P.F. 2017

Krásné sny v roce 2017 přeji vám všem. Cantadora

Vánoce

Všem, pro koho Vánoce nejsou časem svátečním a ani radostným, přeji víru a důvěru v to dobré, které nezávisí na tom, že jsme na Vánoce sami bez lásky a kruhu rodiny. Neopustíme-li sami sebe, pak jsme v dobré společnosti.
Všem, kdo jsou v bezpečí, v hojnosti a lásce, děkujme si za ty dary.

 S láskou a hezké sny. Cantadora

30 drobných radostí poutnice E.

1. Devítiletý syn mne obejme a řekne: „Mám tě moc rád.“ (To ale není drobná radost - to je maxi radost)
2. Moci být přítomna proměně mých klientů
3. Pohled na vycházející nebo zapadající slunce, zastavit se v přírodě v ten čas a jen být
4. Vision quest – ta možnost dívat se na sebe a do sebe a moci být sama venku nocí dnem
5. Holotropní dýchání – další cesta k sobě
6. Cvičení a hledání možností svého těla
7. Potní chýše – ta blízkost, sdílení, otevřenost, společná modlitba
8. Brambory na jakýkoliv slaný způsob a dobré jídlo vůbec
9. Zpěv – nejlépe společný
10. Modlitba – nejlépe ta spontánní, co vytryskne sama z hloubi srdce
11. Moci zažívat vděčnost
12. Křičet – nejlépe ve větru, na skále a s nahou hrudí (spolukřičitelé jsou vítáni)
13. Plavat nahá v řece nebo jezeře
14. Kneippování… ten pocit těla probuzeného studenou vodou, jak se samo spontánně prohřívá
15. Účast na rituálech s ayahuaskou, peyoteem a dalšími medicínami
16. Tchán mě pochválí třeba z uvařené jídlo – umí to tak mile
17. Focení – miluju tu možnost zachytit okamžik
18. Inspirace… třeba teď Marianem Kuffou – nemá pusu plnou lásky k bližnímu, on ji žije nebo Pemou Chondron – tam mi stačí jen vidět ty laskavé oči
19. Sdílení života s mými kamarádkami – ta možnost být autentická a přitom přijatá
20. Moci plánovat výlety, putování… ó jak mě to baví
21. Putovat … to je moje životní cesta, můj způsob víry, na cestě jsem doma
22. Jít bok po boku s mým mužem, držet se za ruce … to je ten čas, kdy nám jde vzájemné sdílení nejlépe
23. Masáže, rolfing… prostě práce s mým tělem, ta možnost být pasivní, jen otevřená, vnímající, zažívající
24. Potkat muže, který je pevný, zakořeněný, je oporou … ví o své síle a umí ji dobře používat… to je fakt radost vidět a zažívat
25. Zažít člověka, který miluje své řemeslo - tu jím sdílenou vášeň
26. Švagrová – jak je úplně jiná a jak mi je s ní tak dobře…čím to je? … jo: s ní nic není problém, prostě praktická ženská do nepohody
27. Být na silném místě: třeba Skoky – do těch jsem se zamilovala…; čediče na Zlatém vrchu, Skalka, Roncesvalles…. To by nemělo konce… a to je taky radost.
28. Pohled do ohně (i svíčka stačí)
29. Dívat se na syna, jak se ráno probouzí – ta slast při protahování z něj jen čiší
30. Právě teď mám radost, že jsem zjistila, že napsat 30 radostí není žádný problém a že bych klidně mohla pokračovat dál.

Děkuji a byla radost číst drobné a velké radosti od Tebe.
Posílám dál štafetu 10 000 drobných radostí. Ať v roce 2017 pokračujeme svižným tempem při rozhojňování drobných radostí. Cantadora

sen o kuchyni

Symbol kuchyně se ve snech objevuje poměrně často. Představuje místo, kde dominuje ženská energie a probíhá v ní proces proměny. Stejně jako při vaření jednotlivé ingredience slouží postupnému  spojování a proměně surovin v chutné pokrmy různého druhu (nebo taky ne.... záleží na konkrétním snu). Vše co se v kuchyni děje je projevem ženského komplexu.
 Klientka, která prochází obdobím krize přinesla do naší práce sen, v kterém: "... v kuchyni sedělo dost lidí, které neznám a povídali si o vraždách. Kuchařka, která nosila jídlo na stůl, se rozčilovala, kdo to kdy viděl u jídla si povídat o tak nechutných věcech." Sen byl delší, ale vybírám z něj symbol kuchyně. Vraždy jsou symbolem ničení našich částí, impulzů, které odmítáme ve svém procese růstu integrovat. Postupem let můžeme mít v sobě nastřádané velké množství zavražděných důležitých aspektů, které v procese hledání pravého Já budou žádat o nápravu a oživení. V tomto snu se snící ocitla v konfliktu mezi procesem proměny její ženské části (žena se vyrovnávala s projevy klimakteria)  a připomínkou neuskutečněných životních projevů ženství, které obětovala roli matky. Konflikt se vyhrotil, vůbec neprobíhal tak zdárně jak si klientka přála. Proměna vyžadovala od ní velkou oběť, na kterou nebyla připravena. Okolí a rodina od ní vyžaduje zůstávat v roli spolehlivé manželky a matky, ale to už neodpovídá vývoji Já. Obětovala příliš mnoho živoucích části pro jiné a teď si její cesta žádá víc prozkoumávat své zavražděné aspekty. Kuchařka sice chce nadále vařit a přinášet na stůl dobré pokrmy, ale neznámé části  (lidé) mluví o zavražděných impulzech a nerealizovaném životě. Na povrch  vynáší sen nelehkou situaci, upozorňuje, že možná je tady čas odejít z kuchyně a pokračovat dál v oživování něco důležitého, o čem vypovídá symbolika v další části snu. Ale to bude téma jiných snů, kde odkrývá svoji cestu k znovuobjevování zabitých částí ženství.
Hezké chvíle v kuchyni i při setkání s našimi zapomenutými částmi.

Dobrou noc. Cantadora

Ezra Pound a jeho dědičství

 Pisan Cantos E. Poundyho v překladu Jana Zábrany
(ukázka básně z wikipedie)

CO JSI OPRAVDU MILOVAL, to ti zůstane,
ostatní je drek.
COS OPRAVDU MILOVAL, o to tě nikdo neoloupí,
COS OPRAVDU MILOVAL, je tvoje pravé dědictví.
Čí svět, můj nebo jejich
nebo ničí?
NEJPRVE přišlo to spatřené, TEPRVE POTOM hmatatelné
Elysium, přestože to bylo v sálech pekelných,

CO JSI OPRAVDU MILOVAL, je tvoje pravé dědictví.  

Dobrou noc a moudré sny. Cantadora

termíny semináře Sny léčí v Maitrey na 2017

Milí snící.

Starý cyklus seminářů Sny léčí končí v únoru. Zůstávají témata symboly a dynamika snů.
23.1.2017 od 18.00 h
20.2.2017 od 18.00 h

 Od dubna začíná nový cyklus snových seminářů s pozměněným obsahem.  Budeme pracovat s pohádkami a mýty a rozkrývat komplexovou práci v symbolech snů. Moc se těším a zvu vás na jednotlivé setkání. V druhé části semináře budeme pracovat se snem jednoho z účastníků, kterého sen skupina vybere.
  7.   4. 2017
24.   5. 2017
12.   6. 2017
15.   9. 2017
13. 10. 2017
  2. 11. 2017
13. 12. 2017

Na viděnou v Maitrey. Setkání proběhnou vždy od 18.00 h do 21.00 h.

Hezké sny. Cantadora

mydlit se

Dcera mé kamarádky se svěřila své mamince, že se každé ráno mydlí, aby dostala od Ježíška vytoužený dáreček. Já si přeji spíše drobné radosti. Setkávání s přáteli u medoviny na trzích na Náplavce, hezký koncert v malém klubu, kde člověk vnímá text písní a hudba prochází každou buňkou těla. Taky vánoční koledy doma při svíčkách adventního věnce zklidňují. Laskavost cizích lidí zahřeje a dobré srdce blízkých už není drobná radost ale velký dar. A to vše přebije prosba a touha být zdravá a milovaná. Ostatní věci pak přichází po dávkách, které člověk vlastní snahou vytvoří. Tak se taky mydlím tuto adventní neděli, ať budou přicházející Vánoce šťastné a veselé.
Dobré sny. Cantadora

úklid

Milá paní sousedka, už prababička, mi  s nadšením vyprávěla jak si poradila s nepořádkem její 11-ti letá pravnučka.
Maminka holčičku požádala, ať si uklidí v pokojíčku, protože do takového bordelu žádný Ježíšek nevkročí. Její dítě odpovědělo nevinně: Maminko, ale Ježíškovi to nevadí, vždyť on se narodil v chlévě.
 Hezkou adventní neděli přeji.
Krásne příběhy s láskou Cantadora

rozjímání nad letokruhem

Koloběh letokruhu roku 2017.

... kousíček příběhu jednoho stromu v Stromovce....

Čas rozjímání nastal. Cantadora

už je advent? 1. adventní neděle

Jsem překvapená jakou rychlostí opět advent nastal.... Poslouchám polské vánoční koledy, zapálila jsem první adventní svíčku.
Už nějakou dobu zaznamenávám, jak v  ordinaci bolestně zaznívají vytěsněné pocity klientů. Pocit nenávisti k lidem. Kolikrát jsem tenhle rok slyšela, že člověk nenávidí člověka. Jak hluboce jsem soucítila s bolestným odhalením temnoty duše člověka. A tento pocit cítí víc a víc lidí kolem nás. Pořád se to snažíme zatím vytěsnit, bojujeme s destrukcí, která v nás a na nás číhá.
Obrázek s vyznáním: "... miluji umění, nenávidím umělce...."a taky pláč klientů, kteří se cítí ochromeni nenávistí je moje téma adventního uvažování. Jenom pravdivostí odhalení, co je v nás ukryto, můžu vykročit do nejkrásnější části končícího roku.
Pojmenováním a přijetím toho, kolik je v nás bolesti můžeme vykročit do krásy a radosti. Vánoce jsou oslava narození naděje. Ať se na to řádně přichystáme.
Nenávist patří do stínu, nenávist je součástí kolektivního archetypu smrti, kam patří i destrukce, vina, konec, podlost, chlad, odmítnutí, týrání, zrada....
Smrt chápeme buď - anebo. Smrt je pro někoho rychlý pohyb vpřed: Je to nový začátek, jede se dál. Ano, milují to například sportovci, showbyznys. Lidé smrt ignorují, dokončí svoje soupeření, protože "mrtvý by si to určitě takhle přál". Nebo takový chronický útěkář ze vztahů, který miluje začátky. Kvůli nim opouští každý vztah.
Druhá polarita smrti je umřít zaživa a zůstat v těle bez duše; nebo pocit opuštění, smutek, ztráta a pasivita navždy. Archetypální psychologie nazývá tento stav rozpolceným archetypem. Můžeme prožít jenom jeden pól reality archetypu. Ocitá se ve vězení omezeného vidění světa, i když realita nás konfrontuje s oběma póly. Rozpolcení a přiklonění se k jednomu pólu vedou ke ztrátě duše, zakletí do omezeného pohledu na život.
A právě neschopnost prožít oba póly vede k neurózám, depresím, sebedestrukci, nenávisti k životu, lidem, umrtvování duše.
Jakou část tajemství života a smrti nevnímáme, když nejsme schopni vydržet napětí, které pochopení polarity přináší?
 BOLEST. Neuróza je snaha vyhnout se bolesti. O to bolestivější je život neurotika.
Přijetí obou částí polarity, často v protikladu k sobě, nás může přivést k pochopení tajemství nevyhnutelnosti bolestivého lidského osudu. Vydržet to napětí mezi láskou a nenávistí může odkrýt hloubku bolesti, kterou máme v sobě všichni.
Všichni se rodíme v bolesti, ukrýváme v sobě své bolestivé části. Je dobré to vědět, aby jsme mohli následně být k sobě soucitní, milující. Je to práce někdy na celý život.
Náš malý život je omezený, ale je součástí na tvorbě života lidského společenství.  Před tím nelze zavřít srdce ani oči. Jedině plnou účastí na životě se stáváme opravdoví a láskyplně chápeme vyšší vůli stvořitele jménem bůh, vesmír, život, kvantová fyzika. Jak je libo.
S láskou a přáním moudrých snů přeji hezkou první adventní neděli. Cantadora

absence rozhovoru a moudrost bez soucitu

Přemýšlím o tom, jak se změnili naše rozhovory s lidmi. Jak se místo rozhovorů nabízí lidem brainstormingy, semináře, asertivita, instantní pravdy. O technice ani nemluvím: sms, mejly, FB.... Ale kde jsou rozhory pro potěchu duše?
Občas jsem potkávala neznámé lidi, s kterými jsem se dostala do fascinujících rozhovorů. Kde ty časy jsou? Teď na to už není ani čas! Měli jsme tehdy čas, témata se rozvíjela a obohatili jsme život o slast z toho, že si povídáme. Nešlo o žádné přesvědčování, kdo má pravdu. Krásně vést rozhovory je dar pro DUŠI.  ( .... jak skvostné jsou některé rozhovory Marka Ebena Na plovárně...)
Dnes jsem chtěla vést rozhovor s mladou dívkou na tramvajové zastávce.  Moc se to nepovedlo. Začalo to tím, že jsem potkala bezdomovkyni, která prodává Prostor. Obdivuji ji už několik let, jak každý den nabízí časopis Prostor, nezapomene nám všem říct vlídné slovo. Někomu řekne: "Hezké boty", jinému: "Není vám zima?"..... Prostě si nás lidí všímá a mluví s námi, tak jak to umí. Na té samé zastávce, kde jsem jí potkala a mluvila s ní, stála dívka. Plná dojmů z rozhovoru s bezdomovkyní jsem chtěla pokračovat dál a promluvila na mladou dívku.  Říkám ji, jak moc obdivuji paní, která nastoupila do tramvaje, jak je to statečná bojovnice, která zvládá dobře svoje životní peripetie...  Mladá žena mi jednoznačně řekla: "Ona si sama vybrala svůj osud a je za něj zodpovědná." Hotovo, nemusí o ní přemýšlet, má to vyřešené: je to její zodpovědnost. Proč jsem ale smutná z její odpovědi, která  asi obsahuje nějaké moudro, vědění?... Chybí mi společný rozhovor. Dostala jsem naservírovanou pravdu, jak to je a proč dál o tom mluvit....
 Rozhovor má svoji dynamiku, je to líná řeka, je to oduševnělý dialog, ego v něm má vyhrazené malé místo.  Chybí mi její soucit s jinou lidskou bytostí. Jak prázdná je taková instantní moudrost z kurzů zázraků, kde v 10 krocích vyřešíte všechny těžkosti života... Podle budhistické pohledu na svět náš duchovní život nepohání informace, ale láska, soucit, radost z radosti druhých a vyrovnanost. Budhistický pohled na svět v naší kotlině se občas přetaví v přesný opak toho, co buddhizmus znamená (ne, nejsem expert na budhizmus...). Taky se přiznám k nevyrovnanosti, po tomto nedostatku rozhovoru jsem tedy opravdu vyrovnaná nebyla.
Ale i tak. Hezké sny. Cantadora

co nechceme, ale motýlí efekt už nezastavíme

Dobrý den, sice píšu blog o snech, ale do života patří stejně realita jako i sny. A realita je někdy odlišná od očekávání... Tak dnes trochu o tom, co jsem nechtěla, ale je to tady jako výzva. Valí se na nás víc a víc toho, co je důsledek špatných rozhodnutí starých desítky, stovky let zpět. Efekt motýlích křídel už cítíme ve vzrůstající míře.
 (efekt motýlích křídel znamená cituji wikipedii: Motýlí efekt, nebo také efekt motýlího křídla, vyjadřuje citlivou závislost vývoje systému na počátečních podmínkách, jejichž malé změny mohou mít za následek velké variace v delším průběhu. Mezi umělé systémy, které tento efekt vykazují, patří například Lorenzův atraktor.
Název se vztahuje k myšlence, že i něco tak malého jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa. Ovšem pravděpodobnost, že daná motýlí křídla vyvolají dané velké následky, je stejná té, že jiná křídla působící opačně oněm následkům zabrání. Navíc je tato motýlí pravděpodobnost mnohem menší, než u větších zdrojů turbulencí.
Tento pojem poprvé použil Edward Lorenz 29. prosince 1979 na své přednášce “Predictability: Does the flap of a butterfly’s wings in Brazil set off a tornado in Texas?” přednesené na zasedání Americké asociace pro pokrok ve vědě ve Washingtonu, USA. Ale již v roce 1971 byla tato myšlenka a klimatické změny dávány do souvislosti.^[1]
Vědci ovšem poukazují na to, že počasí není tak citlivé na počáteční podmínky, jak se dříve myslelo. Například Stephen Wolfram (v knize A New Kind of Science) poukazuje na to, že Lorentzova rovnice (viz Lorenzův atraktor) je příliš zjednodušený model, který například neobsahuje viskozitu představující vnitřní tření vzduchu, které zabrání lavinovitému rozšíření z malých podnětů.)
.....
Nechci prezidenta Zemana, ale musím ho respektovat, jsem smutná z volby Británie a jejich brexitu. Děsilo mně, že jeden z kandidátů je Trump a teď se stal prezidentem nejsilnější země. Tak to je. Život si nevybíráme, on nás staví před nové situace. Je umění života naučit se v tom žít a těšit se z toho, co zůstává a je zdrojem nadšení pro život jaký je. Které mávnutí křídel, kolik jich musel být a kde  spustilo tento sled špatných zpráv?

Hezké sny. Cantadora

Miloslav Nevrlý o putování

Autor knihy Karpatské hry, o putování rumunskými Karpaty  nebo taky knihy Chvály Zadní země o Českém Švýcarsku ví o putování vše.... Takže co o putování  říká:... "Není třeba toho nosit moc. Nocovali jsem jak zvěř: opíjeli se svobodou Karpat. Neznali jsme nic krásnějšího než spát pod širou oblohou, na které se po noci rozklene jitřní slunce. Při putování se nádherně zpomalí čas, rozloží se na okamžiky, je to jako by byl člověk v jiném rozměru. Putování učí skromnosti,vytrvalosti i nezávislosti. Učí úctě k zemi, k domorodcům.... Dává svobodu. Zabloudit se při putování nedá. Tam kam člověk přijde, je jeho cíl." Miloslav Nevrlý v rozhovoru pro LN Pátek.
Hezké sny. Cantadora

příspěvek obyčejného dne

Léto je pryč, před námi podzim a pak zima.
Tak silně se zaměřujeme na to, co nás čeká a nemáme to možná v oblibě, že nevidíme, z jak nadherného místa se na to díváme.
Z perspektivy jménem náš život budujeme na základech:  například, že jsem zdravý/á, mám rodinu, žiju ve své vlasti, mám přátele, práci, málo peněz na živobytí, ale stačí to k veselému životu, mám v srdci schopnost milovat a další a další cihly, který vkládám do svých základů identity. Některé cihličky mi možná chybí, ale mám své vlastní, cenné pro svoji cestu.
Ale.... možná na to zapomínáme, protože se valí tma, chlad, nehostinné nebe bez slunce, politika, krize, neznáme události.
Tak se proberme.  Stačí cítit vděčnost za dary, které máme teď a už to je dobré. Vítej podzime a šedivé nebe, déšť a vítr, chlad a tma. Přijímám to tak, jak to je.
Hezké sny. Cantadora

30 drobných radostí poutníka Petra

Mám radost z mejlu od Petra.  Chci se podělit a přeposílám. Dalších 30 radostí v štafetě 10 000 drobných radostí.

A tady jsou: 1. jen tak se na někoho usmát
2. setkání či jinak strávený čas se svými blízkými
3. milování
4. vůně kvalitní kávy
5. prsty zabořené v hlíně při sázení brambor
6. cítit slunce ve vlasech
7. tanec
8. povedená fotografie
9. pohled na noční oblohu
10. povedené kynuté buchty
11. vůně levandule
12. večer u ohně
13. shlédnutí dobrého filmu
14. nezištná pomoc druhým
15. modlitba
16. návštěva kostela nebo jiného duchovního či spirituálního místa
17. cítit dešťové kapky na tváři
18. zpívat si pro sebe 19. pochvala mé práce
20. chůze
21. spokojení poutníci při společném putování
22. napsaná báseň
23. něco nového se dozvědět, třeba se naučit nové slovíčko
24. slyšet francouzštinu
25. poslech oblíbené skladby
26. práce na rodokmenu a objevování nových rodinných vazeb
27. koupání v jezeře, rybníce nebo moři
28. cítit vůni oceánu
29. darování krve, plazmy, krevních destiček

30. jen, tak (třeba i cizího člověka) překvapit, něco mu dát nebo mu pomoci

Krásné sny a podělme se o to, co můžeme sdílet: radost, lásku a krásu. Cantadora

truchlete, nic není potřeba uspěchat

Každá ztráta znamená, že v sobě musíme spustit program adaptace na změnu, která se ztrátou souvisí. Tato změna má svůj nástroj. Emoci jménem smutek a proces jménem truchlení.
Co jsou spouštěče? Špatná zpráva, že mám rakovinu, infarkt... brzo ochrnu, oslepnu...? Ano, musím se tomu postavit, ale to znamená, že potřebuji projít všechny fáze truchlení. Opustil mně můj muž, žena? Umřel mi někdo blízký? Ano, musím se zahalit do smutku a pomalu se s ním rozloučit, nechat ho/ji odejít do krajiny mrtvých a sobě dát svolení pokračovat dál, jinak a jednou taky možná dobře. Přišel jsem o práci, ztratil jsem majetek, iluze o někom, komu jsem věřil/a? Zaniká svět, jak jsem ho znal/a? Bolí to, jsem smutná/ý a necítím se dobře, tak truchlím.
To je to nejlepší, co můžeme udělat. Dát na čestné místo svoje emoce smutku a dopřát si truchlit, v míře jaké to potřebujeme a jak dlouho to potřebujeme. Naši předkové nosili smutek, černé šaty na znamení smutku rok. My? Ani den. Někdo už netruchlí ani na pohřbu, protože žije v budoucnosti a papouškuje jednu stupidní větu celebrity, že "show musí pokračovat". Fakt nemusí.
LIDSKÁ bytost není robot a zacházení se smutkem znamená ZPOMALIT. ADAPTOVAT se na ztrátu a připravit se na proces změn, který ztráta nastartuje. Jestli chceme uzavřít ztrátu, tak si musíme dovolit projít fázemi truchlení:
1. fáze šoku, kdy nemůžeme uvěřit tomu, že umíráme, někdo koho milujeme umřel, že jsme opuštění, bez práce, ve vězení, bez svobody projevu, ztratili jsme přítele, lásku, majetek, vlast a jiné ztráty, které život přináší
2. fáze bouřlivých emocí, které nás trhají na kusy: smutek, vztek, nejistota, strach, lítost, vina. Střídají se po hodinách, dnech, týdnech a my doufáme a zoufáme, chceme se těch pocitů zbavit, lžeme si, že už to je za námi. Obviňujeme svět/sebe a závidíme světu, který nás nechápe, protože netruchlí s námi.  Pospícháme, abychom to zvládli. Ale čím méně si něco nalháváme a úpřimně pojmenováváme co jsme ztratili, dopřejeme si cítit smutek, tím lépe se připravíme na fázi tři. Učíme se nanechat se ovládnout vztekem a vinou. Ujasňujeme si, co naše ztráta znamená pro náš život teď a naší budoucnost.
3. fáze hledání ztraceného člověka, objektu, předmětu ztracené/zaniklé reality. Už víme, že NENÍ, umřel, věci jsou ztracené, už víme, že se nic nevrátí. Přijali jsme ztrátu a začínáme chápat, že svět bude existovat i POTOM. Člověk, který zemřel nebo jiný druh oplakávané ztráty, získává nové kvality, stává se naší vzpomínkou a fotografií na časy před ztrátou a po ní. Ale už začínáme vidět i chyby, vzpomínáme i na to co nebylo dobré a hezké. Ale už to tolik nebolí. Nezlobíme se, stalo se co se stalo. Můžeme OD-PUSTIT.
4. fáze nového vztahu k světu a sobě. Až odpuštěním toho, že se stalo To, co smutek a truchlení spustilo, jsme připraveni objevovat svět Poté. I sebe znovu objevujeme, jak budeme žít dál a jaké nové možnosti mi ztráta přinesla, kým jsem se ztrátou, smutkem a truchlením stal/a.
Z vlastní zkušenosti vím, že se stáváme lepším člověkem kvůli svým odžitým ztrátám. Učíme se milovat svět v jeho laskavosti i krutosti, učíme se milovat sebe a svět, ať je chvíli nebo i dlouhodobě těžký. Proč? Protože jiný život nemáme a do života smutek patří. Protože smutek nás učí adaptovat se na ztráty. Krásné sny. Cantadora

30 drobných radostí D. W.

Dnes mám opravdu radost.
Štafeta 10 000 drobných radostí dostala další dávku 30 radostí od krásné milé dívky. Tady jsou:

 Mých 30 drobných radostí:

1) napít se dobré kávy

2) zvuk klíče, otáčejícího se v zámku mého bytu, zároveň s mňoukáním mojí kočky Číby, která už na mě na druhé straně čeká

3) hlas cvrčků

4) klidná, voňavá koupel s levandulí se sklenkou červeného vína k upíjení

5) zabrat první čelní sedadlo v autobuse, to široké s výhledem přes čelní sklo, a užívat si vyhlídkovou jízdu

6) dát se do běhu...a běžet a běžet

7) posadit se do tureckého sedu v rohu kanape, tak, abych se udržela ve vzpřímené poloze bez jakékoli námahy, a prostě klidně sedět

8) posezení na balkóně za letní noci, s nohama opřenýma o parapet mezi muškáty

9) zkoušet nový recept, jen tak, sama pro sebe

10) napít se druhé dobré kávy

11) pozvat přátele na večeři a pozorovat, jak jim to chutná

12) zachumlat se do čerstvě vypraných peřin s vůni pracího prášku s marseillským mýdlem

13) dát si k snídani vejce a slaninu a čaj s mlékem a připadat si jako doma v Londýně

14) zůstat celý den doma v pyžamu, v tom krásném, s květy pivoněk

15) vyrábět klobouček nebo brož z plsti

16) pozorovat přimhouřenýma očima odlesky na vodní hladině

17) spát přitisknutá zády k zádům někoho milovaného

18) dívat se s přítelem či přítelkyní v posteli na krásný film

19) vybarvovat si omalovánku

20) najít ráno u postele teplou kávu, kterou mi tam spolubydlící připravil

21) číst si s někým společně u mě v posteli komiksy

22) vychutnat si masáž

23) nechat se škrábat na šíji a holých zádech mužským strništěm

24) poslouchat nový příběh

25) hledat houby a opékat špekáčky

26) najít v knize nebo v něčím vyprávění konec příběhu, který byl pro mě dlouho ztracený

27) objímat mojí maminku (a vlastně kohokoli )

28) namíchat si koktejl vlastního námětu, který je dole rudý a nahoře oranžovo-žlutý a vypadá a chutná jako zapadající slunce

29) jít procházkou na trh na Náplavce, celá sváteční, s kloboukem a košíkem

30) usmát se na někoho neznámého na ulici, a dostat úsměv zpět.

Hezké sny. Cantadora

seminář v Maitrey

Připomínám všem snícím, kdo chce přijít a pracovat se sny v Maitree na otevřeném semináři Sny léčí, že
19. 9. 2016 od 18.00 h
začíná další setkání. V teorii chci mluvit o stínu, který se ve snech často odkrývá a spolu budeme pracovat s jedním snem, který si vybereme ve skupině. Těším se na setkání po létě.
Hezké sny. Cantadora

pouť do Skoků

Moje nedávná pouť začala v klášteře premonstrátů v Teplé a cílem bylo putování do Skoků k poutnímu kostelu sv. panny Marie. Vše co bych mohla o pouti napsat, už napsala Lucie před rokem,  takže tady je odkaz na její článek a krásné video od P. Hirsche.

http://www.viadaluz.cz/2015/04/skoky-misto-lidem-zapomenute.html

Snad jiné je v tom našem příběhu, že jsem netestovala partnera. Zato pouť se synem bude patřit mezi krásné zážitky. Taky jsme dostali pozvání od neznámých lidí, abychom spolu s nimi oslavili konec sběru brambor dobrým jídlem, pivem a mirabelkou. Trapistický klášter je překrásný a tiše pročišťuje kraj s pohnutou historií. Spaní v kostele má na mně doznívající silný vliv. A jiné drobné odlišnosti tady jsou, ale vcelku můžu potvrdit slova Lucie, je to nezapomenutelný zážitek.

 Krasné sny. Cantadora

náklonnost, či oddanost

 foto noční oblohy Petra Hirsche  z poutě do Skoků.... (díky Petře)

Jedna z mých oblíbených knížek, které si čtu už několik let na dobrou náladu. Jsou tam příběhy, které ukazují jiné možnosti jak prožívat  svůj život vědoměji a opravdověji.... jednoduché a prosté. Jsou to příběhy o nemoci a uzdravení. A z jednoho cituji úvahu o oddanosti a náklonnosti. Jak je rozlišit?
Rachel Naomi Remen: Obejmout život
...."zatímco náklonnost má svůj zdroj v lidské povaze, oddanost vychází z duše. Se vztahem k životu je to stejné jako se vztahem k lidem: náklonnost uzavírá další možnosti, oddanost je naopak otevírá. Moderní život v nás probouzí spíše sklony k náklonnosti než k oddanosti. Mnozí lidé ani nedokážou rozpoznat rozdíl mezi nimi ve svém vlastním životě. Jenže náklonnost nás může spoutat ve svých sítích. Přestože i oddanost můžeme někdy vnímat jako omezující, ve svém důsledku vede k vyšší míře svobody. Oba city v sobě obsahují prvek vlastnictví. Po čase dokážeme oba city rozlišit podle toho, zda nás daná činnost nebo vztah přivedly blíže k svobodě, nebo naopak k nevolnictví. Náklonnost je reflex, automatická reakce, která někdy nemusí odrážet nejhlubší dobro. Oddanost je uvědomělá volba, která nás vede ke spojení s nejopravdovějšími hodnotami a vnitřním smyslem věcí. K přežití nevyléčitelné choroby je někdy zapotřebí vzdát se všeho kromě samotného života."
Moje otázka: jak milujeme svůj život? Jsme mu oddáni nebo je to náklonnost s podmínkami?
Hezký víkend a dobré sny přeji. Cantadora

30 drobných radostí O. L.

Nic mi neudělalo takovou radost jako mejl se slovy: ...posílám vám třicet radostí.
A tady jsou:

1. Kočka leží a líže si packu jak v pohádce Kočičí království

2. S ženou na kávě a je to fajn

3. Být na slunci

4. Vyměnit vodovodní baterii

5. Vstát, umýz se a vyrazit do města

6. Dobrá káva

7.Na chvíli se natáhnout

8. Zmrzlina u Itala

9. Koupel

10. Mluvit s příjemným kavárníkem

11. Dohledat ztracené zboží

12. Pít nealko pivo v horkém dni

13. Dohrát misi na heroický

14. Poradil jsem Rusce, když  bylo v metru  posunuté hlášení stanic

15. Poslech rozhlasu

16. Zatopit v kamnech

17. Pozdrav sousedky

18. Výroba a konzumace okurkového salátu se zakysanou smetanou

19. Koupil jsem si hru Transistors

20. Kolega mi pomohl otevřít skřínku

21. Pokec s kolegou

22. Hra se štěnětem

23. Splnit test rychlosti

24. Řez řepkovým polem od kombajnu

25. Nemuset zatopit v kamnech

26. Dnes to bylo v práci v pohodě

27. Zacvičil jsem si

28. Opravil jsem kolo

29. Duha

30. Dobrý film

Děkuji a dobré sny. Cantadora

báseň na konec léta

Něco končí. Léto, prázdniny...
Něco začne. Povinnosti a řád pro školáky a my ostatní tančíme jak umíme..... .












Foto z olivového háje. 

Jadran
Markéta Procházková

Už se nikdy nezbavím
tvých tyrkysových očí
rozepjatý ptáku
od země po obzor
Vidím vítr čechrat modré peří
a tisíc zobanů
naúnavně klovat
rozervané tělo Prométhea
který zkameněl...


Dobrou noc a klidný přechod do školy. Cantadora

srpen pokračuje

Jak vypadá krásné ráno na rybníku? I takhle: východ slunce, ticho, opar nad vodou. Dokonalá rovnováha mezi zemí a nebem. A léto pokračuje.
 P.S. Spí se tam krásně a sny jsou plné významů.

Dobrou noc a laskavé sny. Cantadora

a ještě jednou vzdor

... asi mi jednou téma vzdor nestačí, je ve vzduchu:  píše se a mluví o teroru, vzdoru, boji o emancipaci, nezávislosti, podřízenosti. To téma rezonuje jak ve mně, tak kolem v lidech a vlastně vzrůstá všude ve světě. Nakolik jsem nezávislí ve svém životě, rozhodnutích, vztazích, práci a dalších aspektech života?
Cituji opět z knihy Heinz-Peter Rohra: Podminované dětství
"U lidí s hysterickou poruchou osobnosti lze pocitem nezávislosti velmi rychle otřást. Bojí se ztráty své nezávislosti a velmi rychle se cítí být v podřízeném postavení. Důsledkem toho je, že mají dojem, že musí svoji nezávislost demonstrovat - reagují vzdorovitě nebo se pokoušejí svoji samostatnost zdůraznit nějakým jiným způsobem. Mnoho dospělých zůstává ve vzdoru. Musíme ho ale překonat, neboť vzdor není jenom antiprogramem, nýbrž paradoxně i přizpůsobením. Když někdo řekne A, musí vzdorující říct B, když někdo řekne B musí vzdorující říct A. Je zřejmé, že vzdor znamená vlastně přizpůsobení opaku.... Vzdor vytváří pocit nezávislosti, aniž by ukazoval nakolik jsme zůstali závislými. Mnoho lidí je fixovaných ve vzdoru a opakovaně se dostávají do konfliktních situací. Jsem nezávislý člověk, nenechám si nic namlouvat! Je to fatální výpověď, neboť skutečně nezávislí lidé se nebojí, že jim někdo něco namluví nebo řekne. Ve svém rozhodování berou ohled i na mínění druhých. O ukončené pubertě lze hovořit tehdy, když se - nyní dospělý - člověk může svého vzdoru vzdát.
Zjistí, že rodiče mají přece jenom v něčem pravdu. Může s nimi dokonce v určitých věcech souhlasit. Na mnohé věci se bude samozřejmě dívat jinak, ale rodiče o tom nebude přesvědčovat. Vždyť vedle sebe přece mohou existovat různé názory, aniž by se vlastní nezávislost ocitla v ohrožení. Člověk se tak může od svých rodičů odpoutat a vést nezávislý život. Jestliže se ovšem odluka od rodičů nezdařila, dochází později k častým konfliktům mezi závislostí a nezávislostí.
.....................................
....................................
Neúspěchy vedou ke ztrátě radosti ze života a nezřídka k autodestrukci. Roste nenávist k vlastní osobě, protože si dávají za vinu vlastní ztroskotání................ zraňující zkušenosti z dětství vedou k přehnanému strachu, že nás druzí budou utlačovat a ovládat.
Úsilí o kontrolu, moc a dominanci je tedy útěkem vpřed. Člověk chce utéct před strachem, že bude ovládán, chce se sám stát mocným."
Dobrou noc.Krasné sny. Cantadora

co; vzdor? Nevyřešený konflikt mezi nezávislostí a závislostí

Co se děje v našem světě? Proč útočí na naše výdobytky zoufalí jednotlivci, kteří touží zničit co nejvíce nevinných a bezbranných lidí. Lidí, kteří jsou na určitém místě v daném čase teroristických útoků? Nevíme. Co je nutí k zbabělému chování, které účinně ničí naše pocity bezpečí, důvěry v lehkost žití? Místa jako jsou pláže, letištní haly, vlaky, metra, školy, slavnosti, oslavy, restaurace, koncerty, sportovní události.... ? Jsou to lidi, které neznáme a nerozumíme jejich myšlení.  Žijí s námi, ale vzdorují našim hodnotám. Vzdor projevují nejprimitivnějším a podlým způsobem, útočí ze zádu na nevinnost.
Možná takhle odehrávají svoje pocity odmítnutí? Tím že nás slepě odmítají, pohrdají vším, co uznáváme? Protože pohrdají sami sebou? Protože, když se u nás, v naší matce Evropě mají učit žít podle našich pravidel, tak to nedokáží a odpovědí je jejich vzdor?
A teď už  chci odcitovat z knihy Heinze-P. Rohra: Podminované dětství - obnova sebejistoty,
Co je konflikt mezi nezávislostí a závislosti... odpovědí při neschopnosti tento konflikt zpracovat je vzdor.  Téma rozporu touhy po závislosti a vývoj k nezávislosti je základem psychické poruchy, kterou lidé vzdorují světu (terorizmus je její nejkrajnější formou projevu).
Vzorce, podle kterých lze poruchu rozeznat jsou projevy jako:
- Na jedné straně přání po zaopatření a lásce, na druhé straně snaha zůstat za každou cenu nezávislý; (a to je téma mnoha uprchlíků) 
- potřeba stále znovu vyhledávat boje o moc nebo se do nich zapojovat;
- PANOVAČNOST;
- TENDENCE DĚLAT VĚCI, O KTERÝCH VÍM, ŽE ŠKODÍ;
- SNAHA VZDOROVAT REALITĚ A BOJOVAT S VĚTRNÝMI MLÝNY;
- neschopnost nechat se přesvědčit logickými argumenty;
- potřeba neustále zdůrazňovat autonomii;
-  obava z pevných vztahů, protože by nám mohly dominovat;
- vnitřní pocit podrobenosti a nesvobody;
- potřeba udělat opak toho, co se po nás žádá;
- extrémní/přehnaný pocit pro spravedlnost;
- časté neúspěchy, protože přizpůsobení není možné;
- člověk často neví, co vlastně chce, a/nebo pochybuje, zda to co zrovna dělá je správné;
- tendence sabotovat úspěchy - třeba tím, že nedokončím vzdělání (těsně před ukončením);
- autodestrukce nezadržitelně pokračuje.
(Věty psané kurzívou jsou moje komentáře vložené do citovaného textu.)
 Dobře, a jak teda vzniká tato porucha?  Když se nám nedostává uznání, dítě se cítí odmítáno: v rodině, některým z rodičů, v cizí krajině, kde nemá kořeny, ve skupině, kde nezapadl a zažívá výsměch, ponížení, kvůli své víře, vzhledu, zvláštnostem.....
Určitou dávku urážek a ponížení musíme unést všichni, ale dítě, které si utváří pocit vědomí sebe sama, sebecit, úctu k sobě,  pociťuje nedostatek porozumění a přijetí velmi zraňujícím způsobem. Do budoucna to vytváří neschopnost ctít autority, pravidla, řád. Nutí to člověka bojovat proti i za cenu sebezničení různými formami VZDORU. Zvlášť v dospívání se takové dítě stává velmi lehce manipulovatelné a podporované stejně poraněnými lidmi vedené k rebelii, vandalizmu, boji, teroru, kriminalitě....
Nejsem odborník na terorizmus a nechci nic nezjednodušit, ale když nevyřešíme každý z nás schopnost rozlišit kde končí naše nezávislost, a kde musíme uznat pravdy a hodnoty druhého, státu, země, kde přebýváme, tam budeme válčit v sobě, venku proti všem i za cenu sebezničení. A tím se jen přenáší naše nevyzrálost zakletá v touze vzdorovat proti všemu a všem do dalšího kola boje uznání nezávislosti ať to nazveme jakýmkoliv jménem.

Krásné a moudré sny. Cantadora

stres ve vodě

Byla jsem si zaplavat v Ymce. Zážitek dokládající jaké peklo si my lidi dokážeme vytvořit tam, kde se vloží naše výkonnostní složka do života.

Venku 35 °C, těším se, jak si zaplavu, splynu s vodou, jemné záběry, otočka a plynutí, nechám ať mně voda celou pohltí. Plavu tak asi 15 minut, naproti plave žena, která si to taky viditelně užívá. Blaho.
Obrat v mikropříběhu o plavání a uvolňování smyslů těla nastává příchodem mladších lidí, kterým skončila práce v kanceláři. Šipky do vody, proudy vody všude kolem, nasazení rychlostních plaveckých disciplín. Vybíjení stresu, voda už neplyne, voda už bouří, kolem je nepokoj a křížení plaveckých drah, několikrát nechtěný úder do nohou nebo rukou, když mně křižuje nějaký plavecký žralok.
Plavu si dál, naproti paní, usmějeme se. Podotkne: "Nevybrali jsem si vhodný čas na plavání."
Tak co s tím, nevzdávám to, plavu si dál, hladím vodu, splývám a nevyhýbám se plavcům co plavou těsně vedle. Já jeden bazén, oni třetí.... voda ví, já vím, usmívám se. Jsem naladěná na střed, kolem je peklo rychlosti a výkonu, ale v "té jedné" dráze se plave pro radost z bytí.

Hezké sny a hledání rovnováhy přeji. Cantadora

léto

Milí snící,

 přeji vám krásné léto. Ať dobře spíte, máte sny plné požehnání a radosti. Krásné prázdniny.

 S láskou Cantadora

Sen s divochy

Sen snící, která má po rozvodu a zažívá porozvodové ztráty jistoty.  Moc děkuji za svolení k jeho zveřejnění.

Před usnutím přemýšlím, proč jsem onemocněla. Mám teplotu, škrábe mě v krku, jsem unavená, ale nemůžu usnout. Proč?

Trápí mě strach z toho, jak se po rozchodu s manželem uživím, nedostatek peněz a taky se bojím reakcí rodiny na zveřejnění svého životního příběhu.
A tady je ten sen.

Sen s divochy

Žijeme v nějaké osadě, společenství lidí, asi rodina. Jsem nemocná, v místnosti jsme tři ženy a dvě děti, kluci, asi tak 6 let. Jeden z nich je můj syn.

Najednou vidíme kolem domu hnědé divochy, domorodce. Chystají se vtrhnout do domu. Bojíme se, schováváme děti pod postel a samy taky zalezeme do postelí. Vcházejí do místnosti, jsou drsní, jde z nich strach. Hlavně aby nám neublížili, nemáme žádné muže, aby nás ochránili, všichni jsou někde za prací. Divoši se smějí, křičí, vyhrožují, co budou chtít? Pak se pohne pod postelí jeden z kluků. Vytahují je ven, jásají, mávají zbraněmi. Stále kašlu, nemůžu to ovládnout, tlumím to. Jsem zpocená, zbědovaná, vystrašená, peřinu až pod bradu, otírám si do ní pot.

Ale i přesto zaujmu jejich náčelníka, dává mi pokyn, abych vylezla, že mám jít s nimi. Strašně se bojím. Ale chci se převléknout z pyžama. Vybírám si podprsenku, otáčím se k němu zády a začínám si ji oblékat. To ho zřejmě vydráždí, svléká se do naha, strhne ze mě kabátek a lehá si na zem. Stojím tam nahá, mám štíhlé, krásné tělo. Je mi tak kolem třiceti let. Přikazuje mi, abych šla k němu a udělala mu to, pomilovala se s ním. Obě ženy stále leží v postelích v téže místnosti a dělají jako by nic, baví se spolu. Je mi strašně trapně, stydím se, přehlušuje to strach. Jeho hnědé tělo se přetáčí na záda, nemá skoro žádné přirození, takový mrňousek je to. Roztahuje nohy, chlípně se směje, čeká na mě. Jdu k němu, skláním se, musím to udělat. Sedám si na něj…
Probouzím se.
Důležitý aspekt, který si snící v práci se snem uvědomuje jsou její probouzející se instinkty. Sen ukazuje hloubku strachu ze ztrát po rozvodu a touhu po bezpečí. Proces truchlení ji nutí k velké změně v prožívání sebe sama i životních opor, o které rozvodem přišla. Pocit stability, jistoty a bezpečí nám  funkční rodina, práce i společenství přátel dává v dostatečné míře, ale jí teď citelně chybí, ztráty jsou velké. Sen naznačuje příchod nové fáze, ukazuje aktivování pudu sebezáchovy. Tyto instinktivní síly se můžou zpočátku jevit jako divoké a nepřátelské, protože je běžně v naší civilizované době nepoužíváme. Snící musí opustit staré vzorce chování a oživit v sobě  divošku, zatím si ji ale nedokáže uvědomit a ani zpracovat. První krok je hluboký smutek ze ztráty. Vnímá divochy jako další ohrožení, těmto silám ještě chce zabránit, drží se starého způsobu života, potřebuje svoje pyžamo na zakrytí své přirozenosti. Ve svém odpoutání se od manželství a role manželky jí náčelník pomáhá strhnout všechny masky, ukazuje se, jak je přirozená a krásná. Dvě ženy, její ženské aspekty předstírající, že se nic neděje, se dál  spolu baví v posteli. Postel jako symbol je místo bezpečí, ale i fáze pasivity, místo regenerace. Snící se konfrontuje se svým strachem i studem, vzdává se silám mužské energie, která je zatím malá (mrňousek), malý kluk zpod postele. Proces spojení s vlastní mužskou energií je nevyhnutný, nakonec se mu poddává a integrace nových aspektů Já začíná. 

Přeji jí odvahu a vytrvalost na cestě k vlastní transformaci, tento sen odkrývá a pomáhá snící o sebe pečovat tím, že divokému začátku své cesty porozumí a přestane se bát na ní vykročit. 
Dobrou noc. Cantadora