi zrychlil, tak zpomalím. Potřebuji naslouchat symbolickému dítěti, které tento rok dostalo hodně zabrat. Je čas mu dát najevo lásku, hodně lásky.
Děkuji všem, kdo se stavil u mně na blogu a čte si o snech. Děkuji za dar snít. Cantadora

seminář

Ahoj milí snící, včera proběhl seminář uzavřené skupiny. Všem chybějícím oznamuji, že další setkání je až v roce 2011. 5.2. 2011 se sejdeme na dalším setkání. V druhém roce uzavřeného cyklu se naučíme a dozvíme o snech další věci:

- archetyp stínu, animus a anima

- funkce snu

- aktivní imaginace

- slovník snového jazyka

- dynamika snů a vyhodnocení dvouletého výcviku.

Všem připomínám, že je čas si psát symboly snů, aby jste je dokázali přeložit a dát symbolům nějaký obsah.

V záři budeme vzájemně pracovat na slovníku snových symbolů jednotlivých snících.

Tak zatím ahoj a jsem tady, abychom mohli pracovat i individuálně, když bude potřeba. Cantadora

Modrovous a synchronicita

Všední život plyne zdánlivě kauzálně, události vyplývají jedna z druhé a každý žije svůj život tak, aby to dávalo smysl. Ránem počínaje, prací... rodinou... trávením volného času, spánkem konče. Samozřejmě nejsem schopna popsat, co do kauzálního života každého z nás patří. Události všedního dne navazují jedna na druhou a každý se cítí být aspoň trochu klidný ve vlastním mikrosvětě, kde to plyne a někdy stojí...

Je to ten kauzální svět, který má logiku a smysl a jedna událost vyplývá z jiné jako výplatní páska na konci měsíce.

Synchronicita je jev zdánlivě méně logický, protože je založený na principu akauzality, to znamená že nemusíme postřehnout mezi událostmi žádnou logickou souvislost. Ale kdesi v hloubce běží několik jevů souběžně, které život ovlivní. Ten vliv musíme zachytit z jevů zdánlivě nesouvisejících. Jen bystré oko, ucho a vnímání dokáže tyto souvislosti zachytit. Přirovnala bych to k rádiu, které když správně naladíme zachytí v éteru na určité frekvenci informace a pak můžeme poslouchat slova, hudbu z naladěné stanice rádia.

Toto se mi honí hlavou, když od pátku denně zakopávám o Modrovouse v divadle, novinách. Výjimkou je jenom můj kauzální záměr osvěžit si příběh o Modrovousovi, který vznikl jako potřeba si osvěžit tenhle příběh návštěvou Dejvického divadla a hry Modrovous. No ale pak jsem v neděli četla rozhovor s Vieweghem a ten taky mluvil o Modrovousovi v souvislosti s knížkou Biomanželka.

Výňatek citace se týká otázky, jestli manželka četla rukopis předtím, než vyšla v tisku:

..."Biomanželku jsem dal Veronice výjimečně přečíst už v rukopise..... - jenom jsem chtěl mít jistotu, že v ní nejsou faktické chyby,... Ačkoli já sám jsem při psaní příslušnou odbornou literaturu studoval, přečetl jsem například čtyřistapadesát stránek amerického bestselleru Ženy, které běhaly s vlky - údajnou bibli ženské emancipace od pološílené americké psychoterapeutky Clarissy Estés.

Oč té paní jde? (dotaz od redaktora)

Má to celé - a podle mně dost násilně - naroubované na archetypální příběhy a pohádky. Často tam třeba připomíná mýtus o Modrovousovi: svobodná dívka si vezme muže bohaté monstrum, protože je okouzlena jeho opentleným kočárem, ale Modrovous potom v průběhu let zabíjí její přirozenou kreativitu, dusí ji v rozletu.... Takové manželské scénáře se samozřejmě dějí, ale odmítám uznat jeho údajnou univerzální platnost. Já žádnej Modrovous nejsem. "

Celý rozhovor najdete v příloze Magazín dnes MFD ze středy 27.10.2010, autor Tomáš Poláček.

Jenom shrnu, že spisovatel se stěžuje, že jeho biomanželka má tolik zájmů, že na manžela jí nezbývá čas. Nepodporuje ho. Ve své velkorysosti dospěl tam, že už nepotřebuje, aby mu vařila, jenom stačí projevit o něj zájem:

Cituji z rozhovoru v MFD: " Snažil jsem se jí vysvětlit, že opravdu nejsem středověký macho, který si nárokuje dvě teplé jídla denně jen proto, že to tak dělala moje matka pro otce i babička pro dědu, ale že mi zcela stačí, když mi pouze zavolá a řekne: "Nestíhám vařit, jedu na kurz Montessori pedagogiky, naobědváš se v Praze?" S tímhle budu spokojený, protože jsem soběstačný...."

Ano, zní to dobře. Proč pak ten kritický a znevažující útok na Clarisu Pinkola Estés? Jak můžu říct o někom, koho neznám, že je pološílená terapeutka?

Není to právě Modrovous, který vraždí to tvůrčí a svobodomyslné v nás? Nejdřív gesto dobré vůle, manželce povoluji a chápu rozsah zájmů, ale pak pozor: Pinkola Estés je pološílená terapeutka, i když její dílo oslovuje duše miliónů žen. Miluji tu knížku a nevzala jsem si z ní názor, že Modrovous je jenom muž. Není to specificky ženská problematika. Týká se stejně mužů jako žen. Dnes jsme to také my ženy, které si neulevujeme, nejsme k sobě laskavé a soucitné. Nakládáme si mužské úkoly, soupeříme s nimi, ubližujeme našim partnerům stejně jako oni nám. Estés mluví o aspektu Modrovouse v povaze každého člověka, na toho si musíme dávat pozor a včas ho odhalit, neposlouchat jeho příkazy. Takový je Modrovous. Ženám i mužům nabízí hezký a bezpečný život, ale na oplátku musí poslouchat, vzdát se svobody a samostatného uvažování. Modrovous je ten aspekt každého z nás, který krade duši. Je to ten aspekt každého z nás, který za cenu nevědomí nabízí bohatství a život na zámku. Jenom se nesmíme podívat do jednoho pokoje. V tom pokoji je ukrytá hluboká pravda o našich nejhorších a zároveň hluboce lidských aspektech. Když o nich nebudeme vědět, zůstaneme naivní a důvěřivý. Přímo terč pro to, aby nás našel Modrovous a pokusil se svést a rozčtvrtit našeho ducha. Modrovous se živí naivitou a důvěřivostí, která není důvěrou a nevinností. Naivita nemusí vést k lidskosti, ale ke zklamání a následné pomstě nebo uzavření. Nevinnost, a ne naivita ví vše o lidských slabostech a chybách, přesto si zachovává lásku a je přitahována tím dobrým.

Tak takhle mně upozorňuje synchronicita na to, co teď nemám v rovnováze. Můj Modrovous si měl dal pěkně k večeři. No ale můj příběh na blog nedám, dost to bolelo. Až to přebolí, nebudu už důvěřivá. Chci si ale uchovat důvěru v lidi a život takový jaký je. Teď jenom: pozor na Modrovouse! Dobrou noc. Cantadora

pohádka Modrovous 1.

Milí snící, tady je pohádka o Modrovousovi. Mám k tomu několik důvodů, proč jsem to udělala. První je, že jsem v pátek viděla v Dejvickém divadle výbornou hru O Modrovousovi. Ta hra byla tak úžasná, že jsem si v sobotu večer přečetla v knize Ženy, které běhaly s vlky, analýzu této pohádky. A abych to v neděli dokončila, v příloze MFD jsem dnes četla rozhovor se spisovatelem Vieweghem, který mluví jak o Modrovousovi, tak o knize Ženy, které běhaly s vlky. Tak jsem si v tom chtěla udělat jasno a začnu pohádkou o Modrovousovi. Budu pokračovat ale dál, protože Modrovous je postava, kterou nosíme v sobě. Nebudu to zjednodušovat a dávat tuto nálepku jenom mužům .

http://pohadky.org/index.php?co=pohadka&pohadka=577

Modrovous
Bratři Grimmové
jednom hlubokém černém lese žil v jednom domě muž, který měl tři syny a krásnou dceru. Jednoho dne přijel k jeho domu zlatý kočár, tažený šestispřežím a doprovázený množstvím sloužících, ze kterého vystoupil král a muže požádal, aby mu dal svou krásnou dceru za ženu. Otec se zaradoval, že má dcera takové štěstí, a tak bez váhání souhlasil. Však také nebylo co takovému nápadníkovi vytknout; snad jen to, že jeho plnovous měl modrou barvu, takže z toho měl člověk malého leknutí vždy, když na něj pohlédnul. Toho se zprvu polekala také nevěsta a zdráhala se na takovou svatbu kývnout, ale po otcově domluvě nakonec souhlasila. Ale protože ji ten podivný strach neopustil, šla za svými třemi bratry, vzala je stranou a řekla: „Milí bratři, když mě uslyšíte volat o pomoc, ať jste, kde jste, nechejte všeho a ujíždějte mi na pomoc!“ To jí bratři rádi slíbili a na rozloučenou ji políbili: „Měj se pěkně, milá sestro. Jakmile uslyšíme tvoje volání o pomoc, skočíme na koně a jsme hned u tebe.“ Potom dívka nasedla do kočáru k Modrovousovi a jeli pryč. Na zámku to bylo všechno tak vznešené a plnili jí každičké přání. Inu, byla by opravdu šťastná, jen kdyby si mohla zvyknout na králův modrý plnovous; ale vždy, když ho uviděla, posedl ji děs.
Běžel čas, jak bývá jeho zvykem, neúprosně a bez ustání.
Jednoho dne Modrovous řekl: „Musím se vydat na cesty, tady máš klíče od celého zámku, můžeš vše otevřít a prohlédnout si to, jen tu komnatu, ke které patří tento zlatý klíček, ti zakazuji, jestli ji otevřeš, bude tě to stát život.“ Královna vzala klíče a slíbila muži poslušnost. Když odjel, procházela se zámkem a otvírala jedny dveře po druhých a viděla tolik bohatství a nádhery; jako by to někdo snesl z celého světa. Nakonec nezbyla než ta zakázaná komnata, jejíž klíč byl ze zlata, a proto si myslela, že je tam ukryto to na světě nejcennější, a začala ji trápit zvědavost. Raději by vše to ostatní neviděla, jen kdyby věděla, co je v té zakázané komnatě. Nějaký čas své zvědavosti odolávala, ale ta byla nakonec silnější, a tak jednoho dne vzala zlatý klíč a šla ke dveřím. „Kdopak to uvidí, že jsem ji otevřela?“ řekla si: „Jen tam nakouknu.“ Jenomže, když se dveře otevřely, vytekl jí v ústrety proud krve a na stěnách visely mrtvé ženy, z některých zbyly už jen kostry. Tak strašlivě se polekala, že dveře okamžitě zabouchla, ale přitom jí vypadl klíč z ruky a spadl do krve. Ihned ho zvedla a chtěla očistit, ale bylo to marné, když ho na jedné straně vyčistila, objevila se krev na druhé; celý den zkoušela všechno možné, ale bylo to marné, krve se nezbavila.
Druhý den se Modrovous vrátil a první, co bylo, že od ní žádal klíče. Královnino srdce tlouklo, když mu podala svazek klíčů, neboť doufala, že nezpozoruje, že zlatý klíč chybí. Ale král všechny spočítal a když byl hotový, řekl: „Kde je ten od tajné komnaty?“ Přitom se jí díval do obličeje, až zčervenala a řekla: „Je někde nahoře, založila jsem ho, ráno ho najdu.“ „Jdi raději hned, milá ženo, budu ho ještě dnes potřebovat!“ „Ach, chtěla jsem ti říct, že jsem ho ztratila někde v seně, musím ho nejprve najít.“ „Neztratila si ho!“ řekl Modrovous hrozivě: „Schovala jsi ho, aby zmizely krvavé skvrny, neboť jsi překročila můj zákaz! Ale teď se dovnitř podíváš, i když asi nechceš!“
Tak musela ubohá královna přinést klíč, na kterém byly skvrny od krve. „Nyní se připrav na smrt, zemřeš ještě dnes.“ řekl Modrovous, přinesl si velký nůž a vedl ji do Krvavé komnaty. Královna prosila: „Dovol mi se před smrtí pomodlit.“ „Jdi, ale pospěš si, nebudu tu na tebe dlouho čekat.“ Tak běžela vzhůru po schodech do své komnaty a oknem volala, jak nejhlasitěji uměla: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ Ti zrovna seděli v lese a popíjeli chladivé víno, když ten nejmladší řekl: „Zdá se mi, že jsem slyšel hlas naší sestry. Na koně! Musíme jí na pomoc!“ Tak bratři nasedli na koně a ujížděli jako bouře za sestrou.
Zoufalá královna zatím klečela na kolenou a modlila se, když tu zdola zavolal Modrovous: „Tak co, budeš už hotová?“ Slyšela, jak si dole o schod brousí nůž, vyhlédla ven, ale neviděla v dálce nic, než jen prach zvířený kopyty koní. Tak zavolala ještě jednou: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ A Modrovous opět zavolal: „Jestli hned nepřijdeš, tak si pro tebe dojdu, nůž mám už nabroušený!“ Opět vyhlédla ven a uviděla své tři bratry, jak ujíždějí po poli, jakoby letěli ptáci, a tak zavolala v nejvyšší nouzi potřetí a ze všech sil: „Bratři, moji milovaní bratři, přijeďte a pomozte!“ A nejmladší bratr byl už tak blízko, že mohla slyšet jeho hlas: „Jen klid sestro, ještě okamžik a jsme u tebe.“ Modrovous ale zavolal: „Už ses pomodlila dost, nebudu déle čekat, jestli nepřijdeš, jdu si pro tebe!“ „Ach, ještě se musím pomodlit za moje tři bratry!“ Ale na to král neslyšel, vyšel po schodech nahoru, ubohou královnu popadnul a táhnul ji dolů.
Zrovna ji chytil za vlasy a chtěl jí vrazit nůž do srdce, když bratři vyrazili dveře a vrazili dovnitř. Sestru mu vyrvali z rukou a potom vytáhli své šavle a zabili ho. Mrtvého Modrovouse pak pověsili do Krvavé komnaty k ostatním ženám, které zabil. Sestru pak vzali se všemi Modrovousovými poklady domů.

Konec pohádky. V dalším příspěvku se dostanu k tomu, co ta pohádka představuje na úrovni našich archetypů.

Hezký večer.

kvantové aspekty mozkové aktivity

Dobrý večer milí snící,
sny se mi po mnoholeté práce už nezdají jenom výronem nevědomí ve fázi odpočinku, kdy člověk spí. Nějak se mi propojují s tím, co čtu v aspoň trochu srozumitelných článcích o kvantové fyzice. V běžné realitě platí Newtonove zákony mechaniky. My lidi věříme tomu, co je měřitelné a aspoň dva lidi jsou schopni popsat stejně jev, kterého jsou svědkem. Ve vědě je důležité vše verifikovat, experimentálně dokazovat.
Ale jak rehabilitovat důležitost snů v realitě? Sny jsou tak komplexným jevem, že jsme jenom na prahu objevů, které uspokojí naše otázky o původu a smyslu snů. V článku, který níže cituji se objevuje pojem: Planckova délka. I ve snu se objevuje snový pojem planckovy délky, protože pro sen je charakteristická bezčasovost. Člověk ve snu získává informace z minulosti, přítomnosti, jsou v něm informace prospektivního charakter -směr do budoucnosti, ne-li budoucnost sama.

PSYCHOLOGIE NEVĚDOMÍ A KVANTOVÉ ASPEKTY MOZKOVÉ AKTIVITY
Petr Bob

http://www.zine.cz/mirror/AZOld/occam/psychecz.htm

"Důsledky teorie relativity vedou k teoretické možnosti využít takovéto prostoročasové nespojitosti pro okamžité přeskoky v prostoru nebo v čase ("stroj času"). Tyto nespojitosti byly nazvány červí díry, jejich představa je spíše pomůckou představit si nepředstavitelné; jedná se o tenké trubičky, tak tenké, že jejich rozměr spočívá na samé hranici existence prostorových rozměrů. Pod touto hranicí již rozprostraněnost přestává existovat, alespoň teoreticky podle současných představ. Tento rozměr činí 10 -33m, pro srovnání rozměr atomu je 10 -10m a rozměr atomového jádra 10 -15m. Pod hranicí 10 -33 m, která se nazývá Planckova délka, již neexistují struktury prostoru a času a jako tenounké provázky se zde scházejí všechna jsoucna, která kdy byla jsou a budou. Zde protiklady splývají v jednotu a minulost se potkává s budoucností."
Je to úžasné jak se dá podívat na sen očima fyziky. Chci si přečíst knihu Tkáň života od Capra, kde se o kvantové fyzice dozvím ještě víc.
Dobrou noc. Cantadora

dialog 6.

Máš pravdu, každý musí žít tak, jak mu vyhovuje. Je těžké žít ve světě, kde ti každý přeje "nějakýho chlapa a "láááááásku", což mi lidi přejou marně už asi sto let, a dnes mi to zní, jakoby mi přáli AIDS, hemoroidy a pravý neštovice. Já nemám potřebu mužům spílat, je to, jako by člověk spílal třeba liškám, že mu lezou do kurníku. Je to jejich přirozenost, považuju jen za velmi důležité se před nimi rozumně chránit. Prostě mne ty přenošené úvahy o nich unavujou, přemýšlela jsem léta, jak se k nim dostat, jak se nimi naučit žít, jak je ochočit, dnes už je zaplať Pánbu na nic nepotřebuju, ale vždy mne nazdvihne ze židle, když vidím, jak zneužívají někoho blízkého.
Matka a Dcera je archetyp, který je velmi důležitý pro ženy, aby si navzájem nebraly iluze, a ženy s převahou matky v sobě nechaly své "dcery", aby o ně přišly samy. Aby si prostě jen naslouchaly a ptaly se jedna druhé: Co chceš slyšet? Chceš utěšit, nebo chceš vědět, jak to vidím já? A to, že to tak vidím já, neznamená, že je to obecně platná pravda. Měj se pěkně a ať se Ti splní to, za čím jdeš.

Tvá D.

dialog 5

Ahoj milá moje, vše vidíme očima té, která se dívá. Když se dívá Démétér, muž je na odstřel. Démétér je úžasná, když rodí a plodí, ale když ji něco rozběsní, tak Země se stává neplodnou a lidi zasáhne hlad a bída. Postoj Démétér k mužům beru takový, jaký je. Persefoné, která od matky odešla a žije v podsvětí se svým mužem, mu věří. A on podporuje její rozvoj. Je v ní lehkost bytí. Persefoné miluji stejně jako Matku Démétér. Respektuji a soucítím se ženami, které prošly peklem s muži, ničili je jejich otcové, bratři, společnost, prostě ženy, které si nevybudovaly žádnou důvěru k mužům, protože k tomu neměly důvod.

Mám opakovanou zkušenost, že ve chvíli, kdy nenadávají mužům, nejsou v moci své nenávisti vůči nim, jsou blíž své ženskosti než kdy jindy. A svět potřebuje ženskost a mužskost ke spolupráci, ne k boji... každá epocha tohle řeší znovu a znovu, a kdo má pravdu?

Každý to vidí jenom přes své omezené osobní zkušenosti.

Dobrou noc. Cantadora

dialog 4.

Tak Persefoné, nebudeme mluvit o mužích, abys nebyla smutná, připadám si vždycky trochu jako když beru dítěti víru v Mikuláše. Já jsem racionální člověk, a to jediné pomáhá žít a vždy mne to vytáhlo ze šlamastyky, neber mi to, prosím, já Ti nebudu brát Tvou víru v jednotu obou částí. Zamilovala jsem v životě mockrát a vždy to bylo na principu kyvadla, o kolik se vychýlilo na stranu štěstí, o tolik se přehouplo na stranu pekla. Zářit se dá, když člověk vidí, že postavil dítě do života, namaluje dobrý obraz, přijde na nový skvělý nápad, uplete báječný svetr, upeče skvělý koláč, někdo mu dá najevo, že je pro něj důležitý, zbaví se bolesti, překoná sám sebe, dostojí svým povinnostem - to je můj život, muži v něm jsou jen komplikace, iluze, drogy, za které se zatraceně ošklivě platí. Máme sposutu jiných témat k povídání, nemusíme se tím zaobírat. Mne to nijak netrápí, ani se mne to nedotýká, mám v této věci jasno. Vím dobře, proč se jich, pokud mne oni sami nějak neobelstí, straním. Čas, v němž měly tyto záležitosti místo, je pryč, poslední třetina života má pro mne jiné úkoly než se trápit s mužskými a být směšná sobě i druhým. Ahoj tvoje D.

dialog 3.

Ahoj milá moje.
Pokaždé, když mluvíme o mužích, dáváš tolik rozumu do tak nerozumných věcí, jako je vztah muže a ženy. Chci se vzepřít Deméter, abych cítila, že esenci našich vztahů žen a mužů nemůže poškodit analyzování a rozumování.

Problém kritického pohledu na muže souvisí s Démétér a Persefoné zároveň. Žena se silnou Démétér může mít ve stínu Persefoné. Ta, když se to tak vezme, měla štěstí, že ji unesl Hádes Přinutil ji, aby hledala kdo je doopravdy... Matka Háda obviňovala z únosu. čím Persefoné přinutila k poslední lži, že je v podsvětí držena násilím. Přitom rozvinula svoji osobnost v podsvětí, když pomáhala duším. To podsvětí v moderním světě může být cokoli - profese, která dceři umožňuje být od matky daleko, manželství s cizincem nebo pobyt v cizině, nemoc, extrémní koníček.

Deméter v nás analyzuje vztahy mužů a žen rozumem. Ale je to jenom rozum. Nedotkne se esence toho dobrého, co je mezi mužem a ženou. Jednou jsem tě viděla zářit a stál za tím muž. Tehdy ožila tvoje Persefoné a bylo to úžasné.
Esence života je o zázraku spojení obou částí.

Tvoje Přítelkyně Cantadora

dialog 2.

Ahoj milá přítelkyně. Nevím, na jednu stranu nikoho takového neznám, jednotlivosti z toho sedí na řadu žen v mém okolí, na druhou je to typický světa běh většiny žen, jenže místo matek tam spíš bývají otcové, ženy závislé na matce nebo matkou nějak zmrzačené znám asi jen dvě. Vesměs jsou v mém okolí ženy pod silným, často negativním vlivem otce. Všichni mají volbu, zda ustrnou, nebo se budou vyvíjet, takže jsou tu jasně ty dvě polohy volby. Tvá přítelkyně D.

dialog 1.

Milá přítelkyně, přeposílám ti z webu analýzu ženských postav řeckého mýtu o Deméter a Persefoné. Co si o nich myslíš?
"Démétér Bohyně přírody, kulturní krajiny a zemědělství. Spojuje život s cykly přírody – co se děje v přírodě, děje se i v člověku. Naučila lidi obdělávat půdu, pěstovat a mlít obilí a péct chleba. Je to pracovitá mateřská bohyně, která nerada působí bolest. Žije pro děti a pro pomoc jiným lidem. Své děti miluje ať jsou jakékoliv. Odbojné, invalidní, ve vysokém postavení nebo na okraji společnosti. Je to matka na plný úvazek. Mateřství má u ní přednost před prací. Často chce mít děti za každou cenu. Potřebuje kontakt s dětmi, zejména s těmi svými, a to i když jsou dospělé, a s vnoučaty. Je-li třeba, tak své děti svěřuje do péče ne manželovi, ale jiné Démétér. Těžce nese, když se jí děti vymknou z rukou a jdou si vlastní cestou. O děti i vnuky pečuje tak dobře, že je jim to až na škodu (jsou na ní závislí, tloustnou atd.). V období dospívání se děti těžce vymaňují ze závislosti na ní a někdy musí doslova prchnout na druhý konec světa či okresu. S muži nesoupeří, ženám nezávidí manžely, ale nemá-li své, závidí jim děti. Démétér je praktická a oddaná své věci. Je zaměřena na druhé, pracuje pro ně. Ale pozor! Usiluje dostat ty druhé do závislosti na sobě. Je to proto, že má nízké sebehodnocení. Uplatňuje se jako učitelka, pečovatelka, lékařka či léčitelka. V péči o druhé často nezná míru. Doma se stará, peče, vaří, obdělává zahrádku, zavařuje. Svědomitě zabezpečuje fyzické (zejména) i psychické potřeby svých dětí. Chce však své děti rozmazlovat a chránit i když jsou hodně velké, i dospělé. Stále je kontroluje, vše po nich opravuje. Má potřebu být potřebná. A vzdát se toho je pro ni velmi těžké. Na druhé straně neumí říct ne, zejména svým dětem. Je-li o něčem přesvědčená, že je to správné, nedá se přesvědčit, že z jiného pohledu to tak dobré být nemusí. Podobně se projevuje i v zaměstnání. Vše zvládá sama, i své kolegy bere jako děti, a pokud je potřebná, je spokojená. Slouží druhým dost nesobecky. Démétér sice pracuje s láskou, ale když obětuje část svých vlastních potřeb (a někdy takřka všechny), očekává, že se jí i něco vrátí. Alespoň ve formě uznání. Toho se jí však nedostane, pokud svou péči přehání a vnucuje. To si zpravidla neuvědomuje a považuje příjemce jejich služeb za nevděčníky. Před únosem své dcery Kory překypuje optimismem. Po únosu je v depresi a smutku. V manželovi své dcery vidí únosce Háda - a to je pak tchyně. To je trochu nesrozumitelné Žádný muž pro ni není dobrý. Má pocit, že svou dceru dostatečně nechránila před úklady světa. Tento pocit často přichází již po prvním větším průšvihu. Háda nenávidí hlavně proto, že ze zcela závislé Kory udělal na ní jen částečně závislou Persefónu. Situaci po únosu řeší třemi způsoby: Zničí úrodu - výsledky své práce, jde mezi lidi a stará se o jiné děti (lidi), nebo chodí po světě bez cíle, běduje a nedbá o sebe. Tak, jak to vypráví mýtus. Výsledkem je však zahořklá a zklamaná žena. Řešením je třetí možnost. Smířit se s tím, že mládí i děti jsou pryč, a najít svou vnitřní Koru, která jí vrátí radost i optimismus, možná i vnitřní mládí a hravost. Dozraje-li takto, zmoudří a ostatní za ní chodí na radu a pro pomoc či podporu. Ale i v těchto případech neumí říct ne. O mužích si Démétér nedělá iluze. Bere je jako malé nerozumné chlapce, kteří potřebují její péči. Často přehlíží jejich nedostatky a nechává se vykořisťovat. Ba je v těchto případech i omlouvá. Pro samou práci a péči o druhé na ně nemá ani čas. Sex pro ni existuje kvůli plození dětí. Pro Démétér je důležitější než sex tiché a vroucí objetí. Opustí-li ji muž nebo je-li tento vztah špatný, upne svou lásku na syna. Tím jej rozmazluje ještě více, což je mu do života ke škodě. Nehledě k jeho závislosti na ní.Pokud je její domácnost takzvaně „tichá“, není schopna zcela vypnout svůj pečovací pud a manžel najde vždy něco k večeři a ráno čisté oblečení. Mnohdy patří k tomuto servisu i tichý sex. Verze Démétér:• Mladá žena toužící mít děti a hledající jakéhokoliv partnera, se kterým by to šlo, zpravidla velké dítě, o které by mohla pečovat.• Šťastná maminka (i svobodná) radující se se svých dětí. Spokojená žena, které sice vylétly děti z hnízda, dělající s plným nasazením zázemí svému doma nedominantnímu manželovi, který si její péče váží.• Nešťastná a utrápená matka středního věku, které děti vylétávají z hnízda a která se cítí nedoceněná a nepotřebná.• Starší moudrá žena (často vdova) v běžných záležitostech života ochotně pomáhající druhým, která často neumí říci ne."
"Persefoné. Má dva aspekty. Prvním je Koré, mladá, oduševnělá a bezstarostná dívka. Maminčina poslušná holčička, kterou maminka ovládá více, než je zdrávo. Sama pořádně neví, kdo je a jaké má schopnosti a možnosti. Žije si svůj vnitřní život, v tom vnějším je nejistá. Nedůvěřuje mužům, zejména starším, bere je jako nebezpečné. Přitahuje ji duchovno. Ráda by se osvobodila z vlivu matky, ale nedaří se jí to. Na druhé straně cítí v matce jistotu a bezpečí. Chce dělat matce radost. Často vnitřně ví, co by měla dělat, ale nedokáže to rozumově zdůvodnit. Studium vcelku zvládá, práci si vyhledává klidnou a nenáročnou, ale necítí se tam na svém místě. Stále čeká, že někdo přijde, povede ji životem a vše se tím změní. Ale žádný vztah ji nenaplňuje. Muži ji však odvádějí od matky, a to je pro ni dobré. Koré se často věnuje esoterickým disciplínám, hledá autority duchovních průvodců i mistrů, kteří by jí pomohli zlepšit její vnitřní nejistotu. Tato motivace jí pomůže jen částečně. Pomoc jde totiž shora, ze "světla". Užívá si přítomnosti různých guru částečně i proto, že jí v dětství chyběl hodný tatínek formátu Dia. Její přerod však nepřichází z nebes, ale z podsvětí. Koré je unesena Hádem do podsvětí, kde se stává Persefonou. Matka ji považuje za oběť a manžela Háda za únosce. I sama Persefóné se po boku svého muže cítí dlouho jako unesená. Je daleko méně činorodá než ostatní bohyně, nemá silnou vůli, je spíše pasivní a zpravidla poslušná. Je pro ni těžké zvládat nároky běžného světa. Vše bere příliš vážně. Pokud však na ni manžel a vnější svět nevyvíjí tlak, je milá a sladká. Ráda dělá radost druhým, někdy i za cenu lži. Mnohdy je nevyzpytatelná a manipuluje svým okolím pod rouškou nevinnosti. Pokud to Hádes přežene a snaží se ji ovládat, je náchylná k depresím, uzavírá se do sebe, mlčí a je pasivní. Pro zachování klidu je ochotna hodně ustoupit. Pokud svým depresím a úzkostem zcela nepropadne, nejsou jen nemocemi, ale nástrojem jejího postupného a bolestivého přetvoření. A dosažení širšího vědomí. Matkou je mírnou, ale Démétér ji do všeho mluví. Zvládat starší děti je pro ni velmi těžké. Pokud se jí však narodí syn, vymaňuje se Persefóné ze závislosti na matce a navazuje vztah se synem. Pomáhá druhým projít cestou proměny přes podsvětí. Mnohdy velmi úspěšně, neboť totéž nebo něco podobného sama prožila. Pokud zvládne své dozrávání, pochopí, že kromě tělesné krásy a mládí je zde i krása a mládí duše. Až se přestane trápit tím, jak vypadá, co si o ní kdo myslí a jak ji kdo vnímá, přemění se v Ariadné (římská bohyně Libera). V oddanou, citlivou, moudrou, ale duchem mladou ženu, která zná tajemství života i smrti a kterou odvádí na nebesa Dionýsos Lysios (římský Liber). Již se tolik nepodřizuje druhým, začne se věnovat nějaké tvůrčí práci (umění, ezoterice), přestane mít pocit zajetí ve vztahu a je schopna uvidět Háda i sebe ve skutečném světle.
Variace Koré:
- Mladá, bezstarostná a mírně naivní dívka, která neví, co chce, kromě toho, že se musí zavděčit matce, někdy i světu.
- Nešťastná a utrápená vdaná žena kolísající mezi matkou a manželem, která velmi těžce zvládá požadavky běžného života.
- Černá bohyně, zatrpklá žena, u které se vlivem pro ni příliš těžkého života zastavilo zrání.
- Ariadné, prosvětlená a vnitřně omlazená žena, která ustála všechny životní krize a zkoušky, věnující se nějaké tvůrčí činnosti a rozdávající radost svému okolí.

Když si spolu povídáme o mužích, vnímám jak se naše postoje liší. Buď je ty kritizuješ, nebo já chválím, a přitom nemluvíme o sobě, co utváří náš postoj k nim. Většinou se hlavní vzor připisuje otci, ale jak ovlivňuje matka náš pohled na muže? Deméter je Matka všech matek. A Persefoné je dcera, kterou Deméter drží v sametové rukavici železnou rukou. Nepustí ji, aby si utvářela život a názory na něj sama. Svojí péči a ochranou ji bere sílu. Vůbec nic se v tom mýtu neříká o tom, jaký má vztah Deméter k mužům. Je šťastná, že žije bez muže? To jí stačí péče o dceru, družky a Matku Zemi? A Coré/Persefoné, ta žije v čistě ženském světě s vílami a v krásné přírodě spolu s matkou. Tuší co jí čeká ve světě a dokáže v něm úspěšně žít? Když jí unese Hádes, tak není jasné jestli snědla granátové jablíčko vědomě. Byla podvedena anebo věděla, že se už nebude moci vrátit k matce? Podle mě to věděla. Byl to její vědomý akt, jak se od matky odpoutat. Tvá přítelkyně Cantadora

Dialog dvou žen - zahájení

Krásny zážitek milí snící,

s dovolením přepíšu náš dialog s mojí dobrou kamarádkou, každá z nás máme v jiné míře poskládanou Matku Deméter a dceru Koré/Persefoné. Aby byl dialog srozumitelný, připomenu vám jeden z velkých řeckých mýtů - příběh Deméter a Persefoné... Prošla jsem si jak v knihách, tak na internetu několik verzí příběhu a vybrala dva, jeden je z blogu magická poradna a druhý z wikipedie.

P.S. Denně teď budu dávat na blog ten dialog, který měl být věnovaný mužům a skončil snahou o přemostění obou aspektů a porozuměním. Dobrou chuť, je to opravdu zábavné povídání. http://magickaporadnabs.blog.cz/0910/o-demeter-a-persefone

O Deméter a Persefoné

Starověkému Řecku vládlo množství bohů. Ze svého sídla na hoře Olymp řídili svojí mocí chod přírody i osudy lidí. Ten nejvyšší z nich, král všech bohů, se jmenoval Zeus. Byl vládcem oblohy, hromů a blesků. O zemi se však starala bohyně Deméter. Lidé jí říkali Velká Matka, protože pečovala o přírodu na celé Zemi a ochraňovala všechna její bezbranná stvoření. Deméter dohlížela na život a růst a každoročně dávala dozrát zlatavému obilí i jiným plodům, za což jí lidé vzdávali dík a blahořečili jí za štědrost země. Byla to bohyně laskavá a mírná. Jen jednou její zloba téměř zahubila lidstvo.
Deméter žila na Olympu se svojí dcerou Korou. Kora, jejímž otcem byl sám Zeus, byla okouzlující dívka a Deméter ji milovala ze všech svých dětí nejvíce. Chránila ji před střety a sváry vnějšího světa, a tak Kora trávila všechen čas se svojí matkou. Jako malá jí sedávala na klíně, když Deméter dohlížela ze svého trůnu na hoře Olymp na svět pod nimi. Později ji matka brala s sebou do polí a rozkvetlých luk. Těšilo ji sledovat svoji dcerku při hrách s vílami nebo při objevování roztodivných květin a stromů.
Kora rostla a její krása a půvab oslňovaly natolik, že si dívky povšiml dokonce i Hádes.
Hádes byl bohem Podsvětí, vládce říše mrtvých. Nežil na Olympu ani ve světě živých, jeho království leželo hluboko pod zemí, vždy temné a nevlídné, a jeho vladař byl stejný - zasmušilý, přísný a neoblomný, nedbal na nářky ani prosby lidí. Z jeho říše dokázalo uniknout zpět mezi živé jen několik málo hrdinů. Snad proto byl všemi nenáviděný a ošklivili si ho dokonce i ostatní bohové, přestože nepáchal ani zlo, ani bezpráví. Hádes své sídlo zpravidla neopouštěl, do světa pozemšťanů vyjížděl jen podle svého rozmaru. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, věděl, že každý, kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do jeho domu. A tento temný vládce Podsvětí spatřil jednoho dne Koru. Sledoval ji, očarován její krásou. Už dlouho se cítil ve svém podsvětním království osamělý, a tak se rozhodl, že Koru získá jako svoji ženu. Dobře však věděl, že by Deméter ani samotná Kora nikdy nesvolily, aby dívka opustila svoji matku a odešla ze slunného Olympu do pochmurného Podsvětí. Ujednal proto tajnou dohodu s Diem a připravil ve skrytu Podsvětí svůj plán. Jednoho zářivého slunečného dne se dcera s matkou opět vypravily dohlédnout na úrodu a potěšit se krásami přírody. Jako obvykle se Kora rozběhla po širé louce, brouzdala svěží zelenou trávou, trhala květy všech druhů a pletla z nich věnce jen tak pro radost. Tentokrát ji procházka zavedla mnohem dál od matky, ale Kora si nedělala žádné starosti. Usedla uprostřed barevného moře a pozorovala hry poletujících motýlů. Náhle zakryl slunce tmavý stín. Země se otevřela a před vylekanou dívkou se objevil kočár tažený černými koňmi. To se Hádes vyřítil z Podsvětí, popadl dívku k sobě na vůz a uháněl pryč, dírou v zemi, skrz propast dolů do temnot, unášel nebohou Koru do své říše. A tak se Kora náhle ocitla v Hádově temném království, které se skrývá v hlubinách země a kam nepronikne paprsek slunečního světla. Podsvětí tvořila bezútěšná rovina a obtékala ho hrůzostrašná řeka Styx. Bez Hádova souhlasu ji žádná živá duše nemohla překročit. Jestliže dal Hádes někomu své svolení, pak jen výjimečným hrdinům, které na cestě do podsvětí doprovázel Hermes, posel bohů a průvodce zemřelých. Avšak ani duše mrtvých nemohly vstoupit do podsvětní říše jen tak. Musely zaplatit za převoz přes vody Styxu starému převozníku Cháronovi. Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos, který pohltil každého, ať živého či mrtvého, kdo porušil zákony Hádovy říše. Hádes se sice Kory zmocnil násilím, ale ve svém království se k dívce, do které se zamiloval, choval s velkou úctou a brzy ji učinil nejen svou ženu, ale také spoluvládkyní nad říší mrtvých a strážkyní tajemství Podsvětí. Kora, která si změnila jméno na Persefoné, se však cítila v tomto temném světě sklesle a často se jí stýskalo po matce. Hádes se ji snažil potěšit svým bohatsvím, ale drahé šperky příliš nepomáhaly. Mezitím, ve světě nad nimi, prožívala Deméter krušné chvíle. Její dcera zmizela náhle a beze stopy. Devět dní hledala všude, v úzkosti pátrala po své ztracené Koře, avšak marně. Už se jí zmocňovalo zoufalství, když ji napadlo zeptat se Hélia, boha Slunce, který vidí vše. A tak se konečně dozvěděla pravdu - její milovanou dceru unesl temný Hádes a Kora se stala jeho ženou, to vše s Diovým souhlasem. Rozhněvaná a nešťastná Deméter opustila Olymp a putovala po zemi jako stará žena. Ve svém nekonečném zármutku ze ztráty dcery přestala pečovat o přírodu, seslala na svět strašlivou neúrodu a proklela zemi k věčné zimě. Marně Zeus zuřil a domlouval, marně k ní posílal posly, aby odložila svůj hněv. Deméter zůstala neoblomná a odmítala vrátit zemi plodnost. Ztráta dcery jí natolik zasáhla, že nebyla schopná se s ní smířit. Prohlásila, že dokud bude její dcera v Podsvětí, nic živého na Zemi neporoste. Zeus poslouchal nářky lidí a začínal se obávat o jejich osud i o osud bohů. Zdálo se, že celé lidstvo bude zahubeno hladem, a pak již nebude nikdo, kdo by je uctíval. Rozhodl se tedy zasáhnout a vyhovět Deméter. Poslal dolů do Podsvětí Herma, posla bohů, který byl nejen nejrychlejší, ale také spolehlivý a oddaný vládci Olympu. Hermes měl přivést Koru, nyní Persefonu, zpět, a tak usmířit rozhněvanou matku Deméter. Hádes věděl, že se nemůže protivit Diovým příkazům, ale současně se nechtěl vzdát své ženy navždy. Nezbývalo mu než využít znovu lest.V Hádově říši končil veškerý život, ovšem zemské hlubiny představovaly i počátek nových životů. Hádes se tak stal také dárcem rostlinstva a v této oblasti byl výjimečně pokládán za dobrotivého boha. V jeho zahradě, kam Persefona často chodívala, rostlo i granátové jablíčko. Než se Hádes s Persefonou rozloučil, nabídl jí ke snědení několik zrníček. Kdokoliv totiž pojedl toto ovoce vyrostlé v Podsvětí, už nikdy nemohl natrvalo opustit říši mrtvých. Hermes vyvedl Persefonu z temných hlubin zpět na světlo za její matkou. Po dlouhé a strastiplné době Deméter konečně spatřila svou dceru. Šťastně se přivítaly a radovaly se ze shledání. Země jako zázrakem ožila a naplnila se zelení. Stromy a rostliny začaly opět kvést.Pak se však Deméter dozvěděla, že Persefona snědla v Podsvětí zrníčka z granátového jablka a že je tak odsouzena vrátit se zpět k Hádovi. Znovu se rozzlobila a hrozila neúrodou. Zeus i tentokrát zažehnal katastrofu a dohodl mezi oběma svářícími se stranami kompromis. Vyjednal s Hádem dohodu, podle které Persefona stráví každý rok v Podsvětí tolik měsíců, kolik zrníček z granátového jablka snědla. A tak Persefona žila se svým manželem Hádem šest měsíců v temném království a šest měsíců se svou matkou na Olympu. Přesto se Deméter s tímto řešením nikdy nesmířila. Pokaždé, když její dcera odchází do podsvětní říše, Matka Země se pohrouží do svého žalu. Květiny uvadnou, opadá listí ze stromů a země se promění ve studené místo bez života. Jakmile však přijde čas Persefonina návratu na zem, rozjásá se příroda novým životem a všechno začne znovu rašit a kvést.
A ještě je tady druhý stručný příběh z Wikipedie:

Démétér a Persefona
Její otec Kronos ji spolkl stejně jako předtím její sourozence Hestii, Héru, Háda a Poseidóna. Vedl ho k tomu strach, že jeho děti se mu vzepřou a zbaví ho moci. Jako božské bytosti v něm přežívaly až do doby, kdy je vysvobodil jejich nejmladší bratr Zeus. Jeho matka Rheia ho porodila v tajnosti na Krétě a Krona ošálila kamenem zabaleným v plenkách.
Když Zeus dospěl, postavil se otci, donutil jej vydat ze sebe všechny své děti a prohlásil se nejvyšším bohem. Démétér vzal k sobě na Olymp, dal jí na starost péči o plodnost země, o rolnictví. Naučila lidi obdělávat pole, usadit se místo kočování na jednom místě a dala jim tak nový způsob života a stanovila jeho zákony.
Diovi se Démétér líbila, usiloval o její přízeň, dokonce zabil bleskem thessalského krále Íasióna, kterému Démétér dala syna Plúta. Démétér nakonec Diovi porodila dceru Persefonu; někdy bývá nazývána Kora.
Když jednou byla Persefona se svými družkami, otevřela se před ní zem, vynořil se bůh podsvětí Hádés a v mžiku s ní zmizel v hlubinách. Démétér hned spěchala na pomoc, ale nenašla ani stopu. Bloudila devět dní po celém světě, až se nakonec od boha slunce Hélia dozvěděla, co bylo. Hned se vypravila za Diem na Olymp a žádala o pomoc. Ani Zeus však nemohl Háda donutit k vrácení Persefony matce, protože si ji mezitím vzal za manželku a dal jí ochutnat jádra granátového jablka. A tím jí zavřel cestu zpátky na zem - kdo něco v podsvětí snědl, nemohl se už vrátit nahoru.
Démétér z velkého žalu se uchýlila do ústraní do svého chrámu v Eleusíně. Seslala na zemi neúrodu, zato zase lidé přestali bohům obětovat. Nakonec musel Zeus zakročit: donutil Háda, aby propustil Persefonu na svět vždy na dvě třetiny roku a zbylou třetinu bude ona trávit v podsvětní říši. A tak se stalo, že na podzim je Persefona dole - rolník osévá pole. Na jaře Persefona přichází ke své matce, příroda se probouzí, rozkvétá, zraje, lidé sklízejí úrodu.

Tak teď jsem dostatečně připoměla příběh Matky a dcery, které jsou taky vzorcem chování v každé ženě. V některé převažuje Deméter a v jiné Kora. Ženy typu Deméter, které zažili strašného otce jako byl Kronos a museli být po vůli muži jako je Zeus (který byl mezi jiným bratrem Deméter), schopným zradit kohokoli, když se to hodí jeho zájmům... tak tyto ženy si o mužích nedělají žádné iluze. Jejich zkušenost je naučila vidět muže v temných barvách. Koré, která byla ušetřena všeho zlého, žila v souladu s přírodou, chráněna matkou před každou překážkou a zklamáním, ta Koré se nebojí, protože Deméter ji poznání životních překážek odepřela. Matka ji odepřela zrání, aby zůstala její holčičkou, kterou Deméter nikdy nemohla být. Jak můžou spolupracovat anebo si bránit ve vztazích k mužům o tom v pokračování zítra. Krásne sny. Cantadora

šperky

Sen snící, která mi umožnila, abych o něm psala. Moc děkuji.:

Jsem v obchodě a prodavačka chce, abych vyzkoušela nádherný šperk, který se skládá ze spony a misky. Jsou to velmi zvláštní šperky, miska je ozdoba, která se přikládá pod krk, spona patří do vlasů. Je to krásné, ale miska je zvláštní a tak si to nekoupím.

Pracujeme na snu asociativní metodou. Snící se nachází v životní etapě, kdy se zdá být vše na povrchu v pořádku, ale cítí, že se u ní startují nějaké procesy, jaké - ještě nedokáže pojmenovat.

Co znamená pro snící nabídka prodavačky?

Pro ženu znamená příležitost pro něco nového.

Symbol prodavačky je samotná snící, která si vytváří v životě nové situace.

Mísa je obecný symbol, dutá nádoba, symbol pro ženství: děloha, těhotenství.

Spona patří do vlasů, kterou sepne vlasy na krku a obnaží krk. Krk je místo zranitelnosti, křehkosti.

Mateřství je pro ženu důležité, uvažuje o něm, ale ve snu to ještě nechce a šperk nekoupí. Spona ji upozorňuje na zranitelnost a křehkost. Je to překvapující, že sen odkrývá její nepřipravenost na tento krok.

Na vědomé úrovni se k tomu staví jinak, než tomu napovídá sen. Sen ukazuje, že obecně přijatý názor o kráse mateřství a jeho zázraku - symbol šperků, zatím nemůže přijmout. Šperk je příliš zvláštní a na příležitost k něčemu novému zatím není připravena.

Kompenzační funkce snu se ptá: čeho je v životě snící příliš?

- Tlačí na sebe příliš?

- Všeobecně přijímaný postoj k mateřství je potřeba přehodnotit a najít si vlastní cestu k dítěti a mateřství.

- Uvědomit si co snící teď opravdu potřebuje a chce.

Obsah snu snící uklidnil a vede ke spomalení v běžném životě, nenakládat si tolik na sebe.

Mýtus o tom, jak je těhotenství krásné je pro mnohé mladé ženy pravdou jenom napůl. V období před otěhotněním nebo během těhotenství právě kvůli svým nezpracovaným vztahům se zdají ženám silné sny. Tyto sny kompenzačně pracují na změně postoje k některým důležitým osobám a situacím. Příkladem je práce s jinou snící, která si ujasnila své vztahy k rodině v práci se sérií svých snů a následně měla závěrečný sen o narození vlastní holčičky. Nádherným završením společné práce bylo, že další měsíc otěhotněla. Teď je maminkou krásného chlapečka, zdravého a hravého.

Dobrou noc. Cantadora

pohádka Železný Jan a 7 paprsků mužství

Tentokrát jsem převzala z mého spřízněného blogu článek:

http://ografologii.blogspot.com/2010/06/robert-bly-zelezny-jan.html

Zároveň doporučuji čtení knížky:

Robert Bly: Železný Jan. Argo, 2005.

A tady je text zmíněného článku o sedmi paprscích mužství a pohádce Železný Jan z blogu o grafologii.

Pohádka o Železném Janovi
V tajemném lese se ztrácejí lidé i všichni lovci, které tam král vyšle. Až jeden hrdina se přihlásí králi do služby a slíbí, že tuto záhadu objasní. Když kráčí kolem temného jezera, nad hladinu se vymrští ruka a stáhne pod hladinu lovcova psa. Lovec džbery postupně jezero vyprázdní a na jeho dně spatří divého muže pokrytého hnědou rzí s vlasy až po kolena. Svážou jej a král jej nechá v kleci uvěznit na nádvoří paláce. (Právě v této situaci se nalézá Divý muž v naší kultuře). Král má však osmiletého syna. Tomu spadne do klece zlatý míč. Divý muž mu jej dá jen pod podmínkou, že jej osvobodí. Princ však neví, kde je klíč. Divý muž mu poradí, že se nachází pod polštářem jeho matky. Princ jej potichu v noci ukradne a Železného Jana vysvobodí. Rozhodne se s ním hrad opustit a prchnou spolu do lesů. V lese má princ hlídat studánku tak, aby do ní nic nespadlo, zatímco je Železný Jan na lovu. Po prvé do ní zanoří prst, který si poranil, když odemykal klec; ten celý zezlátne. Po druhé mu do ní spadne vlas, když si poraněnou rukou prohrábne vlasy - ten také zezlátne. Potřetí do ní pohlédne, podívá se sám sobě do očí a všechny jeho vlasy se promění ve zlato.Železný Jan prince vykáže, protože neobstál v jeho zkoušce; nicméně mu slíbí pomoc, kdykoliv jej bude potřebovat. Princ, nyní chudý mladík se zakrytou hlavou, nastoupí do služby jako nosič dříví, vody a jako ten, kdo vynáší popel a stará se o oheň; později pracuje jako zahradníkův pomocník. Jednou v létě si v parném dni sundá na okamžik čepici a zlatá hříva jeho vlasů zazáří do princezniny komnaty jako zlatavé sluneční prasátko mihotající se na zdi. Princezna vyběhne z komnaty na balkón a přikáže mu, aby přinesl květiny. (Tuší, že to není obyčejný mladík). Třikrát za sebou ji musí přinést květiny a ukázat, co má pod čepicí, ale chlapec se vymlouvá a zapírá - že má prý prašivou hlavu. Ona mu za to nabízí zlato a dukáty, ale nic jí to není platné. Neukáže ani na potřetí.Pak se království ocitne ve válce. Chlapci však ve stáji nechají jen starou chromou herku. Vyrazí na ní do války, ale u lesa křikne na Železného Jana, který mu poskytne dokonalou výstroj, krásného koně a mocnou ozbrojenou družinu. Chlapec vtrhne na bojiště, které se již již chýlí ke smutnému konci. V klíčové situaci obrátí na válečném poli prohru v triumfální vítězství - ale domů se opět vrátí nenápadně na staré herce. Říká, že byl ve válce a srdnatě bojoval, ale všichni chlapi se mu jen smějí.V další části král i princezna pátrají po tajemném zachránci. Vyhlásí turnaj. Chlapec přijede třikrát za sebou v trojím barevném přestrojení (na ryzáku, bělouši a vraníkovi), které mu poskytne Železný Jan, a vždy na hrot meče zachytí jablko, které princezna hází z balkonu. Avšak nikdy nezůstane, aby králi a princezně odhalil svou identitu, ale odcválá vždy na koni pryč. Při posledním pokusu utrpí od královy pronásledující družiny zranění na noze.V závěrečné fázi se princezna vyptává na podivného zahradníkova pomocníka. Doslechne se, že tři zlatá jablka rozdal zahradníkovým dětem. Chlapec musí předstoupit před krále. Princezna mu strhne čepici a jeho zlaté vlasy ozáří celý sál. Chlapec přizná, že byl tím, kdo vyhrál všechna tři zlatá jablka, kdo utrpěl zranění od královy družiny a kdo kdysi obrátil na bitevním poli prohru ve vítězství.Král se jej ptá, kým doopravdy je. Chlapec přizná, že je princ a že jeho otcem je mocný král z jiné říše. Král se mu cítí hluboce zavázán - prý si může cokoliv přát. Princ si přeje - jak to tak v pohádkách bývá - princeznu za ženu. Král svolí. Princezna je zamilována již dávno. Přijedou oba princovy rodiče a koná se radostné shledání rodičů se ztraceným synem a velkolepá svatba. Pije se a hoduje. Když tu zničehonic svatební ryk utichne, rozletí se brána a do komnaty vkročí hrdý král s velkou družinou. Přijde k ženichovi a praví: "Jsem Železný Jan. Byl jsem zakletý v divého muže, ale tys mě vysvobodil. Děkuji ti a všechny mé poklady ti skláním k nohám."

Pohádka zobrazuje Divokého muže v situaci, v níž se nachází dnes ve vztahu k dnešní kultuře - a zobrazuje proces proměny, který se musí v duši muže uskutečnit, má-li být obnoveno spojení s Divokým mužem a má-li se Divoký muž vrátit na místo, které mu náleží.

Sedm paprsků mužství

Robert Bly se domnívá, že se mužská esence - podobně jako se bílé denní světlo skládá ze sedmi barev spektra - skládá ze sedmi vnitřních bytostí. V praxi nejde o to stát jedním z nich a ostatní vyloučit (to může být naopak destruktivní - válečník bez milovníka směřuje například k brutalitě, jelikož dosud "neumí s mečem tančit"), ale být naopak pokud možno ve spojení se všemi z nich:

1) Král. "Kdosi v nás, kdo ví, co chceme dělat po zbytek života, zbytek měsíce či zbytek dne. Je mu jasné, po čem toužíme, aniž by podléhal vlivu názorů našeho okolí." Zápal, vášeň, zaměření na něco. Vědět, co chci. Energie, která žehná, vybízí k tvořivosti, zavádí do vesmíru řád. Posvátný obraz vesmírného řádu. To, co drží pohromadě zemi a nebe. Moc, která chrání a dává bezpečí.

2) Válečník. Vnitřní válečník: ochrana svého vnitřního psychického prostoru, uhájit si své místo, zvítězit nad vlastními pochybnostmi a komplexy, schopnost postavit se rodičům je-li to třeba, opak bezbrannosti nebo pocitu oběti, téma "uhájit si svou duši navzdory všemu a všem". Vnější válečník: schopnost snášet bolest, zimu, vedro, hlad, nedostatek pomocí vůle; obětování se nadosobnímu ideálu navzdory urputným překážkám a strastem; schopnost strategického myšlení, prohnanost, zkušenost, inteligence - přelstít, zastrašit, ale i čelit síle silou tváří v tvář - jako Ivan a Baba Jaga). Loajalita, věrnost. Schopnost utvářet hranice, respekt k hranicím svých i druhých; v nejobecnějším smyslu je posláním válečníka bránit hranice vnitřního i vnějšího světa.

3) Milenec. "Pozorné vědomí", nenásilné vcítění do věcí a lidí, jakoby to byla hudba. "Co vlastně tolik milujeme, že to chceme uchránit před cizími lidmi?" Sféra intimity, zahrady, tance, poezie, změněného toku času. Schopnost prožívat bez intelektuální analýzy, odložit svět povinností. Láska k požitku, skandálnost, provokativnost (Řek Zorba). Extatická radost, ale nikdy ne chtíč sám o sobě. Spontánní radost z dělání radosti druhým. Radost z dotyku, senzuálního kontaktu se světem a lidmi. Vnitřní spojení s ženskostí uvnitř muže. Otevřenost oceánickým prožitkům a změněným stavům vědomí.

4) Divoký muž. Bezprostřednost, divokost, úcta k zármutku a riziku, která mnohé odstrašuje, výstřednost, intenzita, vědomí pádu i vnitřního zranění, básnické šílenství, pohyb na okraji všeho, kontakt s emocionálním tělem; ten, kdo vede vnitřní dítě v nás (viz. pohádka o Železném Janovi). "Je to bytost, jenž nám nahání strach, při setkání s ním trneme hrůzou, on je hlubinný, chlupatý, divoký, silný a neuhlazený. Má v sobě apollónskou i dionýskou energii, něžnou i surovou, v očích oheň, v nozdrách vzduch, v ústech vodu, v bradě zem."

5) Intrikán. Ta část v nás, která umí chytře zvrátit chod událostí ve svůj prospěch, která popostrkuje věci určitým směrem, která nečeká, až "věci dopadnou samy od sebe". Hermes, šašek, filuta, šibal, šprýmař, Heyóka (kojot), Odysseus, Bilbo Pytlík.

6) Mág. Mytolog, kuchař, v nejvyšší podobě šaman. Styk s neviditelnými silami světa, pronikavost vidění. Moudře otáčí vše špatné v dobré (alchymie, vaření: transmutace energií a duševních procesů). Odhaluje jiné světy, odkrývá hrdinův (králův) stín v podobě rádce. (Falešný král se bojí proroků a mágů jako Herodes; pravý Král rádci-čaroději-šamanovi naslouchá). Temnou stránkou mága je manipulátor.

7) Smutný muž. Odvaha snášet smutek, i smutek bez příčiny, jakási hutná černota patrná u starých umělců spojená s nejzazší hlubinou a přijetím smrti.

Hezký den. Cantadora

Anna Karenina

Román Anna Karenina jsme četli jako povinnou literaturu. Zasáhla mně tehdy jako tragédie zklamané lásky. Bylo mi 18 let, tak jak jinak jsem to mohla vidět? Anna se zamilovala jako vdaná žena do důstojníka, šla za hlasem srdce a trest společnosti následoval. Annu zapudili, přišla o možnost výchovy svého dítěte, postavení, budoucnost. Nehodnotila jsem ji jako labilní ženu, nemorální nebo rozmazlenou dámu. Prožila jsem na stránkách Tolstého románu příběh špatného osudu a odložila ho jako historii. Ženě teď nehrozí takový konec, protože žijeme v jiné době a jinak.

V Pátku LN mně zaujala recenze na divadelní představení Anna Karenina, které teď proběhlo na nějakém divadelním festivalu. Recenzent napsal o Anně Karenině: ... " ... V jejím pojetí se Anna vyděluje z celé společnosti, její ušlechtilá vznešenost je nepřirozená, působí až strnule. Jakoby stále pózovala a předem se pokládala do budoucího tragického osudu. Žije čítankový život, ale její postoj nevyvěrá z přesvědčení, pouze z vágní představy o tom, co je morální a co ne. Stačí málo, a vše se zhroutí, Anna se ocitá ve svěráku vnitřních běsů, s nimiž neumí bojovat. Propadá se do hysterie a neopodstatněné zloby. Nejdřív je to jakoby by za ni mluvil někdo jiný, a postupně se z ní klube její pravé já - nesympatický sobec, který volí sebevraždu hlavně proto, aby trestala své okolí. .... "

Opravdu její pravé JÁ zvolilo sebevraždu jako mstu za nenaplněnou lásku? Pravé já, které čím víc se na něj napojujeme a oživujeme ho, tím víc nabízí kontakt s životadárnými emocemi a léčivými zdroji duše? Píše recenzent o tom Pravém Já, které nás vede k pocitům rovnováhy a lásky?

Anna Karenina ze strnulosti své masky Persony procitla, když potkala Vronského a ožila celá její ženská podstata. Společnost na to reagovala naprostým odsouzením, postupně ji vytlačili na okraj společnosti, odebráním výchovy syna. Milenec si časem taky našel vhodnější, mladší a méně divokou ženu, více přizpůsobivou tomu, co vyžaduje společnost. Má společnost pochopení pro ženy, které dramatickým způsobem objevují své divoké instinkty?

A jak jsou na tom mužské divoké instinkty válečníka? Válka je zlá, ale svět ji integroval jako temnou součást lidské historie. Temné instinkty mužské válečnické povahy jsou akceptovatelné? Proč jsou ženy, které žijí v souladu se svými instinkty nazývány čarodějnice, hysterky, nesympatické sobecké hyeny? Čeho v nás se dotknou Anny Kareniny? Proč jim svět nepodá pomocnou ruku, aby mohli zvládnout své temné části a raději je rovnou odsoudí? Komu to pomáhá?

Anna Karenina je představitelkou jednoho z miliónů osudů žen, kterým bylo odepřeno, aby završili svůj proces sebepoznání a staly se tím, kým jsou. Rezence Anny Kareniny ve mně otevřela hluboké otázky. Jaké je opravdu místo ženy ve společnosti? Jaká smí být, aby byla pro společnost přijatelná?

Dobrý den. Cantadora

dítě

Dítě ve snu. Dítě je archetyp. Když se ve snu objeví dítě, předpokládáme, že se odkrývá energie růstu, rozvoje. Snící je vystaven konfliktu, který ve snu už připravuje potenciál pro nový způsob řešení. Takže časová linie symbolu dítěte je budoucnost. V daný moment snící musí počítat s tím, že se musí spolehnout sám na sebe. Dítě symbolizuje stav opuštěnosti, jako nutnou podmínku začátku. Nastal čas, který vyžaduje spolehnout se na vlastní vzrůstající síly a zdroje.

Dítě směřuje od pocitu příslušnosti ke své rodině směrem k jedinečnosti a osamostatnění.

S tím souvisí i pocit síly a nepřemožitelnost dítěte, touha po sebeuskutečnění. V symbolu dítěte je obsažen rytmus života-smrti-života. Něco vzniká, směřuje k uskutečnění, aby to mohlo zase zaniknout a uvolnit místo něčemu novému. Symbol dítěte vyjadřuje ještě nediferencovanou sexualitu. Instinkty, které sen odkrývá, neaktivují naši sexualitu, ale realizaci našeho potenciálu bytí.

Sen 1: Snící ve snu kouká na muže a ženu jak krmí kojence z láhve, dítě není jejich, vzali si ho na výchovu. Vyzařuje z nich klid a spokojenost.

Sen 2: Rodiče dají dítě k adopci, adoptivní rodina dítě nezvládá a chce ho dát pryč, někomu dalšímu do péče. Snící by ho chtěla, ale si uvědomí, že je na to sama. Dítě potřebuje rodiče, proto chce zavolat a nabídnout dítě původním rodičům.

Zajímavostí obou snů je načasování. Sny se zdáli ženám, které spaly na jednom pokoji tu samou noc. Jejich sny obsahovali stejné symboly.

Symbol dítěte pro jednu znamená řešení otázky založení rodiny a pro druhou změnu postoje k domovu.

Proč o tom píšu? Kvůli načasování.
Nemůžu nazvat tento jev jinak než synchronicita. Jak pracuje nevědomí, že ve spánku přinese snícím stejný symbol dítěte a obraz pěstounů? Obsah snu je pro každou z nich jiný. Ale k jeho významu dospěli právě díky společné práci na obou snech.

Možná stojí za to se ptát, když spí pohromadě víc lidí, o čem se zdálo ostatním. Někdy v cizích snech najdeme odpověď na to, co potřebujeme znát o svém životě. Dobrou noc. Cantadora

sexy úvahy

Jak jsem na začátku léta psala svoji oblíbenou říkanku o sluníčku, létu a milování:

(Slunce, léto, milování, tak se holka nebraň ani.),

tak ke konci léta přemýšlím o tom, jaké to může mít konce.

Kolem vidím letní lásky, začátky, rozchody a krize. Vidím naštěstí taky stabilitu a klid jiných párů. Kdo se právě ztratil na své cestě k lásce, protože je kolem té cesty příliš mnoho svodů a lákadel, tak odpověď jak se znovu najít, neznám. Uklidňující je, že jestli správně rozlišujeme co je chtíč a co touha, najde každý časem odpověď v sobě.

Mým kompasem jsou tyto otázky:

Opravdu si to přeji?

Někdy jsme v moci našeho chtíče, který cituji:

"chtíč je špatný tehdy, pokud ho necháme přerůst v posedlost nebo když chceme něco tak moc, ze nás to ničí a mít to přitom nemůžeme."

Na rozdíl od touhy po uspokojení v sexu, lásce, s partnerem je

"žádostivost po sexuálním uspokojení spojena na interaktivní úrovni s touhou být milována, zaopatřena, přijímána nebo obdivována. "
Někdy trvá dlouho dospět, pochopit a naučit se rozeznávat touhu po uspokojení od zničujícího chtíče.

Chtíč VŽDY zničí kousek naší duše. A když jsme v jeho moci, možná věříme, že to je to to nejlepší, co nás potkalo. Ale ty konce.... ty jsou stejné. Překročení hranic, bolest na všech frontách, ztráty a prohry. A kde je výhra? Kdo vyhrává? Nikdo. Ale když se to přežije, možná je výhrou životní zkušenost, z které někdo zmoudří a dospěje.

Takže léto končí a nastoupí podzim. Zmoudřel někdo? Přineslo slunce, voda, milování uspokojení touhy nebo chtíč?

Já jsem ráda, že jsem pochopila, jaký je mezi tím rozdíl. Krásné sny. Cantadora