a ještě jednou vzdor

... asi mi jednou téma vzdor nestačí, je ve vzduchu:  píše se a mluví o teroru, vzdoru, boji o emancipaci, nezávislosti, podřízenosti. To téma rezonuje jak ve mně, tak kolem v lidech a vlastně vzrůstá všude ve světě. Nakolik jsem nezávislí ve svém životě, rozhodnutích, vztazích, práci a dalších aspektech života?
Cituji opět z knihy Heinz-Peter Rohra: Podminované dětství
"U lidí s hysterickou poruchou osobnosti lze pocitem nezávislosti velmi rychle otřást. Bojí se ztráty své nezávislosti a velmi rychle se cítí být v podřízeném postavení. Důsledkem toho je, že mají dojem, že musí svoji nezávislost demonstrovat - reagují vzdorovitě nebo se pokoušejí svoji samostatnost zdůraznit nějakým jiným způsobem. Mnoho dospělých zůstává ve vzdoru. Musíme ho ale překonat, neboť vzdor není jenom antiprogramem, nýbrž paradoxně i přizpůsobením. Když někdo řekne A, musí vzdorující říct B, když někdo řekne B musí vzdorující říct A. Je zřejmé, že vzdor znamená vlastně přizpůsobení opaku.... Vzdor vytváří pocit nezávislosti, aniž by ukazoval nakolik jsme zůstali závislými. Mnoho lidí je fixovaných ve vzdoru a opakovaně se dostávají do konfliktních situací. Jsem nezávislý člověk, nenechám si nic namlouvat! Je to fatální výpověď, neboť skutečně nezávislí lidé se nebojí, že jim někdo něco namluví nebo řekne. Ve svém rozhodování berou ohled i na mínění druhých. O ukončené pubertě lze hovořit tehdy, když se - nyní dospělý - člověk může svého vzdoru vzdát.
Zjistí, že rodiče mají přece jenom v něčem pravdu. Může s nimi dokonce v určitých věcech souhlasit. Na mnohé věci se bude samozřejmě dívat jinak, ale rodiče o tom nebude přesvědčovat. Vždyť vedle sebe přece mohou existovat různé názory, aniž by se vlastní nezávislost ocitla v ohrožení. Člověk se tak může od svých rodičů odpoutat a vést nezávislý život. Jestliže se ovšem odluka od rodičů nezdařila, dochází později k častým konfliktům mezi závislostí a nezávislostí.
.....................................
....................................
Neúspěchy vedou ke ztrátě radosti ze života a nezřídka k autodestrukci. Roste nenávist k vlastní osobě, protože si dávají za vinu vlastní ztroskotání................ zraňující zkušenosti z dětství vedou k přehnanému strachu, že nás druzí budou utlačovat a ovládat.
Úsilí o kontrolu, moc a dominanci je tedy útěkem vpřed. Člověk chce utéct před strachem, že bude ovládán, chce se sám stát mocným."
Dobrou noc.Krasné sny. Cantadora